26 C 7/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem prof. JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované za niž před soudem jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 28 677 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 28 677 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal náhrady majetkové újmy, která mu měla být způsobena jednak v souvislosti s usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, č. j. KRPU-1762/TČ-2009-040082 ze dne 8. 1. 2010, kterým bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce: č. [bankovní účet], vedeném u J& [právnická osoba], a to ve výši 1 250 000 Kč s příslušenstvím a č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], a to ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a jednak v souvislosti s nesprávným úředním postupem, který žalobce spatřuje v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na jeho účtu. V souvislosti s rozhodnutími o zajištění peněžních prostředků, která považuje za nezákonná, žalobce požadoval 28 677 Kč a tu i v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Žalovaná částka představuje náklady, které musel žalobce v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků vynaložit. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum]. Do podání žaloby žalovaná žalobci své stanovisko nesdělila.

2. Žalobce tvrdil, že usnesení o zajištění peněžních prostředků byla nezákonná, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně vyšší stupeň pravděpodobnosti, že daný majetek je nástrojem či výnosem z trestné činnosti. Žalobce využil všech zákonem předvídaných prostředků, aby dosáhl jejich zrušení. Všechna usnesení o zajištění byla zrušena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 49 T 14/2010-2108 ze dne 25. 7. 2018. Žalobce uzavřel, že pro vzdání rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků nebyly od počátku dány procesní předpoklady. Rozhodnutí neměla být vydána a pokud vydána byla, měla být zrušena, což se ostatně nakonec stalo. Je tak třeba na ně pohlížet jako na nezákonná.

3. K nemajetkové újmě v souvislosti s nepřiměřenou délkou zajištění peněžních prostředků žalobce uvedl, že zajištění trvalo nepřiměřenou dobu, od [datum] do [datum], tj. 8 a půl roku. Dále uvedl, že i pokud by zjištěné skutečnosti na počátku trestního řízení odůvodňovaly zajištění peněžních prostředků, potřebnost zajištění s přibývajícím časem klesá. Ústavní soud pak za maximální možnou délku zajištění, a to navíc jen v případech odůvodněných mimořádnou složitostí projednávané věci, považuje hranici šesti let. V případě žalobce byla tato hranice překročena o více než dva a půl roku.

4. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] nárok uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla, když konstatovala, že není dán odpovědnostní titul jako první podmínka k vyvození odpovědnosti státu. Dle žalované žalobcem označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí dle OdpŠk, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna. Usnesením Krajského soudu v Ústí na [příjmení] bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků, nikoli o zrušení předmětných usnesení o zajištění. Pokud žalobce namítal vady tohoto usnesení, měl podat opravný prostředek. V kompenzačním řízení již věcné vady namítat nelze. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 25 Cdo 4462/2007, podle kterého,„ je-li důvodem pro zrušení usnesení o zajištění peněžních prostředků na účtu banky skutečnost, že došlo k pominutí důvodů zajištění, není dána odpovědnost státu za škodu.“.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne [datum] nevyhověla. Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném trestním řízení byla vydána nezákonná usnesení o zajištění peněžních prostředků žalobce a zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trvání zajištění peněžních prostředků, a pokud ano, zda za to žalobci náleží odškodnění v peněžité podobě.

6. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání.

7. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn 49 T 14/2010, soud zjistil, že policejním orgánem bylo vydáno usnesení ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a to z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Stížnost proti zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 15. 3. 2010 č. j. KKZV 7/2010-107, zamítnuta. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum] čj. KRPU [číslo], které bylo žalobci doručeno dne [datum] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 250 000 Kč s příslušenstvím na účtu č. [bankovní účet] vedeného u J&T banka, a.s., majitel účtu žalobce. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost ze dne [datum], která byla doručena policejnímu orgánu dne [datum] O této stížnosti rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum] a stížnost zamítl. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum] čj. KRPU [číslo], které bylo žalobci doručeno dne [datum] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] Žalobce podal dne [datum] žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků. Usnesením ze dne [datum] Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] jeho žádost zamítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem a zamítl ji dne [datum] Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne [datum] o stížnosti žalobce proti rozhodnutí policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků ve výši 1 200 000 Kč a to tak, že jí zamítl. Dne [datum] byla podána ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem obžaloba. Dne [datum] žalobce požádal o uvolnění výšeuvedených peněžních prostředků prostřednictvím svého zástupce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] s odkazem na § 12 z.č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, neboť pominuly důvody umožňující orgánům činným v trestním řízení zajistit v souladu s platným právem peněžní prostředky na účtech. Dne [datum] o žádosti žalobce soud rozhodl a zamítl ji s poukazem na její obecnost a nutnost zajistit peněžní prostředky, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Proti tomuto usnesení podal dne [datum] žalobce stížnost, o které dne [datum] rozhodl Vrchní soud v Praze, zamítl ji s tím, že dosud trvají důvody pro zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatele. Dne [datum] byl obžalovaný zproštěn obžaloby s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obžalován. Dne [datum] Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Dne [datum] byl žalobce rozsudek KS v [obec] na [příjmení] opět zproštěn obžaloby. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze dne [datum] opět zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k vydání nového rozhodnutí. Dne [datum] vydal soud odsuzující rozsudek. Dne [datum] Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým určil, že tam uvedení soudci Vrchního sudu v [obec] nejsou vyloučení z projednání věci a naopak rozhodl, jsou z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučeni. Dne [datum] rozhodl Vrchní soud v Praze odsuzujícím rozsudkem. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší soud dne [datum]. Dne [datum] Vrchní soud v Praze zprostil obžalovaného obžaloby v plném rozsahu s tím, že v žalobě uvedený skutek není trestným činem. Dne [datum] požádal zástupce žalobce o zrušení zajištění věcí v trestním řízení a to peněžních prostředků na výše uvedených účtech. Dne [datum] o zrušení zajištění peněžních prostředků, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Nejvyšší soud dne [datum] zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Vrchní soud v Praze dne [datum] zrušil rozsudek soudu I. stupně a zprostil obžalovaného obžaloby. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] byl žalobce poté, co proti předchozímu zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] podal dovolání, zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu.

8. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Proti výše obviněnému bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] trestní stíhání z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V souvislosti s trestním stíháním byly žalobci usneseními policejního orgánu ze dne [datum] zajištěny peněžní prostředky na účtech /viz výše/. Proti usnesením podal žalobce stížnosti, které byly usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuty. Dále žalobce žádal dne [datum] o zrušení zajištění peněžních prostředků na všech účtech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] bylo žádosti vyhověno.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce podle těchto ustanovení.

10. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, 17. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 21. 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

24. Soud o nárocích žalobce uvážil takto. Žalobce podanou žalobou uplatnil nárok ze dvou titulů se samostatným skutkovým základem. První nárok žalobce odvozoval z titulu nezákonných rozhodnutí, o zajištění peněžních prostředků. Soud ohledně tohoto nároku dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť usnesení nenaplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí. Nebylo pro nezákonnost zrušeno, když stížnosti žalobce byly zamítnuty. Ke zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce, nikoli ke zrušení usnesení policejního orgánu, došlo až usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum].

25. Žalobce namítal, že zajištění bylo nedůvodné a tedy nezákonné od samého počátku, neboť nebyly pro zajištění dány důvody. Předně, soudu v kompenzačním řízení nepřísluší posuzovat věcný postup orgánů činných v trestním řízení. Nelze se proto domáhat, aby soud věcně přezkoumával důvodnost samotného zajištění peněžních prostředků či důvodnost zahájení trestního stíhání. Žalobce měl brojit všemi dostupnými prostředky proti tomuto zajištění. Tímto prostředkem je ústavní stížnost. Tohoto procesního prostředku žalobce nevyužil, aniž by mu v tom cokoli bránilo, a nevyčerpal tak ani všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (srov. § 8 odst. 3 OdpŠk).

26. Žalobce odvozoval svůj nárok na náhradu škody také z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění. Ohledně tohoto nároku soud dospěl k závěru, že sice nepřiměřená délka samotného řízení o trestním obvinění žalobce v jiném řízení vedeném zdejším soudem pod sp.zn. 15 C 51/2019 shledána byla. V tomto řízení se však žalobce domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s tvrzenou délkou zajištění peněžních prostředků. Tvrzenou újmu tím vzniklou však nelze dle přesvědčení soudu dávat do příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení, jak to činí žalobce. Dle přesvědčení soudu nemajetková újma mohla žalobci vzniknout výlučně v příčinné souvislosti s vydáním samotných usneseními, na jejichž základě byly finanční prostředky zajištěny, tedy z titulu nezákonného rozhodnutí, který však soudem shledán nebyl. Nemajetková újma tím případně vzniklá tak povstává výlučně z důsledků plynoucích ze zákonných rozhodnutí, která v žádném k tomu předepsaném řízení nebyla zrušena. Soud v tomto směru znovu připomíná, že žalobce nevyčerpal všechny opravné prostředky, když nepodal proti pravomocným usnesením orgánů činných v trestním řízení ústavní stížnost. Existovaly zde tedy prostředky, jichž žalobce nevyužil, a které mohly v jím požadované zrušení zajištění peněžních prostředků vyústit. Soud je proto přesvědčen, že se žalobce domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, kterou nepřípadně dává do příčinné souvislosti s délkou řízení, byť ji lze dát do příčinné souvislosti výlučně s usnesením o zajištění peněžních prostředků, která byla vydávána.

27. Soud uzavírá, že pokud jde o první nárok, v posuzovaném řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí a není tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu. Pokud jde o druhý nárok, soud jednak neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce, neboť délka zajištění byla spjata výlučně s existencí a právní mocí usnesení, na jejichž základě k jejich zajištění došlo, přičemž ta byla po celou dobu zákonná a jednak neshledal příčinnou souvislost mezi samotnou délkou trestního stíhání a újmou, povstávajícími z délky zajištění peněžních prostředků, kterou žalobce od délky trestního řízení odvozoval. Žalobce vynaložil finanční prostředky, jejichž náhrady se nyní domáhá po žalované za zajištění peněz na účtech, nikoli v souvislosti s délkou jejich zajištění. Soud proto žalobu v celém rozsahu, zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum], přípravu a účast na jednání u soudu dne [datum] (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tedy celkem v částce 900 Kč. Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.