27 C 180/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 113 333 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 113 333 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 113 333 Kč v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „posuzované řízení“). U žalované uplatnil žalobce nárok na náhradu újmy dne 26. 6. 2024, přičemž dne 5. 9. 2024 mu žalovaná sdělila, že žádnou náhradu neposkytne, neboť posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobce byl vystaven stresu, zda nedojde k dalšímu poškození zdi, jejíž oprava, respektive návrat do předešlého stavu byla v posuzovaném řízení předmětem žaloby a kdy případné další poškození zdi by pro žalobce mohlo znamenat přímé ohrožení nemovitosti, ve které bydlí. Rovněž nelze přehlédnout výši, o které se řízení vedlo, kdy neúspěch ve věci by znamenal citelný zásah do financí žalobce (řádově se jednalo o částku přesahující 400 000 Kč ohledně nákladů řízení). Za každý rok řízení považuje žalobce za přiměřené nahradit 20 000 Kč.

2. Žalovaná vyjádřením ze dne 21. 11. 2024 žalobou tvrzený nárok neuznala a navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Učinila nesporným, že dne 26. 6. 2024 u ní žalobce uplatnil nárok na zaplacení nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, kterou žalovaná vypořádala stanoviskem ze dne 5. 9. 2024, ve kterém odepřela jakékoli plnění na tvrzenou újmu. Žalovaná popsala průběh řízení, přičemž shledala podanou žádost o odškodnění nedůvodnou, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve vztahu k posuzovanému řízení. V úvodu řízení a poté po rozeslání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2022 byl účastníkům řízení poskytnut prostor k mimosoudním jednáním. V úvodní fázi řízení sami účastníci o poskytnutí lhůty žádali. Řízení lze dle žalované označit za skutkově složitější. Byl vypracován znalecký posudek z oboru stavebnictví a v souvislosti se změnou žaloby vyvstala potřeba vypracování i znaleckého posudku z oboru ekonomika. Znalkyně z oboru stavebnictví byla při nejmenší prodlevě k podání vyjádření k vzneseným námitkám urgována, a to i pod hrozbou uložení pořádkové pokuty. V průběhu řízení bylo vyslechnuto několik svědků, také byl proveden výslech obou znalců a konalo se i místní šetření. Pouze jediné jednání bylo odročeno ze závažných důvodů na straně soudu. Bylo rozhodováno na všech třech stupních obecné soudní soustavy, přičemž odvolacím soudem bylo rozhodováno dvakrát a Nejvyšším soudem ČR bylo rozhodováno jednou. Význam řízení byl žalovanou hodnocen jako standardní.

3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, proto nalézací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Nesporným mezi účastníky bylo předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované dne 26. 6. 2024 a projednání tohoto nároku žalovanou stanoviskem ze dne 5. 9. 2024, ve kterém odepřela jakékoli plnění žalobci na tvrzenou újmu.

5. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a následující skutková zjištění.

6. Ze spisu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 29. 6. 2018 došla , adresa, žaloba , tituly před jménem, , jméno FO, proti žalovanému , právnická osoba, na náhradu škody uvedením v předešlý stav v důsledku škody způsobené na zdi žalobce provedením terénních úprav žalovaným a svedením dešťové vody. Dne 3. 7. 2018 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 16. 7. 2018 byl poplatek zaplacen. Dne 25. 7. 2018 byla rozeslána žaloba. Dne 8. 8. 2018 došlo vyjádření žalovaného. Dne 21. 8. 2018 bylo vyjádření žalovaného rozesláno s tím, nechť jsou sděleny výsledky mimosoudního jednání. Dne 11. 10. 2018 došlo sdělení žalobce, že stále probíhají mimosoudní jednání. Dne 12. 10. 2018 požádal soud o sdělení stavu mimosoudních jednání do 15. 12. 2018. Dne 28. 12. 2018 požádal soud o sdělení stavu mimosoudních jednání. Dne 7. 1. 2019 účastníci sdělili, že jednání stále probíhají, vyčkávají stanoviska odborného poradce. Dne 7. 3. 2019 žalobce sdělil, že k dohodě nedošlo, bylo nařízeno ústní jednání na 14. 5. 2019. Na jednání dne 14. 5. 2019 byly dány výzvy dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobci i žalovanému, jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 10. 6. 2019 došlo vyjádření žalobce. Dne 19. 6. 2019 došlo vyjádření žalovaného. Na jednání dne 3. 9. 2019 byl vyslýchán svědek, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem provedení místního šetření a za účelem zadání znaleckého úkolu. Dne 3. 9. 2019 bylo provedeno místní šetření. Dne 20. 9. 2019 byly účastníky sděleny návrhy znaleckých otázek. Dne 24. 9. 2019 byli kontaktováni 4 znalci. Dne 25. 9. 2019 byl ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, z oboru stavebnictví, aby podala znalecký posudek do 90 dnů od právní moci usnesení. Dne 30. 1. 2020 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 3. 2. 2020 byl znalecký posudek rozeslán. Dne 19. 2. 2020 bylo znalkyni přiznáno znalečné. Dne 18. 2. 2020 došlo vyjádření žalovaného ke znaleckému posudku, že k tomuto nemá námitek. Dne 19. 2. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce, ve kterém sdělil námitky ke znaleckému posudku s tím, že navrhuje výslech znalkyně. Dne 12. 3. 2020 byla rozeslána vyjádření účastníků znalkyni, aby se k těmto do 1 měsíce vyjádřila. Dne 27. 4. 2020 byla znalkyně urgována k vyjádření. Dne 8. 6. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření znalkyně. Dne 12. 6. 2020 byla znalkyně urgována ohledně vyjádření, neboť její vyjádření ze dne 8. 6. 2020 nebylo uspokojivé. Dne 23. 6. 2020 byla soudu doručena odpověď znalkyně. Dne 25. 6. 2020 bylo nařízeno ústní jednání na 11. 8. 2020. Dne 29. 6. 2020 došla omluva znalkyně z jednání z důvodu čerpání dovolené, Jednání bylo odročeno na 3. 9. 2020, kde byla vyslechnuta znalkyně, 2 svědci, žalovanému byla uložena výzva dle § 118a o. s. ř.. Jednání bylo odročeno na 13. 10. 2020. Na jednání dne 13. 10. 2020 byli vyslechnuti 4 svědci, jednání bylo odročeno na 26. 11. 2020. Jednání bylo z pracovních důvodů soudkyně odročeno na 7. 1. 2021, kde byli vyslechnuti 2 svědci. Jednání bylo odročeno na neurčito s tím, že soud vyčká na vyjádření žalobce, který požaduje změnu žaloby, kdy bude nově požadovat finanční prostředky, soud pak nebude přistupovat k jednání, ale bude ustanoven znalec. Dne 18. 1. 2021 došlo soudu doplnění žaloby, kde žalobce alternativně navrhl zaplacení částky 700 000 Kč žalovaným. Dne 21. 1. 2021 bylo vyjádření žalobce zasláno žalovanému. Dne 16. 2. 2021 byla soudem připuštěna žaloba. Na jednání dne 25. 3. 2021 byl vyhlášen mezitimní rozsudek, kterým soud rozhodl, že nárok na náhradu majetkové újmy žalobce je dán. Na rozhodnutí byla vyznačena právní moc s datem 1. 11. 2021. Dne 30. 4. 2021 bylo podáno odvolání žalovaného proti mezitímnímu rozsudku. Dne 4. 5. 2021 bylo odvolání rozesláno. Dne 20. 5. 2021 byla věc předložena , Anonymizováno, . Dne 8. 6. 2021 odvolací soud žádal znalkyni o vyjádření se ke znaleckému posudku. Dne 22. 6. 2021 byla znalkyně odvolacím soudem urgována. Dne 26. 6. 2021 znalkyně odpověděla. Dne 1. 7. 2021 byla znalkyně znovu odvolacím soudem dotazována, neboť její odpověď nebyla uspokojivá. Dne 12. 7. 2021 byla znalkyně urgována. Dne 19. 7. 2021 byla znalkyně urgována. Dne 12. 7. 2021 byla doručena odpověď znalkyně. Dne 19. 8. 2021 bylo nařízeno odvolací jednání na 23. 9. 2021. Na jednání dne 23. 9. 2021 byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Dne 27. 10. 2021 byl rozsudek odvolacího soudu rozeslán s přípisem, že s ohledem na přípustnost dovolání prozatím nebude nařizováno jednání. Dne 17. 12. 2021 bylo doručeno dovolání žalovaného. Dne 22. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 23. 12. 2021 byl poplatek zaplacen. Dne 29. 12. 2021 bylo dovolání rozesláno. Dne 26. 1. 2022 byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 24. 5. 2022 bylo dovolání zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 6. 2022. Dne 27. 6. 2022 bylo rozhodnutí o dovolání rozesláno a účastníci byli vyzváni, nechť sdělí výsledky mimosoudního jednání. Dne 1. 7. 2022 bylo žalovaným sděleno, že osloví žalobce s návrhem na mimosoudní jednání. Dne 16. 8. 2022 byl žalovaný urgován, aby sdělil výsledek mimosoudního jednání. Dne 22. 8. 2022 bylo žalovaným sděleno, že jednání stále probíhají. Žalobce dne 22. 8. 2022 sdělil, že mimosoudní řešení nevidí jako reálnou možnost. Dne 19. 10. 2022, po oslovení několika znalců, ustanovil soud znaleckou kancelář , právnická osoba, z oboru ekonomiky, aby podala znalecký posudek do 120 dnů. PO doručení znaleckého posudku byl tento dne 15. 3. 2023 rozeslán. Dne 15. 3. 2023 bylo znalecké kanceláři přiznáno znalečné. Dne 11. 4. 2023 došlo sdělení žalovaného ke znaleckému posudku, že jej považuje za nepřezkoumatelný. Dne 19. 4. 2023 byly námitky sděleny znalecké kanceláři, která sdělila, že je schopná tyto s ohledem na její vytíženost vypořádat do konce května. Na jednání dne 30. 5. 2023 byl vyslechnut zástupce znalecké kanceláře. Jednání bylo odročeno za účelem rozhodnutí ve věci samé na 29. 6. 2023, kde byl vyhlášen vyhovující rozsudek přiznávající částku 750 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 20. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 382 027,5 Kč. Dne 26. 7. 2023 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného. Dne 28. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 9. 8. 2023 byl soudní poplatek zaplacen. Dne 21. 8. 2023 byl vyzván žalovaný k odstranění vad odvolání. Dne 1. 9. 2023 bylo odvolání doplněno. Dne 1. 9. 2023 bylo odvolání žalovaného rozesláno. Dne 13. 9. 2023 byla věc předložena , Anonymizováno, . Na odvolacím jednání dne 25. 1. 2024 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, a to rozsudkem , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 29. 2. 2024.

7. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se týkaly nesporného předběžného uplatnění nároku. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které by byly duplicitní ke skutkovým zjištěním učiněným ze spisu posuzovaného řízení. Za hlavní důkaz lze označit spis posuzovaného řízení, ze kterého jsou zřejmé veškeré rozhodné okolnosti vytýkaného nesprávného úředního postupu.

8. Skutkový závěr se shoduje se shora popsanými skutkovými zjištěními.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

15. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak nalézací soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

17. V první řadě soud stanovil období, v jehož rámci posuzoval přiměřenost délky posuzovaného řízení. Žalobce začal trpět nejistotou ohledně výsledku řízení od doručení žaloby OS dne 29. 6. 2018. Období nejistoty pak pro něj skončilo dne 29. 2. 2024, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí. Celková doba řízení tak činí cca 5 let a 8 měsíců.

18. Posuzované řízení bylo skutkově a procesně složitější. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Soud v tomto směru konstatuje, že již samo řízení probíhající na několika stupních soudní soustavy muselo mít nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži orgánům veřejné moci prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dostál Vladimír proti České republice, ze dne 25. 5. 2004, č. 52859/99, odst. 220), zejména v případě, jde-li o návrhy, opravné prostředky a námitky nedůvodné. Soud I. stupně rozhodoval rovněž o změně žaloby a oprávněně vyčkával s nařízením jednání na účastníky avizované probíhající mimosoudní jednání účastníků. Dále soud několikrát vyzýval účastníky dle §118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů a bylo třeba provést místní šetření. Po skutkové stránce bylo řízení taktéž složitější, neboť bylo třeba opatřit 2 znalecké posudky, vyslechnout několik svědků a urgovat znalce k vyjádření ohledně námitek účastníků ke znaleckým posudkům. Řízení oproti tomu nebylo složité po právní stránce.

19. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel.

20. Postup orgánů veřejné moci byl plynulý, orgány veřejné moci činily úkony v přiměřených lhůtách. Soud neshledal žádná období nečinnosti. K tomu nalézací soud poznamenává, že vyčkávání na nařízení jednání s ohledem např. na vyčkání vyjádření znalce nebo výsledek mimosoudních jednání účastníků bylo důvodné, neboť v případě zbytečně konaného jednání by účastníkům případně zástupcům vznikly neúčelné náklady řízení.

21. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam. Posuzované řízení nepatří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky. Jedná se o hledisko obecné, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 /2010). Uvedené řízení nepatří mezi ta, u nichž se zvýšený význam presumuje. Typicky se jedná o trestní řízení, dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (NS Cpjn 206/2010). Soud dále dodává, že nemůže žalobce odškodnit za újmu způsobenou stresem, že další poškození zdi by pro žalobce mohlo znamenat přímé ohrožení nemovitosti, ve které bydlí. Žalobce měl v rámci posuzovaného řízení nástroje, jak tomuto stresu předejít v podobě návrhu na předběžné opatření. Nelze klást k tíži žalované, že žalobce nevyužíval všech jemu dostupných prostředků obrany před škodlivým počínáním žalovaného v posuzovaném řízení. Navíc v případě způsobení další škody žalovaným by žalobci nic nebránilo v tom, aby podal návrh na rozšíření své žaloby v posuzovaném řízení o vzniklou škodu, jak to ostatně i učinil.

22. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem posuzovaného řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Nalézací soud proto shledal žalobu jako nedůvodnou a žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

24. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

25. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.