26 C 44/2021
č. j. 26 C 44/2021-56
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 2 rozhodl ve věci o nároku na zaplacení televizního poplatku za období od října 2017 do ledna 2020. Soud uznal, že žalovaná, která se přihlásila jako poplatník televizního poplatku, zůstává povinenou i po odchodu z bydliště, pokud se neodhlásila z evidence. Povinnost platit poplatek vznikla podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., a její nepřerušení vyžaduje zápis o odhlášení podle § 8 odst. 6 a 8 zákona. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit částku 3 780 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 2 699 Kč.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní titul Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč s úrokem z prodlení v částce 633,02 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky vyplývající z neuhrazení televizních poplatků za období od října 2017 do ledna 2020. Žalovaná uvedla, že od 7. 3. 2014 má trvalé bydliště na adrese adresa, kde je již přihlášen jako poplatník televizního poplatku pan titul. jméno příjmení, se kterým žije ve společné domácnosti. Dle § 5 odst. 2 zákona č. 348/2005 by pak žalovaná televizní poplatek hradit neměla, protože bydlí ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se dne 1. 3. 2006 přihlásila jako poplatník televizních poplatků, čímž jí vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek. Žalovaná se z evidence poplatníků televizního poplatku neodhlásila. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období od října 2017 do ledna 2020 ve výši 3 780 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaná v průběhu soudního řízení netvrdila ani neprokazovala, že dlužnou částku zaplatila. Žalovaná tím, že se přihlásila jako poplatník televizních poplatků do evidence České pošty, se stala poplatníkem televizních poplatků dle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, čímž jí vznikla povinnost hradit televizní poplatky. Jestliže se žalovaná domnívala, že přestala mít povinnost platit televizní poplatek z důvodu odstěhování, bylo její povinností dle § 8 odst. 6 a 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se z evidence poplatníků televizního poplatku odhlásit. Do doby odhlášení tak žalovaná zůstává poplatníkem a svědčí jí zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit dlužnou částku včetně zákonných úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 780 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci a podání žaloby) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a.t. realizovaný po podání návrhu (podání vyjádření k odporu žalované) ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 900 Kč ve výši 399 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.