26 C 53/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Šárkou Henzlovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 1 240 000 Kč s příslušenstvím

I. Připouští se změna žaloby navržená žalobcem v podání ze dne [datum].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 63 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení 1 177 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13.980,50 Kč k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá zaplacení celkem částky 1 240 000 Kč, což představuje částku 990 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v dlouhotrvajícím řízení a částku 250 000 Kč za nezákonné rozhodnutí. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne [datum] podal k Městskému státnímu zastupitelství v [obec] trestní oznámení. Orgány činné v trestním řízení po několikátém postoupení věci, spojení věci a těchto procesních úkonech, které žalobce spatřuje jako nadbytečné a nesprávné, došlo ve většině případů žalobce a ostatních poškozených, respektive oznamovatelů k odložení věci. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 12. 7. 2013 č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193 podal žalobce spolu s ostatními obvodnímu státnímu zastupitelství námitky a stížnost, avšak ani u obvodního státního zastupitelství nedošlo ke změně situace, naopak rozhodnutí bylo potvrzeno, proto se někteří z účastníků trestního oznámení obrátili na Ústavní soud, který rozhodnutím II. ÚS 3626/13 usnesení Policie ČR a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č.j. 0 ZN 1423/2013-99 zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že napadenými usneseními došlo k porušení práva stěžovatelů na účinné vyšetření vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny, jakož i článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy.

2. V průběhu řízení podáním ze dne [datum] žalobce navrhl, aby soud připustil změnu žaloby, a to týkající se skutkových tvrzení, respektive rozšíření žalobního nároku o další období, a to ke dni vydání rozhodnutí a dále o úroky z prodlení.

3. Soud postupem dle ustanovení § 95 o. s. ř. tuto změnu připustil.

4. Žalovaná nesouhlasila s nárokem žalobce a sporovala to, že nedošlo ke specifikaci konkrétních odpovědnostních titulů a dále namítla promlčení nároku na nemajetkovou újmu týkající se nezákonného rozhodnutí.

5. Soud má prokázáno, že dne [datum] žalobce uplatnil prostřednictvím právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] svůj nárok na náhradu škody. Ve svém podání ze dne [datum] pak žalobce změnil skutková tvrzení a žádá částku 250 000 Kč; za odepření práv oběti trestného činu 100 000 Kč a za vydání nezákonných rozhodnutí 150 000 Kč.

6. Soud má prokázáno z oznámení ze dne [datum], že žalobce podal k Policii ČR, OŘ [obec] I toto oznámení, kde uvedl, že podezřelí jsou [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Připojil se také s nárokem na náhradu škody. Ve svém oznámení uvedl, že se domnívá, že se stal spolu s ostatními obětí organizované skupiny, která pod záminkou zajištění výdělku vylákala značné množství zahraničních dělníků na práci v lese, kde tyto dělníky nechala i několik měsíců pracovat, aniž by jim za odvedenou práci měla v úmyslu zaplatit.

7. Dne [datum] podal žalobce na Policii ČR vysvětlení, kde uvedl, že měl za práci dostat 24 333 Kč čistého.

8. Soud má dále prokázáno ze spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-1-D, že: -) Žalobce jako poškozený požádal, aby ho policejní orgán prostřednictvím uvedeného zmocněnce do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozuměl o učiněných opatřeních s tím, že rovněž navrhl spojení věci, kdy byla prověřována stejná činnost podezřelých osob na základě jiných oznamovatelů. -) Z obsahu spisu pak bylo zjištěno, že ve věci docházelo k prověřování trestních oznámení, byla podávána vysvětlení i ostatních poškozených (a to i formou dožádání do zahraničí), osoby, na něž bylo podáno trestní oznámení, policejní orgán prováděl zajištění dokladů ke společnosti [právnická osoba] a dalších firem, prováděl šetření a zajišťování listin ve věci činnosti podezřelých osob a firem s nimi spojených, byla prováděna šetření přes Interpol do zahraničí. -) Dne 30. 10. 2012 byly pod č.j. ORI-56482/TČ-2012-001193-1-D zahájeny úkony trestní řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měli dopustit Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. -) Podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, bylo úředním záznamem ze dne [datum] vyloučeno z prověřování trestní věci podezřelých [příjmení] a [příjmení] vedeného pod č. j.: ORI [číslo] k samostatnému prověřování s tím, že věc byla vedena pod č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D. -) Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D byla odložena věc žalobce – podezření ze spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měly dopustit podezřelé osoby. Věc byla odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Věc byla odložena z toho důvodu, že policejnímu orgánu se nepodařilo všemi provedenými úkony trestního řízení podvodný úmysl podezřelých osob od počátku jejich jednání, tj. od okamžiku uzavření smluvního vztahu s osobami, jež následně vykonávaly práce v lesích, prokázat, neboť jak vyplývá z výpovědi některých osob, které práci v lesích prováděly, tak těmto byly vypláceny finanční prostředky v různých částkách a nelze mít za prokázané, že s těmito osobami byly uzavřeny smluvní vztahy s již úmyslem těmto osobám následně neuhradit žádnou odměnu za jimi vykonanou práci. -) Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost poškozených (jejichž počet byl 66) zastoupených právními zástupci, tedy i stížnost žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, když státní zástupkyně dospěla k závěru, že v posuzované trestní věci nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to ani souhrnně, ani pokud jde o jednotlivé dílčí útoky a rozhodnutí policejního orgánu je správné. -) O ústavní stížnosti žalobce a jiných osob do shora uvedených rozhodnutí Policie ČR a OSZ pro [část Prahy] rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. II ÚS 3626/13, kdy bylo rozhodnuto, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a shora uvedená usnesení pak byla zrušena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Nález Ústavního soudu byl žalobci doručen dne [datum]. -) Vrchní státní zastupitelství pak dne [datum] rozhodlo, že dozorujícím orgánem v přípravném řízení je státní zástupce OSZ pro [část Prahy] strany Policie ČR byla na Policejní prezidium ČR dána žádost o provedení prověrky na Slovensko, do Rumunska a Vietnamu ze dne [datum], nyní se zjišťují místa pobytu některých poškozených osob. -) Dále se ve věci téměř nic nekonalo, až [datum] Policie ČR vyrozuměla žalobce o postoupení věci dle věcné příslušnosti, neboť byla dovozena věcná příslušnost na základě podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi podle ustanovení § 232a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.

9. Dle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Dle ust. § 13 odst. 1 citovaného zákona je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkon nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ve smyslu ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. (ustanovení § 31a odst. 3 zákona).

16. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru tak, že: -) Žalobce svým podáním učiněným prostřednictvím zvoleného advokáta ze dne [datum] Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality k č. j. ORI-17630-18/ČJ-2010-001193-D oznámil skutečnosti, že byl spáchán trestný čin, kdy se připojil k trestním oznámením, které byly podány v měsících září až prosinec roku 2010 jinými osobami. -) Trestní oznámení žalobce bylo usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D, odloženo. -) Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost oznamovatelů mimo jiné i žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestného zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. -) V řízení bylo prokázáno, že toto rozhodnutí policejního orgánu, jakož i rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. II ÚS 3626/13. Usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D, jakož i rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 jsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. za situace, kdy tato rozhodnutí byla zrušena nálezem Ústavního soudu.

17. Ohledně právního posouzení se soud zabýval nejprve nárokem na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč z titulu existence nezákonného rozhodnutí.

18. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že došlo k odepření práv žalobci jako oběti trestného činu ve smyslu z. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů z titulu nesprávného úředního postupu Policie ČR. Dle ustálené judikatury tento postup policie lze spojit pouze s rozhodnutím - odložením trestní věci, kdy tuto skutečnost rovněž ve svém vyjádření uvedl i Ústavní soud, když rozhodnutí Policie ČR jakož i státních zastupitelství byla zrušena Ústavním soudem.

19. Soud se zabýval zprvu námitkou promlčení vznesenou ze strany žalované.

20. Dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

21. Počátek běhu šestiměsíční lhůty subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly a projevily se nepříznivé důsledky nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu byl žalobci, resp. jeho právnímu zástupci, doručen dne [datum], od tohoto dne plynula žalobci šestiměsíční lhůta daná ustanovením § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

22. Žalobce uplatnil u žalované předběžně svůj nárok dne [datum], následovalo v souladu s ustanovením § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stavění promlčecí lhůty po dobu šesti měsíců, do dne [datum], od tohoto dne pak běžel zbytek promlčecí lhůty, která uplynula dne [datum]. Jestliže byla žaloba podána k soudu dne [datum], byla pak podána po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty, a proto ve vztahu k částce 250 000 Kč z nezákonného rozhodnutí je nárok promlčen.

23. Pokud žalobce namítal, že vznesená námitka promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy a soud uvádí, že smyslem institutu promlčení je v případě nároku na odškodnění nemajetkové újmy po státu motivovat poškozeného k včasnému výkonu jeho subjektivních občanských práv tak, aby nedocházelo k dlouhotrvajícím právním vztahům. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s dobrými mravy, bylo-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva na úkor druhého účastníka a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srovnej k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2699/2011). Je nutné uvést, že žalovaná v řízení nevystupuje ze své vrchnostenské pozice, ale je účastníkem řízení jako každá jiná fyzická či právnická osoba. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institutu promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích a je institutem zákonným a tedy i použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Korektiv dobrých mravů se uplatní především tam, kde by ztráta nároku byla příliš citelnou újmou ve srovnání s následky, jež měly být odstraněny, a s postupem poškozeného při jejich uplatňování. Soud přihlédl zejména k situaci, že žalobce byl při podání trestního oznámení zastoupen advokátem, tedy měl prostřednictvím advokáta mít povědomí o promlčecích lhůtách, pak námitku promlčení vznesenou žalovanou nepovažuje v rozporu s dobrými mravy či zjevné zneužití práva ze strany první žalované ve smyslu ust. § 8 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) tak, aby ji považoval za neplatnou. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo zneužitím tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo neuplatnil včas (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 25Cdo [číslo], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011 sp. zn. 25 Cdo 2905/99).

24. Vzhledem k tomu, že žalobce ani netvrdil, že bez své viny nemohl nárok uplatnit dříve, když soud dospěl k závěru, že žalobci objektivně ničeho nebránilo obrátit se se svým nárokem na soud, nepovažoval námitku promlčení za neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy a žalobu v této části zamítl, když dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen a nezabýval se tak dále skutečnostmi, zda byla splněny základní předpoklady pro úspěšnost žaloby co do částky 250 000 Kč jako přiměřeného odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí (výrok II. rozsudku v částce 250 000 Kč).

25. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle ustanovení § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. (ustanovení § 31a odst. 3 zákona).

26. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouhotrvajícího řízení (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009).

27. Poté, kdy soud dospěl k závěru, že řízení je nepřiměřeně dlouhé, trvající od ledna roku 2011 doposud, tedy sedm let a šest měsíců, dospěl k závěru, že je namístě odškodnit žalobce za tento průtah v řízení a je toho názoru, že pouhé konstatování porušení práva již za tak dlouhou dobu řízení je nedostačující, a proto přistoupil k náhradě nemajetkové újmy v penězích.

28. Dalším postupem pak bylo zhodnocení jednotlivých kritérií.

29. Při posouzení kritéria složitosti (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona) je třeba vzít v úvahu zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost určitých důkazních prostředků, to je výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační a interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti, povinnosti položit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru či předběžném vyšetření ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.) a též složitosti procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky těchto opravných prostředků apod.). Byla-li věc posuzována na více stupních soudní soustavy, pak přirozeně narůstá délka řízení, což se musí projevit v odpovídajícím snížení základní částky.

30. Soud dospěl k závěru, že je namístě snížit základní částku o 50 % z důvodu složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona), a to po stránce skutkové i procesní, neboť v průběhu posuzovaného řízení bylo třeba provést rozsáhlejší dokazování, když oznamovatelů, respektive poškozených bylo více než 100, vesměs to byli cizinci žijící v cizině, tedy bylo třeba provádět jejich výslechy i dožádanými soudy a byl zapojen Interpol. Toto vše přispělo také k déletrvajícímu řízení.

31. Žalobci nelze nic vytknout při jeho chování, avšak je třeba podotknout, že aktivita v trestním řízení je především na orgánech činných v trestním řízení nikoli na poškozených nebo obviněných.

32. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona) je třeba zhodnotit činnost orgánu, u nějž k průtahům došlo, tedy zejména to, zda a jakým způsobem reagoval na vzniklé procesní situace a na popsané počínání účastníka, a zda bez ohledu na ostatní okolnosti měly průtahy řízení původ v jeho postupu. Je třeba pak zkoumat, zda řízení probíhalo plynule bez delších období nečinnosti mezi jednotlivými úkony soudu či jiných státních orgánů.

33. Soud shledal, že byly v postupu orgánu činných v trestním řízení, a to policie v posuzovaném řízení nedostatky, policie nekonala plynule, a to především po vydání rozhodnutí Ústavním soudem, kdy by soud očekával, že nastane větší aktivita ze strany orgánů činných v trestním řízení, což se nestalo. Tato skutečnost byla zohledněna právě v přistoupení zadostiučinění v penězích, když jinak by podle názoru soudu postačovalo konstatování porušení práva.

34. Význam posuzovaného řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona) hodnotí zdejší soud jako zvýšený. Žalobce se cítí jako oběť trestního činu a tím, že se přihlásil do řízení jako poškozený, také u něj došlo ke zvýšení významu, neboť částka, kterou požaduje jako náhradu škody je odměna za práci, tedy jednak jde o pracovní věc a jednak jde také o trestní věc, i když se přímo netýká žalobce, je tento zainteresován na průběhu tohoto řízení svým požadavkem na náhradu škody a také tím, že se cítí jako oběť trestného činu. Z tohoto důvodu je soud toho názoru, že je třeba zvýšit základní částku o 20 % z tohoto hlediska.

35. Soud proto uzavírá, že s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo je správné snížení základní částky o 30 % a přiměřené zadostiučinění vyčíslil na částku 67 375 Kč (základní částka 96 250 Kč, to je 15 000 Kč za rok, respektive 1 250 Kč za měsíc s tím, že za prvé dva roky v poloviční výši – 30 %, to je 28 875 Kč = 67 375 Kč).

36. Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce ve formě peněžitého plnění a v celkové výši 67 375 Kč za sedm let a šest měsíců posuzovaného řízení je přiměřené a spravedlivé a mělo by jeho nemajetkovou újmu zcela kompenzovat. Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění na vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009).

37. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

38. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za nárok na náhradu nemajetkové újmy za dlouhotrvající řízení podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč a 300 Kč režijní paušál. Za žalobu o náhradu škody za nezákonné rozhodnutí nebyl úspěšný, tedy za tento nárok přísluší náhrada nákladů řízení žalované a vzhledem k tomu, že podala ve věci dvě podání, vyjádření k žalobě a reakci na vyjádření žalobce, tedy za dva úkony po 300 Kč přiznává dle § 151a o. s. ř. Náklady řízení žalobci byly přiznány za převzetí, přípravu, jeden úkon sepis žaloby, účast při dvou jednání a na vyhlášení rozsudku + 21% DPH a 300 Kč za paušální náhradu podle § 13 advokátního tarifu.