Obvodní soud pro Prahu 2 · Rozsudek

26 C 256/2016

č. j. 26 C 256/2016-245

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-05-25 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH02:2021:26.C.256.2016.1

Citované zákony (3)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o: částka s přísl. a pravidelnou rentu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [příjmení] 94 500 s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení Kč 812 200 s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, o zaplacení z úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a o zaplacení doživotní pravidelné měsíční renty v částce [částka] měsíčně od [datum], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu [datum] domáhá náhrady újmy za dlouhotrvající řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35Nc 11217/2008. Žádá, aby jí soud přiznal nemajetkovou újmu za průtahy v řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že jí dlouhotrvající řízení nadmíru stresovalo a současně pro ni bylo velmi významné. Za průtahy v řízení žádá částku [částka], za škodu, která jí vznikla tím, že jí částka, která byla předmětem exekuce byla vyplacena po dlouhé době a to ve výši [částka] za znehodnocení finančních prostředků, kdy finanční prostředky, žalobkyně s nimi nemohla disponovat. Dále žádá náhradu škody na zdraví, která jí vznikla v souvislosti s dlouhotrvajícím exekučním řízením, a to ve výši [částka] za ztížení společenského uplatnění, [částka] za ušlý výdělek za dobu od [datum] do [datum], tj. za 32 měsíců, a dále [částka] měsíční doživotní rentu od [datum] měsíčně.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, předně uvedla, že v předmětném posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto i další nároky z tohoto titulu nemohou být po právu a v rámci předběžného projednání nároku odmítla všechny výše uvedené nároky. Žalobkyně předmětně u žalované uplatnila nárok dne [datum].

3. Soud má prokázán tento průběh namítaného řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35Nc 11217/2008: Dne [datum] byl u Obvodního soudu pro Prahu 3 podán návrh na nařízení exekuce, kde žalobkyně byla v postavení oprávněné pro vymožení částka Kč [číslo] s návrhem na jmenování soudního exekutora. Usnesením ze dne [datum] byla nařízena exekuce a jmenována exekutorka JUDr. [příjmení], Exekutorský úřad Praha 3 (PM [datum]). Dne [datum] bylo doručeno od Městského soudu v Praze doplnění návrhu na nařízení exekuce oprávněnou, k Městskému soudu bylo doručeno dne [datum]. Dne [datum] se povinní odvolali proti usnesení o nařízení exekuce a navrhli zastavení exekuce podle § 268 o.sř.. Oprávněná se k odvolání povinných vyjádřila dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne [datum], právní moc nastala [datum]. Oprávněná se k návrhu povinných na zastavení exekuce vyjádřila dne [datum]. Jednání proběhlo dne [datum], na kterém povinní změnili svůj návrh na započtení o dlužné nájemné. Soud vyhlásil usnesení, kterým návrh povinných na zastavení exekuce zamítl. Oprávněná se vyjádřila dne [datum]. Povinní se proti usnesení ze dne [datum] odvolali dne [datum]. Oprávněná se vyjádřila dne [datum]. Oprávněná se k odvolání povinných vyjádřila dne [datum]. Odvolací jednání proběhlo dne [datum], bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. Oprávněná se znovu vyjádřila dne [datum]. Městský soud dne [datum] vyhlásil usnesení, kterým usnesení soudu prvního stupně v částce [částka] (náhrada škody) potvrdil a v částce [částka] (nájemné) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] bylo obvodnímu soudu doručeno vyjádření oprávněné, které bylo podáno u městského soudu dne [datum]. Dne [datum] se vyjádřili povinní. Dne [datum] se vyjádřila oprávněná. Dne [datum] se k výzvě soudu vyjádřila oprávněná. Dne [datum] požádali povinní o prodloužení lhůty k předložení důkazů. Povinní navrhli důkazy k tvrzeným skutečnostem dne [datum]. Dne [datum] se vyjádřila oprávněná. Dne [datum] se vyjádřili povinní. Dne [datum] se vyjádřila oprávněná. Jednání proběhlo dne [datum]. Na tomto jednání soud poučil povinné k nutnosti doplnit skutková tvrzení a předložit důkazy. Dne [datum] se vyjádřila oprávněná. Povinní doplnili skutková tvrzení dne [datum]. Jednání proběhlo dne [datum] a bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalecký ústav z oboru ekonomika, projektování, stavebnictví, KOPPREA – znalecký ústav. Dne [datum] předložil vyjádření zástupce oprávněné. Znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum]. Povinní se ke znaleckému posudku vyjádřili dne [datum]. Oprávněná se ke znaleckému posudku vyjádřila dne [datum]. Oprávněná se dne [datum] odvolala proti usnesení o znalečném. Dne [datum] se povinní vyjádřili k odvolání oprávněné proti usnesení o znalečném. Usnesením ze dne [datum] městský soud změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum]. Jednání proběhlo dne [datum] na kterém povinní vznesli námitku podjatosti. Usnesením ze dne [datum] městský soud rozhodl, že soudkyně není vyloučena. Oprávněná se vyjádřila dne [datum], navrhla důkazy. Dne [datum] se k podání oprávněné vyjádřili povinní. Jednání proběhlo dne [datum] bylo odročeno na neurčito za účelem provedení dalšího dokazování. Dne.8. 2013 zaslala vyjádření oprávněná. Dne [datum] zaslali povinní navrhované otázky pro znalce. Soud stanovil ústní jednání na na [datum], ze kterého se oprávněná omluvila a požádala o jeho odročení. Další jednání proběhlo dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o zastavení exekuce v části [částka], návrh povinných na zastavení exekuce v částce [částka] byl zamítnut. Nařízená exekuce zůstala v platnosti pro vymožení povinnosti zaplatit oprávněné částku [částka], pro náklady oprávněné, náklady státu a náklady exekuce. Dne [datum] bylo doručeno vyjádření oprávněné. Dne [datum] bylo doručeno další vyjádření oprávněné. Dne [datum] podala oprávněná odvolání proti usnesení ze dne [datum], a to proti výroku I. o částečném zastavení exekuce. Dne [datum] se proti usnesení ze dne [datum] odvolali povinní, a to proti zamítavému výroku. Dne [datum] povinní své odvolání doplnili. Dne [datum] se povinní vyjádřili k odvolání oprávněné. Oprávněná se k odvolání povinných vyjádřila dne [datum]. Odvolací jednání proběhlo dne [datum]. Oprávněná se vyjádřila dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] městský soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] a věc vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná se vyjádřila dne [datum], navrhla změnit osobu soudce. Oprávněná se vyjádřila dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] městský soud rozhodl, že soudkyně není vyloučena. Oprávněná svá skutková tvrzení k výzvě soudu doplnila dne [datum]. Jednání proběhlo dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud zamítl návrh povinných na zastavení exekuce i v částce [částka]. Povinní se proti usnesení odvolali dne [datum]. Dne [datum] se oprávněná vyjádřila k odvolání povinných. Povinní své odvolání doplnili dne [datum]. Dne [datum] bylo doručeno další vyjádření oprávněné s vyčíslením nákladů řízení. Oprávněná se vyjádřila dne [datum]. K odvolání povinných se oprávněná vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] se oprávněná opakovaně vyjádřila. Odvolací jednání proběhlo dne [datum], městský soud vyhlásil usnesení, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Právní moci nabylo usnesení ke dni [datum]. Dne [datum] podali povinní dovolání proti usnesení městského soudu ze dne [datum]. K dovolání povinných se oprávněná vyjádřila dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo dovolání povinných odmítnuto, právní moci nabylo usnesení ke dni [datum]. Celkem předmětné posuzované řízení trvalo 8 let.

4. Soud dospěl k závěru, že v předmětném posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákonem) podle ust. § 13 odst. 1 prvá a druhá věta zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle § 15 zák. odst. 1 a 2 přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze, pokud do 6měsíců, ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

5. Podle ust. § 31a zák. odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 za dostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za něž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo §22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k za a) celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Podle § 26 zák. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

7. Proto, aby byla dána odpovědnost státu za újmu je třeba, aby byly současně splněny všechny tři tyto podmínky: existence nesprávného úředního postupu (nezákonného rozhodnutí) vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody.

8. V daném případě soud dospěl k závěru, že v předmětném posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, řízení trvalo 8 let, což je nepřiměřeně dlouhá doba. Z tohoto důvodu soud přistoupil ke konstatování, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a současně k přiznání zadostiučinění v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva by již s ohledem na délku řízení nebylo dostačující. K celkové délce řízení tedy soud již v samém úvodu, když uvažoval o formě zadostiučinění, přihlédl. Soud poté přistoupil k posouzení délky řízení s ohledem na výše uvedená kritéria. Pokud jde o složitost řízení, soud má za to, že předmětné řízení bylo složité, neboť se soud musel vypořádat s námitkou povinného ohledně započtení pohledávek za oprávněnou. Soud musel provádět dokazování, což se logicky odrazilo v délce řízení. Peněžní prostředky ve výši Kč 400 000 (vymáhaná pohledávka) byly složeny od samého počátku na účet exekutora. Soud se proto zabýval pouze vzájemným návrhem. Soud s ohledem na tuto složitost určil dobu, po kterou by mělo řízení trvat na dobu 4 let. Zbývající délka, která přesahuje tuto dobu, je již nepřiměřená. V průběhu těchto 4 let byla žalobkyni vyplacena částka [částka], exekuční řízení pak probíhalo o další částku [částka]. Pro složitost řízení soud se základní částky, kterou určil Kč 105 000 (15 000 Kč/rok s tím, že za prvé dva roky v poloviční částce), odečetl 30%. Soud nezaznamenal delší nečinnost na straně soudu, z tohoto důvodu pak základní částku neupravuje. Pro délku řízení také základní částku neupravoval, neboť právě z důvodu délky řízení přistoupil k přiznání nemajetkové újmy v penězích. Žalobkyně nijak nepřispěla k průtahům v řízení. Soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni a z tohoto důvodu navýšil základní částku o 20%, neboť žalobkyně úkorně nesla, s ohledem na svůj nedobrý zdravotní stav samotné řízení a ve spojení s jeho nepřiměřenou délkou, ještě tento stav umocnilo (o tom dále).

9. Soud má prokázáno, že žalobkyně trpí a trpěla duševní poruchou, celé řízení těžce nesla, což také prokazují lékařské zprávy, které žalobkyně soudu předložila, např. v roce 2018 z lékařské zprávy ze dne 5. 4. má soud prokázáno, že praktická lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] uvedla, že koncem roku 2012 došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu u žalobkyně, který se postupně zhoršoval a vyústil v úzkostnou poruchu s nakupenými panickými atakami a rysy somatizace, která progredovala do depresivní poruchy. Stav, i pokud byla aplikována medikace a odborná péče psychiatra se nezlepšuje a stále trvá. Žalobkyně předložila lékařské zprávy z oboru chirurgie, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně trpí bolestmi kolene. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že lékař diagnostikoval dlouhodobou depresivní poruchu, kdy v klinickém obraze dominuje středně těžká depresivní symptomatologie z hypobulií, anxietou imsomnií, zvýšenou unavitelností a pseudoorganicitou. Stav je dlouhodobě přes veškerou léčbu nepříznivý od března 2014 její stav vylučuje jakékoliv pracovní zařazení. V roce 2015 MUDr. [jméno] [příjmení] uvádí ve své zprávě, že žalobkyně je přes rok v pracovní neschopnosti, byla na rehabilitaci v [obec], ORL v [část obce], s pozitivní boreliózou skončila na psychiatrii pro úbytek váhy, má spánkový defiocit – manická úzkost. Naposledy v jejich zařízení byla v roce 2013. Ve Fakultní nemocnici v [část obce] pak byla se zánětem slinných žláz podle zprávy ze dne [datum]. Z posudku o invaliditě ze dne [datum] má soud zjištěno, že žalobkyně byla posouzena lékařem Doc. MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] s výsledkem zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti o 35 % se vznikem invalidity od [datum]. Žalobkyně předložila další lékařské zprávy z různých lékařských zařízení stomatologie, chirurgie, ORL a dalších.

10. Soud má prokázáno z posudku znaleckého ústavu Všeobecné fakultní nemocnice ze dne [datum], že žalobkyně trpí především nemasivní neurotickou symptomatikou s převahou úzkostných projevů, která je vyjádřením hlavně osobnostní dekompenzace. Nepotvrzují však, že by stávající stav byl způsoben u žalobkyně délkou exekučního řízení. A to z toho důvodu, že prvky somatizace, tendence k prožívání a vykazování tělesných obtíží i bez organické příčiny, byly přítomny dle zjištění znalce, již před soudním a exekučním řízení na přelomu let 2005 a 2006. Dále uzavřel, že astentická a maladaptivní osobnost by v rámci dekompenzace, o níž mohou u žalobkyně hovořit, nejspíš vykazoval stejnou psychopatologii i bez expozice stresoru délkou exekučního řízení, v podmínkách srovnatelných s podmínkami, ve kterých žije většina populace. U žalobkyně, která byla posuzována různými lékaři, jsou zmínky o stresoru: žije sama, syn je nemocný celiakií. Závěr znaleckého posudku je takový, že v případě psychických projevů žalobkyně osobnostní struktury, která se soudním řízení, délkou exekuce jednoznačně nesouvisí a je přítomna celoživotně. Tvrdí, že by k invalidizaci, projevu psychických obtíží, vč. somatizace mohlo dojít u posuzované i bez soudního řízení a exekuce jakékoliv délky. Naprosto dostačující stresor k rozvinutí stávající psychopatologie by byl fakt osamocenosti a nemoci syna, společně s velmi pravděpodobnou maladaptivitou na pracovišti.

11. Vzhledem k tomu, že znalec nepotvrdil souvislost mezi vznikem škody na zdraví u žalobkyně a exekučním řízení, které je v této věci posuzováno, nemohla tato škoda na zdraví vzniknout v příčinné souvislosti s jeho délkou tedy s nesprávným úředním postupem, a proto soud tuto část nároku žalobkyně v plném rozsahu zamítl. Vznik škody na zdraví u žalobkyně není v příčinné souvislosti s dlouhotrvajícím posuzovaných řízením. Soud z tohoto důvodu zamítl žalobu ohledně částky [částka] za ztížení společenského uplatnění, za ušlý výdělek ve výši [částka] (i když u tohoto nároku by bylo třeba zjišťovat, zda skutečně žalobkyně před vznikem škody pracovala, což se v řízení neprokázalo), a dále ve výši [částka] měsíčně jako doživotní renty.

12. Soud zjistil, že exekuční řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a to celkem 8 let, přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy v penězích, neboť již samotná délka řízení nasvědčuje tomu, že pouhé konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Soud dále přihlédl ke složitosti řízení (vzájemný návrh). Vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení, které bylo provázeno dokazováním, tímto došlo k jeho složitosti, za tuto složitost soud odečítá 30 %. Dále se soud zabýval tím, zda žalobkyně sama nepřispěla k průtahům v řízení, tuto skutečnost soud nezjistil, žalobkyně ani nevyužila dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Postup orgánu veřejné moci během řízení soud považuje za standardní, nedocházelo k delším nečinnostem, avšak samotná délka řízení je nepřiměřeně dlouhá i bez dlouhodobých průtahů. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobkyni, zde soud je toho názoru, že je třeba pro význam předmětu řízení zvýšit základní částku o 20 %, neboť žalobkyně již v průběhu tohoto řízení trpěla vážnými onemocněními nejen psychického rázu a stejně tak jako u ostatních účastníků soudní řízení do značné míry dochází ke stresům a o to víc u žalobkyně, která trpěla a trpí zdravotními obtížemi. Dalším důvodem pro zvýšení základní částky z důvodu významu pro žalobkyni je ta skutečnost, že předmětem řízení byla částka nejprve [částka] a poté [částka], což jsou nezanedbatelné finanční prostředky pro někoho, kdo nemá příjem z pracovního poměru a je odkázán na sociální dávky. Z důvodu významu řízení pro žalobkyni s přihlédnutím k tomu, že část vymožených finančních prostředků, byla žalobkyni vyplacena v přiměřené lhůtě, soud zvýšil základní částku o 20%, jak už bylo uvedeno výše.

13. Soud pak základní částku snížil o 30 % a zvýšil o 20 %, tedy celkem snížil částku o 10 % (105 000 – 10 500 = 94 500) a nemajetkovou újmu odškodnil touto částkou, která by měla žalobkyni její újmu kompenzovat.

14. I přesto, že soud konstatoval nesprávný úřední postup, průtahy v řízení nepřiznal žalobkyni náhradu škody ve výši [částka] za„ nezhodnocení financí uložených bez užitku po obdobnou dobu na účtu exekutorky“, tj. ve zmenšení jejího majetku, tj. za znehodnocení finančních prostředků, neboť žalobkyně jednak neprokázala, že by finanční prostředky po skončení exekuce a vyplacení částky skutečně uložila a finanční prostředky tímto zhodnotila ve výši tak, jak je nárokováno. Navíc žalobkyně ani toto netvrdila. V souvislosti s tím, co bylo právě uvedeno, soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, který se zabýval ztrátou hodnoty peněz za délku řízení a uzavřel, že takováto škoda nemůže vzniknout (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 8. 2. 2001 sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Z tohoto důvodu soud částku [částka] žalobkyni nepřiznal, i když je prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak částku [částka] žalobkyně neuložila na účet a tyto finanční prostředky nebyly zhodnoceny, proto tato škoda žalobkyni (ve smyslu ustanovení § 420 a násl. z.č. 40/1964 Sb.) v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem nevznikla.

15. Soud neprováděl další navrhované důkazy, a to především výslechem žalobkyně a její matky, která by měla potvrdit význam řízení pro žalobkyni, neboť soud měl dostatek důkazu pro to, aby věc uzavřel i bez slyšení žalobkyně, která by de facto zopakovala to, co je uvedeno v žalobě a na základě těchto tvrzení soud již sám uzavřel a objektivně posoudil, že význam řízení pro žalobkyni byl s ohledem na její situaci, ať zdravotní nebo osobní významný. Předmětem řízení byla nemalá částka, kterou měla žalobkyně obdržet a tím, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, nemohla tyto finanční prostředky dříve použít.

16. Ze všech výše uvedených důvodů soud vyhověl z části žalobě, přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy za dlouhotrvající řízení a zamítl zbývající část nároku, týkající se vzniku majetkové újmy.

17. Žalobkyně má nad výše uvedené plnění nárok i na zaplacení úroku z prodlení, a to od uplynutí 6měsíců od podání žádosti o předběžné projednání nároku. Výše úroku z prodlení a oprávněnost nároku je dána podle ust. § 1970 a vyhl. [číslo] 2013.

18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když ani jeden z účastníků neměl ve věci úspěch.

19. Ohledně náhrady nákladů řízení, které hradil stát ve smyslu ust. § 248 o. s. ř. by měla povinnost hradit náklady řízení žalobkyně, neboť to byl právě nárok žalobkyně, který soud zamítl, a náklady řízení představují odměnu znaleckému ústavu za podání znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což žalobkyně soudu doložila, soud rozhodl tak, že se náklady řízení státu nepřiznávají.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.