27 C 18/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení částky 84 554 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 84 554 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výší 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 84 554 Kč jako majetkové škody v podobě ušlého zisku, který mu vznikl v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 3. 4. 2013 usnesením o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Částka 84 554 Kč představuje ušlý zisk žalobce za ty pracovní dny, ve kterých byl žalobce přítomen u trestních úkonů u orgánů činných v trestním řízení a nemohl tak pracovat. Výpočet se odvíjí od ročního příjmu žalobce ze samostatně výdělečné činnosti dle přiznání daně z příjmu fyzických osob. Žalobce požaduje náhradu ušlého zisku za celkem 14 dnů. Žalobce strávil v rámci úkonů orgánů činných v trestním řízení následující dny: 19. 4. 2013, 5. 5. 2013, 10. 5. 2013, 15. 8. 2013, výslechy v rámci přípravného řízení, dále 25. 2. 2013, 8. 4. 2014, 3. 2. 2015, 19. 3. 2015, 31. 3. 2015, hlavní líčení u název soudu, dále 12. 11. 2015, 26. 11. 2015, 29. 6. 2017, 18. 7. 2017 veřejné zasedání u název soudu, a dále 23. 5. 2018 veřejné zasedání u název soudu. Žalobce vyšel z konstrukce, při stanovení ušlého zisku má soud vycházet z denního průměrného výdělku osoby samostatně výdělečně činné dle daňového přiznání analogicky, jako u stanovení svědečného v případě osob samostatně výdělečně činných. Při stanovení výše úšlého výdělku žalobce vyšel z tohoto výpočtu: rok; z toho prac. dnů; příjem/rok; počet dní v TŘ; ušlý zisk 2018; 250; 3 048 000; 1; 12 241 2017; 250; 1 961 000; 2; 15 815 2016; 252; 1 932 000; -; - 2015; 251; 1 822 300; 5; 37 039 2014; 252; 1 501 000; 2; 12 008 2013; 252; 462 000; 4; 7 452 ;;;; 84 554 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná se domnívá, že žalobce neprokázal, že by mu v daném období ušel zisk. Žalobce neprokázal, že by v době, kdy se účastnil úkonů orgánů činných v trestním řízení, nevykonal nějakou práci. Poukazuje na to, že smlouvy, které žalobce předložil v průběhu řízení, nejsou podepsány a tedy neprokazují tvrzené smluvní vztahy.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 22. 11. 2018. Nárok žalobce na náhradu škody v podobě ušlého zisku neshledala žalovaná důvodným. Mezi účastníky bylo rovněž v řízení nesporné, že žalobce se účastnil úkonů v rámci trestního řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka v následujících dnech: 19. 4. 2013, 5. 5. 2013, 10. 5. 2013, 15. 8. 2013, výslechy v rámci přípravného řízení, dále 25. 2. 2013, 8. 4. 2014, 3. 2. 2015, 19. 3. 2015, 31. 3. 2015, hlavní líčení u název soudu, dále 12. 11. 2015, 26. 11. 2015, 29. 6. 2017, 18. 7. 2017 veřejné zasedání u název soudu, a dále 23. 5. 2018 veřejné zasedání u název soudu. Uvedené skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Žalobce byl na jednání soudu dne 30. 4. 2020 v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzván k tomu, aby tvrdil a prokázal příčinnou souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem na straně žalobce a jeho trestním stíháním, tedy, že pokud by nebyl přítomen na jednotlivých úkonech právní služby, dosáhl by zisku vyššího o 84 554 Kč.

5. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení v tom, že úkony v trestním řízení byly plánovány s předstihem na konkrétní data, tak žalobce v důsledku tohoto neplánoval žádné pracovní schůzky. Žalobce je osobou samostatně výdělečnou činnou, svých smluvních partnerů vícero. Jeho příjem byl proměnlivý, roční příjem však doložil příslušnými daňovými přiznáními.

6. Následně byl žalobce soudem při jednání dne 5. 10. 2021 znovu vyzván v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3, aby doplnil skutková tvrzení o tom, v čem přesně spočívá jeho výdělečná činnost, jakým způsobem měl žalobce svou výdělečnou činnost organizovánu, zda pracoval sám či měl nějaké zaměstnance, jakým způsobem měl v týdnu práci organizovanou, jako měl„ pracovní dobu“ a s jakým předstihem si svou práci organizoval.

7. Na to žalobce doplnil skutková tvrzení při jednání soudu dne 5. 10. 2021 následovně. Žalobce podniká v oboru překladatelství, tlumočnictví a poradenství v oblasti ekonomické a finanční. Po celou rozhodnou dobu, za kterou požaduje náhradu, měl jednoho hlavního klienta v anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova, právnická osoba anonymizováno ulice spočívala v tom, že byl tomuto klientovi k dispozici 20 pracovních dnů v měsíci. Příjem ze spolupráce s tímto klientem činil 85 – 90 % jeho příjmů v té době. V podání ze dne 21. 10. 2021 ještě doplnil, že se společností právnická osoba anonymizováno) nad rámec obvyklé spolupráce pracoval i na jiných projektech, za které dostával odměny zvlášť. Jednorázová odměna za tyto služby se pohybovala v rozmezí 100 000 – 120 000 Kč. V rozhodném období měl žalobce i jiné zakázky, spolupracoval např. se společností právnická osoba nebo se právnická osoba a právnická osoba, kterým rovněž poskytoval poradenství v oblasti managementu a finančního řízení podniku.

8. Z výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že žalobcův příjem z 85 – 90 % tvořily příjmy ze spolupráce se společností právnická osoba, se kterou spolupracoval již od dubna 2013. Společnost pracovala vždy 20 dnů v měsíci, kdy tyto dny byly dohadovány vždy měsíc dopředu podle potřeb klienta. Pracovní činnost žalobce vykonával převážně v sídle společnosti. Běžný pracovní den žalobce se příliš nelišil od toho, jako kdyby byl u tohoto klienta zaměstnán. Většinou byl k dispozici zhruba od 08:30 do odpoledních hodin. Žalobce byl odměňován paušálně při odpracování dvaceti dnů v měsíci. Paušální odměna se měnila, v průběhu kontraktu byla v rozmezí 60 – 150 000 Kč za měsíc. Žalobce uvedl, že se ani jednou nestalo, že by neodpracoval 20 dnů v měsíci a byla mu z tohoto důvodu krácena sjednaná odměna. Vzhledem k tomu, že dny, ve kterých bude pro společnost pracovat, byly vždy dohodnuty dopředu a bylo to dohodnuto na dny, kdy netrávil u soudu. Žalobce dále uvedl, že kromě zakázek pro společnost právnická osoba, měl ještě nějaké překladatelské zakázky, z tohoto však neměl pravidelné příjmy.

9. Žalobce soudu předložil návrh smlouvy o poskytování poradenských a konzultačních služeb se společností právnická osoba, datovaný dnem 26. 1. 2017, dále návrh smlouvy o poskytování poradenských a konzultačních služeb se právnická osoba a právnická osoba, datovanou dne 30. 4. 2016, dodatek k této smlouvě datovaný dnem 29. 12. 2016, a dále smlouvy o poskytování poradenských a konzultačních služeb se společností právnická osoba, datovanou dnem 25. 6. 2018. Uvedené smlouvy či návrhy smluv však byly soudu předloženy v podobě, která nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran, soud tak nemohl vzít z těchto smluv za prokázané, že mezi tvrzenými účastníky skutečně byly uzavřeny. Dále žalobce předložil objednávku podepsanou anonymizováno jméno příjmení na přípravu dokumentů v anglickém jazyce na zastupování na obchodním jednání se právnická osoba ve dnech 10. 7. 2017 až 13. 7. 2017. Předpokládaná cena za toto plnění měla činit 120 000 Kč. Objednávka je datována dnem 26. 6. 2017. Dále byla ještě soudu předložena objednávka přípravy dokumentů pro obchodní misi na anonymizováno ze dne 15. 6. 2016. Tato objednávka však není nikým podepsána.

10. Dále vzal soud za prokázané (z předložených daňových přiznání k dani z příjmu fyzických osob za roky 2013, 2014, 2015, 2016, 2017), že v roce 2013 měl žalobce příjmy ze závislé činnosti ve výši 91 790 Kč, zisk ze samostatné činnosti 208 800 Kč, zisk z nájmu 79 887 Kč roce 2014 dosáhl zisku 600 400 Kč. Kromě příjmu ze samostatné činnosti měl žalobce v tomto roce ještě příjmy z nájmu, kdy jeho zisk z nájmu činil 66 620 Kč. V roce 2015 měl žalobce zisk ze samostatné činnosti 728 920 Kč, zisk z příjmu z nájmu 37 912 Kč. V roce 2016 měl žalobce zisk ze samostatné výdělečné činnosti 772 800 Kč, zisk z nájmu 75 516 Kč. V roce 2017 měl žalobce zisk ze samostatné výdělečné činnosti 784 400 Kč, zisk z nájmu 56 796 Kč.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobce v průběhu trestního stíhání strávil u úkonů orgánů činných v trestním řízení celkem 14 dnů a to s četností maximálně 2x do měsíce; většinou však byly intervaly mezi jednotlivými úkony mnohem delší. V období od dubna roku 2013 byl jeho hlavní příjem tvořen příjmy ze spolupráce se právnická osoba jméno, kdy odměna žalobce za vykonané zakázky pro tuto společnost byla sjednána v paušální částce měsíčně. Žalobce pro tuto společnost pracoval v rozsahu 20 dnů v měsíci. Dohodnutá odměna mezi žalobcem a touto společností nebyla žádný měsíc krácena z důvodu, že by žalobce potřebný počet dnů pro tuto společnost neodpracoval. Pokud se jedná o objednávku přípravy dokumentů a účasti na jednání se právnická osoba ve dnech 10. 7. 2017 – 13. 7. 2017, je třeba poznamenat, že v tomto období se žalobce žádného úkonu v rámci trestního řízení neúčastnil. Další smluvní vztahy, ze kterých by měl žalobce příjem, v řízení prokázány nebyly a v tomto ohledu soud postrádal i konkrétnější skutková tvrzení žalobce ohledně této spolupráce, přestože byl opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení ohledně konkrétních zakázek a konkrétní organizace své práce.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

13. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

16. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

20. V řízení nebylo sporu o tom, že v daném případě splněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí; proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ust. § 225 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku Trestní stíhání žalobce bylo skončeno s rozsudkem název soudu ze dne 23. 5. 2018 č.j. číslo jednací, kterým byl zrušen rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť uvedený skutek nebyl trestným činem.

21. Žalobce v tomto řízení požadoval náhradu ušlého zisku ve výši 84 554 Kč, bylo tedy na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k tomu, že byla zmařena výdělečná příležitost žalobce, která by při pravidelném běhu událostí nastala a jeho nezákonné trestní stíhání, potažmo účast na jednotlivých úkonech policie či soudu, je toho hlavní příčinnou. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. R 55/1971, s .152). Je třeba, aby bylo najisto postaveno, že při pravidelném běhu věcí bez škodné události mohl poškozený důvodně očekávat rozmnožení svého majetku. Způsob zjišťování výše ušlého zisku podnikatele závisí v každém jednotlivém případě na skutkových tvrzeních poškozeného, jimiž je uplatněný nárok na náhradu škody zdůvodněn. Významná pro vymezení nároku mohou být např. tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl pro rozhodnou dobu sjednány, o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel, popř. (pokud předpokládané příjmy byly dosaženy bez jeho osobních přičinění) o snížení zisku z podnikání o prostředky vynaložené na mzdu nebo na jiný příjem osoby, která v tomto období vykonávala za poškozeného činnost k dosažení zisku, zatímco předtím tyto prostředky nebyly vynakládány (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 25Cdo 1920/99).

22. Soud se v daném případě (v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 922/18)) zabýval tím, jaký charakter měla výdělečná činnost žalobce, jakým způsobem měl svou výdělečnou činnost organizovánu, v jakých dnech ji vykonával a jaký dopad na jeho výdělečnou činnost měla účast u jednotlivých shora uvedených úkonů orgánů činných v trestním řízení. Jak bylo shora prokázáno, žalobce měl své hlavní příjmy v rozhodném období ze spolupráce se společností právnická osoba, a jak žalobce při své účastnické výpovědi vypověděl, paušální odměna vyplácená touto společností za jednotlivé měsíce, kdy žalobce vykonával činnost pro tuto společnost, nebyla nikdy krácena z důvodu, že by žalobce nevykonal sjednanou práci pro uvedenou společnost v důsledku účasti na jednotlivých úkonech v rámci trestního řízení. Žalobce naopak vypověděl, že sjednaná odměna mu z uvedeného důvodu nebyla žádným způsobem krácena. Pokud žalobce tvrdil, že v rozhodném období pracoval i na jiných zakázkách pro jiné společnosti, žalobce blíž tuto svou činnost neosvětlil a uvedené smluvní vztahy nedoložil, přestože byl v této souvislosti opakovaně soudem poučován ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud tak dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci účastí na jednotlivých úkonech orgánů činných v trestním řízení v rámci trestního stíhání žalobce neušel žádný zisk. Výdělek žalobce za tyto konkrétní dne nebyl žádným způsobem krácen. Vzhledem k uvedenému soud žalobu zamítl v plném rozsahu.

23. Pokud žalobce při vyčíslení svého požadavku na náhradu újmy vycházel z konstrukce, která je použita při výpočtu svědečného, pak tato úvaha žalobce není správná, neboť v rámci odškodnění majetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí (nezákonného trestního stíhání), je třeba vycházet z fakticky ušlého zisku, nejen z hypotetického výpočtu a odškodnění na základě průměrného výdělku žalobce za situace, kdy naopak bylo prokázáno, že výdělek žalobce ze strany jeho hlavního klienta., nebyl nijak dotčen. Ušlý zisk na straně žalobce tak zjištěn nebyl. Jen na okraj je třeba poznamenat, že žalobce navíc při svém výpočtu vycházel pouze ze svých příjmů podnikatele dle daňových přiznání, žádným způsobem nezohlednil výdaje nutné pro dosažení zisku; dle daňových přiznání žalobce je tak zřejmé, že zisky z podnikání žalobce, které snad měly být v důsledku trestního stíhání dle žalobce kráceny, jsou mnohem nižší (viz daňová přiznání žalobce).

24. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná a má tak právo ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (2x účast na jednání soudu, 2x příprava na jednání). Celkem činí náklady žalované částku 1 200 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.