26 C 54/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Šárkou Henzlovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 1 240 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se o 250 000 Kč s příslušenstvím zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 63 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení 927 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá zaplacení celkem částky 1 240 000 Kč, což představuje částku 990 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v dlouhotrvajícím řízení a částku 250 000 Kč za nezákonné rozhodnutí. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne [datum] podal k Městskému státnímu zastupitelství v [obec] trestní oznámení. Orgány činné v trestním řízení po několikátém postoupení věci, spojení věci a těchto procesních úkonech, které žalobce spatřuje jako nadbytečné a nesprávné, došlo ve většině případů žalobce a ostatních poškozených, respektive oznamovatelů k odložení věci. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 12. 7. 2013 č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193 podal žalobce spolu s ostatními obvodnímu státnímu zastupitelství námitky a stížnost, avšak ani u obvodního státního zastupitelství nedošlo ke změně situace, naopak rozhodnutí bylo potvrzeno, proto se někteří z účastníků trestního oznámení obrátili na Ústavní soud, který rozhodnutím II. ÚS 3626/13 usnesení Policie ČR a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č.j. 0 ZN 1423/2013-99 zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že napadenými usneseními došlo k porušení práva stěžovatelů na účinné vyšetření vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny, jakož i článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy. Od té doby ve věci nebylo zahájeno trestní stíhání ani o věci nebylo pravomocně rozhodnuto.

2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět ohledně návrhu na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím.

3. Soud postupem dle ustanovení § 96 o. s. ř. řízení v této části zastavil.

4. Žalovaná nesouhlasila s nárokem žalobce a sporovala to, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

5. Soud má prokázáno, že dne [datum] žalobce uplatnil prostřednictvím právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] svůj nárok na náhradu škody.

6. Soud má prokázáno z oznámení ze dne [datum], že žalobce podal k Policii ČR, OŘ [obec] I toto oznámení, kde uvedl, že podezřelí jsou [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Připojil se také s nárokem na náhradu škody. Ve svém oznámení uvedl, že se domnívá, že se stal spolu s ostatními obětí organizované skupiny, která pod záminkou zajištění výdělku vylákala značné množství zahraničních dělníků na práci v lese, kde tyto dělníky nechala i několik měsíců pracovat, aniž by jim za odvedenou práci měla v úmyslu zaplatit.

7. Dne [datum] podal žalobce na Policii ČR vysvětlení, kde uvedl, že měl za práci dostat 24 333 Kč čistého.

8. Soud má dále prokázáno ze spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-1-D, že: -) Žalobce jako poškozený požádal, aby ho policejní orgán prostřednictvím uvedeného zmocněnce do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozuměl o učiněných opatřeních s tím, že rovněž navrhl spojení věci, kdy byla prověřována stejná činnost podezřelých osob na základě jiných oznamovatelů. -) Z obsahu spisu pak bylo zjištěno, že ve věci docházelo k prověřování trestních oznámení, byla podávána vysvětlení i ostatních poškozených (a to i formou dožádání do zahraničí), osoby, na něž bylo podáno trestní oznámení, policejní orgán prováděl zajištění dokladů ke společnosti [právnická osoba] a dalších firem, prováděl šetření a zajišťování listin ve věci činnosti podezřelých osob a firem s nimi spojených, byla prováděna šetření přes Interpol do zahraničí. -) Dne 30. 10. 2012 byly pod č.j. ORI-56482/TČ-2012-001193-1-D zahájeny úkony trestní řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měli dopustit Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. -) Podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, bylo úředním záznamem ze dne [datum] vyloučeno z prověřování trestní věci podezřelých [příjmení] a [příjmení] vedeného pod č. j.: ORI [číslo] k samostatnému prověřování s tím, že věc byla vedena pod č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D. -) Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D byla odložena věc žalobce – podezření ze spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měly dopustit podezřelé osoby. Věc byla odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Věc byla odložena z toho důvodu, že policejnímu orgánu se nepodařilo všemi provedenými úkony trestního řízení podvodný úmysl podezřelých osob od počátku jejich jednání, tj. od okamžiku uzavření smluvního vztahu s osobami, jež následně vykonávaly práce v lesích, prokázat, neboť jak vyplývá z výpovědi některých osob, které práci v lesích prováděly, tak těmto byly vypláceny finanční prostředky v různých částkách a nelze mít za prokázané, že s těmito osobami byly uzavřeny smluvní vztahy s již úmyslem těmto osobám následně neuhradit žádnou odměnu za jimi vykonanou práci. -) Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost poškozených (jejichž počet byl 66) zastoupených právními zástupci, tedy i stížnost žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, když státní zástupkyně dospěla k závěru, že v posuzované trestní věci nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to ani souhrnně, ani pokud jde o jednotlivé dílčí útoky a rozhodnutí policejního orgánu je správné. -) O ústavní stížnosti žalobce a jiných osob do shora uvedených rozhodnutí Policie ČR a OSZ pro [část Prahy] rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. II ÚS 3626/13, kdy bylo rozhodnuto, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a shora uvedená usnesení pak byla zrušena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Nález Ústavního soudu byl žalobci doručen dne [datum]. -) Vrchní státní zastupitelství pak dne [datum] rozhodlo, že dozorujícím orgánem v přípravném řízení je státní zástupce OSZ pro [část Prahy] strany Policie ČR byla na Policejní prezidium ČR dána žádost o provedení prověrky na Slovensko, do Rumunska a Vietnamu ze dne [datum], nyní se zjišťují místa pobytu některých poškozených osob. -) Dále se ve věci téměř nic nekonalo, až [datum] Policie ČR vyrozuměla žalobce o postoupení věci dle věcné příslušnosti, neboť byla dovozena věcná příslušnost na základě podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi podle ustanovení § 232a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.

9. Dle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle ust. § 13 odst. 1 citovaného zákona je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkon nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ve smyslu ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. (ustanovení § 31a odst. 3 zákona).

14. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru tak, že: -) Žalobce svým podáním učiněným prostřednictvím zvoleného advokáta ze dne [datum] obrátil na Krajské státní zastupitelství v Praze k jejich č.j. ÚOOZ [číslo] a oznámil skutečnosti, že byl spáchán trestný čin a připojil se se svým nárokem 1 500 – 1 [číslo] za období od července do listopadu 2011. -) Trestní oznámení žalobce bylo usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013 001193-DŠ, odloženo. -) Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost oznamovatelů mimo jiné i žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestného zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. -) V řízení bylo prokázáno, že toto rozhodnutí policejního orgánu, jakož i rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. II ÚS 3626/13. Usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D, jakož i rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 jsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. za situace, kdy tato rozhodnutí byla zrušena nálezem Ústavního soudu. -) Dne [datum] Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] odložení věci podezřelých D.M a J.M. jednatelů společnosti, která měla žalobci zajistit pracovní činnost -) Žalobce tvrdí, že dne [datum] bylo rozhodnuto o postoupení věci na OŔ Policie [obec] I a pak bylo rozhodnuto o spojení věcí, avšak doposud se tak nestalo a věc není skončená -) Z usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] má soud prokázáno, že konkurz na majetek společnosti [právnická osoba] se zrušuje pro nedostatek majetku. -) Z čestného prohlášení žalobce má soud prokázáno, že přijel do České republiky za prací, bylo mu přislíbeno 1 500 – 1 700 EURO za měsíc, avšak dostal z toho pouze zlomek. Vrátil se zpět do vlasti bez vydělaných peněz a se ztrátou svých úspor 15. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle ustanovení § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. (ustanovení § 31a odst. 3 zákona).

16. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouhotrvajícího řízení (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009).

17. Poté, kdy soud dospěl k závěru, že řízení je nepřiměřeně dlouhé, trvající od ledna roku 2011 doposud, tedy deset let a jeden měsíc (pro žalobce od července 2011), dospěl k závěru, že je namístě odškodnit žalobce za tento průtah v řízení a je toho názoru, že pouhé konstatování porušení práva již za tak dlouhou dobu řízení je nedostačující, a proto přistoupil k náhradě nemajetkové újmy v penězích. Soud již nepřipustil další změnu žaloby za další období, neboť o věci dosud není pravomocně rozhodnuto a proto je možné, že žalobce bude žádat ještě další období odškodnění až do samého skončení. Přestože dosud nedošlo k zahájení trestního stíhání a žalobce se nemohl podle § 43 a násl. trestního řádu připojit se svým nárokem na náhradu škody, zdejší soud je toho názoru, že lze již samotné období od podání trestního oznámení do rozhodnutí o tomto návrhu považovat za řízení, které lze odškodnit ve smyslu níže uvedených zákonných ustanovení. Žalobce v žalobě tvrdí, že mu bylo přislíbeno za práci 1 500 – 1 700 EURO měsíčně.

18. Dalším postupem pak bylo zhodnocení jednotlivých kritérií.

19. Při posouzení kritéria složitosti (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona) je třeba vzít v úvahu zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost určitých důkazních prostředků, to je výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační a interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti, povinnosti položit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru či předběžném vyšetření ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.) a též složitosti procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky těchto opravných prostředků apod.). Byla-li věc posuzována na více stupních soudní soustavy, pak přirozeně narůstá délka řízení, což se musí projevit v odpovídajícím snížení základní částky.

20. Soud dospěl k závěru, že je namístě snížit základní částku o 30 % z důvodu složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona), a to po stránce skutkové i procesní, neboť v průběhu posuzovaného řízení bylo třeba provést rozsáhlejší dokazování, když oznamovatelů, respektive poškozených bylo více než 100, vesměs to byli cizinci žijící v cizině, tedy bylo třeba provádět jejich výslechy i dožádanými soudy a byl zapojen Interpol. Toto vše přispělo také k déletrvajícímu řízení.

21. Žalobci nelze nic v jeho chování v předmětném řízení vytknout, avšak je třeba podotknout, že aktivita v trestním řízení je především na orgánech činných v trestním řízení nikoli na poškozených nebo obviněných.

22. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona) je třeba zhodnotit činnost orgánu, u nějž k průtahům došlo, tedy zejména to, zda a jakým způsobem reagoval na vzniklé procesní situace a na popsané počínání účastníka, a zda bez ohledu na ostatní okolnosti měly průtahy řízení původ v jeho postupu. Je třeba pak zkoumat, zda řízení probíhalo plynule bez delších období nečinnosti mezi jednotlivými úkony soudu či jiných státních orgánů.

23. Soud shledal, že byly v postupu orgánu činných v trestním řízení, a to policie v posuzovaném řízení nedostatky, policie nekonala plynule, a to především po vydání rozhodnutí Ústavním soudem, kdy by soud očekával, že nastane větší aktivita ze strany orgánů činných v trestním řízení, což se nestalo. Tato skutečnost byla zohledněna právě v přiznání zadostiučinění v penězích, když jinak by podle názoru soudu postačovalo konstatování porušení práva.

24. Význam posuzovaného řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona) hodnotí zdejší soud jako zvýšený, neboť škoda, která žalobci vznikla a, se kterou se přihlásil do trestního řízení, představovala nevyplacenou odměnu za práci. Žalobce mohl uplatnit svůj nárok i v jiných řízeních. Toto platilo až do [datum], kdy konkurzní soud zrušil konkurz na společnost„ zaměstnavatele“ žalobce a pro žalobce se tímto rozhodnutím stalo trestní oznámení jediným nástrojem jak se domoci svého nároku na náhradu odměny za práci. Význam řízení pro žalobce soud zohlednil v přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích, když jinak by postačovalo v dané věci konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené době. Význam a délka řízení vedla zdejší soud k tomu, aby nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla, odčinil v penězích.

25. Soud proto uzavírá, že s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo je správné snížení základní částky o 30 % a přiměřené zadostiučinění vyčíslil na částku 63 000 Kč (základní částka 90 000 Kč, to je 15 000 Kč za rok, respektive 1 250 Kč za měsíc s tím, že za prvé dva roky v poloviční výši – 30 %, to je 27 000 Kč = 63 000 Kč).

26. Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce ve formě peněžitého plnění a v celkové výši 63 000 Kč za sedm let (od [datum] do [datum], do kdy soud připustil změnu žaloby) posuzovaného řízení je přiměřené a spravedlivé a mělo by jeho nemajetkovou újmu zcela kompenzovat. Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění na vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009).

27. Soud přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy spolu s úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 15 zákona a ve výši dle vyhlášky [číslo]. Úrok z prodlení přísluší od [datum], avšak žalobce žádá úrok z prodlení přiznat od podání žaloby tj. [datum].

28. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

29. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., a podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť žádný z účastníků neměl ve věci plný nebo částečný úspěch, resp. oba účastníci měli stejný úspěch a neúspěch.