27 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 141 401 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 141 401 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 23. 9. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 33 450 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 9. 2020 do 28. 1. 2021.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 186 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 141 401 Kč jako náhrady škody, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a to v podobě ušlého zisku - náhrady mzdy ve výši 141 401 Kč. Uvedená částka představuje ušlý výdělek žalobce za období od dubna 2017 do ledna 2018. Po tuto dobu mu byla hrazena pouze polovina platu a zbytek mu nebyl po zproštění doplacen. Kromě uvedené částky žalobce požadoval ještě úhradu částky 33 450 Kč jako nákladů obhajoby v rámci uvedeného trestního řízení. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 22. 3. 2020. Žalovaná nárok žalobce v rámci šestiměsíční lhůty, která uplynula dne 22. 9. 2020, neprojednala. V rámci doplnění žaloby žalobce ještě uvedl, že rozhodnutím ze dne 28. 3. 2017 byl zproštěn výkonu služby a náleželo mu dle ust. § 124 odst. 6 zákona o služebním poměru pouze 50% příjmu. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 30. 3. 2017. Žalobce byl zproštěn výkonu služby od dubna 2017 do ledna 2018. Žalobci byla v dubnu vyplacena 12 350 Kč, v květnu 14 202 Kč, v červnu 13 584 Kč, v červenci 13 202 Kč, v srpnu 14 459 Kč, v září 13 202 Kč, v říjnu 14 896 Kč, v listopadu 14 896 Kč a v prosinci 14 219 Kč a v lednu 2018 16 391 Kč, což činilo vždy 50% služebního příjmu, zbylých 50% mu vyplaceno nebylo.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 22. 3. 2020 uplatnil svůj nárok na náhradu škody v celkové výši 174 851 Kč se stávající z nároku na náhradu vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 33 450 Kč a náhrady zkráceného služebního příjmu ve výši 141 401 Kč. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná vyhověla žalobci co do nákladů obhajoby ve výši 33 450 Kč a tuto částku mu uhradila. Toto sdělila žalobci svým stanoviskem ze dne 26. 1. 2021. Co se týká požadavku na zaplacení částky 141 401 Kč, zde žalovaná uvedla, že je třeba sice konstatovat, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí vzhledem k tomu, že žalobce byl trestně stíhán a usnesením [název soudu] ze dne 24. 4. 2018 ve spojení s rozhodnutím [název soudu] ze dne 8. 6. 2018 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno a věc byla postoupena [stát. instituce] [anonymizováno] [obec] k vyřízení. Následně rozhodnutím [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizováno] [obec] byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, bylo však upouštěno od uložení kázeňského trestu, neboť k nápravě příslušníka postačí samotné projednání kázeňského přestupku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobci byl pravomocně uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a nárokovanou škodou a z toho důvodu tak není možné tomuto nároku vyhovět, když nejsou naplněny podmínky odpovědnosti státu škody dle zák. č. 82/1998 Sb.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 22. 3. 2020. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná hradila žalobci částku 33 450 Kč jakožto náhradu nákladů právního zastoupení žalobce v předmětném trestním řízení. Co se týká částky ve výši 141 401 Kč, zde nároku žalobce nevyhověla. Mezi účastníky bylo dále v řízení nesporné, že žalovaná uhradila částku 33 450 Kč žalobci dne 28. 1. 2021 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. Vzhledem k tomu, že po podání žaloby bylo žalovanou částečně plněno, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 33 450 Kč. V souladu s tímto zpětvzetím soud usnesením ze dne 3. 3. 2021 rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 3. 2021.

4. Z usnesení [název soudu] ze dne 24. 4. 2018 č.j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že soud ve věci [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 139 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupil k vyřízení jako kázeňský přestupek služebnímu funkcionáři podle § 2 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb. vedoucímu organizační části bezpečnostního sboru, tedy vedoucímu odboru [anonymizováno] u [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. V rámci tohoto usnesení byl skutek žalobce vymezen tak, že společně s [jméno] [příjmení] dne 24. 8. 2016 v 00:17 hodin v [obec a číslo], [ulice a číslo], v hlídkové místnosti [anonymizována dvě slova] [příjmení] město během výkonu služby příslušníků [stát. instituce] v té chvíli spočívající v předvedení [jméno] [příjmení], [datum narození] obžalovaný [celé jméno žalobce] uchopil za vlasy poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození], který seděl na poutací lavici s rukama spoutanými za zády a násilím si k sobě přitáhl jeho hlavu, kterou vzápětí pustil, a přitlačil na poutací lavici, kde ho chvíli držel a pravou rukou ho udeřil do vnitřní strany levého stehna, následně ho přetočil do kleku, stále mu držel krk a hlavu na poutací lavici, po chvíli ho uchopil za pouta a škubáním směrem nahoru ho přinutil se nadzvednout, následně ho položil na břicho na podlahu souběžně s poutací lavicí, kdy na jeho záda naklekl koleny a poté se zvedl, v 00:41 hod. ho postavil a odvedl do rohu místnosti ke skříni, kde ruka obžalovaného [příjmení], s otevřenou dlaní a pomalým pohybem mizí za plechovou skříní, navrátil se s ním k poutací lavici, podkopával pravou nohou levou nohu poškozeného a posadil ho, následně ho uchopil za levé rameno, tlačil ho směrem k poutací lavici, v tuto chvíli do místnosti vešel obžalovaný [příjmení] na přivolání obžalovaného [příjmení], k poškozenému přistoupil z jeho pravé strany, oba poškozeného uchopili za pouta a přinutili ho se v předklonu zvednout, obžalovaný [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] poškozenému tlačil na horní část ramen, společně ho s obžalovaným [celé jméno žalobce] přinutili kleknout si na podlahu, kde poškozeného obžalovaný [celé jméno žalobce] druhými pouty připoutal k poutací lavici, obžalovaní poškozeného pustili, v důsledku čehož se poškozený sesunul na podlahu na pravý bok, a poté, když obžalovaný [celé jméno žalobce] poškozeného odpoutal od poutací lavice a poškozeného se spoutanýma rukama za zády posadil do polosedu, ve kterém se poškozený neudržel a lehl si na záda a následně na levý bok,, obviněný [celé jméno žalobce] po chvíli poškozeného opět posadil do polosedu, poškozený v této zjevně nepohodlně poloze nevydržel a lehl si na záda, kde setrval do 01:15 hod., poté ho obžalovaný [celé jméno žalobce] posadil zpět na poutací lavici, a tímto jednáním poškozenému [jméno] [příjmení] obžalovaní způsobili poškozenému drobná poranění ve formě oděrek a otoky obou zápěstí, a obžalovaný [příjmení] [celé jméno žalobce] sám na různých místech těla ve formě hematomů. Soud z popisu původnímu skutku, pro které bylo zahájeno trestní stíhání obou obviněných vypustil, že [celé jméno žalobce] levou rukou uchopil poškozeného za krk, [celé jméno žalobce] nechal poškozeného do 00:34 úmyslně ležet na podlaze, [celé jméno žalobce] následně pravou rukou uchopil poškozeného za krk, [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] poškozeného úmyslně nechali ležet do 1.09 hod, že oba popsaným jednáním vykonávali svou pravomoc způsobem odporujícím ustanovením § 9 a § 11 písm. a) zákona ze dne 17. 7. 2008 o Policii ČR, číslo 273/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

5. Z rozhodnutí [země] [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] ze dne 29. 1. 2019 [číslo] vzal soud za prokázané, že žalobce byl tímto rozhodnutím uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že dne 24. 8. 2016 v době od 00:17 hod. o 1:15 od v prostorech služebny [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizována tři slova] [část obce], se sídlem [adresa státního zastupitelství], během výkonu služby spočívající v předvedení [jméno] [příjmení], [datum narození], který byl spoután za zády, uchopil tohoto za vlasy, násilím si k sobě přitáhl jeho hlavu, kterou vzápětí pustil, čímž porušil ustanovení § 45 odst. 1 písm a) zákona, neboť jednal v rozporu s ustanovením [anonymizováno 6 slov] [stát. instituce], a to nezacházet s žádnou osobou krutě, nehumánně a ponižujícím způsobem. Podle § 186 odst. 9 zákona bylo upuštěno od uložení kázeňského trestu, neboť k nápravě příslušníka postačí samotné projednání kázeňského přestupku. V rozhodnutí bylo dále v jeho odůvodnění uvedeno následující:„ Při určení druhu trestu dle ust. § 186 odst. 6 zákona bylo přihlédnuto k závažnosti kázeňského přestupku, kdy tato závažnost v sobě nese míru vyšší a to z důvodu skutečnosti, že jednání bylo původně kvalifikováno jako trestný čin, nicméně je třeba taktéž zmínit, že původně definovaný skutek orgány činnými v trestním řízení byl„ zúžen“ jen skutek, který [celé jméno žalobce] prokázán, kdy základě těchto skutkových okolností by nebylo dáno podezření ze spáchání trestného činu ani na počátku prověřování. Kázeňský přestupek byl spáchán úmyslným jednáním [celé jméno žalobce], kdy motiv byl nevhodné jednání a vyhrožování vážnou újmou na zdraví jeho a jeho blízkých, kdy za určitých okolností je toto jednání způsobilé naplnit všechny zákonné znaky přečinu nebezpečného vyhrožování dle ust. § 353 tr. Zákoníku. Pohnutkou [celé jméno žalobce] bylo jednání pana [příjmení], nikoli svévole směřující k omezení práv člověka, který dodržuje veškerá pravidla slušného chování. Nadřízeným je [celé jméno žalobce] hodnocen pozitivně, jedná se o iniciativního policistu. Při určování kázeňského trestu je třeba přihlédnout i časovému odstupu od spáchání tohoto jednání, ke kterému došlo dne 24. 8. 2016. V rámci mezidobí od spáchání jednání a rozhodování o trestu bylo vedeno trestní řízení, v části tohoto období byl [celé jméno žalobce] zproštěn výkonu služby v souladu s ust. § 40 zákona, kdy toto opatření mělo bezpochyby negativní vliv na jeho soukromý život, což též zintenzivňuje změna právní kvalifikace ze závažného protiprávního jednání kvalifikovaného jako trestný čin až na kvalifikaci kázeňského přestupku, což je oproti trestnému činu bagatelní protiprávní jednání. Na základě těchto skutečností je tedy patrno, že samotné projednání kázeňského přestupku postačí k nápravě příslušníka. Z rozhodnutí [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], ze dne 28. 3. 2017 vzal soud za prokázané, že tímto rozhodnutím byl žalobce zproštěn výkonu služby podle § 40 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ služební zákon“). V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že dne 20. 1. 2017 bylo příslušnému služebního funkcionáři doručeno usnesení [anonymizována čtyři slova] o zahájení trestního stíhání žalobce ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. V jednání, pro které se trestní řízení vede, souvisí bezprostředně s výkonem služby jmenovaného, kterým je dle § 201 odst. 1 zákona o služebním poměru zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru. Dá se učinit závěr, že by ponechání [celé jméno žalobce] ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby.“ V rámci tohoto rozhodnutí byl žalobce poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání.

6. V provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Proti žalobci na základě usnesení [anonymizována čtyři slova] ze dne 20. 1. 2017 zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Trestní stíhání žalobce skončilo usnesením [název soudu] ze dne 24. 4. 2018, kdy byla věc žalobce postoupena k vyřízení jako kázeňského přestupku služebnímu funkcionáři [anonymizována dvě slova]. V usnesení, kterým byla věc postoupena k vyřízení jako kázeňský přestupek, byl skutek žalobce definován úžeji, než v samotném usnesení o zahájení trestního stíhání, když soud část skutku vypustil. Následně ve věci žalobce rozhodl [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizováno] [obec] dne 29. 1. 2019 a uznal žalobce vinným ze spáchání kázeňského přestupku, upustil však od potrestání. Žalobce měl možnost podat proti tomuto rozhodnutí odvolání, toto však nepodal. Žalobce byl rozhodnutím [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [obec] pro vnější službu den 28. 3. 2017 zproštěn výkonu služby a byla mu nařízena dosažitelnost. Za tuto domu mu náleželo pouze 50% průměrného služebního příjmu.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

9. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 40 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o služebním poměru) příslušník musí být zproštěn výkonu služby na dobu, po kterou je důvodně podezřelý ze spáchání trestného činu, kázeňského přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku, jestliže by jeho ponechání ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh vyšetřování jeho jednání.

15. Podle ust. § 40 odst. 5 zákona o služebním poměru pominou-li důvodu, pro které byl příslušník zproštěn výkonu služby, zproštění výkonu služby se ukončí.

16. Podle ust. § 124 odst. 6 zákona o služebním poměru příslušník, který je zproštěn výkonu služby, má nárok na služební příjem ve výši 50% služebního příjmu odpovídající průměrnému služebnímu příjmu, to neplatí, byl-li příslušník vzat do vazby. Tento příjem náleží příslušníkovi zproštěnému výkonu služby i po dobu uvedenou odst.

5. Jestli se v řízení o kázeňském přestupku, o jednání, které má znaky přestupku nebo o trestném činu neprokáže vina příslušníka, doplatí mu část služebního příjmu, o niž mu byl služební příjem zkrácen.

17. Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok není po právu. Ve věci je pochybné, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 13. 1. 2017, kterým mu sděleno podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne 24. 4. 2018 ve spojení s rozhodnutím [název soudu] ze dne 8. 6. 2018 byla věc žalobce postoupena příslušnému orgánu [stát. instituce] k projednání kázeňského přestupku. V daném případě je tedy zřejmé a v souladu s konstantní judikaturou je možné uzavřít, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk. V případě žalobce tak byl naplněn první předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy ve vydání nezákonného rozhodnutí.

18. V případě žalobce však není splněn druhý z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím, tedy usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce, a ušlým ziskem na straně žalobce, ke kterému došlo v důsledku toho, že byl žalobce rozhodnutím orgánu [anonymizováno] ze dne 28. 3. 2017 zproštěn výkonu služby a na jeho straně tak došlo ke ztrátě na výdělku ve výši 50% průměrného služebního příjmu. Dle shora citovaného ust. § 40 odst. 1 zákona o služebním poměru je zřejmé, že příslušník musí být zproštěn výkonu služby na dobu, po kterou je důvodně podezřelý a to nejen ze spáchání trestného činu, ale i ze spáchání kázeňského přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku. Policejní funkcionář tak nemá na výběr, zda ponechat příslušníka, který je podezřelý ze spáchání kázeňského přestupku ve výkonu služby či zda jej výkonu služby zprostit. Zákon výslovně říká, že takovýto příslušník musí být zproštěn výkonu služby a to i pro pouhé podezření ze spáchání kázeňského přestupku. V případě žalobce bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl následně shledán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, když takto o tom rozhodl pravomocně policejní orgán rozhodnutím ze dne 29. 1. 2019. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, bylo však upuštěno od jeho potrestání. Z uvedeného je zřejmé, že v případě žalobce byly jednoznačně důvody pro jeho zproštění výkonu služby a to bez ohledu na to, že byl žalobce nesprávně obviněn ze spáchání trestného činu. Při obvyklém běhu věcí by byl žalobce obviněn ze spáchání kázeňského přestupku a i to by bylo důvodem pro jeho zproštění výkonu služby ve smyslu ust. § 40 odst. 1 zákona o služebním poměru. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že příčinnou vzniku škody na straně žalobce v podobě ušlého výdělku bylo zcela jednoznačně jednání žalobce, které bylo kvalifikováno jako kázeňský přestupek a nikoli nezákonné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl v plném rozsahu.

19. Ve výroku II. Soud rozhodl o úroku z prodlení z částky 33 450 Kč, která byla žalobci žalovanou uhrazena po podání žaloby. Žalobce má právo na zákonný úrok z prodlení z této částky. Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 22. 3. 2020. Žalované tak šesti měsíční lhůta ve smyslu ust. § 15 OdpŠk. Uplynula dne 22. 9. 2020, 23. 9. 2020 se tak žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého nároku a žalobce má tak nárok na úroky z prodlení ode dne 23. 9. 2020 do zaplacení této částky, tedy do dne 28. 1. 2021.

20. Ve výroku oi nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení procesně úspěšný co do částky 33 450 Kč, neboť tuto částku žalovaná uhradila po podání žaloby (a uplynutí zákonné 6měsíční lhůty), a žaloba tak byla z tohoto důvodu vzata zpět, ve zbytku byl v řízení neúspěšný. Žalovaná tak byla úspěšná co do 81 %, co do 19 % byla v řízení neúspěšná. Žalobce je tak povinen nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 62 %. Žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč, když žalovaná učinila ve věci 1 úkon, a to písemné vyjádření k žalobě. Z toho 62 % činí 186 Kč.