27 C 127/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 103 899,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 20 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném nároku ze smlouvy o úvěru č. , RČ, uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje prosincem 2022. Schopnost žalovaného splácet byla prověřena z dokladů a informací získaných od žalovaného a úvěrové historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil 10 splátek. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši , částka, dle čl. 6.1. smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši , částka, dle čl. 6.2. smlouvy. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.3 smlouvy, dle čl. 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že je žalobkyně oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do úplného zaplacení. V čl. 6.5. smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou nové jistiny v den zneplatnění. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil celkem , částka, s příslušenstvím, dále , částka, a úrok ve výši 64,18 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 64,18 % ročně z částky , částka, za den , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 12. 202 dosáhne částky , částka, .

2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. 27 C 127/2024 – 59, soud řízení částečně zastavil co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, částky , částka, a úroku ve výši 44,18 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru vč. dodatku č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře, do je patrné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši , částka, splatných v 36 splátkách po , částka, , splatných k 17. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 64,18 % ročně. V článku 6 jsou potom upraveny důsledky vyplývající z prodlení klienta.

6. Z karty klienta ke smlouvě č. , RČ, a dokladu o vyplacení úvěru plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , nominální výše úvěru činí , částka, , kdy smluvní odměna úvěru činí , částka, . Z karty je dále patrno, že žalovaný uhradil 12 splátek, tj. celkem , částka, .

7. Z listiny nazvané hodnocení klienta ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný měl finanční potřebu , částka, . Byla mu schválena výše úvěru toliko v částce , částka, , s výší splátek , částka, měsíčně. Příjmy žalovaného ze zaměstnání činily , částka, . Jako výdaje jsou uvedeny částky , částka, představující životní minimum; bydlení (nájemné, inkaso) , částka, . Celkem výdaje žalovaného činí , částka, . Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán na HPP u , právnická osoba, na dobu neurčitou, je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, dosažené vzdělání má s maturitou. Co se týká formy bydlení, bylo uvedeno „u rodičů“.

8. Z oznámení o proveden příkazů k úhradě ze dne , datum, k bankovnímu účtu žalovaného u , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný obdržel od , právnická osoba, částku , částka, dne , datum, a dne , datum, částku , částka, .

9. Z výpisu záznamu z registru SOLUS nejsou patrny žádné dlužné splátky žalovaného.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) je zřejmé, že žalobkyni vyšlo u žalovaného skóre 377, což odpovídá kategorii II.

11. Z dokumentu základní informace o klientovi soud zjistil, že se v případě žalovaného jednalo o nového klienta žalobkyně.

12. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, včetně dodejky, výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, a oznámení žalobkyně adresované žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovaného na prodlení se splácením úvěru a informovala jej o vzniku jeho povinnosti uhradit žalobkyni smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady.

13. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení žalované částky před podáním žaloby.

14. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení.

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 ZSÚ (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. od , datum, ) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“19. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava ZSÚ neboť žalobkyně je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

22. Dle shora citovaného § 87 ZSÚ (ve znění účinném od , datum, ) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, kterou je soud povinen zkoumat i bez návrhu.

23. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

24. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je porovnání příjmů a výdajů a způsob plnění dosavadních závazků (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný ZSÚ, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.

25. Na jednání nařízeném na den , datum, soud žalobkyni vyzval ke sdělení, zda a pokud ano, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dne , datum, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to nejen stran příjmů, ale i stran výdajů žalovaného, kolik žalovaný čerpal na základě smlouvy o úvěru a kolik a kdy celkem uhradil, jak žalobkyně dospěla k výši smluvní pokuty ve výši , částka, ke dni , datum, a na základě čeho žalobkyně dovozuje smluvní úrok bez časového omezení s ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a jakým způsobem žalobkyně dospěla k požadovanému smluvnímu úroku ve výši 64,18 % ročně z různých částek v různých časových obdobích (viz petit žaloby). Žalobkyně uvedla, že vyšla z tvrzení žalovaného, dokladů o příjmech žalovaného a výpisů z databází NRKI a SOLUS. Žalovaný současně nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad o totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr schválit. Z tvrzení žalovaného vyplynulo, že jeho volné zdroje ke splácení činily , částka, s tím, že žalobkyně přičítá rezervu , částka, . K výdajové stránce by měly postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Částka byla stanovena na , částka, . Žalovaný uvedl výši nákladů na bydlení , částka, s formou bydlení „u rodičů“. Soudu však nezbývá než šetření úvěruschopnosti žalovaného považovat za nedostatečné, neboť žalobkyně zcela evidentně řádně nezkoumala skutečnou výši výdajů žalovaného. Rovněž se spokojila s tvrzením žalovaného ohledně nákladů na bydlení ve výši , částka, . Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprovedla řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného tak, aby mohla být platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru.

26. S ohledem na uvedené má soud za prokázané, že žalobkyně skutečně poskytla úvěr v částce , částka, , který nebyl žalovaným řádně splacen. Na tento žalovaný uhradil , částka, i dle tvrzení žalobkyně a jí předložených listin.

27. Jelikož se jednání nařízeného na , datum, žalovaný nezúčastnil, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by úvěr splatil či že je z jiného důvodu nárok vůči němu z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud tak považuje žalobu co do jistiny za důvodnou a ve výroku I. uložil žalovanému jistinu žalobkyni zaplatit.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pro nedoložení řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného pak tedy soud uzavírá, že s ohledem na ustanovení § 78 odst. 1 ZSÚ, dle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zajistí a pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem“ a na ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, dle kterého „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zajišťuje a uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.“. Bez toho, aby žalobkyně prokázala řádné zjištění výdajů žalovaného, které předchází řádnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného, nelze mít uloženou povinnost za splněnou. Lustrace žalovaného v registrech NRKI a SOLUS neosvědčují, zda má žalovaný jiné závazky, na které hradí.

29. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byla od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou a nesplacenou jistinu ve výši , částka, , a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 o.z.

30. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 ZSÚ se žalovaný do prodlení ještě nedostala. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud jí jej proto nepřiznal.

32. Ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobkyně i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobkyni nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobkyně nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

33. Soud tak žalobkyni přiznal toliko jistinu ve výši , částka, , a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky nároky žaloby tj. smluvní úrok, poplatky a úrok z prodlení apod. soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou nebo pro úpravu § 87 odst. 2 ZSÚ.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, , což představuje 23 % z celkového předmětu řízení (i s ohledem na nedůvodně podanou žalobu v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní bez plnění žalovaného). Je tedy zřejmé, že to byla žalobkyně, kdo byl v řízení převážně neúspěšný, a žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení. Žalovaný však byla v řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly.