27 C 164/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 45 625 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 45 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 625 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 1. 9. 2024 coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, (dále též „, Anonymizováno, “) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). Žalobce popsal průběh řízení a uzavřel, že bylo nepřiměřeně dlouhé, pročež mu náleží náhrada nemajetkové újmy. Žalobce k průtahům nepřispěl. Věc nebyla složitá a mohla být vyřešena v kratším čase. Dne 26. 2. 2024 uplatnil žalobce nárok u žalované na odškodnění ve výši 100 000 Kč. Žalovaná vypořádala žádost stanoviskem ze dne 29. 8. 2024, kde konstatovala nepřiměřenou délku původního řízení a poskytla žalobci částku 54 375 Kč. Žalobce nesouhlasil jednak s částkou 15 000 Kč za rok a se snížením základní částky zadostiučinění s ohledem na složitost řízení, neboť délku řízení na několika instancích zavinil soud.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 26. 2. 2024 uplatnil nárok na odškodnění s tím, že k projednání nároku došlo dne 29. 8. 2024, kdy žalovaná přiznala za původní řízení žalobci náhradu nemajetkové újmy v částce 54 375 Kč. Po rekapitulaci původního řízení žalovaná uzavřela, že došlo k nepřiměřené délce původního řízení. Řízení se však vyznačovalo vyšším stupně právní a skutkové složitosti, bylo třeba vyslechnout svědky, opakované znalecké zkoumání a provádění listin. Ve věci bylo rozhodováno na všech třech stupních soudní soustavy opakovaně. Základní částku tedy modifikovala tak, že ji snížila o 15 % z důvodu složitosti řízení a o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce doručil žádost o odškodnění žalované dne 26. 2. 2024, přičemž tato žádost byla vypořádána stanoviskem ze dne 29. 8. 2024, přičemž tímto stanoviskem žalovaná přiznala žalobci částku 54 375 Kč.

5. Ze spisu vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2017 se žalobce , jméno FO, domáhal po žalovaném , Anonymizováno, zaplacení částky 228 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo. Dne 9. 1. 2018 se soud dotazoval žalobce na správnost jeho jména v žalobě. Žalobce reagoval dne 19. 1. 2018. Dne 8. 2. 2018 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu, což učinil 15. 2. 2018. Dne 16. 2. 2018 soud rozhodl platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor dne 26. 2. 2018. Žaloba spolu s tímto platebním rozkazem byla doručena žalobci dne 20. 2. 2018. Dne 13. 7. 2018 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku ze vzájemného návrhu, což žalovaný učinil dne 15. 8. 2018. Dne 4. 9. 2018 soud vyzval žalobce k vyjádření k vzájemnému návrhu žalovaného ze dne 6. 4. 2018. Současně dne 4. 9. 2018 vyzval žalovaného k předložení plné moci pro právního zástupce. Žalovaný tak učinil 18. 9. 2018. Žalobce se vyjádřil k vzájemnému návrhu dne 26. 9. 2018. K pokynu z 15. 1. 2019 nařízeno jednání na 25. 2. 2019. Žalovaný požádal dne 28. 1. 2019 o odročení jednání z důvodu kolize. Soud mu sdělil dne 30. 1. 2019, že žádosti nelze vyhovět. Při jednání dne 25. 2. 2019 bylo prováděno dokazování listinami, byl vyslechnut žalobce a v závěru jednání odročeno na 11. 4. 2019 za účelem poskytnutí lhůty procesním stranám v trvání tří týdnů k doplnění skutkových tvrzení a návrhů na doplnění dokazování. Žalovaný tak učinil dne 15. 3. 2019. Žalobce se vyjádřil 16. 3. 2019. Soud vyzval právního zástupce žalovaného dne 27. 3. 2019, aby sdělil osobní údaje navrhovaných svědků. Na to reagoval dne 28. 3. 2019. Při jednání dne 11. 4. 2019 proběhly výslechy svědků, bylo jim přiznáno svědečné v závěru jednání odročeno na 6. 6. 2019. Dne 16. 4. 2019 soud vyzval právního zástupce žalovaného ke sdělení osobních údajů navrženého svědka a současně soud vyžádal potřebné informace u třetí osoby. Právní zástupce žalovaného údaje sdělil dne 25. 4. 2019. Žalobce zakládal do spisu průběžně další listiny, stejně tak žalovaný. Při jednání dne 6. 6. 2019 pokračováno v dokazování listinnými důkazy, výslechem dalšího svědka a v závěru jednání odročeno na 20. 6. 2019 za účelem rozhodnutí o svědečném a poskytnutí lhůty k předložení závěrečných návrhů. Žalobce nadále soudu zakládal další listinné důkazy. Dne 18. 6. 2019 rozhodnuto o svědečném. Při jednání dne 20. 6. 2019 odročeno na 27. 6. 2019 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 27. 6. 2019 byla žaloba zamítnuta, žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 252 062,70 Kč s příslušenstvím a rovněž mu byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení žalovanému a státu. Rozsudek vypraven dne 29. 7. 2019. Žalobce se proti rozsudku odvolal dne 13. 8. 2019, žalovaný dne 13. 8. 2019. Dne 4. 9. 2019 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalobce doplnil odvolání dne 10. 9. 2019. Dne 23. 9. 2019 soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k odvolání žalovaného a rovněž vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k odvolání žalobce. Žalobce se vyjádřil dne 7. 10. 2019, žalovaný 9. 10. 2019. Spis předložen , adresa, dne 21. 10. 2019. Jednání u odvolacího soudu nařízeno na 28. 1. 2020. Žalobce doplnil odvolání 17. 1. 2020. Dle úředního záznamu ze dne 24. 1. 2020 se právní zástupkyně žalobce omluvila z jednání z důvodu pracovní neschopnosti a požádala o odročení. K pokynu 24. 1. 2020 jednání zrušeno a odročeno na 18. 2. 2020. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce dne 27. 1. 2020. Při jednání před odvolacím soudem dne 18. 2. 2020 bylo jednání odročeno na 25. 2. 2020. K pokynu z 24. 2. 2020 bylo jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí zrušeno, důvodem je doplnění dokazování znaleckým posudkem. Odvolací soud usnesení ze dne 26. 2. 2020 ustanovil znalce , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru energetika, odvětví fotovoltaika a obnovitelné zdroje, energetické auditorství k určení, zda fotovoltaická elektrárna zbudovaná žalovanou na domě žalobce je plně funkční a odpovídá parametrům dohodnutým smlouvou o dílo. Na usnesení je doložka právní moci 5. 3. 2020. Znalecký posudek měl vyhotovit do 90 dnů od doručení usnesení. Dne 14. 7. 2020 se soud dotazoval znalce na to, zda má posudek již vyhotoven. S ohledem na to, že již uplynula lhůta dne 20. 8. 2020, soud telefonicky kontaktoval znalce, který řekl, že posudek zpracovává a dodá jej nejpozději do jednoho měsíce. Zpoždění odůvodnil omezením způsobeným koronavirovou krizí. Dne 23. 9. 2020 soud opětovně vyzval znalce k předložení znaleckého posudku do tří týdnů od doručení výzvy s upozorněním na možnost uložení pokuty. Znalecký posudek doručen 2. 10. 2020. K pokynu z 30. 10. 2020 nařízeno na 15. 12. 2020 jednání a znalecký posudek rozeslán. Žalovaný se vyjádřil ke znaleckému posudku dne 15. 12. 2020. Soud vyzval žalobce a žalovaného k zaplacení soudního poplatku za zaslání CD s průběhem jednání ze dne 15. 12. 2020. Při jednání dne 15. 12. 2020 byl vyslechnut znalec, který vyúčtoval znalečné. Dne 22. 12. 2020 byl vyhlášen rozsudek před odvolacím soudem tak, že ve výroku I. byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 228 000 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II. bylo rozhodnuto, že se rozsudek okresního soudu mění tak, že se vzájemný návrh žalované zamítá. Rovněž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a mezi účastníky a státu. Dne 22. 12. 2020 byl rozhodnuto o znalečném. Spis doručen soudu I. stupně dne 18. 1. 2021. V právní moci 31. 1. 2021. Žalovaný podal dovolání proti rozsudku dne 29. 3. 2021. Soud jej dne 8. 4. 2021 vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který uhradil 30. 4. 2021. Dne 21. 6. 2021 soud zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Dne 28. 7. 2021 soud vyzval žalobce k vyjádření k dovolání. Spis předložen Nejvyššímu soudu dne 14. 9. 2021, který rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 zrušil rozsudek odvolacího soudu. V právní moci 1. 7. 2022. Dle odůvodnění Nejvyšší soud vytkl soudu, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení odvolacím soudem. Odvolací soud pominul, že žalovaná nevznesla pouhou námitku vzájemného plnění, ale podala vzájemnou žalobu a v řízení o ní zaujala postavení žalobkyně. Bylo tedy vyloučeno zamítnout návrh vzájemný s odůvodněním, že se jedná o pohledávku nejistou, jejíž započtení není možné. Sporným nárokem na peněžitou náhradu byl odvolací soud povinen se zabývat, což platí i pro posouzení včasnosti odstoupení od smlouvy. Žalovaný požádal o vrácení uhrazených nákladů státu, čemuž soud vyhověl usnesením ze dne 20. 9. 2022. Pokynu z 3. 11. 2022 nařídil odvolací soud jednání na 22. 11. 2022. Právní zástupkyně žalobce požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů, které doložila. K pokynu ze 16. 11. 2022 odvolací soud jednání odročil na 20. 12. 2022. Při tomto jednání odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovaná je povinná zaplatit žalobci 228 000 Kč s příslušenstvím, ve výroku II. rozsudek okresního soudu změnil tak, že vzájemný návrh žalované na zaplacení 252 062,70 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Na rozsudku je doložka právní moci 16. 1. 2023. Žalovaný podal proti rozsudku dovolání. Soud jej dne 16. 3. 2023 vyzval k zaplacení soudního poplatku, což učinil 30. 3. 2023. Dne 4. 4. 2023 soud vyzval žalobce k vyjádření k dovolání, spis předložen Nejvyššímu soudu dne 11. 5. 2023. Dovolání bylo usnesením ze dne 16. 11. 2023 odmítnuto. Na usnesení doložka právní moci 13. 12. 2023.

6. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

15. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne 20. 2. 2018, kdy byla žalobci doručena žaloba v původním řízení. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 13. 12. 2023, kdy bylo původní řízení pravomocně skončeno. Řízení tak trvalo 5 let a 9 měsíců.

17. Posuzované řízení bylo jak skutkově, tak procesně složitější. Žalovaným byl podán vzájemný návrh, účastníky bylo na jednání třeba vyzvat dle § 118a o.s.ř., bylo nezbytné vyslechnout svědky, jednou bylo zrušeno jednání pro pracovní neschopnost účastníka řízení a nakonec bylo třeba ustanovit znalce z oboru energetika. Řízení jednou prošlo důvodně celým trojinstančním řízením, po vydání dalšího rozhodnutí ve věci bylo dovolání odmítnuto.

18. Soud dále konstatuje, že se žalobce na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

19. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standartní. Posuzované řízení nepatří typově mezi ta, ohledně nichž by existoval zvýšený zájem na urychleném projednání (viz NS Cpjn 206/2010).

20. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení. Ve věci byl vydán jeden nepřezkoumatelný rozsudek odvolacího soudu, který zrušil Nejvyšší soud, a soud I. stupně se dopustil jednoho kratšího průtahu a také proběhly sedmiměsíční obstrukce ohledně odevzdání znaleckého posudku, které jdou na vrub orgánů veřejné moci. K tomu je třeba poznamenat, že postup orgánů veřejné moci je kritériem, ke kterému se přihlíží při samotném posuzování přiměřenosti délky řízení. Jinými slovy v tomto případě nejsou pochybení soudu natolik markantní, aby zároveň odůvodnily zvýšení základní částky.

21. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

22. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

23. Soud shledal celkovou dobu původního řízení jako nikoli extrémně dlouhou a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na 15 000 Kč, přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na 7 500 Kč. Soud se zde řídil úvahou, že délka řízení nebyla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat, především s ohledem na složitost věci. Pokud tedy rozhodná doba původního řízení činila 5 let a 9 měsíců, činí základní částka za celou dobu původního řízení 71 250 Kč.

24. Základní částku 71 250 Kč soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 15 % a k počtu stupňů soudní soustavy o dalších 10 %. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení a významu řízení pro žalobce soud základní částku nikterak nemodifikoval. Soud tak základní částku za celé původní řízení upravil tak, že ji snížil o 25 %. Celkově tak žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy za původní řízení ve výši 53 438 Kč.

25. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná dne 29. 8. 2024 přiznala žalobci částku 54 375 Kč coby odškodnění nepřiměřené délky původního řízení. Soud tak uzavírá, že požadavku žalobce ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou původního řízení bylo učiněno zadost již v rámci předsoudního projednání s žalovanou. Nadto je třeba poznamenat, že se žalovaná s plněním částky odškodnění za nepřiměřenou délku dostala do prodlení ve smyslu § 15 odst. 1 OdpŠk, neboť jí byla žádost o odškodnění doručena dne 26. 2. 2024, avšak žalovaná požadovala úrok z prodlení až od data 1. 9. 2024, tedy žalovaná nepožaduje úrok za prodlené období.

26. V souladu se shora uvedeným tak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

28. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.