26 C 42/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 27 189,50 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla sjednána rámcová smlouva dne , datum, , na základěkteré žalobce vykonával činnost dodavatele v automobilovém průmyslu, a to konkrétně se jednalo o poskytování činnosti inženýra kvality, logistiky, projektového managementu, softwarového inženýra a jiných. Žalobce na základě této smlouvy provedl pro žalovanou služby na základě objednávky žalované ze dne , datum, č. , hodnota, . Za tyto poskytnuté služby žalobce zaslal žalované faktury za rok 2019, 2020 a 2021. Žalobce před vydáním předmětných faktur naplnil zákonné podmínky pro plátcovství DPH a předmětné faktury měly být vystaveny spolu s DPH. Administrativním pochybením byly všechny faktury uvedené vystaveny bez DPH, přičemž dle zákona č. 235/2004 Sb. zákona o dani z přidané hodnoty, měla být k požadovaným částkám vždy připočtena DPH. Vystavené faktury tak měly být vyšší o právě žalovanou částku , částka, , a vzhledem k těmto skutečnostem účastníci uzavřeli dne , datum, dohodu o narovnání, která řešila chybně neúčtované DPH na předmětných fakturách. Smluvní strany se tak dohodly, že v měsíci lednu 2022 zašle žalobce žalované opravené daňové doklady za rok 2021, a to ve výši , částka, , a to na bankovní účet žalobce ve lhůtě 60 dnů od vystavení opravných daňových dokladů a v měsíci únoru 2022 částku , částka, také ve lhůtě do 60 dnů od vystavení opravených daňových dokladů. V souvislosti s tímto závazkem vznikly žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky, které účtuje ve výši , částka, dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se jedná o podnikatelský vztah.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, na svou obranu uvedla, že žalobce porušil podstatným způsobem smlouvu o spolupráci ze dne , datum, , důsledkem čehož došlo k odstoupení od dohody o narovnání ze strany žalované společnosti a vzhledem k tomu, že u zdejšího soudu probíhá řízení o zaplacení částky , částka, pod sp. zn. 11 C 86/2022, vznesla žalovaná námitku litispendence a promlčení nároku, jelikož žalovaná odstoupila od dohody o narovnání pro podstatné porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy o spolupráci ze dne , datum, a uběhla tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku z faktur za období let 2019–2020. Dále upozornila na to, že žalobce nevyzval žalovanou k uhrazení dluhu před podáním žaloby žádnou výzvou, proto nesouhlasí s placením úroků z prodlení a s náklady řízení. Důvodem pro odstoupení žalované od smlouvy bylo nejenom narovnání finančních vztahů, ale zejména pracovních, kdy se mimo jiné v rámci dohody o narovnání strany domluvili, že žalobce bude nadále pokračovat na stejném projektu a spolupráce bude dál kontinuálně pokračovat za stávajících podmínek, což se však nestalo a důvodem pro odstoupení od smlouvy o spolupráci byla skutečnost, že žalobce nevykonal svoje povinnosti na domluveném projektu, nesdělil dostatečně včas důvod své absence a tím závažně porušil svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy o spolupráci a ohrozil jednak dobré jméno žalovaného a dále i samotnou činnost zákazníka žalovaného na projektu, kdy tímto jednáním žalobce přišel žalovaný o dost významného zákazníka a došlo k ukončení spolupráce s žalovaným na dalších projektech, a to za období leden až březen 2022.

3. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce vystavil za období roku 2019, 2020 a 2021 faktury bez DPH a následně byla sjednána dohoda o narovnání dne , datum, , kde byl vymezen předmět dohody o narovnání tak, že v měsíci lednu 2022 zašle žalobce žalované opravené daňové doklady za rok 2021 a odběratel, tedy žalovaný, na základě opravených daňových dokladů zašle žalobci částku ve výši , částka, na bankovní účet dodavatele č. 0860391122/10010010, a to ve lhůtě 60 dnů od vystavení opravných daňových dokladů, v měsíci únoru 2022 zašle částku , částka, na bankovní konto dodavatele, a to ve lhůtě 60 dnů od vystavení opravných daňových dokladů. Na faktuře bude uvedena původní vyfakturovaná částka plus 21% DPH a odečtená částka úhrada. Podle čl. V. bod 5 má odběratel právo odstoupit od této smlouvy, pokud by dodavatel po podpisu této dohody neplnil závažným způsobem řádně a včas své závazky plynoucí ze smlouvy. Následně žalobce zaslal žalované faktury v lednu se splatností , datum, a v únoru se s platností , datum, .

4. Z listiny ze dne , datum, má soud prokázáno, že právní zástupkyně žalované žalobci zaslala odstoupení od smlouvy ze dne , datum, a dohody o narovnání z důvodu, že řádně a včas nevykonal svoje povinnosti na domluveném projektu, nesdělil dostatečně včas důvod své absence a tímto závažně porušil svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy o spolupráci a ohrozil tak jednak dobré jméno klienta a dále i samotnou činnost zákazníka klienta na projektu, když jeho liknavým přístupem žalovaná přišla o tohoto významného zákazníka a v důsledku žalobcova jednání došlo k ukončení jejich vzájemné spolupráce. Soud má prokázáno z podacího lístku, že tato písemnost byla dána na poštu na adresu žalobce dne , datum, .

5. Soud neprováděl další navrhované důkazy, neboť mu pro posouzení dané věci postačovaly důkazy provedené a z dalších provedených důkazů neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro posouzení dané věci. Především pro rozhodnutí ve věci není podstatné, zda smlouva o narovnání byla ze strany žalované podepsána jen proto, že očekávala pokračování další spolupráce se žalobcem, nic takového ze smlouvy o narovnání nevyplývá.

6. Po provedeném dokazování má soud prokázán tento skutkový děj: Mezi účastníky byla sjednána smlouva o spolupráci, na základě které žalobce pro žalovanou poskytoval činnost sjednanou ve smlouvě, následně žalobce vystavil za tuto činnost fakturu, resp. faktury, které neobsahovaly DPH. Žalovaná se nejprve domnívala, že sjednaná odměna za provedenou činnost byla včetně DPH, následně s žalobcem podepsala smlouvu o narovnání, ve které se zavázala, že na základě nově vystavených faktur doplatí DPH tam za stanovených podmínek. Žalobce vystavil na základě této smlouvy o narovnání faktury, které obsahovaly již zmíněné DPH z původně vyúčtovaných a fakturovaných částek, splatnost faktur byla 60 dnů od jejich vystavení. Žalovaná však tyto faktury nezaplatil a v řízení namítal, že neobsahovaly všechny náležitosti, a to především č. účtu, na který má být placeno, a dále namítla promlčení nároku, vzhledem k tomu, že odstoupila od smlouvy o spolupráci, tedy nejsou závazná ujednání ze smlouvy o narovnání.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: Mezi účastníky byla sjednána prvotně smlouva o dílo ve smyslu ust. § 2586 a následujících, podle ust. § 1903 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi doposud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

8. Podle ust. § 1904 o. z. platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

9. Podle § 1905 o. z. narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli.

10. Podle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

11. Podle § 610 odst. 1 k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánů veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle ust. § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá 3 roky.

12. Podle ust. § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, když se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

13. Podle ust. § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednání výše takto stanovená.

14. Účastníci si sjednali ve smlouvě o narovnání, že žalobce zašle žalované opravené faktury na zaplacení, resp. doplacení DPH ve výši 21 % z již fakturovaných částek, a to v lednu roku 2022 se splatností 60 dnů a v únoru roku 2022 další faktury se splatností 60 dnů a to znamená faktury zaslané v lednu byly splatné k poslednímu dni měsíce března 2022 a faktury zaslané v únoru se splatností koncem dubna 2022 čili žalovaná, pokud nezaplatila, je v prodlení od , datum, . Mezi účastníky byla platně sjednána dohoda o narovnání, kde bylo přesně uvedeno, jaká částka bude fakturována a kdy dojde ke splatnosti a na jaký účet má žalovaná zaplatit. Žalovaná zaslala žalobci listinu, kterou nazvala odstoupení od smlouvy, která však není způsobilá přivodit zánik závazku pro svou neurčitost, neboť v listině nebylo konkrétně popsáno, jakou smluvní povinnost žalobce porušil a pro tento nedostatek nemohl soud pohlížet na smlouvu o narovnání jako na zaniklou z důvodu odstoupení od smlouvy o spolupráci, a naopak žalovaná je z této smlouvy zavázána. Soud nepřisvědčil ani k námitce promlčení, neboť nejdříve mohl žalobce svůj nárok uplatnit u soudu , datum, , resp. , datum, vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu , datum, , neuplynula doposud promlčecí lhůta, proto pohledávka žalobce není promlčena. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci na jeho účet, který je jí dobře znám, dlužnou částku, a to s úrokem z prodlení ve výši, kterou stanoví nařízení vlády č. 351/2013, Sb. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že není podle platné právní úpravy nezbytnou náležitostí faktury číslo účtu, na který má být plněno.

15. Ze všech výše uvedených důvodů soud uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku, a to spolu s úrokem z prodlení.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142a odst. 1 a 2 o.s.ř., nepřiznal náhradu nákladů řízení žalobci, neboť ten nesplnil zákonnou povinnost uloženou mu právě ve výše uvedeném zákonném ustanovení, a to nezaslal žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení výzvu k plnění, proto ho stihla sankce, která je stanovená zákonem, tedy že nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Soud nepostupoval podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, neboť v této věci byla řešena otázka nároku v souvislosti se směnečným a šekovým platebním rozkazem, toto řízení má svá specifická pravidla, proto již z tohoto důvodu nelze aplikovat toto rozhodnutí na nyní projednávanou věc. Se závěry Nejvyššího soudu zdejší soud nesouhlasí, pokud Nejvyšší soud uzavřel, že náhradu nákladů řízení nemá pouze ten účastník žalobce, pokud žalovaný po podání žaloby bez dalšího svůj závazek splní, takovýto postup nevyplývá z výše uvedeného zákonného ustanovení a zdejší soud je toho názoru, že ten žalovaný, který by např. před podáním žaloby, pokud by byl vyzván, zaplatil, avšak pokud již žaloba byla podána, již očekává, že soud věc rozhodne a vyčká tedy na rozhodnutí soudu, takovýchto případů je, pokud soud má třicetiletou zkušenost, většina, tedy neobstojí výklad Nejvyššího soudu o tom, že pouze v případě, že by po podání žaloby bylo zaplaceno, nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení, neboť pokud by tomu tak bylo, muselo by to být v tomto ustanovení takto zcela jasně řečeno, což však není a zdejší soud to ani z tohoto ustanovení nedovozuje, nejvyšší soud nepřesvědčil zdejší soud o správnosti svého rozhodnutí.

18. Navíc žalovaná neprodlužovala spor, jak předvídal Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, naopak bylo zřejmé, že by byla ochotna se se žalobcem za určitých okolností domluvit, vzhledem k tomu však, že již byla podaná žaloba, žádala, aby soud postupoval podle o. s. ř. a věc spravedlivě posoudil. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů, bylo by to v rozporu s tím, co očekávala žalovaná, že soud náhradu nákladů řízení nepřizná, což nakonec přímo vyplývá ze zákona, tedy měla zákonné očekávání, že nebudou přiznány náklady řízení. Soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pouze za této podmínky by mohl soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části žalobci přiznat, jestliže nezaslal žalované výzvu k plnění. Žádné důvody hodné zvláštního zřetele žalobce ani netvrdil, jestliže to bylo proto, že se rozhodl podat žalobu těsně před uplynutím promlčecí lhůty, tento důvod není hodný zvláštního zřetele, důvod zvláštního zřetele hodný by byl, pokud by žalovaná ujišťovala do konce promlčecí doby nebo těsně do skončení promlčecí doby žalobce o tom, že mu dlužnou částku zaplatí a poté, kdy by žalobce vyčkával až téměř do konce promlčecí lhůty a podal by těsně před jejím vypršením žalobu, pak by se jednalo o důvody hodné zvláštního zřetele. Vzhledem k tomu, že tomu tak nebylo, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.