27 C 204/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 102 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 21 000 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 31 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 31 500 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 12. 11. 2024 domáhal na žalovaném náhrady nemajetkové újmy ve výši 52 500 Kč způsobené nezákonnou vazbou a náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč způsobené trestním stíháním žalobce vedeném následně , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Usnesením , adresa, ze dne 10. 3. 2021, č. j. , Anonymizováno, , bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením , adresa, ze dne 7. 1. 2024, sp. zn. , Anonymizováno, byl žalobce vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Z vazby byl propuštěn na základě usnesení , adresa, vydaného v rámci hlavního líčení konaného dne 16. 2. 2024. Rozsudkem , adresa, , č.j. , Anonymizováno, ze dne 16. 2. 2024, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2024, byl žalobce v celém rozsahu zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Žalobci vznikla nemajetková újma způsobená nezákonnou vazbu, když jeho omezení na osobní svobodě trvalo od 6. 1. 2024 do 16. 2. 2024, tedy 42 dnů. Žalobce požadoval částku ve výši 1 250 Kč za každý den nezákonného zadržení, tedy částku ve výši 52 500 Kč. Držením žalobce ve vazbě bylo zásadním způsobem zasaženo do jeho základních lidských práv a svobod, zejména do svobody pohybu a práva na soukromí, která byla výkonem vazby zásadním způsobem omezena. Trestní řízení bylo proti žalobci vedeno pro závažný trestný čin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, za který je možné uložit trest odnětí svobody ve výměře 1-8 let. Tento trestný čin vnímá společnost jako velmi závažné a odsouzeníhodné jednání a nařčení z tohoto trestného činu způsobuje stigmatizaci jedince ve společenských vztazích, a to bez ohledu na fakt, že byl domnělý pachatel následně pravomocně zproštěn viny. Dle žalobce bylo v této souvislosti nutné zmínit, že výkon vazebního držení žalobce nebylo možné jakýmkoli způsobem zohlednit v rámci žalobci pravomocně uložených trestů odnětí svobody v jiných trestních řízeních. Přestože byl tedy žalobce v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody, výkon vazby, resp. délka jejího trvání, nebylo možné do trvání uložených trestů odnětí svobody jakkoli promítnout. Žalobce vedle odškodnění za vazbu nárokoval taktéž náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání. Trestní stíhání žalobce trvalo od 10. 3. 2021 do 16. 2. 2024, tedy po dobu téměř tří let, po kterou byl žalobce neustále ohrožen velmi důrazným trestem odnětí svobody a musel se náležitě obhajovat. Žalobce žádal na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání částku 50 000 Kč. Nezákonný výkon vazby a dlouhotrvající trestní stíhání mělo na osobní a rodinné poměry žalobce nezanedbatelný vliv. Rodinné vztahy žalobce byly narušeny především tím, že otec žalobce, , právnická osoba, , opakovaně vypovídal v dané trestní věci svého syna týkající se údajného sexuálního trestného činu spáchaného na osobě mladší 15 let. Nadto byla v obydlí pana , právnická osoba, provedena domovní prohlídka, kterou musel strpět a která s sebou neodmyslitelně nese značný zásah do soukromí osoby, v jejímž obydlí je domovní prohlídka prováděna. Při této domovní prohlídce byl otec žalobce obeznámen se závažností a zavrženíhodností skutku, pro který byl jeho syn stíhán. V době zahájení trestního stíhání byly rodinné vztahy žalobce s otcem bezproblémové. S otcem byl v pravidelném kontaktu, společně s ním obýval byt. Teprve v důsledku závažného obvinění, které bylo předmětem trestního řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , došlo v rámci jeho rodiny k zásadnímu zhoršení vzájemných vztahů, kdy otec na jistou dobu přestal se žalobcem udržovat pravidelné styky. Od počátku trestního řízení bylo dle žalobce zřejmé, že nad rámec výpovědi údajné oběti neexistovaly žádné další důkazy prokazující vinu žalobce a že si této skutečnosti orgány činné v trestním řízení měly a mohly být vědomy, neboť na to byly upozorněny nadřízeným orgánem. V případě řádného postupu orgánu činných v trestním řízení, dostatečném posouzení v dané době dostupných důkazů a jejich odpovídajícího vyhodnocení, mohlo dojít ke skončení řízení v jeho počátečních fázích a značně tak mohla být omezena míra nezákonných zásahů do práv žalobce. Přestože na značné nedostatky trestního řízení vedeného proti žalobci byl soud prvního stupně upozorněn již na konci roku 2022, ke skončení řízení zprošťujícím rozsudkem došlo až v únoru roku 2024. Žalobce uplatnil svůj nárok na u žalovaného podáním ze dne 16. 7. 2024. Žalovaný svým stanoviskem ze dne 12. 9. 2024 všechny nároky žalobce v plném rozsahu odmítl a žalobci se prostřednictvím textu stanoviska pouze písemně omluvil. Žalovaný ve svém stanovisku ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním uvedl, že uplatňovaná nemajetková újma nebyla dostatečně prokázána a přiznání jakéhokoli zadostiučinění v penězích by bylo v rozporu s dobrými mravy, protože žalobce má 18 záznamů v trestním rejstříku, již několikrát byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a i v době podání žaloby byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce k záznamům uvedl, že se týkají trestných činů naprosto rozdílné povahy, škodlivosti, výše trestních sazeb a s tím spojeným společenským odsouzením, než jsou dány u trestného činu, pro který bylo vůči žalobci zahájeno předmětné trestní stíhání. Výkon trestu odnětí svobody, který si žalobce odpykával v době podání žaloby, byl uložen za spáchání přečinu dle § 337 trestního zákoníku, tedy za maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Předešlé zápisy v rejstříku trestů taktéž souvisí s řízením motorových vozidel pod vlivem a případně následným mařením výkonu úředního rozhodnutí. V žádném případě není žalobce osobou, která by snad měla být zvyklá na vedení trestního stíhání pro trestný čin pohlavního zneužití nebo jiného obdobně zavrženíhodného trestného činu, či osobou, jejíž reputace v rodině a společnosti je pácháním těchto činů již poškozená. Vyšší počet zápisů v rejstříku trestů za spáchané přečiny a skutečnost, že žalobce byl v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody, již byla žalobcem reflektována v poměrně nízké výši žádané náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu. Dle názoru žalobce je dále nutné odmítnou i názor žalovaného, že žalobci nepřísluší právo na jakékoli odškodnění za vazbu, neboť si vazbu způsobil sám. Žalobce byl v té době osobou bez přístřeší, kdy v dané době obýval garáž, a tak mu písemnosti týkající se konaného hlavního líčení nebyly doručeny.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Potvrdil, že u něj žalobce dne 16. 7. 2024 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za trestní stíhání ve výši 50 000 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za vazbu ve výši 52 500 Kč, a to vše z titulu nezákonného trestního stíhání v řízení vedeném u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaný požadavku žalobce na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nevyhověl, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 12. 9. 2024. Konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Žalovaný poukázal na to, že žalobce má 18 záznamů v Rejstříku trestů, několikrát byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Stejně tomu tak bylo i ve chvíli, kdy bylo zahájeno trestní stíhání v předmětné věci. I v době podání žádosti u žalovaného byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Přiznat jakékoliv zadostiučinění v penězích by tak bylo dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy, když žalobce velkou část života páchá trestnou činnost. Ve světle těchto informací se žalovanému jeví jako velice nepravděpodobné, že až tímto trestním stíháním se narušil vztah mezi žalobcem a jeho otcem. K nároku na zadostiučinění za vazbu žalovaný uvedl, že zjistil, že žalobce byl vzat do vazby z důvodu, že existovala důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Žalobce dle žalovaného s ohledem na změnu senátu požadoval, aby bylo hlavní líčení konáno znovu a vzal na vědomí termín odročeného hlavního líčení, k němuž byly předvolány k výslechu 2 svědkyně, na jejichž výslechu trval. K hlavnímu líčení dne 13. 12. 2023 se nedostavil, neomluvil se, jeho telefonní číslo , tel. číslo, obsazené, stal se osobou bez přístřeší. Zasílané písemnosti nebyly žalobci doručeny na uvedenou adresu, zásilka se vrátila zpět a žalobce byl trestně stíhán pro další trestnou činnost vedenou u , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, . Z uvedeného dle žalovaného vyplývá, že si vazbu zavinil sám svým jednáním. Z tohoto důvodu žalovaný žalobci náhradu nemajetkové újmy za vazbu nepřiznal. Pokud žalobce tvrdí, že dosud jeho trestná činnost nebyla natolik závažná, jako je tomu v případě trestného činu pohlavního zneužití dle §187 odst. 1 trestního zákoníku, žalovaný tomu přisvědčil, jelikož s takovýmto trestný činem se obecně pojí vyšší společenské odsouzení. Avšak v případě žalobce, který má 18 záznamů v Rejstříku trestů, se dle žalovaného dostavuje společenské odsouzení taktéž, i když je to za méně závažnou trestnou činnost. Podle žalovaného by bylo v rozporu s dobrými mravy přiznávat zadostiučinění za nemajetkovou újmu osobě s takovouto trestní minulostí. Vzhledem k minulosti žalobce i tomu, že byl paralelně trestně stíhán v jiné věci, bylo dle žalovaného na místě se obávat, že žalobce uprchne nebo se bude skrývat.

3. Po provedeném dokazování vyhlásil soud prvního stupně ve věci dne 30. 5. 2025 rozsudek, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 300 Kč (výrok II.).

4. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2025 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé ohledně 50 000 Kč s příslušenstvím potvrdil a ohledně 52 500 Kč s příslušenstvím jej v tomto výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se v rozsudku ztotožnil se závěrem soudu I. stupně stran nedůvodnosti nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla být žalobci způsobena nezákonným trestním stíhání, v peněžité formě. Stran nároku žalobce na náhradu újmy, jež mu měla vzniknout vykonáním vazby v rámci posuzovaného trestního řízení, souhlasil odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, že si tuto vazbu žalobce zavinil ve smyslu § 12 odst. l písm. a) náhradového zákona sám. Dle odvolacího soudu však nelze v tomto směru přehlédnout judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu sp. zn. II. ÚS 590/08 učinil závěr, že pro účely odškodnění za nezákonné trestní stíhání nelze izolovaně posuzovat vazbu a samotné trestní stíhání a z tohoto pohledu je nerozhodné, zda si poškozený svým jednáním vazbu přivodil, neboť nebýt nedůvodného trestního stíhání, nebyl by vůbec vystaven omezení osobní svobody v podobě vazby. Z uvedeného se dle odvolacího soudu podává, že naplnění podmínek § 12 odst. 1 písm. a) náhradového zákona není v daném případě významné. Základ nároku žalobce na náhradu za vykonanou vazbu v rámci nezákonného trestního stíhání je tedy dle odvolacího soudu dán, přičemž jeho formou a výší se soud I. stupně nezabýval. Odvolací soud zavázal soud I. stupně, aby v intencích příslušné judikatury zvážil uvedený nárok žalobce na podkladě individuálních okolností případu, zejména z hlediska délky vazby a jejího konkrétního dopadu na život žalobce.

5. Soud I. stupně rekapituluje, že na základě provedeného dokazování před vyhlášením rozsudku dne 30. 5. 2025 dospěl ve vztahu k nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy vzniklé výkonem vazby k následujícímu skutkovému závěru. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že se žalobce obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí odškodnění za nezákonnou vazbu, přičemž žalovaný nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby odmítl. Žalobce tedy splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, předvídanou ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“).

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem svědka a žalobce, ze kterých má za prokázaný následující skutkový stav. Usnesením , právnická osoba, , č.j. , Anonymizováno, , ze dne 10. 3. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu pohlavního zneužití dle ust. § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno ve věznici , adresa, dne 12. 3. 2021. Dne 4. 6. 2021 byla na žalobce podána obžaloba k , adresa, . Dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob měl žalobce ke dni 21. 9. 2021 celkem 17 záznamů. Usnesením , adresa, ze dne 25. 8. 2022 byla trestní věc žalobce předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti , Anonymizováno, . Dne 20. 9. 2022 byl žalobce propuštěn z výkonu tresu odnětí svobody. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 4. 10. 2022 jmenovaný soud rozhodl, že k projednání trestní věci žalobce je příslušný , adresa, . Dne 22. 11. 2023 se konalo hlavní líčení, na kterém žalobce požádal, aby bylo hlavní líčení z důvodu změny složení senátu konáno znovu. Žalobce uvedl, že si zřídil datovou schránku a omluvil se, že nedorazil k minulému hlavnímu líčení. Obhájce žalobce trval na výslechu , jméno FO, a , právnická osoba, . Hlavní líčení bylo odročeno na 13. 12. 2023, což vzal žalobce na vědomí. K hlavnímu líčení konanému dne 13. 12. 2023 se žalobce nedostavil. Dne 18. 12. 2023 byl vydán na žalobce příkaz k zatčení. Dne 6. 1. 2024 byl žalobce zatčen. Usnesením ze dne 7. 1. 2024 byla žalobce vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písmenu a) trestního řádu. Soudce vzetí žalobce do vazby odůvodnil tím, že je dána důvodná obava, že se žalobce skrývá před trestním stíháním, a to zejména z toho důvodu, že nemá stálé bydliště a není ke konkrétnímu místu ani nijak pevně vázán. Z průběhu řízení před soudem je dle soudce zřejmé, že v průběhu roku 2023 musí soud opakovaně využívat služeb policie, aby se mu podařilo zjistit, kde se žalobce nachází a bylo jej možné přimět k účasti u hlavního líčení. Žalobce je osobou, která nemá stálé bydliště. Byl bez domova, přebýval u kamaráda a nyní bydlí v garáži, přičemž ani není schopen specifikovat přesnou adresu. Současně bylo zjištěno, že je proti žalobci vedeno další trestní řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž i okolnosti zatčení žalobce nasvědčují, že se dopouští protiprávního jednání. Za tohoto stavu soudce dospěl k závěru, že obava, že by se žalobce trestnímu řízení vyhýbal i nadále, je zcela reálná. Tato obava vychází přitom z konkrétních okolností zjištěných v průběhu trestního řízení, kdy se žalobce v průběhu roku 2023 opakovaně k hlavnímu líčení nedostavil, nijak se neomluvil. Nedodržel ani příslib vyzvednout si písemnosti u soudu, a opakovaně musela být k součinnosti povolána policie, aby byl jeho pobyt zjištěn. Poměrně nevěrohodně vyznívá dle soudce i tvrzení žalobce ohledně pracovní činnosti, když v průběhu hlavního líčení dne 22. 11. 2023 tvrdil, že od 1. 12. 2023 bude řádně zaměstnán v , právnická osoba, a u vazebního zasedání vypověděl, že již 3 měsíce pracuje na černo na stavbě. Zaměstnán by měl být legálně od 7. 1. 2024, což je den vazebního zasedání připadající na neděli. Žalobce dle odůvodnění rozhodnutí nevěděl ani, kde měl ten den pracovat. Dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob měl žalobce ke dni 15. 2. 2024 celkem 18 záznamů. Dne 16. 2. 2024 byl žalobce rozsudkem zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je žalobce stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 4. 2024. Usnesením ze dne 16. 2. 2024 byl žalobce propuštěn z vazby (viz spis , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, ).

7. Přípisem ze dne 16. 7. 2024 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na přiměřené zadostiučinění za trestní stíhání ve výši 50 000 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za vazbu ve výši 52 500 Kč, a to vše z titulu nezákonného trestního stíhání v řízení vedeném u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaný stanoviskem ze dne 12. 9. 2024 konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Náhradu nemajetkové újmy za vazbu žalovaný žalobci nepřiznal (viz přípis právního zástupce žalobce ze dne 16. 7. 2024, stanovisko žalovaného ze dne 12. 9. 2024).

8. Svědek , právnická osoba, při svém výslechu uvedl, že žalobce je jeho synem. O trestním stíhání žalobce se dozvěděl na policii před konáním domovní prohlídky v bytě svědka. Po prohlídce svědek žalobce vyhodil z bytu a dva měsíce s ním nekomunikoval. Žalobci nevěřil, že je nevinný. Do bytu už ho zpátky nepustil. Svědek věděl, že žalobce byl od roku 2020 do roku 2024 většinou ve výkonu trestu. Občas žalobce svědkovi volal nebo mu svědek posílal balík či dopis. Žalobce dle svědka nepracoval. Nevěděl, co celé dny dělal. Svědek věděl, že žalobce byl již ve více věznicích, naposledy v roce 2024 v , Anonymizováno, .

9. Žalobce při své výslechu uvedl, že ostatní trestnou činnost má za řízení motorových vozidel bez oprávnění, výtržnost. Příčinu vazebního zadržení žalobce spatřoval v nenastoupení výkonu trestu za řízení motorových vozidel. Ve vazbě se dle žalobce rozkřiklo, že je tam za mravnostní trestnou činnost. Zkoušeli to na něj, ale žalobce se nedal a šikaně odolal. U psychiatra ani psychologa se neléčil. Žalobce byl přibližně 15x chycen bez řidičského oprávnění, 6x byl ve výkonu trestu a 19x byl trestně stíhán. Nejdelší trest měl 4,5 roku, což byly přeměněné podmínky. Naposledy byl odsouzen za řízení motorových vozidel na konci roku 2023 na 10 měsíců. Propuštěn byl v listopadu 2024. Žalobce nemá stále pracovní místo, pracuje brigádně.

10. Podle ust. § 1 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 3 cit. ust., nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 9 odst. 1 má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže věc byla postoupena jinému orgánu. Podle ust. § 12 odst. 1 zákona nemá právo na náhradu škody ten a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona se podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. V intencích shora citovaných mantinelů na věc dopadající právní úpravy se soud opětovně zabýval požadavkem žalobcem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou výkonem vazby. Jak vyplývá mimo jiné i z konstantní judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 605/2009 nebo sp. zn. 28 Cdo 4358/2009) objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě předpokládá současné splnění tří podmínek: 1/ rozhodnutí o vzetí do vazby, ač trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2/ vznik škody a 3/ příčinnou souvislost mezi rozhodnutím o vazbě a vznikem škody. Důkazní břemeno o kumulativním splnění všech těchto podmínek leží na žalobci (poškozeném). V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl v době od 7. 1. 2024 do 16. 2. 2024 stíhán vazebně nezákonně. Žalobce si sice vazbu zavinil sám, s čímž se ztotožnil ve svém rozhodnutí ze dne 16. 10. 2025 i odvolací soud, nicméně nalézací soud je povinen současně respektovat judikaturu, na kterou poukázal odvolací soud, a to nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 590/08.

12. Za dané situace soud prvního stupně nově posuzoval, zda žalobci vznikla v příčinné souvislosti se shora uvedeným nezákonným rozhodnutím o vzetí žalobce do vazby žalobcem tvrzená nemajetková újma, v jejíž souvislosti se žalobce domáhal náhrady ve výši 52 500 Kč.

13. Žalobce ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou tvrdil, že držením žalobce ve vazbě bylo zásadním způsobem zasaženo do jeho základních lidských práv a svobod, zejména do svobody pohybu a práva na soukromí, která byla výkonem vazby zásadním způsobem omezena. Trestní řízení bylo proti žalobci vedeno pro trestný čin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, za který je možné uložit trest odnětí svobody ve výměře 1-8 let, kdy tento trestný čin vnímá společnost jako velmi závažné a odsouzeníhodné jednání a nařčení z tohoto trestného činu způsobuje stigmatizaci jedince ve společenských vztazích. Výkon vazebního držení žalobce nebylo možné jakýmkoli způsobem zohlednit v rámci žalobci pravomocně uložených trestů odnětí svobody v jiných trestních řízeních. Při svém výslechu pak žalobce uvedl, že ve vazbě se rozkřiklo, že žalobce je tam za mravnostní trestnou činnost. Zkoušeli to na něj, ale žalobce se nedal a šikaně odolal. U psychiatra ani psychologa se neléčil.

14. Nalézací soud se ztotožňuje se závěrem, že vykonanou vazbou bylo zásadním způsobem zasaženo zejména do svobody pohybu a práva na soukromí žalobce. Každá osoba by ostatně vnímala předmětný zásah do svých práv úkorně. Současně je nezbytné přihlédnout k tomu, že žalobce byl stíhán pro mravnostní trestnou činnost, která je nejen společností, ale i vazebně stíhanými vnímána více negativně než jiná trestná činnost, což potvrdil žalobce při svém výslechu, když uvedl, že odolal šikaně, které byl vystaven z důvodu trestné činnosti, pro kterou byl stíhán. Uvedená skutečnost, kdy vazebně stíhaní pro mravnostní trestnou činnost jsou vystaveni při výkonu vazby negativnímu jednání ostatních vazebně stíhaných pro odlišnou trestnou činnost, je nalézacímu soudu známa z úřední činnosti z případů jiných poškozených.

15. S přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci vznikla výkonem vazby nemajetková újma. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nalézací soud vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu uvedených v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, na které poukázal ve svém rozhodnutí rovněž odvolací soud. Nalézací soud tak posuzoval zejména povahu trestní věci, celkovou délku omezení osobní svobody a následky v osobní sféře žalobce. Jak bylo uvedeno již výše, žalobce byl vazebně stíhán pro zločin pohlavního zneužití dle ust. § 187 odst. 1 tr. zákoníku, kdy tato mravnostní trestná činnost je společností a vazebně stíhanými a odsouzenými vnímána více negativně než jiná trestná činnost. Žalobce byl omezen na svobodě od 6. 1. 2024 do 16. 2. 2024, tedy po dobu 42 dnů. Ve vztahu k následkům v osobní sféře žalobce žádné konkrétní skutečnosti neuvedl, pouze uvedl, že to na něj zkoušeli, ale nedal se a šikaně odolal. Na základě uvedených okolností soud prvního stupně shledal, že přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu je částka 500 Kč za jeden den omezení osobní svobody, tzn. celkem částka 21 000 Kč. Při stanovení výše zadostiučinění soud přihlížel i k osobě žalobce, kdy tento je osobou s poměrně bohatou trestní minulostí, na což nalézací soud poukázal již ve svém dřívějším rozhodnutí. Soud prvního stupně opět uvádí, že žalobce měl ke dni 15. 2. 2024 již 18 záznamů v rejstříku trestů, přičemž i v době podání žaloby vykonával trest odnětí svobody, ze kterého byl propuštěn teprve 16. 12. 2024. Žalobce tudíž opakovaně páchá trestnou činnost, přičemž dosud neprokázal, že dokáže vést řádný život, v rámci kterého by respektoval veškeré právní normy.

16. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl výrokem I. v rozsahu, který zůstal předmětem řízení, co do částky 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, zatímco ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. zamítl.

17. Vzhledem k tomu, že žalobce byl procesně neúspěšným ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíhání, ale byl procesně úspěšným ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby, přičemž výše přiznaného nároku záležela na vůli soudu, rozhodl nalézací soud ve výroku III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.