26 C 87/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 416 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 546,08 Kč a 150 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částku 2 416, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 416 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum] ve výši 16 000 Kč. Žalovaná částka byla na účet žalované zaplacena. Součástí smlouvy (smluvních podmínek) je povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu v případě nedodržení podmínek smlouvy. V daném případě činí smluvní pokuta částku Kč 2 416, dále částku Kč 150 za zaslanou upomínku. Žalobkyni pak v souvislosti s vymáháním pohledávky vznikly náklady ve výši Kč 473 (dopis Kč 39, doporučený dopis Kč 50, odchozí telefonické hovory Kč 42 217 za osobní návštěvu). Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: na žalobkyni byla postoupena pohledávka o zaplacení Kč 16 000 ze smlouvy o úvěru a příslušenství, žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení dlužné částky doporučenými dopisy, telefonicky i osobní návštěvou. Podle ustanovení § 2390 a násl. o.z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vznikla mezi účastníky smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky a ta měla povinnost v poskytnuté lhůtě tyto prostředky vrátit. Na žalobkyni byla ve smyslu § 1895 a násl. o.z. postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně nezaplatila dlužnou částku, je povinna zaplatit smluvní pokutu a úrok z prodlení v zákonné výši a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 027,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.