27 C 172/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 245 089,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 80 332,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 164 757,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 894,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 701,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 245 089,98 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a smluvního úroku ve výši 11,30 % ročně z částky 242 989,98 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném nároku ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru – , právnická osoba, uzavřené dne 18. 10. 2016 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ), na základě které poskytl žalovanému částku 250 000 Kč s úrokovou sazbou 11,30 % ročně. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, z toho důvodu banka využila svého práva a ke dni 18. 8. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k plnění. Žalovaný dluží na jistině 242 989,98 Kč, smluvní poplatky a pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 11 701,76 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 16 894,18 Kč. Dále žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 245 089,98 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení a smluvní úrok 11,3 % ročně z částky 245 089,98 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení․ Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne 21. 2. 2024. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem odeslaným dne 15. 3. 2024.

2. K výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance žalovaným, které byly hodnoceny individuálně v souladu se schvalovacími strategiemi banky. Jelikož žalovaný podnikal, právní předchůdce vypočítal příjem z podnikání žalovaného income modelem, který byl srovnatelný s příjmem, který by žalovaný získal, kdyby byl zaměstnán. Tímto postupem právní předchůdce žalobce stanovil příjem žalovaného na částku 33 063,99 Kč. Žalovaný uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, má pronajatý dům a nemá vyživovací povinnost vůči jiným osobám. Právní předchůdce porovnával žalovaného příjmy a výdaje – určené odhadem na základě historických dat , Anonymizováno, a získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Vůči právnímu předchůdci žalobce žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 761,28 Kč a z externích zdrojů plynulo, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Do výdajů žalovaného bylo zohledněno životní minimum. Dále žalobce doplnil, že se žalovaný zavázal úvěr splácet ve 119 měsíčních splátkách po 1 750 Kč vždy k 15. dni počínaje 15. 11. 2016. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpal celkem 324 707 Kč a uhradil 244 374,96 Kč. Nárokované poplatky představují 3x poplatek za upomínku po 600 Kč a 1x poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč. Kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 11 701,76 Kč byl požadován za období od 16. 2. 2023 do 18. 8. 2023 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16 894,18 Kč za období od 18. 3. 2023 do 8. 2. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Dne 18. 10. 2016 uzavřela společnost , Anonymizováno, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru , právnická osoba, . Podle této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč a ten se zavázal jej splácet ve 119 měsíčních splátkách po 1 633,93 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 11. 2016. Roční úroková sazba byla sjednána na 11,30 %, žalovaný měl celkem uhradit 209 517,93 Kč. Dále si strany sjednaly, že úvěr bude poskytnut na běžný účet vedený bankou č. , č. účtu, z úvěrového účtu č. , č. účtu, , na který bude úvěr formou zápočtu z běžného účtu splácen. Součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky s účinností od 1. 9. 2014, základní produktové podmínky s účinností od 1. 9. 2015 a sazebník poplatků s účinností od 1. 9. 2013 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru , právnická osoba, ze dne 18. 10. 2016, základních produktových podmínek, všeobecných produktových podmínek a sazebníku poplatků). Banka žalovanému poskytla celkem částku 324 707 Kč (18. 10. 2016 částku 125 000 Kč, 6. 3. 2018 částku 9 500 Kč, 13. 4. 2018 částku 126 118 Kč, 8. 6. 2016 částku 3 400 Kč, 10. 1. 2019 částku 8 000 Kč, 1. 2. 2019 částku 1 500 Kč, 3. 6. 2019 částku 4 500 Kč, 25. 6. 2019 částku 1 300 Kč, 29. 7. 2019 částku 1 100 Kč, 16. 8. 2019 částku 1 200 Kč, 12. 3. 2020 částku 7 000 Kč, 23. 4. 2020 částku 2 400 Kč, 18. 5. 2020 částku 1 100 Kč, 20. 7. 2020 částku 2 400 Kč, 20. 8. 2020 částku 1 150 Kč, 16. 9. 2020 částku 1 150 Kč, 29. 10. 2020 částku 1 147 Kč, 11. 1. 2021 částku 2 300 Kč, 26. 1. 2021 částku 1 150 Kč, 14. 4. 2021 částku 2 300 Kč, 6. 8. 2021 částku 4 650 Kč, 13. 9. 2021 částku 1 200 Kč, 19. 10. 2021 částku 2 300 Kč, 19. 11. 2021 částku 1 150 Kč, 7. 6. 2022 částku 7 000 Kč, 29. 6. 2022 částku 1 245 Kč, 20. 7. 2022 částku 1 150 Kč, 26. 8. 2022 částku 1 148 Kč, 3. 10. 2022 částku 1 149 Kč) a žalovaný uhradil celkem 244 374,96 Kč (viz. výpisy z úvěrového účtu vystavené v období od 16. 11. 2016 do 21. 2. 2024 a platební historie žalovaného). Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru dopisem ze dne 20. 8. 2023 (viz. oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 8. 2023). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije v pronajatém domě/bytě, je ženatý, podnikatel. Jeho příjmy dle daňového přiznání činily 439 021 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 150 265 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, nemá vyživované děti (viz. žádost o úvěr , Anonymizováno, od , jméno FO, u , právnická osoba, z 18. 10. 2016). Dle předloženého daňového přiznání z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2015 příjmy žalovaného z podnikání činily 439 021 Kč a výdaje 288 756 Kč (viz. přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za r. 2015). Žalovaný při uzavření úvěrové smlouvy souhlasil se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru (viz. vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro spotřebitelský splátkový revolvingový úvěr , Anonymizováno, ke dni 18. 10. 2016). Právní předchůdce žalobce upomínal žalovaného k úhradě poplatků a nákladů na upomínání ve dnech 11. 7. 2023, 24. 5. 2023 a 11. 4. 2023 (viz. upomínka od , právnická osoba, . adresovaná žalovanému z 11. 7. 2023, upomínka od , právnická osoba, adresovaná žalovanému z 24. 5. 2023, upomínka od , právnická osoba, adresovaná žalovanému z 11. 4. 2023). Právní předchůdce žalobce měl kontrolovat příjmy a výdaje žalovaného i formou náhledu do insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací a databáze MVČR k platnosti průkazu totožnosti žalovaného. Subsidiárně z běžného účtu klienta (viz. vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti z 30. 10. 2024 od , právnická osoba, ). Pohledávka byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 13. 2. 2024 z , Anonymizováno, a na žalobce (viz. smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024 včetně přílohy č. 1, dohody o úplatě ze dne 13. 2. 2024). Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému změnu věřitele dopisem ze dne 27. 2. 2024 podaným k přepravě dne 15. 3. 2024 (viz. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2024 včetně podacího lístku). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 22. 5. 2024 (viz. předžalobní výzva ze dne 22. 5. 2024 a podací lístek).

6. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), který byl účinný v době uzavření smlouvy.

7. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení.

8. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. Soud vyzval žalobce, aby sdělil, jakým způsobem povinnost uloženou ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru splnil. Na základě žalobcem sdělených údajů (viz. odst. 2 rozsudku) má soud za to, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) před sjednáním úvěru neprovedl důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce vycházel v podstatě pouze z údajů sdělených žalovaným. Byť se žalovaný zavázal sdělit údaje pravdivě, nelze tímto způsobem přenášet odpovědnost za zjištění schopnosti splácet úvěr na žalovaného a považovat povinnost úvěrujícího za splněnou. Již z gramatického výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že informace poskytnuté úvěrovaným jsou pouze dílčím vodítkem pro posouzení schopnosti úvěrovaného splácet. Žalobce však vycházel výhradně ze skutečností sdělených žalovaným a předloženého přiznání k dani z příjmu fyzických osob pro rok 2015, ze kterých je patrno pouze to, že žalovaný byl podnikatelem s rozdílem mezi příjmy a výdaji činil 150 265 Kč za rok. Zbytek již byla pouze tvrzení žalovaného, tj. že byl ženatý, bydlel v pronajaté nemovitosti a celkový měsíční příjem domácnosti měl činit 40 000 Kč. Jeho ostatní životní náklady měly činit 0 Kč. Žalobce tak zcela zjevně nezjišťoval výši skutečných výdajů žalovaného ani dalších osob žijících s žalovaným ve společné domácnosti tak, aby bylo ověřeno tvrzení žalovaného o celkových čistých měsíčních příjmech domácnosti 40 000 Kč. Rovněž skutečný měsíční příjem žalovaného žalobce dovodil pouze na základě jeho interních výpočtů. Úvěrující má informace posoudit s odbornou péčí, neboť vystupuje v závazkovém vztahu jako profesionál, jak ostatně vychází ze smyslu a účelu zákona i z judikatury, dle které věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

12. K závěru o schopnost žalovaného splácet úvěr žalobce dospěl pouze na základě prostého kupeckého výpočtu výše příjmu žalovaného (který navíc, zejména co se týká příjmu manželky žalovaného nebyl nijak doložen), jeho základních výdajů (ničím nedoložených), přičemž kladné saldo poměřil výší měsíční splátky. Takový způsob posouzení schopnosti splácet nelze v žádném případě považovat za dostatečný, natožpak pečlivý, jak vyžaduje zákon. Soud si je vědom, že způsob posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je do jisté míry subjektivní. Nicméně zákon objektivně klade na úvěrujícího povinnost aktivně vyhledávat informace pro posouzení této skutečnosti u každého jednotlivého úvěrovaného. Pokud se úvěrující omezí jen a pouze na zjištění několika neúplných a dílčích informací od úvěrovaného, nelze povinnost dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za splněnou. Žalobce svou povinnost stanovenou § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná včetně všech jejich vedlejších ujednání týkajících se smluvních úroků, poplatků či smluvních pokut. Pokud tedy žalobce předal žalovanému celkem částku 324 707 Kč, je žalovaný tuto částku povinen žalobci vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 obč. zák. Žalovaný však na svůj dluh plnil celkem 244 374,96 Kč, je tak povinen žalobci zaplatit rozdíl uvedených částek, tedy 80 332, 04 Kč.

13. Soud vyhodnotil skutková tvrzení žalobce i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobci nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobce nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

14. Soud tak žalobci přiznal toliko jistinu ve výši 80 332,04 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky nároky žaloby, tj. zbývající jistina, smluvní úrok, poplatky a úrok z prodlení apod. soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl úspěšný co do částky 80 332,04 Kč, což představuje 33 % z celkového předmětu řízení. Je tedy zřejmé, že to byl žalobce, kdo byl v řízení převážně neúspěšný, a žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení. Žalovaný však byl v řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly. Z tohoto důvodu žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřísluší.