26 C 86/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem adresa proti žalované: právnická osoba jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75% ročně se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání. Obvodním soudem pro , adresa, byl vynesen zprošťující rozsudek. Žalobce se obrátil na žalovanou s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, . Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku se žalobci omluvila.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou o zaplacení částky , částka, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout žalobci v souvislosti s trestním stíháním s tím, že žalobce na základě toho, co tvrdil v žádosti o předběžné projednání nároku, nevyplynuly žádné takové zásahy do jeho osobnostních sfér života, které by odůvodňovaly zaplacení jakékoliv finanční částky.

3. Soud má prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení o vznesení obvinění pro podvod, podle § 209 odst. 1 a 4, písm. d) trestního zákona, kterému bylo doručeno , datum, . Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta. Žalobce je bezúhonný, což vyplývá z opisu z evidence trestů. Dne , datum, byla podána Obvodnímu soudu pro , adresa, obžaloba s návrhem uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Ve věci se konala od , datum, do , datum, hlavní líčení, které skončila zprošťujícím rozsudkem. Proti tomuto rozsudku, který zprostil žalobce obvinění, neboť nebylo prokázáno, že skutek je trestným činem, respektive v odůvodnění zprošťujícího rozsudku ve kterém soud uvedl, že nebylo prokázáno, že by žalobce znal a v souladu s druhou spoluobviněnou, která byla pravomocně odsouzena, postupovali směrem k spáchání podvodu, bylo podáno odvolání státním zástupcem. Odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto , datum, . Dne , datum, bylo doručeno žalobci rozhodnutí odvolacího soudu.

4. Celkem řízení trvalo jeden rok a devět měsíců. Žalobci hrozil trest odnětí svobody dva roky až osm let. Žalobce v žalobě i v průběhu řízení tvrdil, že se od počátku svého obvinění bránil, a to všemi prostředky proti vznesenému obvinění. Opakovaně svou vinu soudu popíral. Žádal také prostřednictvím svého obhájce o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Tomuto návrhu však nebylo vyhověno, a to ani přes opakované výhrady ze strany žalobce. Poté byla podána obžaloba a nařízeno hlavní líčení. Státní zástupce navrhl uložení trestu odnětí svobody ve výměře 24–30 měsíců s podmíněným odkladem a zkušební dobou 36 a 40 měsíců. Proti zprošťujícímu rozsudku se nakonec státní zástupce odvolal. Na základě toho se domnívá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby soud postupoval podle ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobce byl odškodněn za vydání nezákonného rozhodnutí. Pro žalobce trestní stíhání mělo vysoký význam zejména s ohledem na povahu trestního řízení, na výši hrozícího trestu. Žalobce musel na svou obranu vynaložit nemalé finanční prostředky.

5. Na výzvu soudu žalobce netvrdil, jaké konkrétní dopady trestní stíhání pro žalobce mělo, nenavrhl kromě trestního spisu žádný jiný důkazní prostředek.

6. Soud po právní stránce posoudil věc následujícím způsobem: Podle § 160 tr. řádu odst. 1 prvá věta, nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3, § 159b odst. 1 a 3 nebo § 159c odst. 1.

7. Podle ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dále jen zákon) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

8. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

8. Podle § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

9. V dané věci bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání v souladu se zákonem, když byly splněny podmínky podle ust. § 160 tr. řádu. Judikatura i přesto, že rozhodnutí o zproštění obžaloby „neruší“ usnesení o vznesení obvinění, spojila se zprošťujícím rozsudkem právo poškozených domáhat se nároku na náhradu újmy, která jim byla v souvislosti s trestním stíháním způsobena. Existenci újmy však musí poškození prokázat a především tvrdit. V daném případě žalobce pouze v základní rovině uvedl, že pro něj trestní stíhání představovalo enormní zátěž. Toto své tvrzení však ani neprokázal, ani netvrdil další dopady do života, např. jak se mu život změnil v souvislosti s trestním stíháním a podobně. Za této situace pak soud nemohl určit výši nemajetkové újmy jinou než takovou, která se poskytuje v základní rovině, a to omluvu nebo konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Pokud by soud rozhodoval o výši nemajetkové újmy nebo o existenci nemajetkové újmy, aniž by provedl dokazování, byla by porušena rovnost účastníků, když v jiných případech toto soud vyžaduje. Účastníci navrhují důkazy např. výpověďmi svědků, výpověďmi účastníků a podobně, což v daném případě absentuje. Proto, aby soud mohl uložit žalované náhradu újmy, musí mít prokázánu existenci nezákonného rozhodnutí, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi těmito předpoklady. Žalobce tvrdil, že pro něj trestní stíhání představovalo enormní zátěž, což však z trestního spisu nijak nevyplývá. Žalobce se aktivně zúčastňoval úkonů spojených s trestním stíháním, navrhoval důkazy, bránil se proti usnesení obvinění. To samo o sobě nedokládá však nárok na zaplacení újmy ve výši , částka, . Žalovaná se v rámci předběžného projednání nároku žalobci omluvila, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, čili zadostiučinění se žalobci v rámci zákonné lhůty pro předběžné projednání nároku dostalo.

10. U zdejšího soudu byly projednávány věci sp. zn. 28 C 166/2015, kde trestní stíhání trvalo jeden rok a 10 měsíců, jednalo se o trestný čin podvodu, poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 10 let. Nebyly prokázány žádné zásahy do osobnostní sféry tam poškozeného. Žalovaná v tom případě konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, které spojila s omluvou. Soud nepřiznal žádnou finanční částku. Stejně tak ve věci 28 C 73/2016, kdy trestní stíhání trvalo 415 dnů, hrozil trest odnětí svobody 2–8 let. Nebyly prokázány žádné zásahy do zdraví tam poškozeného, prokázány byly zásahy do osobnostní a profesní sféry. Finanční částka nebyla přiznána a žalovaná konstatovala v rámci předběžného projednání nároku vydání nezákonného rozhodnutí. Toto jsou dva příklady, které by se mohly vztahovat na případ žalobce, kdy nebylo prokázáno nebo v tomto případě nebylo ani tvrzeno, že by došlo k jiným zásahům do osobnostní nebo pracovní sféry žalobce než takové, které jsou dány u každé obviněné osoby. Žalobce označil tři nálezy Ústavního soudu a tvrdil, že Ústavní soud zastává názor, že každé trestní stíhání představuje citelný zásah do života poškozené osoby a o to víc, pokud se ukáže, že trestní stíhání bylo vedeno nedůvodně. Žalobce tvrdil, že z uvedených nálezů Ústavního soudu III ÚS 3271/2020, I ÚS 2551/2013 a III ÚS 1976/2009 vyplývá, že soud nemusí provádět dokazování směrem ke vzniku nemajetkové újmy. Zdejší soud k tomu uvádí, že žádné takové zjištění z nálezů Ústavního soudu nezaznamenal. Řízení před soudem je řízením sporným, je vedeno zásadou projednací, účastníci musí tvrdit rozhodné skutečnosti. Pokud je netvrdí dostatečně, má soud poučovací povinnost vyzvat je, aby svá neúplná skutková tvrzení doplnili a aby k nim navrhli důkazy. Pouze na základě důkazů může soud rozhodovat.

11. Soud ze všech výše uvedených důvodů zamítl žalobu, neboť poskytnuté zadostiučinění na základě žalobcem tvrzených dopadů do jeho osobnostní sféry je dostatečným zadostiučiněním a další skutečnosti, které by vedly soud k tomu, aby přistoupil k přiznání nemajetkové újmy v penězích, nebyly tvrzeny a prokázány.

12. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované náhradu nákladu řízení ve spojení s ustanovením § 151 o.s.ř. ve výši , částka, za jeden úkon, a to za vyjádření se k žalobě, přípravě k jednání a účast na jednání dne , datum, .