27 C 20/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 7 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 154 708,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši částka spolu se zákonným úrokem z této částky od datum do zaplacení, která jí vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro adresa sp. zn. spisová značka (dále také jen „posuzované řízení“). právnická osoba posuzovanému řízení uvedla, že to bylo zahájeno dne datum a ke dni podání žaloby nebylo skončeno. Předmětem řízení bylo odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši částka vzniklou nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Liberci a Ústavního soudu. V původním řízení šlo o pracovněprávní spor o neplatnost výpovědi z roku 2006. Postupem času (z důvodu inflace) hodnota žalované částky rostla a s tím rostl i význam předmětu řízení pro žalobkyni. Řízení probíhalo na dvou stupních soustavy, přičemž jedenkrát musel pro nezákonnost zrušit rozhodnutí Městský soud v Praze a jedenkrát Nejvyšší soud. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela a věc nebyla skutkově ani právně složitá. Soudy jednaly pouze jeden den. Průtahy vznikly zejména v období od podání žaloby do nařízení jednání, tj. 2 roky, a od datum do datum. S ohledem na inflaci by měla být základní částka stanovena v rozmezí částka – částka. Žalobkyně tak požaduje odškodnění ve výši částka za rok řízení, přičemž za první dva roky v poloviční výši. Tuto částku o 50 % navýšila s ohledem na liknavý postup soudu a o 10 % z důvodu toho, že žalobkyně délku řízení nezavinila. Celkově tak požadovala zaplacení částky částka. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila a ta jí dne datum přiznala odškodnění ve výši částka 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne datum nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná po předběžném posouzení nároku shledala, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a žalobkyni poskytla odškodnění ve výši částka. Posuzovala délku řízení 7 let a 8 měsíců s tím, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně, dvakrát soud II. stupně a nyní bude podruhé rozhodovat Nejvyšší soud. Na délce řízení se žalobkyně zásadně podílela, neboť její žaloba nebyla ani přes opakované výzvy soudu projednatelná. Dvakrát byla žaloba odmítnuta. Dále žalobkyně opakovaně žádala o prodloužení soudem stanovených lhůt, a to bez řádného odůvodnění. Význam předmětu řízení pro žalobkyni shledala žalovaná jako standartní. S ohledem na uvedené žalovaná poskytla základní částku částka za rok posuzovaného řízení (při částce poloviční za první dva roky řízení), sníženou o 20 % z důvodu opakovaného rozhodování na dvou stupních soudní soustavy a Nejvyššího soudu a sníženou o 20 % z důvodu chování žalobkyně. K požadovanému úroku z prodlení uvedla, že ten náleží žalobkyni od prvního dne následujícího po skončení 6měsíční lhůty k projednání nároku žalobkyně, tj. od datum. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka a spisová značka, dle kterého v případě mimosoudního projednání nároku žalobkyně v zákonné lhůtě, kdy žalobkyni je přiznáno další odškodnění pouze v důsledku plynutí času, nevzniká žalobkyni právo na přiznání úroků z prodlení a nárok na náhradu nákladů řízení.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň účastníci řízení s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. žalovaná s tímto postupe souhlasila a žalobkyně se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně u žalované dne datum uplatnila nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši částka. Dále bylo nesporným, že žalovaná nárok žalobkyně projednala a stanoviskem ze dne datum konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, a žalobkyni na zadostiučinění poskytla částku částka, když vycházela z částky částka za rok řízení, při poloviční částce za první dva roky řízení, kterou dále snížila o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy podílející se na rozhodování a dále ji snížila o 20 % z důvodu podílu žalobkyně na délce posuzovaného řízení.

6. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

7. Dne datum byla k Obvodnímu soudu pro adresa podána žalobkyní Jméno zainteresované osoby 0/0 žaloba na zaplacení nemajetkové újmy způsobené jí nečinností Ústavního soudu. Soud usnesením ze dne datum žalobkyni vyzvala k odstranění vad žaloby dle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně žalobu doplnila dne datum. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne datum. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala žádostí o prodloužení lhůty o jeden týden dne datum. Dále na výzvu reagovala dne datum, datum a datum a datum. Dne datum byla žaloba vč. jejich doplnění doručena žalované k vyjádření. Žalovaná se vyjádřila dne datum, přeposláno žalobkyni dne datum. Žalobkyně byla současně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů ohledně vzniku nemajetkové újmy. Soud dále vyžádal k zapůjčení přílohový spis. V červnu 2016 byli účastníci vyzváni, zda vznáší námitku podjatosti s ohledem na změnu předsedkyně senátu. Žalobkyně dne datum požádala o prodloužení lhůty do datum. Soud dne datum vyzval žalobkyni k doložení plné moci jejího zástupce. Na to reagovala žalobkyně týž den. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalobce (v hlavičce usnesení je označena žalobkyně a/ Jméno zainteresované osoby 0/0, zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 a žalobce b/ Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0) k doplnění žaloby dle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, soud žalobu odmítl, neboť žalobci na výzvu nereagovali. Dne datum žalobci podali proti usnesení odvolání. Soud je usnesením ze dne datum vyzval k doplnění odvolání. Na to reagovali dne datum. Věc byla dne datum předložena soudu odvolacímu. Soud usnesením ze dne datum rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Věc byla dne datum vrácena soudu I. stupně a rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dne datum podali žalobci proti rozhodnutí dovolání. Dne datum soud vyzval žalobkyni a) k doložení plné moci advokáta pro dovolací řízení. Ta reagovala dne datum. Dne datum bylo dovolání zasláno žalované k vyjádření. Věc byla dne datum předložena Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne datum č. j. spisová značka, rozhodnutí soudu I. stupně ze dne datum a rozhodnutí soudu II. stupně ze dne datum zrušil ve vztahu k žalobkyni a) a jejímu požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši částka a věc vrátil soudu I. stupně. Z odůvodnění vyplývá, že soudy se v této části nevypořádaly s podáním žalobkyně ze dne datum, ve kterém uvádí, že žádá kromě omluvy „částka zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou jí hrubou nedbalostí Ústavního soudu způsobil“. Věc byla dne datum vrácena soudu I. stupně. Právní moci usnesení nabylo dne datum. Dne datum soud nařídil jednání na datum. Dne datum žalovaná požádal o zaslání rozhodnutí s doložkou právní moci, čemuž soud vyhověl dne datum. Dne datum soud odročil jednání na datum z důvodu podezřelý výraz pohotovosti soudce. Dne datum soud odročil jednání na datum z důvodu teploty. Dne datum žalobkyně doplnila žalobu, to bylo datum doručeno žalované. Dne datum se k věci vyjádřila žalovaná, to bylo dne datum doručeno žalobkyni. Dne datum se ve věci konalo jednání, při němž soud vyzval žalobkyni dle § 43 odst. 2 o. s. ř. k doplnění žaloby ve lhůtě 20 dní. Jednání bylo odročeno na neurčito. Žalobkyně se vyjádřila dne datum a datum a mmj. požádala o prodloužení lhůty. Soud usnesením ze dne datum zamítl návrh žalobkyně na prodloužení lhůty k odstranění vad žaloby. Dne datum se k věci vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne datum soud žalobu odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Proti výroku II. podala žalovaná odvolání. Proti usnesení podala odvolání i žalobkyně. Dne datum navrhla žalovaná vydání opravného usnesení do usnesení ze dne datum. Usnesením ze dne datum soud opravil usnesení ze dne datum tak, že v hlavičce místo chybně uvedeného „Ministerstvo spravedlnosti ČR“ uvedl „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti“. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Během listopadu 2019 soud rozeslal podaná odvolání. Dne datum byla věc předložena soudu odvolacímu. Ten usnesením ze dne datum změnil rozhodnutí soudu I. stupně ze dne datum, že se žaloba neodmítá. Věc byla soudu I. stupně vrácena dne datum a usnesení nabylo právní moci dne datum. Z odůvodnění vyplývá, že soud I. stupně po zrušení Nejvyšším soudem neměl žalobkyni vyzývat k doplnění žaloby, když bylo zřejmé, že žalobkyně se domáhá nemajetkové újmy v souvislosti s chováním Ústavního soudu a měl proto žalobkyni vyzvat ve smyslu § 118a k doplnění tvrzení a důkazů. Dne datum požádalo Ministerstvo spravedlnosti o zapůjčení spisu z důvodu žádosti žalobkyně o odškodnění. Soud ve věci nařídil dne datum jednání na datum a spis zapůjčil Ministerstvu spravedlnosti s tím, že je nezbytné jej do datum vrátit. To jej vrátilo dne datum. Žalobkyně požádala o odročení jednání na druhou polovinu září z rodinných důvodů. Soud jednání odročil na datum. Na tomto jednání žalovaná vznesla námitku promlčení jednotlivých nároků žalobkyně a vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace. Soud vyzval žalobkyni, aby se ve lhůtě 30 dní od doručení protokolu z jednání vyjádřila k těmto námitkám. Dále soud vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů. Soud jednání odročil na datum. Protokol byl žalobkyni doručen dne datum. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala dne datum. To bylo během ledna doručeno žalované. Jednání bylo odročeno z důvodu nařízené karantény předsedkyně senátu pro podezření z nákazy podezřelý výraz Anonymizováno na dne datum. Na tomto jednání soud vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro adresa. Proti usnesení bylo podáno žalobkyní odvolání, což bylo žalované a Anonymizováno k vyjádření zasláno dne datum. Dne datum požádalo Ministerstvo financí o prodloužení lhůty k vyjádření. Soud lhůtu prodloužil do datum. Dne datum se k odvolání vyjádřila žalovaná, což bylo dne datum doručeno žalobkyni. Dne datum byla věc předložena soudu odvolacímu. Ten usnesením ze dne datum změnil usnesení soudu I. stupně ze dne datum tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro adresa nevyslovuje. Věc byla dne datum vrácena soudu I. stupně a usnesení nabylo právní moci dne datum. Z odůvodnění vyplývá, že námitka místní nepříslušnosti vůbec vznesena nebyla a soud tedy o tomto rozhodovat vůbec neměl, navíc, pokud by námitka podána byla, bylo by na místě jí zamítnout pro opožděnost. Soud přípisem ze dne datum vyzval Ministerstvo financí k vyjádření k žalobě, neboť dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum je předmětem řízení nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím Ústavního soudu a na straně žalované tak bude nadále jednáno s Ministerstvem financí. Žalovaná (ČR Ministerstvo financí) se k věci vyjádřila dne datum. Vyjádření bylo dne datum doručeno žalobkyni k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne datum bylo nařízeno jednání na datum. Soud přijednání datum provedl dokazování a vyhlásil rozsudek č. j. spisová značka, kterým žalobu na zaplacení částky částka z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem Ústavního soudu zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši částka. Dne datum podala žalobkyně odvolání. Odvolání bylo dne datum doručeno žalované k vyjádření. Věc byla dne datum předložena soudu odvolacímu. Soud dne datum nařídil jednání na datum. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. spisová značka, kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek nabyl právní moc dne datum. Dne datum navrhla žalovaná vydání opravného usnesení, neboť jako žalovaná je uvedeno Ministerstvo spravedlnosti a ne Ministerstvo financí. Soud věc dne datum předložil Městskému soudu v Praze k vydání opravného usnesení. Soud odvolací tak dne datum vydal opravné usnesení, které nabylo právní moci dne datum. Věc byla dne datum vrácena soudu I. stupně. Dne datum požádala žalovaná o vyznačení doložek právní moci. Proti rozhodnutí bylo dne datum podáno stran žalobkyně dovolání. Usnesením ze dne datum vyzval soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Žalobkyně dne 17. 10. 222 podala odvolání proti usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku a požádala o osvobození od soudního poplatku a vznesla námitku podjatosti soudce. Soud dne datum vyzval žalovanou k vyjádření k námitce podjatosti, což učinila dne datum. Námitka podjatosti byla dne datum předložena Městskému soudu v Praze. Ten věc dne datum vrátil bez věcného vyřízení, neboť námitka podjatosti byla vznesena v rámci odvolání, a proto o ní má rozhodovat jiný soud, navíc se jedná o odvolací námitku. Dne datum byla věc předložena soudu odvolacímu. Ten usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne datum odmítl jako nepřípustné. Věc byla dne datum vrácena soudu I. stupně. Dne datum byla žalobkyně vyzvána k předložení majetkových poměrů za účelem rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku. Na to reagovala dne datum, přičemž požádala o prodloužení lhůty, čemuž soud vyhověl a lhůtu prodloužil. Dne datum žalobkyně doplnila své majetkové poměry. Soud usnesením ze dne datum žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Přípisem doručeným žalobkyni dne datum soud vyzval žalobkyni ke splnění poplatkové povinnosti. Ten samý den žalobkyně zaplatila soudní poplatek za dovolání. Dne datum soud vyzval žalovanou k vyjádření k odvolání. Dne datum byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dne datum telefonicky vyzval žalobkyni k doložení plné moci pro zastupování v dovolacím řízení. Což učinila dne datum. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne datum bylo odmítnuto dovolání žalobkyně. Věc byla soudu prvního stupně vrácena dne datum a usnesení nabylo právní moci dne datum (zjištěno ze spisu Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka).

8. Soud neprovedl důkazem spis Okresního soudu v Liberci sp. zn. spisová značka a webové stránky Anonymizováno pro jejich nadbytečnost, neboť předmětem řízení již není zkoumání řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci a vývoj inflace taktéž není třeba s ohledem na závěry soudu dokazovat. Dále neprovedl důkaz žádostí o přiměřené zadostiučinění ze dne datum a stanoviskem žalované ze dne datum, neboť skutečnosti, které mají tyto důkazy prokazovat, nebyly mezi účastníky sporné.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

13. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne datum) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne datum). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne datum). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli podezřelý výraz obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne datum, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. Na úvod soud konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu dne datum.

19. Soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

20. Řízení bylo zahájeno dne datum doručením návrhu žalobkyně soudu a skončeno bylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, tj. datum. Délka posuzovaného řízení tak činí 8 let a 5 měsíců.

21. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení - viz dále) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ostatně to nebylo mezi účastníky ani sporné. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

22. Soud se ztotožňuje se závěrem žalované v jejím stanovisku, že nemajetková újma v posuzovaném řízení je odškodnitelná pouze poskytnutím tzv. relutární satisfakce. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky částka za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení, resp. částka za měsíc. Nejvyšší soud ČR pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až částka za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Přiznání částky v uvedeném rozmezí, ve kterém částka částka představuje částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, např. zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení (15 let a více). V posuzované věci, kdy řízení trvalo 8 let a 5 měsíců (což nelze označit za zjevně extrémní délku řízení), kdy žalobkyni byla žalovanou část jí uplatněného zadostiučinění vyplacena již před zahájením tohoto řízení a kdy i samotné kompenzační řízení není nepřiměřeně dlouhé (žaloba byla soudu doručena dne datum) nelze než uzavřít, že základní částka ve výši částka, stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 7 x částka + 5 x částka), je zcela odpovídající.

23. K požadavku žalobkyně, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

24. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písmeno b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k následujícím závěrům.

25. Složitost řízení je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny a jednak složitostí řízení jako takovou (tj. procesní nebo hmotněprávní) srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. adresa: právnická osoba, 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka a další. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jenž je citovaný ve Stanovisku zn. Cpjn 206/2010). Posuzované řízení bylo složité po stránce procesní, skutková i právní. Skutkovou a právní složitost soud shledal v předmětu řízení, kterým byla náhrada nemajetkové újmy jakožto zadostiučinění podle OdpŠk z titulu nesprávného úředního postupu Ústavního soudu, který vyústil v nezákonné rozhodnutí. Procesní složitost soud shledal v opakované potřebě vyzývat žalobkyni k odstranění vad žaloby či doplnění skutkových tvrzení a rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dále je třeba přihlédnout k opakovanému rozhodování soudy na třech stupních soudní soustavy, kdy meritorně soud rozhodoval jednou - soud I. stupně ve věci vyhlásil rozsudek (ze dne datum), který byl odvolacím soudem potvrzen (rozsudek ze dne datum), což bylo následně potvrzenou soudem dovolacím (usnesení ze dne datum). Opakovaně soudy rozhodovaly o procesních otázkách (dvakrát žaloba odmítnuta). Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy má nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníků řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010). Avšak projednání věci ve více než dvou stupních soudní soustavy přitom může být i samostatným důvodem pro snížení základní výše odškodnění (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z důvodu složitosti věci je na místě základní částku snížit o 10 % a pro opakované rozhodování na více stupních soudní soustavy taktéž snížit o 20 %.

26. Žalobkyně se na délce řízení podílela. Soud ve věci žalobkyni opakovaně vyzýval k doplnění žaloby a doplnění tvrzení a důkazů. Dále žalobkyni vyzýval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který je splatný spolu s podáním dovolání. Soud dále musel rozhodovat o odvolání žalobkyně proti výzvě k zaplacení soudního poplatku, proti níž odvolání není přípustné. Žalobkyně dále podala blanketní odvolání proti rozhodnutí soudu ze dne datum, pročež jí soud musel vyzývat k doplnění. Žalobkyně opakovaně žádala o prodloužení jí stanovení lhůty. V jednom případě požádala o odročení jednání. Soud tak konstatuje, že pro chování žalobkyně je na místě základní částku snížit o 20 %.

27. Pokud se jedná o postup soudů v průběhu posuzovaného řízení, nutno konstatovat, že postup soudu nebyl zcela plynulý. Nelze odhlédnout od ne zcela konstantního postupu soudu I. stupně. Soud I. stupně ve věci dvakrát odmítl žalobu, což musel v jednom případě zvrátit až Nejvyšší soud a v druhém případě soud odvolací, přestože žalobkyně žalobu doplnila (alespoň tak, aby byla projednatelná) již podáním ze dne datum (Nejvyšší soud již v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, uvedl, že předmětem řízení je náhrada nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem Ústavního soudu, což bylo zřejmé z podání žalobkyně ze dne datum). Přesto soud I. stupně žalobkyni vyzval k doplnění žaloby a žalobu znovu odmítl. Stejně tak nelze přehlédnout, že soud I. stupně rozhodoval o námitce místní nepříslušnosti, která podána nebyla, a i kdyby byla, byla by opožděná. Dále soud I. stupně postupoval ne zcela hospodárně při nařizování jednání, kdy například jednání nařízené původně na datum nakonec odročil z důvodu podezřelý výraz pohotovosti soudce. Dále soud nesprávně předložil Městskému soudu v Praze námitku podjatosti soudce. Což opět řízení prodloužilo. Dále bylo provedeným dokazováním zjištěno, že v posuzovaném řízení došlo k dvěma obdobím průtahů – od prosince 2015 do června 2016 a od srpna 2016 do prosince 2016, kdy soud ve věci nečinil žádné úkony, tj. 10 měsíců. Soud konstatuje, že s ohledem na postup soudu je na místě základní částku zvýšit o 10 %.

28. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj v sázce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka a rozsudek ESLP ze dne datum ve věci P. proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci F. proti Franái [velký senát], č. 30979/96, § 43, ESLP 2000-VII), je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Dovolací soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného je obecně třeba vyjít z toho, že nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V daném případě se nejednalo o řízení, u kterého se vyšší význam jeho předmětu presumuje. K tvrzení žalobkyně, že se délkou řízení zvyšoval význam zejména s ohledem na hrozící náklady řízení a úroky z prodlení, soud konstatuje, že předmětem řízení bylo zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni nesprávným úředním postupem Ústavního soudu, kdy žádné placení úroků z prodlení nepřipadalo pro žalobkyni v úvahu. Soud neshledal důvod pro modifikaci základní částky s ohledem na toto kritérium.

29. Další důvody pro zvýšení či snížení základní částky soud neshledal.

30. S ohledem na výše uvedené žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši částka. Soud vycházel ze základní částky částka (částka za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 40 % (+ 10 % postup soudu, - 10 % složitost řízení, - 20 % počet stupňů soudní soustavy a - 20 % podíl žalobkyně). Žalovaná jí v zákonné šestiměsíční lhůtě přiznala částku částka. Žalobkyni tak byla tímto rozsudkem přiznaná částka částka. Žalobkyni pak z přiznané částky náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne datum, protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne datum. K žalovanou navrhované judikatuře ohledně úroků z prodlení soud konstatuje, že ta není na projednávanou věc přiléhavá, neboť soud upravil základní částku jiným způsobem než žalovaná, ačkoliv výsledné snížení základní částky o 40 % je stejné. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

31. Co do zbytku požadované částky s příslušenstvím soud žalobu výrokem II. rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Přestože žalobkyni výrokově nebylo požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě jí přiznat plnou náhradu nákladů řízení, protože výše přiznané částky závisela toliko na úvaze soudu. Náklady řízení žalobkyně v dané věci představuje částka částka skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů právního zastoupení ve výši částka. Náklady právního zastoupení jsou představovány odměnou právního zástupce žalobkyně podle § 7 bod 5, 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby ve výši částka (částka á úkon) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby ve výši částka spočívajícího v odvolání proti rozhodnutí soudu ze dne datum dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. K odměně je dále připočítaná paušální náhrada hotových výdajů 3 x částka podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud výpisem z administrativního registru ekonomických subjektů zjistil, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto mu soud dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal částku částka (21 % ze částka). Pro úplnost je třeba dodat, že právnímu zástupci žalobkyně nenáleží ve smyslu § 31 odst. 4 Odpšk odměna za úkon právní služby spočívající v sepisu výzvy k plnění předcházející návrhu ve věci samé.

33. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobkyni spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. adresa plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1. o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, mají oprávnění právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.