26 C 35/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ulice a číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení 168 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 34.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 44.000 Kč od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 90.000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 49 500 k rukám jeho právního zástupce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 307 Kč na účet zdejšího soudu, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá, aby soud uložil žalované zaplatit mu částku 168.000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem a žalobce nyní žádá zadostiučinění za toto trestní stíhání ve výši 102.000 Kč. V souvislosti s trestním stíháním byl žalobce ve vazbě od [datum] do [datum] to je 44 dnů, za každý den žádá 1.500 Kč to je celkem 66.000 Kč.

2. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyhověla žalobě částečně. Vyplatila žalobci částku 44.000 Kč a za trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem se omluvila a konstatovala, že v řízení, které bylo vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 5/2018 bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

3. Usnesením ze dne [datum] soud částečně zastavil řízení v důsledku zpětvzetí žaloby o částku 44.000 Kč. Nadále pak soud rozhodoval o částce 124.000 Kč. Žalobce ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) uplatnil u žalované svůj nárok. Mezi účastníky nebyl sporný průběh trestního stíhání, nebyla mezi nimi sporná ani délka trestního stíhání ani to, že žalobce byl obžaloby zproštěn.

4. Soud má prokázán průběh trestního řízení jednak z tvrzení účastníků a jednak ze samotného trestního spisu a jeho jednotlivých listin. Dne [datum] byl žalobce zadržen Policií ČR. Dne [datum] vydala Policie ČR usnesení, jímž zahájila trestní stíhání žalobce pro spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Proti usnesení podal žalobce stížnost, kterou Městský státní zástupce usnesením ze dne [datum] zamítl. Dne [datum] podalo Městské státní zastupitelství v [obec] návrh na vzetí žalobce do vazby a dne [datum] vydal Obvodní soud pro Prahu 1 usnesení č.j. 47 Nt 14/17-10, jímž byl žalobce vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a),b) trestního řádu. Vazba byla započtena od [datum]. Žalobce podal stížnost proti tomuto usnesení a o této stížnosti rozhodoval Městský soud v Praze dne [datum], napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se žalobce propouští z vazby s tím, že vazba se podle § 67 písm. a) trestního řádu nahrazuje dohledem probačního úředníka. Dne [datum] byl žalobce propuštěn z vazby. Dne [datum] podal Policejní orgán návrh na podání obžaloby a dne [datum] byla obžaloba Městskému soudu v Praze podána. Hlavní líčení ve věci se u Městského soudu v Praze konalo ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy byl vydán rozsudek sp. zn. 2 T 5/2018, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. K vyhotovení rozsudku byla prodloužena lhůta do [datum] a následně do [datum]. Rozsudek nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne [datum]. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 10 měsíců. Z opisu evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobce byl odsouzen Okresním soudem Praha východ dne 10.2.2009 pod sp. zn. 2 T 18/2009 podle § 201 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákona a byl mu vyměřen trest odnětí svobody podmíněně 7 měsíců se zkušební dobou 18 měsíců. Dne [datum] se žalobce osvědčil.

5. Z lékařských zpráv má soud prokázáno, že se žalobce léčí s onemocněním astma, ze zprávy ze dne [datum] [nemocnice] a.s. vyplývá, že žalobce byl přivezen toho dne do nemocnice se záchvatem dušnosti se stejnými potížemi byl přijat dne [datum]. Dýchací potíže pokračovaly i [datum].

6. Z listiny ze dne [datum] nazvané pozvánka na úvodní konzultaci má soud prokázáno, že žalobce byl vyzván Probační a mediační službou, aby se dostavil dne [datum] na středisko PMS [okres]. Účelem konzultace bude projednání podmínek a vyjasnění pravidel, za kterých bude dohled probíhat. Účast žalobce je povinná. Zároveň byl žalobce upozorněn, že pokud se ke konzultaci bez omluvy nedostaví, bude o této skutečnosti informovat soud, který může jeho jednání posoudit jako hrubé porušení podmínek výkonu trestu. Soud má prokázáno ze zpráv o průběhu dohledu nahrazujícím vazbu, že probíhal dohled v období od [datum] do [datum]. Dříve od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] od [datum] do [datum].

7. Soud má prokázáno z výslechu svědka [jméno] [příjmení], že zná žalobce, bydlí u něj právě od doby skončení trestního stíhání, kdy ho pan [příjmení] vyhodil z práce a i z ubytování. Žalobce mu pomáhá s drobnými pracemi. Žalobce je takový do sebe uzavřený, takže neprobírali spolu trestní stíhání, žalobce je poměrně těžce nemocný. Sám ho vezl několikrát k ošetření a byla na místě také sanitka. Žalobce má dýchací problémy. Něco málo mu žalobce řekl o tom trestním stíhání a že se cítí bezúhonný, někdo mu dal něco podepsat, tak do toho spadl do nějakých daňových úniků. Sám svědek žalobce doprovázel na probační službu, neměl se tam jak dostat a má problémy přijít i od autobusu. V době trestního stíhání žalobce víc propadl alkoholu. Dřív chodil například do herny, ale v průběhu tohoto trestního stíhání už nikam nechodil. Trestní stíhání skončilo pro žalobce dobře. Žalobce se vždy cítil nevinný. A ví o tom, že právě pan [příjmení], u kterého dřív žalobce pracoval ho pomlouval, mluvil o jeho trestním stíhání a vyhodil ho jako kriminálníka. I sám svědek ví o tom, že žalobce byl ve vazbě, někdo mu to řekl, ale ne žalobce. Pan Maršálek má sběrnu Kovošrot, chodí tam lidé a on jim o trestním stíhání žalobce vykládal. Sám svědek byl na místě, kdy došlo k urážkám na stranu žalobce. Byl to především pan [příjmení], který takto žalobce osočoval. Svědek se nemohl vyjádřit k předchozímu životu žalobce, neboť ho neznal. Žalobce se s nikým víc nestýkal, ví ale o tom, že žalobce pracoval v Bonavitě a tam se rozneslo to, že je proti němu vedeno trestní stíhání a že je ve vazbě.

8. Z účastnické výpovědi žalobce má soud prokázáno, že ho Policie dostihla na ulici, dostal plicní záchvat hned odjeli do nemocnice. Po 10 až 12 dnech, kdy byl napojen na kyslík ho převezli do Kongresového centra, kde ho vyslechli a vzali do vazby. Ve vazbě mu nebylo dobře, necítil se bezpečně, ve vazbě docházelo ke rvačkám, on se jich neúčastnil ani proti němu nebylo užito násilí, protože se vyhýbal jakémukoli kontaktu s ostatními spoluvězni. Nechtěl ani vycházel z cely ven, kde právě docházelo k těm fyzickým kontaktům, ale byla to povinnost, musel jít ven alespoň na půl hodiny, a to každý den. Před tím byl zaměstnaný v Bonavitě, kde se věc rozkřikla a lidé na něj volali třeba„ milionář jde“ a podobně. Měl velkou obavu z toho, jak celá věc dopadne. Z okolí zaznamenal reakce negativní, osočovali ho a defakto se mu snažili vyhýbat. [příjmení] lidí s ním přestala komunikovat. Před tím dělal někdy melouchy, pomáhal v práci, ale poté, kdy se vrátil z vazby toho musel zanechat, lidé měli připomínky, narážky, pak zůstal u pana [příjmení], kde se izoloval, kam nechodí moc lidí a on také už nikam nechodí, maximálně na nákup. Uzavřel se do sebe, nevyhledává společnost. Také problémy řešil částečně alkoholem, aby zahnal stres. Teď se snaží, aby došlo ke zlepšení, pan [jméno] [příjmení] ho vozí do nemocnice a vyřizuje za něj záležitosti. Žalobce bral prášky na uklidnění a to proto, aby psychicky celou věc zvládl. Přišel i o zaměstnání, lidé si mysleli, že už není dobrý člověk, že byl ve vazbě v Bonavitě pracoval na základě pracovní smlouvy. V Bonavitě skončil z důvodu zdravotních. Několikrát byl také hospitalizován v nemocnici. Neustále se mu vrací ten zážitek z vězení, když se někde něco semele, hned mu to připomíná to vězení. Poté, kdy se vrátil z vazby, pan [příjmení] mu vyházel všechny věci, řekl mu, že okradl stát, dokonce ho i fyzicky napadl, osočoval ho před cizími lidmi a poté se obraceli na něj lidé, bývalí kamarádi, kteří se ho ptali, jestli byl v base, že pan [příjmení] to takhle vykřikoval všude. Ve vazbě byl na cele nejprve s šesti osobami. Byly tam nějaké konflikty a na základě nich pak, protože je nekuřák, ho přeřadili do jiné cely, kde byli jenom dva. Konfliktům se vyhýbal, nikdy je nevyvolával. S rodinou se stýká ne příliš často, ale jeho syn se od něj dá se říct odvrátil, od té doby, kdy byl ve vazbě. Domnívá se, že právě v důsledku toho trestního stíhání také už ho nikde nezaměstnali, i když se o to snažil, teď má částečný invalidní důchod.

9. Po právní stránce soud zhodnotil věc následujícím způsobem: Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnost za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 5 odst. A) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako z účastníkem řízení, ačkoli s ním jako s účastníkem řízení jedno být mělo. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

10. V daném případě bylo proti žalobci vedeno trestní stíhán, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, proto se na usnesení o zahájení trestního stíhání hledí jakoby bylo nezákonné, podle ust. § 8 zákona. <b>K zadostiučinění:</b> 11. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání nejde o vyvratitelnou domněnku jako u nepřiměřeně dlouhého řízení, kde se újma na straně poškozeného předpokládá, újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2010, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). Soud tak vychází z toho, že vzni nemajetkové újmy (jakkoli je každé trestní stíhání dle názoru Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 428/05 spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy, odůvodňující peněžní odškodnění.

12. Žalobním nárokem je nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 66.000 Kč za vazbu, to je 1.500 Kč za den, za 44 dnů tak 66.000 Kč. Soud v souvislosti s vykonanou vazbou dospěl k závěru, že částka, kterou vyplatila žalovaná 1.000 Kč je adekvátní částka, která by měla žalobci jeho újmu, která mu v souvislosti s výkonem vazby vznikala, kompenzovat. Soud vycházel z již ustálené judikatury, která za výkon vazby přiznává částku v rozpětí 500 Kč až 1.500 Kč za den, přičemž pro částku 500 Kč za den nejsou v tomto případě podmínky, neboť tato částka nejnižší se přiznává osobám, které jsou již několikrát ve výkonu trestu a které neprožívají vazbu nebo výkon trestu tak úkorně jako osoby, které se ve vazbě ocitnou poprvé. [příjmení] 1.500 Kč je naopak určena pro osoby, které se například starají o nezletilé děti, vazbu vykonávají přes vánoční svátky a v takovýchto podobných případech. Žalobce vykonal vazbu v rozpětí 44 dnů, což není taková doba, která by ospravedlňovala, aby částka byla z tohoto důvodu vyšší. Žalobce ani nepečuje o nezletilé děti, nemá svou rodinu u sebe, nežije s ní, tedy ani z tohoto důvodu mu prožitá vazba nemohla přivodit vyšší újmu a zadostiučinění, které mu bylo přiznáno 1.000 Kč za jeden den, je podle názoru soudu zcela přiměřená částka.

13. Dalším nárokem, který žalobce vznesl je nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena samotným trestním stíháním. Žalobce žádá 3.000 Kč za jeden měsíc, po kterou trestní stíhání běželo, to je 34 měsíců, tedy částku 102.000 Kč.

14. Při stanovení výše zadostiučinění soud jednak zohlednil dobu, po kterou trestní stíhání trvalo, což je 2 roky a 10 měsíců, což z hlediska odškodňování není nepřiměřeně dlouhá doba, soud ani nezjistil žádné větší průtahy v trestním řízení. Dále soud posoudil trestní sazbu, která žalobci hrozila, což je 5 až 10 let odnětí svobody a dále soud hodnotil dopady do osobnostní a profesní sféry žalobce. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma v souvislosti s trestním stíháním už již tím samotným trestním stíháním, které je pro každou osobu zátěží po psychické stránce. Žalobce se již po návratu z vězení nemohl vrátit na to místo, kde byl zaměstnán a také musel čelit reakci okolí, které se mu posmívalo a nevhodně na něj pokřikovali, že je milionář, kriminálník a podobně. Toto vše mu nebylo příjemné, odrazilo se to především na jeho již tak špatném zdravotním stavu, trpí astmatem, který se zhoršil v průběhu trestního stíhání, což bylo doloženo lékařskými zprávami. Nyní je žalobce v částečném invalidním důchodu. Toto vše vzal soud v úvahu a dospěl k závětu, že by nepostačovala omluva již žalovanou poskytnuta a konstatování porušení práva žalobce a přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích, když adekvátní částku za nemajetkovou újmu, která mu vznikla považuje částku 34.000 Kč ke které dospěl následujícím způsobem:

15. Soud vycházel z obdobných případů, které zdejší soud řešil, které se svou délkou a především výší trestu podobají nyní posuzovanému případu žalobce. Ve věci 29 C 239/2016 byla přiznána částka 46.000 Kč za trestní stíhání, které trvalo 1 rok a 11 měsíců, hrozil trest odnětí svobody až 10 let, ve věci 23 C 190/2013 trvalo trestní stíhání 1 rok a 3 měsíců, trestní sazba 10 let, částka přiznaná 50.000 Kč, ve věci 43 C 108/2015 1 rok a 2 měsíce, trest odnětí svobody 10 let, přiznaná částka 60.000 Kč, ve věci 19 C 158/2016 trestní stíhání trvalo 1 rok, trestní sazba 10 let, přiznaná částka 50.000 Kč a ve věci 14 C 83/2011, trestní stíhání trvalo 2 roky a 10 měsíců, trest odnětí svobody 10 let, to je 2.000 Kč za jeden měsíc, což je částka 68.000 Kč. Posledně uvedené řízení, kde soud odškodňoval poškozeného, který byl na rozdíl od žalobce bezúhonný trvalo zcela stejnou dobu, trest odnětí svobody stejně jako u žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce byl již trestně stíhán, pro účely odškodnění za trestní stíhání je tato skutečnost důležitou okolností, kterou soud musí zohlednit, neboť je rozdíl mezi osobou, která je zcela bezúhonná nikdy proti ní nebyl vydán pravomocný odsuzující trestní rozsudek a osobou, která již má záznam v trestním rejstříku a byť je trest zahlazen, pro účely tohoto odškodnění k tomu musí soud přihlédnout a proto z tohoto důvodu přiznal žalobci zadostiučinění v poloviční výši to je 34.000 Kč.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000 Kč, odměnu za zastupování 2 x 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu a 300 Kč režijní paušál podle § 17. 13 za tyto úkony: převzetí věci, předběžné projednání nároku, čili výzva k plnění, sepis žaloby, částečné zpětvzetí, účast na 3 soudních jednáních tedy za 7 úkonů a 7 režijních paušálů.

18. Soud dále ve smyslu ust. § 148 o.s.ř. uložil žalované zaplatit náklady řízení, které hradil stát ve výši 307 Kč, což je cestovné pro svědka [jméno] [příjmení] z Lojovic do [obec] a zpět.

19. Soud ve smyslu ust. § 164 o.s.ř. opravil chybu ve výpočtu, kdy na místo správné částky, které je uvedena v bodu II. Výroku soudu 86 000 Kč má správně být 90.000 Kč tedy žalovaná částka 168.000 Kč, 44.000 Kč bylo již žalovanou zaplaceno o tuto částku byla vzata žaloba zpět, 34.000 Kč soud přiznal žalobci jako přiměřené zadostiučinění a částka 90.000 Kč zbývá do zaplacení.

20. Soud dále rozhodl o zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 o.z. a to od uplynutí 6 měsíců od předběžného projednání nároku v případě částky 44.000 Kč do jejího zaplacení tedy do [datum] a v případě částky 34.000 Kč od [datum] do zaplacení.