27 C 130/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 58 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 29. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 141 375 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částku 200 000 Kč, jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 20. 5. 2013 a do dne podání žaloby nebylo pravomocně skončeno. Řízení bylo zatíženo vadným postupem soudu I. stupně, kdy soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nevybral soudní poplatek z dovolání, a proto mu byl spis vrácen bez věcného vyřízení. Následně soudce zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, a to aniž by vyzval účastníka k jeho zaplacení. Kombinací vadného postupu soudu I. stupně a nečinností dovolacího soudu dosáhlo dovolací řízení tři roky. Žalobce dále v reakci na stanovisko žalované v rámci předběžného projednání nároku doplnil, že řízení trvalo celkem šest let a sedm měsíců a probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Dle žalobce se nejednalo o složitý skutkový stav, když soudy v podstatě„ nešly do merita věci a řešili toliko otázku promlčení.“ Samotná částka, která byla předmětem nalézacího řízení ve výši 1 157 131 895 Kč, přesahuje finanční možnosti naprosté většiny jedinců ve společnosti. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že následně dovolacímu soudu trvalo víc jak 1,5 roku řešení procesní otázky týkající se záměny účastníků na straně žalobce.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 28. 6. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 23. 4. 2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žádosti žalobce tak nebylo vyhověno. Předmětné řízení trvalo celkem šest let a šest měsíců. Délka řízení byla zapříčiněna mimořádně složitým skutkovým stavem, kdy se jednalo o spor o náhradu škody, která měla být způsobena [anonymizována tři slova] [právnická osoba] Žaloba byla původně podána proti devíti žalovaným, přičemž ke škodě mělo dojít způsobením čtyřiceti v žalobě popsaných skutků. Z důvodu hospodárnosti a přehlednosti řízení soud usnesením ze dne 29. 12. 2014 vyloučil skupiny souvisejících skutků k samostatným řízením. V namítaném řízení pod sp. zn. [spisová značka] byl projednáván skutek B. V řízení bylo meritorně rozhodnuto 2x soudem I. stupně a 2x soudem odvolacím. Před vyloučením skupiny skutků k samostatnému projednání bylo [anonymizována dvě slova] rozhodováno o věcné příslušnosti. Odvolacím soudem a také [název soudu] byla řešena otázka procesního nástupnictví na straně žalobce. Význam řízení s ohledem na výši žalované částky by bylo možné hodnotit jako zvýšený. Na druhou stranu vícero sloučených řízení bylo pravomocně skončeno dříve, již v r. 2017, kdy byla žaloba v projednávaných skutcích zamítnuta z důvodu promlčení. Žalobce sice nebyl účastníkem ani jednoho z vyloučených řízení, v nichž byla výše uvedená rozhodnutí vydána, nicméně mu jistě byl jejich výsledek znám. Žalobce tak od r. 2017 mohl být v menší nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť věděl, jaký výsledek řízení může s největší pravděpodobností očekávat. S ohledem na mimořádnou skutkovou složitost řízení, taktéž s ohledem na jeho procesní a právní složitost, žalovaná celkovou délku řízení hodnotí jako přiměřenou. Uplatněný nárok na náhradu za dostiučinění tak nepovažuje za důvodný.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 28. 6. 2019. Žalovaná nárok žalobce projednala dne 23. 4. 2020 a konstatovala, že předmětem řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že ve věci byla dne 20. 5. 2013 podána žaloba [anonymizováno] [jméno] [příjmení] mj. proti žalobci. Ve věci bylo devět žalovaných. Usnesením soudu ze dne 29. 12. 2014 bylo řízení ve vztahu k žalobci a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyloučeno k samostatnému projednání. Usnesením ze dne 16. 4. 2015 soud rozhodl o námitce místní nepříslušnosti, návrhu na zastavení řízení a návrhu na odmítnutí žaloby tak, že tyto zamítl. Zároveň žalobci ustanovil zástupce z řad advokátů. Dále vyzval účastníky k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Následní účastníci s tímto postupem soudu souhlasili a soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 11. 2015. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a dále byl ve věci podán návrh na přerušení a to dne 21. 12. 2015 Krajský soud rozhodl usnesením ze dne 3. 5. 2016 o zamítnutí návrhu na přerušení odvolacího řízení a rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zpět k soudu k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 15. 6. 2016 rozhodl [název soudu], že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem žalobce [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] Proti tomuto podal zástupce jednoho ze žalovaných odvolání, dne 29. 6. 2016 se ve věci vyjádřil zástupce druhého žalovaného a dne 15. 7. 2016 byla věc předložena [název soudu] Krajský soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 1. 8. 2016, kterým usnesení soudu I. stupně potvrdil. Následně bylo ve věci dne 11. 8. 2016 podáno dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti jedním z žalovaných, které bylo následně doplněno podáním ze dne 18. 6. 2016. Věc byla předložena [název soudu] dne 26. 9. 2016. Dne 19. 6. 2017 vrátil [název soudu] věc zpět bez věcného vyřízení s tím, že ve věci nebyl vybrán soudní poplatek. Dne 4. 7. 2017 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku, v usnesení však došlo k chybě v číslování účastníků a usnesení tak bylo doručeno právnímu zástupci druhého z žalovaných, nikoliv tomu, který podával dovolání. Usnesením ze dne 31. 8. 2017 soud dovolací řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podal právní zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odvolání a dne 22. 9. 2017 byl ve věci zaplacen soudní poplatek z dovolání. Usnesením ze dne 16. 10. 2017 [název soudu] zrušil usnesení soudu o zastavení dovolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Dne 24. 11. 2017 byla věc předložena Nejvyššímu soudu Nejvyšší soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 27. 6. 2019, kdy změnil usnesení odvolacího soudu tak, že tímto mění usnesení o procesním nástupnictví soudu 1. stupně tak, že se nevydává; procesní nástupnictví bylo soudem 1. Stupně posouzeno správně, jen není třeba o něm rozhodovat. Spis byl [název soudu] zaslán dne 31. 7. 2019. Usnesením soudu ze dne 1. 8. 2019 byli účastníci spolu s obsáhlým odůvodněním vyzváni, aby se vyjádřili s tím, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Dne 6. 8. 2019 je ve spise založen přípis, že žalobce nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a sděluje, že dnešního dne byla podána ústavní stížnost a žádá, aby soud vyčkal rozhodnutí Ústavního soudu. Ve spise je založena ústavní stížnost ze dne 5. 8. 2019. Usnesením ze dne 20. 8. 2019 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost. Následně byl spis zaslán [stát. instituce]. Dne 23. 10. 2019 [název soudu] žádá o vrácení spisu. Dne 6. 11. 2019 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Rozhodnutí ve výroku I. nabylo právní moci dne 7. 12. 2019.

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

6. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

7. Podle ustanovení § 5 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která mu byla způsobena a) rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

10. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

12. Celková délka posuzovaného řízení činila 6 let a 7 měsíců. Žaloba byla k soudu podána dne 20. 5. 2013 a řízení bylo pravomocně skončeno ve vztahu k žalobci dne 7. 12. 2019, kdy nabyl právní moci v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba pro promlčení nároku zamítnuta.

13. Řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Ve věci rozhodoval ve věci samé 2x soud I. stupně a 2x soud odvolací. Ve věci bylo dále rozhodováno o procesním nástupnictví žalobce na 3 stupních soudní soustavy a dále před Ústavním soudem. Skutečnost, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť řízení probíhající na více stupních soudní soustavy je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

14. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 252 206 535 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která byla způsobena [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. Po skutkové stránce byla věc komplikována množstvím skutků, které měly mít za následek vznik škody. Primárně však šlo v řízení o posouzení námitky promlčení, soud tedy činil skutková zjištění pouze za tímto účelem, nebylo prováděnou žádné rozsáhlé dokazování; soud rozhodoval bez nařízení jednání.

15. Po procesní stránce byla věc komplikována v samotném úvodu značným množstvím účastníků (než došlo k vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání) a dále skutečností, že soud musel rozhodovat o námitkách místní nepříslušnosti, návrhu na zastavení řízení pro překážku litispendence a o návrhu na odmítnutí žaloby. Ve věci byla rovněž složitě řešena otázka procesního nástupnictví žalobce, která byla postavena najisto až po rozhodnutí dovolacího soudu.

16. Po právní stránce do určité míry složitá, když soud musel posoudit běh promlčecí doby i s ohledem na skutečnost, že proti žalovaným bylo vedeno trestní řízení, ve kterém byly nároky na náhradu škody požadované v tomto nalézacím řízení přihlášeny jako nároky v rámci adhezního řízní. Soud se rovněž musel vypořádat s námitkou rozporu s dobrými mravy.

17. Pokud jde o postup soudu ve věci, úkony soudu prvního stupně byly činěny v přiměřených lhůtách, nebyla shledána žádná období nečinnosti soudu tohoto soudu, soud prvního stupně ve věci poprvé věcně rozhodl po 2 letech a bezmála 6 měsících od podání žaloby. Na celkové délce řízení se však projevil chybný postup soudu 1. stupně, který opomněl vybrat soudní poplatek z dovolání a věc tak byla dovolacím soudem vrácena bez věcného vyřízení. Dovolání bylo podáno dne 11. 8. 2016, dne 26. 9. 2016 byla věc předložena dovolacímu soudu a ten ji dne 19. 6. 2017 vrátil zpět soudu prvního stupně. Následně opět došlo k chybě v postupu soudu 1. stupně, který vyzval k zaplacení soudního poplatku nesprávného účastníka a následně dovolací řízení zastavil. Věc byla dovolacímu soudu znovu předložena dne 24. 11. 2017. Řízení se v důsledku tohoto pochybení protáhlo o 1 rok a 2 měsíce. K dalšímu průtahu došlo ve fázi dovolacího řízení, když dovolací soud rozhodl až dne 27. 6. 2019, tedy 1 rok a 7 měsíců po opětovném předložení, přestože šlo pouze o posouzení procesního nástupnictví žalobce.

18. Žalobce se na délce řízení nepodílel.

19. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam; jedná se např. o věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě se nejedná o typ řízení, který je dle judikatury tuzemských soudů i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku řízením s vyšším významem pro účastníky. V daném případě šlo o zaplacení peněžité částky ve značné výši, která se vymyká běžným majetkovým poměrům ve společnost; význam předmětu řízení pro žalobce byl tedy do určité míry zvýšený. Na význam řízení pro žalobce však má dále vliv skutečnost, že žalobce byl jedním ze dvou žalobců, kteří v řízení vystupovali ve vzájemné shodě a jejich procesní aktivita byla v zásadních otázkách společná. Nejistota ohledně výsledku řízení tak byla mezi žalobce rozprostřena stejnou měrou (k tomu srov. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 3694/2011).

20. Soud posuzoval všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úředního postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a byla tak naplněna skutková podstata ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk a porušeno právo žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě.

21. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

22. V důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla na straně žalobce nemajetková újma. Presumovanou nemajetkovou újmu žalovaná nijak nevyvracela. Co se týká přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení způsobena, zde soud vycházel z kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a po shrnutí všech těchto kritérií dospěl k závěru, že je namístě přiznat odškodnění formou peněžitého zadostiučinění.

23. Při stanovení výše odškodnění soud postupoval v souladu se sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010 a vyšel ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za první dva roky počítal částku poloviční. Za 6 let a 7 měsíců trvající řízení soud vyšel ze základní částky 83 750 Kč. Tuto základní částku o 30% ponížil vzhledem ke skutečnosti, že věc byla opakovaně řešena na všech třech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem ČR a vykazovala určitou složitost. Co se týká významu předmětu řízení, zde soud z tohoto důvodu základní částku nenavýšil právě s ohledem na sdílenou újmu žalobce s dalším žalovaným, jak bylo uvedeno výše. Po ponížení základní částky o 30 % soud dospěl k částce 58 625 Kč. Ve zbytku žalobu, včetně požadovaného příslušenství, zamítl.

24. Důvodným je rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z částky 58 625 Kč. Žalobce uplatnila svůj nárok u žalované dne 28. 6. 2019. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tedy dne 28. 12. 2019. Soud tak v souladu s ustanovením § 1970 o.z. žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení výši vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 29. 12. 2019.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

26. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V daném případě byl ve věci úspěšný žalobce a soud mu tedy přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta ve výši 12 400 Kč (4 x 3 100) za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 29. 4. 2020 a účast na jednání před soudem), dále ze 4 režijních paušálů služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč, tedy 1 200 Kč, náhradu na 21 % DPH ve výši 2 856 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 18 456 Kč.