26 C 3/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Šárkou Henzlovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným:

1. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zadostiučinění za nemajetkovou újmu I. Řízení se proti žalovanému [číslo]) zastavuje. II. Žalovaná [číslo]) je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím se zamítá. IV. Žalovaná [číslo]) je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalovanému [číslo]).

1. Žalobce se domáhal proti žalovaným zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a samostatně proti žalované [číslo]) pak částky [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 probíhalo řízení, ve kterém došlo k průtahům a žalovaný [číslo]) jako ručitel za žalovaného [číslo]) převzal ručení až do částky [částka].

2. Žalobce v průběhu řízení vzal žalobu zpět proti žalovanému [číslo]), a to bez udání důvodu.

3. Soud dle ustanovení § 96 o. s. ř. proti žalovanému [číslo]) řízení zastavil.

4. Žalovaná nesouhlasila se žalobou a na svou obranu uvedla, že v předmětném řízení nedošlo k průtahům v řízení ani celková doba řízení není nepřiměřeně dlouhá.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 v předmětné věci 23 C 272/2002 probíhalo tímto způsobem: -) Dne [datum] podal žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu [částka] s příslušenstvím. -) Dne [datum] soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. -) Dne [datum] se žalovaný vyjádřil k žalobě. -) Dne [datum] výzva soudu žalobci. -) Dne [datum] žalobce vznesl námitku podjatosti soudce. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl, že soudce JUDr. [jméno] [příjmení] je vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci. -) Dne [datum] pokyn soudu k doručení rozhodnutí. -) Dne [datum] byl spis předložen jinému soudci. -) Dne [datum] pokyn soudu k připojení spisu sp. zn. 23 C 5/2000 a nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] bylo jednání odročeno na neurčito za účelem předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené stranou žalující. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl, že soudce Mgr. [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci. -) Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] se konalo ústní jednání, na němž byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem pokračování v dokazování, a to listinami ze spisu Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 13 D 341/2009 a listinami ze spisu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1543/2012. -) Dne [datum] došlo soudu doplnění žaloby. -) Dne [datum] se konalo ústní jednání, na němž soud provedl další listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. -) Dne [datum] soud vyhlásil zamítavý rozsudek. -) Dne [datum] odvolání žalobce proti rozsudku. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne [datum] odvolací soud nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně zčásti změnil a zčásti potvrdil. -) Dne [datum] podal žalobce dovolání. -) Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. -) Dne [datum] Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. -) Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze. -) Dne [datum] Městský soud v Praze nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] Městský soud v Praze vyhlásil rozsudek, kterým zčásti změnil rozsudek soudu I. stupně. -) Dne [datum] nabyl rozsudek právní moci.

6. Možnost žádat odškodnění nehmotné (morální) újmy způsobené nesprávným úředním postupem byla do českého právního řádu zakotvena zákonem č. 160/2006 Sb., který novelizoval s účinností od [datum] zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). 7. [jméno] novelou byl do § 1 vložen nový odstavec 3 stanovující, že stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

8. Do § 13 odst. 1 zákona byla pak přidána věta potvrzující dřívější judikaturou dovozovaný závěr ve vztahu k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem, že se za nesprávný úřední postup považuje rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Nově vložená věta v § 13 odst. 1 zákona rovněž obsahuje poznámkou 8a odkaz na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované ve sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“).

10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. přitom vyplývá, že účel tohoto odkazu je dvojí: Jednak poukázat na to, že se hodnocení přiměřenosti délky řízení či rozhodování řídí kritérii, která ve své judikatuře dovodil mezinárodní soud Úmluvu aplikující, jednak upozornil na to, že v souladu s touto judikaturou na poli článku 6 odst. 1 Úmluvy je rozhodující především celková délka řízení. Navrch směřuje k poskytování náhrady za nepřiměřené celkové délky řízení, nikoli primárně jako odškodňování za jednotlivé průtahy v řízení.

11. Zákonem [číslo] Sb. pak do zákona č. 82/1998 Sb. přibyl rovněž nový § 31a, podle kterého bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

12. Z uvedeného je zřejmé, že § 31a zákona v odst. 1 zakotvuje právo na přiměřené zadostiučinění v případě nemateriální újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a v odst. 2 stanoví způsob poskytování zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to buď ve formě konstatování porušení práva, nebo ve formě finanční kompenzace a uvádí obecná kritéria, od kterých se stanovení výše přiměřeného zadostiučinění odvíjí (závažnost vzniklé újmy a okolnosti jejího vzniku). V odst. 3 pak dané ustanovení specifikuje demonstrativním způsobem kritéria, k nimž je třeba v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

13. Z důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. přitom vyplývá, že jde o kritéria používaná Evropským soudem pro lidská práva v jeho judikatuře k určování, zda byla délka vnitrostátního soudního řízení přiměřená a jeho judikatura proto může být užitečným vodítkem.

14. Úprava náhrady nemajetkové újmy je tedy zasazena do zákonné koncepce, jež stojí na konstrukci základních předpokladů pro důvodné uplatňování její náhrady, to je na tom, že poškozenému byla způsobena nemajetková újma, a to v příčinné souvislosti s kvalifikovaným, v zákoně uvedeným škodním jednáním, v daném případě porušení práva na projednání věci před soudem v přiměřené lhůtě.

15. Z uvedeného je patrno, že při posuzování předpokladu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona, je nutno postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k článku 6 odst. 1 Úmluvy. To platí zejména pak k výkladu pojmu přiměřenosti délky řízení.

16. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že přiměřenost délky soudního řízení je třeba hodnotit s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, postup vnitrostátních orgánů a rovněž podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce. Před aplikací uvedených kritérií je pak třeba určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona považovat za celkovou dobu řízení. Žalobce v daném případě stanovil délku řízení na tři roky a sedm měsíců.

17. Po stanovení rozhodné doby, je třeba s přihlédnutím ke kritériím uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona posoudit, zda byla při projednávání věci zachována či překročena doba přiměřená. Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu, mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k překročení doby, která by byla ještě považována za přiměřenou s přihlédnutím ke složitosti předmětu řízení. Po takto zjištěné existenci nesprávného úředního postupu v podobě průtahů v řízení dle § 13 zákona, se soud zabýval dalšími skutečnostmi, rozhodnými pro posouzení dané věci a kritérií, které by mohly mít vliv na délku řízení a na rozhodnutí o výši zadostiučinění.

18. Prvním z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona) je složitost řízení. Soud dospěl k závěru, že v posuzované věci závěru, že nešlo o složitou věc ve smyslu hmotného práva, nicméně si toto řízení vyžádalo širší dokazování a věc byla za účelem doplnění dokazování odročena a věc byla posuzována na všech třech stupních soudní soustavy. Tedy u odvolacího soudu byla věc rozhodována dvakrát, stejně tak u Nejvyššího soudu ČR byla věc rozhodována dvakrát, tedy šlo o jistou procesní složitost, kdy soud rozhodoval několikrát o námitce podjatosti, bylo třeba doplnit žalobu, po zrušení rozsudku městského soudu Nejvyšším soudem ČR se odvolací soud musel řídit právním názorem Nejvyššího soudu ČR a věc znovu projednat.

19. Druhým z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. c) zákona) je jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Žalobce doplňoval žalobu, podával námitky podjatosti, prvně podaná námitka podjatosti proti soudci, který věc rozhodoval, byla úspěšná, další námitka však již byla zamítnuta pro nedůvodnost. Žalobce nevyužil žádného dostupného prostředku pro odstranění průtahů v řízení. Jednání poškozeného v předmětném posuzovaném řízení však nelze označit jako liknavé nebo obstrukční.

20. Třetím z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona) je postup orgánů veřejné moci během řízení. V daném případě postupovaly všechny soudy bez průtahů, jednotlivé úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách, tedy v tomto směru nelze soudům nic vytknout. Co však zapříčinilo průtahy v řízení, které vedly zdejší soud k tomu, ze předmětné řízení označil za nepřiměřeně dlouhotrvající v poměru k předmětu řízení, bylo jednání soudce I. stupně, který po vznesené námitce podjatosti předložil věc odvolacímu soudu s tím, že se necítí ve věci podjatý, přestože rozhodoval věc, ze které žalobce požadoval nemajetkovou újmu. Odvolací soud shledal námitku podjatosti soudce jako oprávněnou a věc musel rozhodnout jiný soudce, neboť soudce JUDr. [jméno] [příjmení] byl vyloučen z projednání věci. Soudce JUDr. [jméno] [příjmení] měl postupovat podle § 15 odst. 1 o. s. ř., podle kterého jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu pak určí podle rozvrhu práce místo soudce uvedeného v odst. 1 jiného soudce. V daném případě však tento postup soudce nezvolil a naopak uvedl, že se necítí být podjatý, když vzhledem k poměru věci měl sám, aniž by byla vznesena námitka podjatosti shledat, že jsou zde dány důvody k jeho vyloučení, neboť rozhodoval věc, která je předmětem posouzení, tedy lze zcela aplikovat ustanovení § 14 odst. 2 o. s. ř., že u soudu vyššího stupně jsou vyloučení i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně a naopak. Soudce JUDr. [jméno] [příjmení] tedy měl věc předložit předsedovi soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudci. Pokud by byla věc rozhodnuta u soudu tím, že předseda soudu určí jiného soudce k projednání věci, nemuselo by dojít k vydání rozhodnutí o námitce podjatosti, nemusela by být věc předkládána městskému soudu a doba řízení by se zkrátila téměř o pět měsíců. Dalším„ zdržením“ ve věci bylo zrušení rozhodnutí městského soudu Nejvyšším soudem ČR, tedy nejvyšší soud dne [datum] zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení a ten rozhodl pravomocně až [datum], tedy od září 2015 do února 2016 probíhalo řízení v důsledku vydání nesprávného rozhodnutí, tedy o dalších pět měsíců se řízení prodloužilo. Pokud by nedošlo k těmto dvou průtahům, řízení by skončilo do třech let, což by s ohledem na předmět řízení a na počet stupňů soudní soustavy řízení, byla doba přiměřená pro rozhodnutí v posuzované věci. V daném případě však tomu tak nebylo, doba tří let a sedmi měsíců není dobou, která by byla přiměřená k rozhodnutí o věci, která nebyla příliš složitá, byť v průběhu řízení byla vydávána procesní rozhodnutí, více než v jiných obdobných případech.

21. Čtvrtým z uvedených kritérií (31a odst. 3 písm. e) zákona) je význam předmětu řízení pro poškozeného. Ten je dán jednak typově v tom smyslu, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci trestní, které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života. Význam předmětu řízení pro poškozeného však může být dán i okolnostmi konkrétního sporu, který nemusí spadat pod shora uvedené věci, ale s přihlédnutím např. k vysokému věku účastníka nebo k jeho zdravotnímu stavu, je třeba jeho věc vyřídit přednostně. V daném případě soud neshledal význam řízení pro žalobce jako vyšší, tedy odůvodňující navýšení nemajetkové újmy.

22. Soud dospěl k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě dvou průtahů řízení, které zapříčinily následně nepřiměřeně dlouhou délku řízení a proto uzavírá, že byly naplněny podmínky pro to, aby žalovaná odpovídal za škodu, respektive za nemajetkovou újmu, která žalobci v souvislosti s posuzovaným řízením vznikla.

23. Soud stanovil základní částku [částka] za rok, po které posuzované řízení trvalo a celková částka za tři roky a osm měsíců je [částka] s tím, že za prvé dva roky soud přiznal zadostiučinění v poloviční výši. Od této základní částky soud odečítá 20 % za určitou (procesní) složitost řízení, tedy [částka]. Ve věci soudy rozhodovaly o vznesených námitkách podjatosti, ve věci rozhodovaly soudu všech 3 soustav, přičemž městský soud dvakrát.

24. Částku [částka] jako přiměřené zadostiučinění pak spolu s úroky z prodlení žalobci soud přiznal (§ 1970 o. z.).

25. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval, jednak podle § 146 odst. 2 o. s. ř. podle zásady zavinění by měl žalovaný [celé jméno žalovaného] práva na náhradu nákladů řízení oproti žalobci, neboť ten vzal žalobu zpět bez udání důvodu, [celé jméno žalovaného] však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků. Ohledně náhrady nákladů řízení vztahující se k žalované České republice soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci za čtyři úkony po [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu za převzetí a přípravu, sepis žaloby, podání ze dne [datum], účast při jednání a za režijní paušály § 13 advokátního tarifu + 21% DPH.

26. Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle ustanovení § 160/2006 Sb. odst. 1, stanovil lhůtu 15 dnů s ohledem na proces uvolňování finančních prostředků u žalované.