26 C 86/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19 Preha 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizováno 7 slov , IČO , se sídlem adresa o nárok na náhradu škody 2 583 828 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 583 828 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované částku 4 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se původně žalobou po žalované domáhal částky ušlého zisku ve výši 20 000 000 Kč a náhrady škody 4 387 954 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v režimu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V průběhu řízení po upřesnění žaloby a částečných změnách, které vyplývaly z částečného rozsudku a pak po částečném zastavení řízení, zůstala k projednání částka 17 500 000 Kč jako ušlého zisku a 2 563 828 Kč jako náhrady škody. Šlo o žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup Okresního soudu v Olomouci, který spočíval v nezákonném odebrání nákladných vozidel žalobci, o nichž žalobce tvrdí, že mu byly nezákonně odňaty jako výrobní prostředky a vznikla mu tímto odebráním majetková újma a rovněž i ušlý zisk, neboť s těmito vozidly nemohl podnikat. Takto žalobce uplatnil u žalované náhradu škody spočívající: a) ve skutečné škodě, která je představována hodnotou výrobních prostředků, které byly žalobci odňaty nezákonným postupem státních orgánu v celkové výši 4 387 954 Kč, tj. konkrétně u jednotlivých movitých věcí: • [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [jméno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [registrační značka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. b) v ušlém zisku, kterého by žalobce dosáhl při běžném provozování shora označených výrobních prostředků. Protože se jednalo o téměř nová vozidla, lze předpokládat jejich provoz minimálně dalších dvacet let, z čehož žalobce dovozuje výši ušlého zisku za uvedené období ve výši 17 500 000 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, vznesla námitku litispendence a rei iudicata, též námitku promlčení ohledně obou nároků na náhradu škody. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím v řízení původně vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. E 775/92. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne 8.10.2013 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žádosti žalobce vyhověno nebylo stanoviskem ze dne 11.12.2013. Uvedla, že žalobce se snaží opakované a po mnoho let dosáhnout nárokovaného odškodnění, kdy neustále zasílá skutkově stejné žádosti, které se liší jen v detailech a výši celkové požadované náhrady škody. Z úřední činnosti je dále žalované známo, že podobné žádosti o odškodnění jsou podávány též k jiným organizačním složkám státu (ministerstvům). Nárok žalobce byl již též předmětem soudního přezkumu a to v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 13 C 44/2005, na jehož výsledky žalovaná plně odkazuje. Řízení definitivně skončilo usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3100/2009 – 146 ze dne 13.4.2011, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto. Žalobce zde požadoval náhradu škody za nákladní vozidla ve výši 1 669 384 Kč a náhradu ušlého zisku ve výši 80 190 000 Kč a to právě z řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. E 775/1992. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud nyní nemůže o tomtéž nároku rozhodovat znovu, neboť o němž již bylo pravomocně rozhodnuto v jiném dřívějším soudním řízení. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že nyní požadované částky mají nominálně jinou hodnotu. Totožnost řízení je totiž zcela zachována a to totožností účastníků a předmětem řízení jako takovým. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že co se týče náhrady škody ve výši 4 387 954 Kč, tento nárok byl již Ministerstvem spravedlnosti opakovaně řešen a nebyl shledán důvodným. Pro úplnost žalovaná dodala, že o tomto nároku bylo již vedeno i řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 44/2005. Toto řízení bylo pravomocně skončeno dne 5.6.2009. Žaloba byla zamítnuta. Z opětovné žádosti je zřejmé, že nárok na náhradu škody je formulován stále z týchž motivů, jen je měněna konečná požadovaná částka a důvody, které mají tento nárok zakládat. Nárok na náhradu škody byl shledán nedůvodným. Opětovně byl též formulován požadavek na náhradu ušlého zisku ve výši nejméně 20 000 000 Kč, který měl žadateli vzniknout v důsledku odnětí automobilů, které nemohly být následně používány k podnikatelské činnosti (když dle tvrzení bylo možné předpokládat jejich provoz po dobu minimálně dalších 20 let). Odhlédne-li od skutečnosti, že s ohledem na odpisy movitého majetku, je tato konstrukce velmi nereálná a ostatně nepodložená žádnými konkrétními tvrzeními a důkazy, nesvědčí oprávněnost nároku i z dalšího důvodu. Žalovaná též odkázala na ustanovení § 32 odst. 1, dle něhož se nárok na náhradu škody podle zákona 82/1998 Sb. promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Tuto vědomost měl žadatel již v době, kdy mu byly dotčené automobily odňaty. Žádost byla v celém rozsahu shledána nedůvodnou. Žalovaná dále sporuje relevantnost tvrzení žadatele, že se o některých skutečnostech dozvěděl až ze Zprávy MS ČR, Samostatného oddělení finanční a majetkové kontroly ze dne 2.5.2012. Není možné dovozovat odpovědnost státu a povinnost k náhradě škody ze závěrů, kdy si žalobce představuje, že za něj bude někdo jiný provádět šetření a ochraňovat jeho práva. Tato zpráva je bez relevance. Navíc vedle subjektivní promlčecí lhůty běží též objektivní promlčecí lhůta, kterou žalobce opomíjí. Tato desetiletá lhůta již uplynula. Podle § 32 odst. 2 se nejpozději nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda. Žalovaná též odkázala na neexistenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat. Žádná z nich shledána nebyla. Žalobce oba své nároky formuluje zcela obecným způsobem, žádným způsobem netvrdí ani nedokládá, jak k požadovaným částkám, které mají představovat náhradu škody za zabavené automobily a ušlý zisk, dospěl. Nepředložil ani žádné důkazy, ze kterých by nároky měly plynout. Žalovaná je názoru, že tyto částky jsou pouze hypotetické. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby bylo řízení zastaveno, in eventum, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Posledním rozhodnutím podepsaného soudu č.j. 26 C 86/2014-467 ze dne 21. října 2020 bylo rozhodnuto zamítnutím žaloby, jak co do ušlého zisku ve výši 17 500 000 Kč, tak co do náhrady škody 2 573 828 Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobce pak odvolací Městský soud v Praze svým rozsudkem č.j. 11 Co 103/2021-489 ze dne 12. května 2021 potvrdil rozsudek podepsaného soudu co do zamítnutí žaloby ohledně ušlého zisku 17 500 000 Kč, přičemž co do náhrady škody 2 573 828 Kč vrátil věc podepsanému soudu k dalšímu řízení. K výtce odvolacího soudu u neujasnění si soudem I. stupně výši požadované náhrady škody, pokud v záhlaví rozsudku uvedl částku 2 563 028 Kč a žalobu zamítl v částce 2 573 828 Kč a v bodu 9. předchozího rozsudku uvedl, že předmětem řízení ohledně této škody zůstala částka 2 583 828 Kč, když není tak zřejmé, zda byl skutečně rozsudkem vyčerpán celý předmět řízení a o jakou částku je řízení vedeno, pak podepsaný soud u dalšího jednání provedl rekapitulaci předmětu sporu a konstatoval, že předmětem dalšího řízení je částka 2 583 828 Kč. Tento výsledek lze zjistit z protokolu o jednání z č.l. 321 (ze dne 19.4.2018), kde byla uvedena jako předmět řízení náhrada škody ve výši 2 718 606 Kč, ovšem poté byla, jak plyne z protokolu na č.l. 396 (19.2.2020) vzata žaloba částečně zpět o 134 778 Kč a předmětem řízení tak zůstává částka 2 583 828 Kč. Odvolací soud též upozornil, že žalobce dosud neprokázal, že byl vlastníkem předmětných vozidel jako fyzická osoba, tedy dosud není zřejmá jeho aktivní legitimace ve sporu o náhradu škody. Rovněž dosud nebyl prokázán osud každého jednotlivého vozidla, tedy v rámci jakého exekučního řízení bylo zabaveno. K důkazům, které žalobce k prokázání vlastnictví každého jednotlivého vozidla nabídl, uvedl nadřízený soud, že velký technický průkaz sice eviduje„ držitele“ vozidla, nikoli jeho vlastníka, avšak podpůrně by mohl vlastnictví prokázat, pokud by vlastník jako držitel evidován byl. Nicméně lze konstatovat, že v technických průkazech jako držitel je uvedena též [právnická osoba] s.r.o. nebo [právnická osoba], bez udání IČO, když je proveden záznam o„ změně názvu podniku“ na [příjmení] [anonymizována čtyři slova]. Rozhodné tedy budou nabývací tituly ve spojení s dalšími listinami ve všech souvislostech. Co do námitky promlčení, je pak třeba si ujasnit osud každého jednotlivého vozidla, tedy zda a kdy bylo zabaveno, a kdy se žalobce o tomto, a též o tom, že mu nebude vráceno, dozvěděl. V této souvislosti nelze pominout ani již dříve zjištěný incident, kdy žalobce při prováděné exekuci vlastním automobilem zatarasil výjezd tak, aby exekuce spočívající v zabavení vozidel nemohla být provedena. Je tedy zřejmé, že o zabavení alespoň některých vozidel věděl a dosud nebylo ani vyjasněno, zda v reakci na exekuci probíhající proti [právnická osoba], spol. s r. o. podal či nepodal návrh na vynětí vozidel z exekuce, pokud nyní tvrdí, že jejich vlastníkem byl on jako fyzická osoba.

4. Předmětem řízení tedy zůstala částka náhrady škody 2 583 828 Kč s příslušenstvím.

5. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované 8. 10. 2013. Svým stanoviskem ze dne 11. 12. 2013 odmítla nárok žalobce s tím, že je nedůvodný.

6. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 29 T 29/94 má soud prokázáno že žalobce byl stíhán pro trestné činy podle §§ 148 odst. 1, 3, 250 odst. 1,4 a dne [datum] byl vzat do vazby a dne [datum] z vazby propuštěn. Nakonec byl žalobce uznám vinným pro trestný čin podvodu a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně a zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci v oblasti podnikání, základní stavební výroba – [anonymizováno 54 slov], v trvání tří roků rozsudkem ze dne 27.10.2004, který nabyl právní moci 25.4.2005. Na č.l. 70 rozsudku soud uvedl, že trest odnětí svobody byl uložen s ohledem na dlouhotrvající trestní stíhání, jinak by trest byl výrazně citelnější. žalobce při hlavním líčení dne 4.9.2003 do protokolu uvedl, že připouští odpovědnost za nedostatky, ale souvisí to s velkým rozsahem podnikatelské činnosti a dále uvedl, že připouští, že svou firmu úplně nezvládal. Při hlavním líčení dne 28.1.2004 žalobce uvedl, že FÚ žádný náklaďák nesebral, ale udělal to okresní soud, nakonec mu napsali, že to bylo pochybení. Z listiny ze dne 3.5.1993 založené ve spisu na č.l. 3581 má soud prokázáno, že [ulice] [anonymizována dvě slova] [obec] vyměřil [anonymizováno] [právnická osoba] důchodovou daň ve výši 469 600 a daň z objemu mezd Kč 384 000. Žalobce byl ve vazbě, podle usnesení ze dne 14.6.2005, od [datum] do [datum].

7. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. E 775/92 má soud prokázáno, že [ulice] [anonymizována dvě slova] [obec] podal proti povinné společnosti [právnická osoba] návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem věcí movitých pro částku Kč 50 000 s příslušenstvím. Usnesení ze dne 18.7.1992, kterým soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Usnesení bylo adresováno na - [celé jméno žalobce], [datum narození], [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec]. Dne 4.10.1992 si žalobce zásilku vyzvedl osobně. Proti rozhodnutí podala společnost [právnická osoba] odvolání. Dne 21.12.1992 se dostavila zástupkyně firmy [příjmení] [jméno] paní [jméno] [příjmení] a žádala o odklad výkonu rozhodnutí s tím, že podáním ze dne 1.12.1992 nemínila podávat odvolání, a proto ho bere zpět. Hodlala pouze podat návrh na odklad výkonu rozhodnutí. Ze záznamu ze dne 23.9.1992 má soud prokázáno, že byl zahájen výkon rozhodnutí odebráním movité věci a to auta Liaz [registrační značka], kterému byl přítomen žalobce. Výkon rozhodnutím dne 3.3.1993 soud odvolal s tím, že se na adrese, kde mělo být vozidlo zapakováno, se nenachází, stojí tam tři vozy Liaz, ale ani jedno není s požadovanou SPZ. Žalobce nesouhlasil s výkonem, uvedl, že žádá, aby mu bylo vydáno rozhodnutí, kterým byl provolen výkon prodejem auta Liaz a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. Auto bylo předáno [příjmení] [příjmení] v [obec] [část obce]. Soud pak požádal o součinnost [ulice] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec] při zajištění výkonu rozhodnutí odebráním aut [právnická osoba] [obec] [ulice] [registrační značka] Avie, [jméno] [číslo] Avie, [jméno] [číslo] Liaz. Společnost [právnická osoba] podala dne 1.12.1992 odvolání proti usnesení, které blíže nespecifikovala. Soud dne 22.2.1993 vydal rozhodnutí, kterým zamítl návrh na odklad výkonu rozhodnutí, toto rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 26.2.1992. Soud usnesením ze dne 22.2.1993 č.j. E 775/92-17 rozhodl o návrh na odklad výkonu rozhodnutí ze dne 18.7.1992 tak, že tento návrh zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání dne 8.3.1993. Soud žádal [anonymizována dvě slova] o zajištění odvozu aut [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] [obec], jednalo se o auta [registrační značka], [jméno] [číslo], [jméno] [číslo], [jméno] [číslo] a [jméno] [číslo]. Výkonu rozhodnutí dne 24.3.1993 nebyl povinný přítomen. Soud usnesením ze dne 24.3.1993 vyzval odvolatele (žalobce), aby do 5 dnů doplnil své odvolání ze dne 8.3.1993. Dne 22.4.1993 byla věc předložena odvolacímu soudu, který dne 30.4.1993 rozhodnutím 12 Co 303/93-39 odvolání povinného odmítl a odvolání do rozhodnutí ze dne 22.2.1993 č.j. E 775/92-17 odvolací řízení zastavil pro neodstranění vad odvolání. Usnesením ze dne 20.8.1997 (právní moc 18.3.1998) soud výkon rozhodnutí pro vymožení částky Kč 50 000 s přísl. zastavil. Z protokolu ze dne 3.7.1998 má soud prokázáno, že žalobce přišel nahlédnout do trestního spisu KS, odtud vzal technické průkazy od vozidel společnosti s tím, že z původních 18 ks se jich našlo pouze 6, toto žalobce uvedl do protokolu. Dále uvedl, že zjistil, že bagr byl zcizen v roce 1993, tj. v době, kdy byl ve vazbě. Dostavil se k soudu, aby zjistil, zda byl automobil či nebyl prodán v rámci exekučního řízení. Z protokolu založeném ve spise na č.l. 126 má soud prokázáno, že žalobce u Obvodního oddělení Police ČR dne 16.7.1998 vypověděl, že když se po návratu z vazby v roce 1997 začal zajímat o svůj majetek a to hlavně vozidla, co byla ve [právnická osoba] [obec], zjistil, že na Okresním soudu v Olomouci na exekučním oddělení je uložen spisový materiál pod sp. zn. 775/92.

8. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. E 1111/92 má soud prokázáno, že dne 29.09.1992 podal oprávněný [příjmení] [anonymizováno] v [obec] proti povinné [právnická osoba] návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem věcí movitých pro vymožení částky Kč 618 398 s přísl.. Usnesením ze dne 26.5.1992 byl výkon rozhodnutí nařízen. Protokolu, který byl sepsán dne 15.12.1992 byl přítomen žalobce osobně a do protokolu uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím o výkon rozhodnutí E 1111 92 E 1132/92 a hodlá podat stížnost a požádat o obnovu řízení. Usnesením ze dne 17.6.1997 byl zastaven výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, neboť nebyly nalezeny žádné věci postižitelné výkonem rozhodnutí.

9. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. E 1002/92 má soud prokázáno, že oprávněný [příjmení] [anonymizováno] podal proti povinné [právnická osoba] návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem věcí movitých, pro vymožení Kč 10.000, s přísl.. Dne 18.5.1992 soud usnesením nařídil výkon rozhodnutí. Usnesením ze dne 17.06.1997 výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí zastavil, neboť nebyly nalezeny žádné věci postižitelné výkonem rozhodnutí.

10. Řízení vedená pod sp. zn. E 2426/93 pro vymožení pohledávky oprávněného [příjmení] [anonymizováno] proti [právnická osoba] o Kč 478.075 a sp. zn. E 983/93 pro vymožení částky Kč 2 306 800 s příslušenstvím obě vedená u OS v Olomouci byla zastavena pro nedostatek majetku povinného.

11. Z dokumentů ze spisu č.j. E 775/1992 Okresního soudu v Olomouci a to konkrétně č.l. 126, což je 3 strana protokolu o trestním oznámení, sepsaného na Policii v Olomouci 3, dne 16.07.1998 v 15.30 hod. se žalobcem a protokolem na č.l. 106, sepsaným s žalobcem u Okresního soudu v Olomouci dne 03.07.1998, z něhož se podává prohlášení žalobce o tom, že držitelem motorového vozidla [registrační značka] (vozidla [anonymizováno] 114 – pozn. soudu) ode dne 26.6.1991 je [právnická osoba] s.r.o., jejíž je jednatelem. Toto vozidlo, však již nebylo předmětem žaloby, neboť bylo v této části zastaveno usnesením č.j. 26 C 86/2014-215 ze dne 30.8.2016.

12. Ze spisu OS Olomouc E 717/93 má soud prokázáno, že soud nařídil exekuci pro vymožení částky 212 Kč s přísl. ve prospěch oprávněné České republiky – OS v Olomouci. Z úředního záznamu ze dne 3.8.1993 má soud prokázáno, že tamější soud provedl šetření v sídle fy [příjmení] [jméno], kde bylo zjištěno, že v místě sídla firmy je spáleniště, na kterém není možno identifikovat jednotlivé ohořelé věci, byla tam hromada sutin, ohořelých textilních zbytků a odpadků. Dále bylo konstatováno, že v areálu firmy se již nenachází žádné motorové vozidlo. Dne 3.9.1993 byl výkon rozhodnutí pro nedostatek majetku zastaven.

13. Ze spisu Krajského soudu Ostrava sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že dne 19.3.2008 byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení na žalobce. Dne 26.06.2008 soud prohlásil na majetek žalobce konkurs po zjištění jeho úpadku. Dne 17.10.2013 soud zrušil konkurs na majetek žalobce po splnění rozvrhového usnesení.

14. Ze spisu KOS v Ostravě sp. zn. 11 Cm 2007/92 má soud prokázáno, že [právnická osoba] podala dne 10.12.1992 proti žalobci žalobu o zaplacení Kč 318.700 s přísl. z důvodu nesplácení úvěru, který mu poskytla na zakoupení vozidla. Ve vyjádření k žalobě žalobce uvedl, že skutečně měl úvěr na pořízení automobilu Tatra 815, [příjmení] [jméno] [číslo] a vzhledem k tomu, že vozidlo bylo ve prospěch žalobkyně zastaveno, domnívá se žalobce, že v rámci exekuce pod sp. zn. E 775/92 byla žalovaná částka uhrazena z výtěžku prodeje.

15. Soud má prokázáno z technických průkazů vozidel: [jméno] – [číslo], [jméno] [číslo], [jméno] [číslo] (se zástavním právem ve prospěch [právnická osoba], a již není předmětem žaloby), OC [číslo], [jméno] [číslo], OC [číslo], OC [číslo], že jejich vlastníkem je či byla [právnická osoba] s.r.o. Žalobce byl propuštěn z vazby v roce [rok], před tím již v roce 1993 se účastnil v rámci řízení o výkon rozhodnutí tohoto výkonu, který se týkal některých vozů ve vlastnictví výše uvedené společnosti. Ohledně konaných řízení o výkon rozhodnutí, šlo o řízení, která jsou pravomocně skončena. Ani jedno ze zmíněných pravomocných rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno.

16. Ze spisu [spisová značka] vedeném Krajským soudem v Ostravě má soud prokázáno, že na majetek žalobce byl prohlášen konkurs dne 26.06.2008. Konkurs byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení dne 17.10.2013. Po prohlášení konkursu žalobce nedisponoval se svým majetkem, neboť ten přešel do správy správce konkursní podstaty.

17. Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti ze dne 2.5.2012 má soud prokázáno, že žalovaná učinila závěr k podání žalobce na jeho poškození při výkonu rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci o nepřiměřené exekuci majetku k zajištění požadavků oprávněné osoby ([anonymizována tři slova] [obec]), že tento soud pochybil, když výkon rozhodnutí realizoval aniž by rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 18.7.1992 nabylo právní moci, dále když u vozidla LIAZ [registrační značka] nebyla stanovena cena znalcem a nerozlišil, který movitý majetek tvoří majetkovou podstatu jednotlivých fyzických a právnických osob a též nedbale vedl písemnosti.

18. Soud doplnil dokazování rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, usnesením č.j. 28 Cdo 3100/2009, kde se na str. 3, 4 a 5 odstavce, je publikován názor nejvyšší soud instance, že žalobce v souvislosti s odebráním vozidla a jemu způsobené škodě věděl nejpozději dne 3. 7. 1998, kdy s ním byl sepsán v rámci příslušného řízení o výkonu rozhodnutí protokol, v němž byla tato okolnost explicitně vyjádřena, a který je také v předmětné věci možno považovat za relevantní důkaz. Oba uplatněné nároky (tedy i žalobcem požadovaný ušlý zisk) tak byly promlčeny nejpozději dne 3. 7. 2001.

19. Z vyjádření předsedkyně Okresního soudu v Olomouci, ze dne 18. 2. 2003, které bylo odesláno žalované (zástupce žalobce tento důkaz našel nyní, když byl nahlížet do jiného spisu Okresního soudu v Olomouci a zdůrazňuje, že tento dopis objevil právě v uvedeném spise a jedná se o sp. zn. Spr 2338 /2002) se podává, že ve věci č.j. E 775/92 oprávněného [příjmení] [anonymizováno] [obec] proti povinnému [právnická osoba] se sídlem v [obec] o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí k zaplacení 50 000 Kč ohledně vozidla LIAZ [registrační značka], byl výkon rozhodnutí zahájen dne 23.9.1992, přičemž ze strany tehdejší soudní tajemnice došlo při zajištění vozidla k porušení příslušných ust. o.s.ř. § 330 odst. 3 o.s.ř., kdy vozidlo nebylo vydraženo v řádné dražbě (bylo prodáno na základě smlouvy o obstarání prodeje prostřednictvím firmy [příjmení] [příjmení] [příjmení] [jméno]), kdy soudní tajemnice důsledně nepostupovala dle příslušných ustanovení o.s.ř.

20. Ze spisu Okresního soudu Olomouc č.j. E 775/92 – z č. listu 203, což je dopis zástupce žalobce adresovaný Okresnímu soudu dne 30. 9. 2008, (kdy vyzývá soud ke sdělení, kde se v současné době nezákonně odebrané movité věci jeho klienta nacházejí a kde je možné si tyto věci převzít zpět, když se jedná o nákladní automobily [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno]) se podává, že na čísle listu 207 je referát úřední osoby ze dne 26. 11. 2008, že„ JUDr. [příjmení] zašli přípis s tím, že ve věci výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. E 775/92 sděluji, že usnesením OS v Olomouci ze dne 20. 8. 97 č.j. E 775/92-100 byl výkon rozhodnutí prodeje movitých věcí povinné [právnická osoba], s.r.o. pravomocně v celé rozsahu zastaven, dle § 268 odst. 1 písm. c).“ Dále se uvádí, že„ ze strany soudu je tak řízení pravomocně skončeno; poté byl spis ještě prověřován Policií ČR, Ministerstvem spravedlnosti i Inspekcí Ministerstva vnitra a nyní bude spis vrácen Krajskému soudu v Ostravě k řízení vedeném pod sp. zn. 69 Co 584/2008“.

21. Z dokumentu na č. listu 178 předmětného spisu se podává opis úvěrové smlouvy ze dne 21. 12. 1990 založené mezi [celé jméno žalobce] a [ulice] [anonymizováno], jde o smlouvu [číslo], že banka poskytuje žadateli střednědobý úvěr na nakoupení vozidla, v celkové výši 760 000 Kč a že se zajišťuje zástavní smlouvou na nemovitost - [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], konkrétní smlouvy o zajištění úvěru tvoří samostatné přílohy úvěrové smlouvy, k tomu zástavní smlouva na č. listu 181 uzavřena mezi [ulice] [anonymizováno] a [celé jméno žalobce] k zajištění pohledávky banky ve výši 760 000 Kč, splatné 25. 6. 1994, když pohledávka vyplývá z úvěru poskytnutého na základě smlouvy [číslo], uzavřené 21. 12. 1990 a předmětem zástavního práva je vozidlo [anonymizováno 5 slov] [číslo] [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno 5 slov] ([anonymizováno]) [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno 5 slov] vozidla 734 300 Kč. Zástavu nelze bez souhlasu banky smluvně převést. Podepsáno 19. 11. 1990. Dále ze zástavní smlouvy na č. listu 182 mezi stejnými účastníky na částku 760 000 Kč ze stejné smlouvy se podává, že předmětem zástavního práva je rodinný dům a pozemky [adresa], č. parcelní [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] KÚ.. [list vlastnictví] a nemovitost zahrnuje rodinné domy, vedlejší stavby studni, venkovní úpravy, pozemky, trvalé porosty v celkové hodnotě 929 070 Kč. Zástavu nelze bez souhlasu banky smluvně převést. Podepsáno 19. 11. 1990. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2712.1990 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] zastoupené [celé jméno žalobce] k zajištění pohledávky spořitelny ve výši 866 919 plyne, že se jedná o pohledávku vyplývající z úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 27.12.1990 a předmětem zástavního práva je [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo]. Z technického průkazu na č.l. 413 se podává, že se jedná o vozidlo [anonymizováno] [číslo] (ve spise chybí přední stránka) – z první stránky technického průkazu motorového vozidla a přípojného vozidla se podává přidělení státní poznávací značky [jméno] [číslo] - držitel vozidla [příjmení] stavební, zemní práce. Z dokumentu na č.l. 411 [obec] spořitelny ze dne 2.6.1993 adresovaného finančnímu úřadu v [obec] plyne, že odběratelem tohoto vozidla je firma - [IČO] a z obchodního rejstříku (zápis ze dne [číslo]) se podává, že obchodní jméno je [příjmení], místem podnikání [adresa], s předmětem podnikání strojní výkopové práce a podnikatelem je [celé jméno žalobce], [obec a číslo].

22. Z výpisu z dostupné databáze s dotazem na [IČO] se podává, že došlo k výmazu obchodní firmy [příjmení], podnikatele [celé jméno žalobce] dnem [datum] a k ostatním skutečnostem je uvedeno, že dle jeho prohlášení od 1.5.1991 již jako fyzická osoba nepodniká.

23. Žalobce tvrdí, což bylo též prokázáno, že dne [datum] byl vzat do vazby. Usnesením ze dne 18. 7. 1992 byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí proti povinnému [právnická osoba], spol. s. r.o. o částku 50 000 Kč. Výkon rozhodnutí byl realizován, aniž by toto rozhodnutí nabylo právní moci. V rámci výkonu rozhodnutí bylo odebráno vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], které bylo ve vlastnictví povinné [právnická osoba], s. r. o. Žalobce namítá, že cena vozidla byla několikanásobně vyšší, než částka, pro kterou byl veden výkon rozhodnutí. Byly odebrány i další automobily. Jednalo se vozidla [anonymizováno] [jméno] [číslo], [jméno] [číslo], [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [číslo], [jméno] [číslo], [jméno] [číslo], [jméno] [číslo], tedy celkem vozidla v hodnotě 3 573 224 Kč. K některým vozidlům bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch financujícího peněžního ústavu, přestože zástavní právo bylo řádně zapsáno v technických průkazech, policie vystavila na uvedená vozidla na žádost Okresního soudu v Olomouci duplikát a zástavní právo tam již nevyznačila. Jednalo se o vozidla [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [číslo], [příjmení] [jméno] [číslo], [příjmení] [jméno] [číslo], [příjmení] [jméno] [číslo], [příjmení] [jméno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na majetek pak byl prohlášen konkurs a v rámci tohoto konkurzu byly automobily zabaveny, žalobce již nebyl schopen poskytnutý úvěr hradit. Došlo k nesprávnému úřednímu postupu Okresního soudu v Olomouci, neboť byly bez právního důvodu odňaty předmětné automobily v celkové hodnotě 4 387 954 Kč. Žalobce žádá tuto škodu v hodnotě 2 583 828 Kč s příslušenstvím jako faktickou škodu nahradit.

24. Soud aplikoval na posuzovanou věc zákon č. 58/1969 Sb., (jeho ustanovení § 27), o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, když se odpovědnost v posuzovaném případě posuzuje podle tohoto zákona, neboť jde o nesprávný úřední postup, ze kterého žalobci vznikla škoda od roku 1991 - 1993.

25. Podle ustanovení § 3 zákona č. 58/1969 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat, jen využil-li účastník možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor nebo stížnost. Podle ustanovení § 4 odst. 1 výše citovaného zákona, nárok na náhradu škody nelze uplatnit, dokud pravomocné rozhodnutí, jímž byla způsobena, není pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2, výjimkou z ustanovení odstavce 1 lze uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na jeho právní moc, jestliže toto rozhodnutí bylo na základě opravného prostředku (§ 3) zrušeno nebo změněno. Podle ustanovení § 18 odst. 1, stát odpovídá za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních orgánů a orgánů společenské organizace uvedených v § 1 odst. 1 nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plní. Podle odst. 2, odpovědnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit. Podle § 22 odst. 1, právo na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušujícího rozhodnutí. Podle odst. 2, nejpozději se toto právo promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Dle odst. 3, je-li třeba nárok předběžně projednat u ústředního orgánu (§ 9), promlčecí doba ode dne podání žádosti do skončení projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, neběží.

26. Proto, aby byla dána odpovědnost státu za škodu, je třeba splnění tří podmínek: vydání nezákonného rozhodnutí (nebo existence nesprávného úředního postupu), vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Soud dospěl k závěru, že v předmětném posuzovaném řízení č.j. E 775/92 Okresního soudu v Olomouci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí nenabylo právní moci a přesto byla provedena exekuce.

27. Podle závazného právního názoru odvolacího soudu vysloveného již v usnesení č. j. 11Co 167/2019-390 ze dne 25. 9. 2019, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26C 86/2014-341 ze dne 26. 6. 2018 bylo třeba se nadále v řízení zabývat věcnou aktivní legitimací žalobce ve sporu ve vztahu k oběma uplatněným nárokům, zejména podstatnou skutečností, a to zda žalobce jako fyzická osoba byl skutečně vlastníkem vozidel, která jsou uvedena v žalobě a která byla zabavena v rámci výkonu rozhodnutí vedeného proti [právnická osoba], s.r.o. Nadále bylo třeba se zabývat i tvrzeným nesprávným úředním postupem, vznikem škody, příčinnou souvislostí a po té případně, pokud by byl zjištěn nárok, vznesenou námitkou promlčení a její důvodností.

28. Rozsudkem odvolacího Městského soudu v Praze č. j. 11Co 103/2021-489 ze dne 12. 5. 2021, jímž byl částečně zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26C 86/2014-467 ze dne 21. 10. 2020 a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, se soud prvého stupně měl dále zabývat škodou skutečnou způsobenou na vozidlech, ke které mělo dojít dle tvrzení žalobce nesprávným úředním postupem v namítaném exekučním řízení. Žalobce měl pak prokázat věcnou aktivní legitimaci ve sporu ke každému jednotlivému vozidlu, o němž je veden spor, zvlášť.

29. Soud prvého stupně ve smyslu shora uvedeného tedy žalobce vyzval dle ust. § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení. Žalobce na tuto výzvu soudu reagoval předložením kopií listin (technických průkazů, zástavních smluv, objednávek a jiných), avšak to, co označil jako nabývacími tituly, jimi nejsou, navíc jsou v neúplné podobě a jsou ve fotokopiích nikoliv originálu. Pokud jde o provedené důkazy jako je úvěrová smlouva a zástavní smlouva, ty nejsou důkazem o vlastnictví k uvedeným předmětům. Držitelem movitých věcí byl povinný subjekt [právnická osoba] s.r.o., přičemž žalobce, jak sám uvedl, od r. 1991 již nepodniká, což bylo zjištěno již provedeným dokazováním. Exekuce byla vedena proti majetku povinného, [právnická osoba] s.r.o. Lze připustit, že nebylo vše v pořádku ohledně procesních úkonů, které byly v té věci činěny ze strany soudu, nicméně výkon úřední činnosti směřoval proti povinné osobě, tedy společnosti s.r.o., nikoli proti žalobci, který jako fyzická osoba tak není aktivně legitimovaný a i kdy by došlo k pochybení, nemá aktivní legitimaci k podání této žaloby. Vlastníkem vozidel nebyl žalobce jako fyzická osoba, nýbrž [právnická osoba] s.r.o., tedy dlužník a povinný z exekučního řízení. Pokud by eventuálně i vznikla nějaká škoda na vozidlech v souvislosti s postupem okresního soudu v namítaném řízení, nevznikla by žalobci jako fyzické osobě, která by mohla takovou škodu nárokovat. Jediným v jeho vlastnictví jako fyzické osoby bylo vozidlo LIAZ [registrační značka] - držitel vozidla [příjmení] stavební, zemní práce, nicméně nárok (jak bude dále uvedeno) byť k tomuto jedinému vozidlu, dán není. Jde tedy o nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce. Jak vyplynulo z výpisu z dostupné databáze, žalobce dle svého prohlášení jako fyzická osoba nepodniká od 1. 5. 1991.

30. Při posledním jednání, které se uskutečnilo dne 1. 9. 2021, byl žalobce soudem opět vyzván, aby doplnil skutková tvrzení ohledně věcné aktivní legitimace, a to ve smyslu shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (č. j. 11Co 103/2021-489 ze dne 12. 5. 2021). Žalobce však k této výzvě žádná nová skutková tvrzení neuvedl, ani nedoložil žádné jiné listinné důkazy, než které již byly provedeny soudem k důkazu v předchozím řízení. Velký technický průkaz sice eviduje„ držitele“ vozidla, nikoli jeho vlastníka, avšak podpůrně by mohl vlastnictví prokázat, pokud by vlastník jako držitel evidován byl. Nicméně lze konstatovat, že v technických průkazech jako držitel je uvedena též [právnická osoba] s.r.o. nebo [právnická osoba], bez udání IČO, když je proveden záznam o„ změně názvu podniku“ na [příjmení] spol. s r. o. Jak uvedl odvolací soud, rozhodné budou nabývací tituly ve spojení s dalšími listinami ve všech souvislostech, avšak jiné listiny již žalobcem předloženy nebyly. Žalobce nepředložil ani důkaz o tom, zda podal či nepodal návrh na vynětí vozidel z exekuce, pokud nyní tvrdí, že jejich vlastníkem byl on jako fyzická osoba (byl poučen). Žalobce neprokázal, že byl vlastníkem předmětných vozidel, naopak, z listinných důkazů, které žalobce předložil, vyplynulo, že jejich vlastníkem byl povinný z exekučního řízení, [právnická osoba] s.r.o. Není tak prokázána věcná aktivní legitimace žalobce v této projednávané věci.

31. Je pak nadbytečné zkoumat, zda byl nárok žalobce na náhradu škody podle tohoto zákona (č. 58/1969 Sb., jeho ustanovení § 27), o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, promlčen či nikoliv. Nicméně i v případě, že by žalobce byl ve sporu věcně aktivně legitimován, soud by námitce promlčení přitakal. Nárok se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V daném případě, jak se podává ze spisu Okresního soudu v Olomouci č.j. E 775/92, začala běžet promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti se všemi zabavenými vozidly ([značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] [anonymizováno]), nepochybně dnem 3. 7. 1998, kdy byl se žalobcem sepsán protokol a bylo postaveno najisto, že nabyl vědomost, že vozidla byla zabavena a posléze předána oprávněné osobě. Není bez významu též dílčí závěr ve vztahu k jednomu z vozidel (reg.zn. [jméno] [číslo], plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č.j. 28 Cdo 3100/2009, (str. 3, 4 - 5 odstavec), že žalobce v souvislosti s odebráním vozidla - v Nejvyšším soudem posuzovaném případě jednoho vozidla a to [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které je mimochodem předmětem i tohoto probíhajícího řízení - o jemu způsobené škodě, věděl nejpozději dne 3. 7. 1998, kdy s ním byl sepsán v rámci příslušného řízení o výkonu rozhodnutí protokol, v němž byla tato okolnost explicitně vyjádřena, a na který lze v předmětné věci odkázat. Nárok na náhradu by tak byl promlčen nejpozději dnem 3. 7. 2001. Pokud žalobce namítá porušení dobrých mravů v souvislosti se vznesenou námitkou promlčení ze strany žalované a argumentuje dopisem předsedkyně Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2003, z něhož vyplývá ujištění žalobce, že za pochybení soudu bude odškodněn, pak tomuto závěru z hlediska porušení dobrých mravů přitakat nelze, neboť stanovisko soudkyně bylo žalobci sděleno až dlouho po uplynutí promlčecí doby. Žalobce byl z vazby propuštěn v roce 1997, přičemž stanovisko soudkyně mu bylo doručeno v roce 2003, tedy 6 let po propuštění z vazby. Žalobce se do té doby o předmětná vozidla a nároky s tímto majetkem spojené nezajímal, resp. nevyvíjel žádnou iniciativu, aby tyto nároky řádně uplatnil. Promlčecí doba k uplatnění nároků přitom uplynula v roce 1996, resp. v roce 2001. Tvrzení žalobce ve světle, že své nároky neuplatnil řádně a včas, neboť byl ze strany soudu utvrzován, že bude odškodněn, a že marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, nemůže obstát. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR námitka promlčení dobrým mravům neodporuje, pokud není výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo neuplatnil včas. V daném případě by námitka promlčení nemohla být učiněna v rozporu s dobrými mravy. Ze všech uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná, zamítnuta.

32. Podle § 142 odst. 1 má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná. Náklady řízení představují režijní paušály po Kč 300 za úkon (§ 151 o.s.ř.). V řízení žalovaná učinila tyto úkony: vyjádření k žalobě, sdělení na výzvu soudu ze dne 13.2.2015, podání ze dne 16.6.2016, účast na jednání dne 19.4.2018 a 26.6.2018, vyjádření ze dne 13.8.2018 k odvolání žalobce, jednání u odvolací instance dne 25.9.2019, jednání u soudu I. stupně dne 19.2.2020, 7.5.2020, 16.7.2020, 14.10.2020, písemné závěrečné shrnutí, jednání dne 1.9.2021, závěrečné vyjádření dne 24.9.2021; vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč úkon, tedy za celkem 14 úkonů, dohromady 4 200 Kč.