27 C 111/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 94 250 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 94 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 94 250 Kč ode dne 17. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne 8. 6. 2024 domáhal zaplacení částky 125 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Anonymizováno, (dále též „MS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „řízení“). Uvedl, že se soudy dopustil neodůvodněných průtahů a vážných pochybení včetně neznalosti judikatury dovolacího soudu. Řízení dle něj nebylo složité. Význam řízení byl pro něj zvýšený, neboť předmětem posuzovaného řízení bylo odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou jiného řízení. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná neprojednala v šestiměsíční lhůtě žádost ve před posuzovaným původním řízením. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 16. 12. 2023.

2. Podáním ze dne 12. 7. 2024 žalobce vzal svou žalobu částečně zpět co do částky 30 750 Kč včetně úroků z prodlení z této částky, neboť mu dne 14. 6. 2024 žalovaná vyplatila 30 750 Kč. Soud proto řízení co do částky 30 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 750 Kč od 17. 6. 2024 do zaplacení zastavil, a to usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 27 C 11/2024-16, v právní moci 25. 9. 2024.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Jeho žádost projednala 13. 6. 2024, kdy konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 30 750 Kč. Základní částku snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení, význam posuzovaného řízení shledala jako běžný. Žalovaná dospěla k částce 47 000 Kč, nicméně od této částky odečetla částku 16 250 Kč, kterou žalobce obdržel v průběhu posuzovaného kompenzačního řízení sp. zn. , Anonymizováno, za jeho nepřiměřenou délku.

4. V replice žalobce sporoval, že by mělo být poskytnuté zadostiučinění sníženo o částku 16 250 Kč. Zopakoval, že řízení nebylo složité ba naopak bylo zatíženo složitostí sníženou. Průběh posuzovaného řízení na více stupních soudní soustavy zavinily výhradně orgány veřejné moci. Rovněž nesouhlasil s hodnocením žalované k významu řízení pro žalobce s prodloužením pariční lhůty.

5. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., soud rozhodl ve věci samé bez jednání.

6. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce doručil žádost o odškodnění žalované dne 16. 12. 2023, přičemž tato žádost byla vypořádána stanoviskem ze dne 13. 6. 2024 a dne 14. 6. 2024 byla žalobci přiznána na účet částka 30 750 Kč.

8. Ze spisu vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce podal 22. 5. 2019 u , Anonymizováno, žalobu, kterou se domáhal nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Požadoval zadostiučinění v penězích ve výši 105 727 Kč. Nárok uplatnil u žalované dne 21. 11. 2018. Dne 4. 6. 2019 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který uhradil 18. 6. 2019. Dne 26. 6. 2019 soud vydal platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne 12. 7. 2019 odpor. Spis předán do civilního oddělení ke dni 19. 7. 2019, následně spis na lhůtě. Žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 52 813 Kč s příslušenstvím z důvodu mimosoudního plnění žalované. K pokynu z 28. 8. 2019 bylo částečné zpětvzetí zasláno žalované. Současně k pokynu z téhož dne byl učiněn dotaz na žalobce, na základě jakých skutečností zakládá místní příslušnost soudu. Žalovaná se vyjádřila k žalobě dne 4. 8. 2019. Žalobce zaslal přípis dne 4. 9. 2019. Unesením z 1. 10. 2019 soud vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc , adresa, . Proti tomu podal odvolání žalobce dne 16. 10. 2019. Usnesením z 2. 12. 2019 soud změnil usnesení z 1. 10. 2019 tak, že se nevyslovuje místní nepříslušnost soudu. Dne 11. 2. 2020 soud přeposlal vyjádření žalované žalobci a vyžádal zapůjčení spisu , adresa, . Žalobce podal repliku dne 18. 3. 2020. K pokynu z 15. 5. 2020 soud nařídil na 15. 9. 2020 jednání. Žalovaná se z jednání omluvila. Při jednání dne 15. 9. 2020 soud provedl listinné důkazy a v závěru vyhlásil rozsudek, kterým řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí a ve výroku druhém žalobu zamítl s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku rozeslána k pokynu 9. 10. 2020. Žalobce podal proti rozsudku odvolání dne 30. 10. 2020. Soud odvolání přeposlal žalované k pokynu z 26. 11. 2020. Spis byl předložen , Anonymizováno, dne 11. 2. 2021. Krajský soud nařídil dne 1. 3. 2022 na 13. 4. 2022 jednání při jednání před odvolacím soudem bylo jednání odročeno na 20. 4. 2022, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým se rozsudek soudu I. stupně ve výroku druhém změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 187 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 40 727 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Dále byla žaloba zamítnuta co do povinnosti žalované poskytnout žalobci další částku ve výši 85 000 Kč. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 20. 5. 2022. Žalobce podal proti rozsudku dne 12. 7. 2022 dovolání. Soud jej dne 21. 7. 2022 vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který soud uhradil dne 18. 8. 2022. Dovolání bylo přeposláno žalované dne 13. 9. 2022. Spis předložen Nejvyššímu soudu dne 26. 10. 2022. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 3. 2023 zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 20. 4. 2022 ve výroku I., kterým bylo potvrzeno zamítnutí žaloby co do částky 40 727 Kč s příslušenstvím, rovněž byl zrušen výrok II., kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení další částky 85 000 Kč. Ve výroku o nákladech řízení je doložka právní moci ke dni 4. 5. 2023. Dle Nejvyššího soudu odůvodnění rozhodnutí krajského soudu v dotčené části nepředstavuje spolehlivý pramen. Rozsudek je částečně nepřezkoumatelný. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 26. 4. 2023. Spis byl předložen krajskému soudu dne 2. 6. 2023, který k pokynu z 29. 6. 2023 nařídil na 13. 9. 2023 jednání. Při jednání připuštěna změna žaloby, kterou se žalobce domáhal zaplacení další částky zadostiučinění ve výši 35 000 Kč s příslušenstvím. Bylo prováděno dokazování, v závěru odročeno na 20. 9. 2023, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým rozsudek soudu I. stupně potvrdil co do zamítavého výroku ohledně částky 40 727 Kč s příslušenstvím, dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16 250 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. V novém rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 20. 9. 2023 uvedl, že k otázce navýšení zadostiučiní z důvodu nepřiměřené délky probíhajícího kompenzačního řízení odvolací soud pod body 20, 22 a 23 za adekvátní procentuální navýšení stanovené zadostiučinění pro žalobce stanovil 25 %, což z částky 65 000 Kč činí 16 250 Kč včetně příslušenství. Uvedl, že délka kompenzačního řízení činila k datu tohoto rozhodnutí 4 roky a 10 měsíců, u ministerstva od 21. 11. 2018 do 22. 7. 2019. Žaloba podána 22. 5. 2019. Zadosti tak žalobci není poskytována v přiměřené lhůtě. Zhodnocena byla nečinnost od předložení věci odvolacímu soudu do jeho prvního rozhodnutí. Shledal standardní složitost řízení, stejně jako význam řízení pro poškozeného, když podstatná část odškodnění ve výši 52 813 Kč byla žalobci vyplacena dne 25. 7. 2019, tj. Cca dva měsíce po podání žaloby 22. 5. 2019 a žalovanou nebylo tvrzeno, že význam byl nižší. Důvod pro navýšení či snížení zadostiučinění nebyl shledán ani u kritéria jednání poškozeného. Na rozsudku krajského soudu doložka právní moci 30. 10. 2023. V předmětné věci byla žádost o odškodnění doručena žalované dne 16. 12. 2023.

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne 21. 11. 2018, kdy doručil svou žádost o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení žalované. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 30 10. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila 4 roky a 11 měsíců.

20. Posuzované řízení bylo složité po stránce skutkové, právní i procesní. Orgány veřejné moci se musely vypořádat s otázkou místní příslušnosti soudu, podaným odporem proti platebnímu rozkazu a částečným zpětvzetím žaloby. Skutkový stav byl zjišťováním přílohovým spisem a listinnými důkazy.

21. Žalobce se na celkové délce řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

22. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standartní. Posuzované řízení nepatří typově mezi ta, ohledně nichž by existoval zvýšený zájem na urychleném projednání. Dle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu se jedná o řízení, jež se týkají osobního stavu poškozeného a rodinněprávních vztahů, která se týkají profesních aktivit stěžovatele a řízení ohledně sociálního zabezpečení, pracovněprávní spory, ale také řízení vztahující se k vydání nebo odebrání povolení k výkonu určité profese nebo řízení, jehož předmětem je částka, na jejímž obdržení závisí podnikání stěžovatele. Zvýšený význam mají také řízení týkající se odškodnění obětí dopravních nehod, nebo pozůstalých a nakonec sem spadají také některá řízení s ohledem na osobu stěžovatele, a to kvůli jeho pokročilému věku nebo zhoršujícímu se zdravotnímu stavu (viz SOUKUPOVÁ, Soňa. Náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení - srovnání české a německé právní úpravy. Diplomová práce, vedoucí Dvořák, Jan. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Katedra občanského práva, 2021).

23. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení. Ve věci byl vydán jeden nepřezkoumatelný rozsudek a odvolací soud se dopustil jednoleté nečinnosti. K tomu soud dodává, že uvedené kritérium není obvykle důvodem pro zvýšení či snížení základní částky, neboť je základem pro samotné posouzení přiměřenosti celkové délky řízení.

24. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

25. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za jeden rok trvání řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

26. Soud shledal celkovou dobu původního řízení jako nikoli extrémně dlouhou a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na 15 000 Kč, přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na 7 500 Kč. Soud se zde řídil úvahou, že délka řízení nebyla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat, především s ohledem na složitost věci. Pokud rozhodná doba původního řízení činila 4 roky a 11 měsíců, činí základní částka za celou dobu původního řízení 58 750 Kč.

27. Základní částku 58 750 Kč soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 20 %. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení a významu řízení soud základní částku nikterak neupravoval. Soud tak základní částku snížil celkově o 20 %.

28. Dále soud od základní částky odečetl částku 16 250 Kč shodně jako žalovaná, neboť tato částka byla přiznána žalobci v rámci původního řízení coby částečné odškodnění za nepřiměřenou délku původního řízení. K tomu soud poznamenává, že na rozdíl od žalobce je toho názoru, že judikatura je ustálená v tom, že k odškodnění nemajetkové újmy v podobě nepřiměřené délky řízení může dojít už v rámci dotčeného řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2699/23, ze dne 28. 2. 2024). V takovém případě je třeba tuto částku odečíst od částky přiznávané v rámci kompenzačního řízení. Ve výsledku tedy náleží žalobci zadostiučinění v částce 30 750 Kč.

29. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná dne 14. 6. 2024 přiznala žalobci částku 30 750 Kč. Soud tak uzavírá, že požadavku žalobce ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou původního řízení bylo učiněno zadost již v rámci mimosoudního projednání žalovanou. Nadto je třeba poznamenat, že se žalovaná s plněním částky odškodnění za nepřiměřenou délku nedostala do prodlení ve smyslu § 15 odst. 1 OdpŠk, neboť žalobci plnila v šestiměsíční lhůtě.

30. V souladu se shora uvedeným soud žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

32. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

33. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.