26 C 28/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátkou adresa proti žalované: právnická osoba sídlem Anonymizováno jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 3 168 091 Kč s příslušenstvím a 199 200 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci Kč 3 168 091 s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení a o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá náhrady majetkové újmy ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a částku , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, které skončilo zastavením pro jeho promlčení. Žalobci v důsledku trestního stíhání vznikla majetková škoda, a to v podobě ušlého zisku, neboť předtím, než bylo zahájeno trestní stíhání, se připravoval na výjezd s dlouhodobým pobytem v zahraničí. Měl jet do Addis Abeby od dubna 2011 do dubna 2015. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, ušel mu příjem ve výši , částka, hrubého, dále částka , částka, na náhradách spojených s pobytem v zahraničí. Po svém návratu v roce 2015 do října 2016 by pobíral mzdu nejméně takovou jako v roce 2009 a za toto období mu ušel zisk ve výši , částka, . Za další období roku 2016–2017 by celkem pobíral , částka, , v roce 2018 pak , částka, , v roce , částka, , v roce , částka, . Za období roku 2011 do , datum, by tak žalobce obdržel hrubý příjem ve výši , částka, . Za výše uvedené období by žalobce obdržel na mzdě , částka, hrubého a na náhradách , částka, čistého.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, na svou obranu uvedla, že chybí odpovědnostní titul, neboť důvodem zastavení trestního stíhání žalobce bylo plynutí času, respektive promlčení trestního stíhání. Žalobce netrval na pokračování trestního stíhání, dobrovolně se tak vzdal možnosti, aby bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vině či nevině.

3. Soud má prokázáno z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , sp.zn., , že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které skončilo zastavením, neboť trestní stíhání je promlčeno. Proti rozhodnutí byla podána stížnost, kterou Městský soud v Praze jako soud odvolací , datum, zamítl.

3. V dané věci soud prováděl i další navrhované důkazy směřující k výši vzniklé škody a k příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím, a to z důvodu, že žalobce podal proti rozhodnutím zdejšího soudu ve věci nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání stížnost k Ústavnímu soudu a do doby, než rozhodl Nejvyšší a Ústavní soud, byl prostor pro to, aby byly provedeny důkazy, které by následně bylo již stěží provést, pokud by rozhodl Ústavní soud nebo Nejvyšší soud, že i na základě usnesení o zastavení trestního stíhání pro promlčení lze přistoupit k přiznání nároku na náhradu újmy, což se však následně nestalo. Proto provedené důkazy soud nebude hodnotit, neboť z nich při rozhodování nevycházel. Nemohly by přivodit jiné rozhodnutí ve věci než takové, že žaloba byla zamítnuta, a to z níže uvedených důvodů.

4. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem.Podle ustanovení § 7 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

5. Podle § 12 odst. 1 zákona právo na náhradu škody nemá ten, za a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo za b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Podle odst. 2 právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud za a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, za b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, za c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání, za d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Toto posledně zmiňované ustanovení se vztahuje na rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření.

6. Judikatura se ustálila na závěru, že na usnesení o zahájení trestního stíhání v případě zprošťujícího rozsudku a v případě zastavení trestního stíhání podle ustanovení § 172 odst. 1 trestního řádu, je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, není-li tento skutek trestním činem a není důvod k postoupení věci, není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný a dále na usnesení, kterým se postupuje věc jinému orgánu, neboť skutek není trestným činem. Mohl by být posouzen jako přestupek, že je rozhodnutím podle ustanovení § 8 zákona a pohlíží se na něj jako na nezákonné. Dále také judikatura dovodila, že v případě zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení se odškodnění nepřiznává, neboť trestně stíhanému je dána možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace, a to v prvé řadě zprošťujícím rozsudkem (k tomu srovnej § 11 odst. 14, 4 tr. řádu) a na tomto základě posléze i náhrady škody (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2458/214; usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3713/2016). V důsledku zastavení řízení z důvodu promlčení se na usnesení o zahájení trestního stíhání nepohlíží jako na nezákonné, a to z důvodu, že na rozdíl od zprošťujícího rozsudku, nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu se nezkoumá, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu a soud si nemůže jako předběžnou otázku rozhodnout, jak by trestní stíhání skončilo, proto toto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení nemůže být tím rozhodnutím, které ruší důvodné usnesení o zahájení trestního stíhání.

7. V tomto smyslu se také vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne , datum, IV ÚS 88/24 ve věci žalobce, který se domáhal u zdejšího soudu náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání.

8. Vzhledem k výše uvedenému se soud nezabýval již skutečnou výší škody a samotným vznikem škody, ani příčinnou souvislostí, neboť chybí jeden z prvků pro to, aby byla dána odpovědnost za újmu, a to odpovědnostní titul, v tomto případě nezákonné rozhodnutí.

9. Ze všech výše uvedených důvodů a z důvodu, že soud neshledal, že by v dané věci byly dány okolnosti nasvědčující tomu, že trestní řízení bylo vedeno svévolně, soud zamítl žalobu v celém rozsahu.

10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tato částka představuje paušální náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 7 úkonů, a to vyjádření se k žalobě, účast na třech jednáních a 3x přípravu k těmto jednáním po , částka, .