27 C 204/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 102 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 102 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 500 Kč za dobu od 17. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 12. 11. 2024 domáhal na žalovaném náhrady nemajetkové újmy ve výši 52 500 Kč způsobené nezákonnou vazbou a náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč způsobené trestním stíháním žalobce vedeném následně , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Usnesením , adresa, ze dne 10. 3. 2021, č. j. , Anonymizováno, , bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením , adresa, ze dne 7. 1. 2024, sp. zn. , Anonymizováno, byl žalobce vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Z vazby byl propuštěn na základě usnesení , adresa, vydaného v rámci hlavního líčení konaného dne 16. 2. 2024. Rozsudkem , adresa, , č.j. , Anonymizováno, ze dne 16. 2. 2024, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2024, byl žalobce v celém rozsahu zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Žalobci vznikla nemajetková újma způsobená nezákonnou vazbu, když jeho omezení na osobní svobodě trvalo od 6. 1. 2024 do 16. 2. 2024, tedy 42 dnů. Žalobce požadoval částku ve výši 1 250 Kč za každý den nezákonného zadržení, tedy částku ve výši 52 500 Kč. Držením žalobce ve vazbě bylo zásadním způsobem zasaženo do jeho základních lidských práv a svobod, zejména do svobody pohybu a práva na soukromí, která byla výkonem vazby zásadním způsobem omezena. Trestní řízení bylo proti žalobci vedeno pro závažný trestný čin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, za který je možné uložit trest odnětí svobody ve výměře 1-8 let. Tento trestný čin vnímá společnost jako velmi závažné a odsouzeníhodné jednání a nařčení z tohoto trestného činu způsobuje stigmatizaci jedince ve společenských vztazích, a to bez ohledu na fakt, že byl domnělý pachatel následně pravomocně zproštěn viny. Dle žalobce bylo v této souvislosti nutné zmínit, že výkon vazebního držení žalobce nebylo možné jakýmkoli způsobem zohlednit v rámci žalobci pravomocně uložených trestů odnětí svobody v jiných trestních řízeních. Přestože byl tedy žalobce v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody, výkon vazby, resp. délka jejího trvání, nebylo možné do trvání uložených trestů odnětí svobody jakkoli promítnout. Žalobce vedle odškodnění za vazbu nárokoval taktéž náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání. Trestní stíhání žalobce trvalo od 10. 3. 2021 do 16. 2. 2024, tedy po dobu téměř tří let, po kterou byl žalobce neustále ohrožen velmi důrazným trestem odnětí svobody a musel se náležitě obhajovat. Žalobce žádal na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání částku 50 000 Kč. Nezákonný výkon vazby a dlouhotrvající trestní stíhání mělo na osobní a rodinné poměry žalobce nezanedbatelný vliv. Rodinné vztahy žalobce byly narušeny především tím, že otec žalobce, , právnická osoba, , opakovaně vypovídal v dané trestní věci svého syna týkající se údajného sexuálního trestného činu spáchaného na osobě mladší 15 let. Nadto byla v obydlí pana , právnická osoba, provedena domovní prohlídka, kterou musel strpět a která s sebou neodmyslitelně nese značný zásah do soukromí osoby, v jejímž obydlí je domovní prohlídka prováděna. Při této domovní prohlídce byl otec žalobce obeznámen se závažností a zavrženíhodností skutku, pro který byl jeho syn stíhán. V době zahájení trestního stíhání byly rodinné vztahy žalobce s otcem bezproblémové. S otcem byl v pravidelném kontaktu, společně s ním obýval byt. Teprve v důsledku závažného obvinění, které bylo předmětem trestního řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , došlo v rámci jeho rodiny k zásadnímu zhoršení vzájemných vztahů, kdy otec na jistou dobu přestal se žalobcem udržovat pravidelné styky. Od počátku trestního řízení bylo dle žalobce zřejmé, že nad rámec výpovědi údajné oběti neexistovaly žádné další důkazy prokazující vinu žalobce a že si této skutečnosti orgány činné v trestním řízení měly a mohly být vědomy, neboť na to byly upozorněny nadřízeným orgánem. V případě řádného postupu orgánu činných v trestním řízení, dostatečném posouzení v dané době dostupných důkazů a jejich odpovídajícího vyhodnocení, mohlo dojít ke skončení řízení v jeho počátečních fázích a značně tak mohla být omezena míra nezákonných zásahů do práv žalobce. Přestože na značné nedostatky trestního řízení vedeného proti žalobci byl soud prvního stupně upozorněn již na konci roku 2022, ke skončení řízení zprošťujícím rozsudkem došlo až v únoru roku 2024. Žalobce uplatnil svůj nárok na u žalovaného podáním ze dne 16. 7. 2024. Žalovaný svým stanoviskem ze dne 12. 9. 2024 všechny nároky žalobce v plném rozsahu odmítl a žalobci se prostřednictvím textu stanoviska pouze písemně omluvil. Žalovaný ve svém stanovisku ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním uvedl, že uplatňovaná nemajetková újma nebyla dostatečně prokázána a přiznání jakéhokoli zadostiučinění v penězích by bylo v rozporu s dobrými mravy, protože žalobce má 18 záznamů v trestním rejstříku, již několikrát byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a i v době podání žaloby byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce k záznamům uvedl, že se týkají trestných činů naprosto rozdílné povahy, škodlivosti, výše trestních sazeb a s tím spojeným společenským odsouzením, než jsou dány u trestného činu, pro který bylo vůči žalobci zahájeno předmětné trestní stíhání. Výkon trestu odnětí svobody, který si žalobce odpykával v době podání žaloby, byl uložen za spáchání přečinu dle § 337 trestního zákoníku, tedy za maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Předešlé zápisy v rejstříku trestů taktéž souvisí s řízením motorových vozidel pod vlivem a případně následným mařením výkonu úředního rozhodnutí. V žádném případě není žalobce osobou, která by snad měla být zvyklá na vedení trestního stíhání pro trestný čin pohlavního zneužití nebo jiného obdobně zavrženíhodného trestného činu, či osobou, jejíž reputace v rodině a společnosti je pácháním těchto činů již poškozená. Vyšší počet zápisů v rejstříku trestů za spáchané přečiny a skutečnost, že žalobce byl v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody, již byla žalobcem reflektována v poměrně nízké výši žádané náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu. Dle názoru žalobce je dále nutné odmítnou i názor žalovaného, že žalobci nepřísluší právo na jakékoli odškodnění za vazbu, neboť si vazbu způsobil sám. Žalobce byl v té době osobou bez přístřeší, kdy v dané době obýval garáž, a tak mu písemnosti týkající se konaného hlavního líčení nebyly doručeny.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Potvrdil, že u něj žalobce dne 16. 7. 2024 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za trestní stíhání ve výši 50 000 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za vazbu ve výši 52 500 Kč, a to vše z titulu nezákonného trestního stíhání v řízení vedeném u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaný požadavku žalobce na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nevyhověl, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 12. 9. 2024. Konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Žalovaný poukázal na to, že žalobce má 18 záznamů v Rejstříku trestů, několikrát byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Stejně tomu tak bylo i ve chvíli, kdy bylo zahájeno trestní stíhání v předmětné věci. I v době podání žádosti u žalovaného byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Přiznat jakékoliv zadostiučinění v penězích by tak bylo dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy, když žalobce velkou část života páchá trestnou činnost. Ve světle těchto informací se žalovanému jeví jako velice nepravděpodobné, že až tímto trestním stíháním se narušil vztah mezi žalobcem a jeho otcem. K nároku na zadostiučinění za vazbu žalovaný uvedl, že zjistil, že žalobce byl vzat do vazby z důvodu, že existovala důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Žalobce dle žalovaného s ohledem na změnu senátu požadoval, aby bylo hlavní líčení konáno znovu a vzal na vědomí termín odročeného hlavního líčení, k němuž byly předvolány k výslechu 2 svědkyně, na jejichž výslechu trval. K hlavnímu líčení dne 13. 12. 2023 se nedostavil, neomluvil se, jeho telefonní číslo , tel. číslo, obsazené, stal se osobou bez přístřeší. Zasílané písemnosti nebyly žalobci doručeny na uvedenou adresu, zásilka se vrátila zpět a žalobce byl trestně stíhán pro další trestnou činnost vedenou u , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, . Z uvedeného dle žalovaného vyplývá, že si vazbu zavinil sám svým jednáním. Z tohoto důvodu žalovaný žalobci náhradu nemajetkové újmy za vazbu nepřiznal. Pokud žalobce tvrdí, že dosud jeho trestná činnost nebyla natolik závažná, jako je tomu v případě trestného činu pohlavního zneužití dle §187 odst. 1 trestního zákoníku, žalovaný tomu přisvědčil, jelikož s takovýmto trestný činem se obecně pojí vyšší společenské odsouzení. Avšak v případě žalobce, který má 18 záznamů v Rejstříku trestů, se dle žalovaného dostavuje společenské odsouzení taktéž, i když je to za méně závažnou trestnou činnost. Podle žalovaného by bylo v rozporu s dobrými mravy přiznávat zadostiučinění za nemajetkovou újmu osobě s takovouto trestní minulostí. Vzhledem k minulosti žalobce i tomu, že byl paralelně trestně stíhán v jiné věci, bylo dle žalovaného na místě se obávat, že žalobce uprchne nebo se bude skrývat.

3. Již ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že se žalobce obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí odškodnění za nezákonnou vazbu a nezákonné trestní stíhání, přičemž žalovaný nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby odmítl a ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Žalobce tedy splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, předvídanou ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“).

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem svědka a žalobce, ze kterých má za prokázaný následující skutkový stav. Dne 20. 8. 2020 se uskutečnila domovní prohlídka bytové jednotky č. 10 nacházející se ve 4. nadzemním podlaží bytového domu na , adresa, , jehož majitelem je , jméno FO, , který dal byt do pronájmu , právnická osoba, , narozenému , datum, , jenž byt užíval společně se svým synem, podezřelým žalobcem. Prohlídku provedlo 5 policistů. Prohlídky se účastnil , právnická osoba, a nezúčastněná osoba , jméno FO, . S prohlídkou bylo započato v 9.10 hod., přičemž byla ukončena v 9.36 hod. Při prohlídce byl vydán tmavě modrý župan se světlými rukávy, včetně opasku tmavě modré barvy. Usnesením , právnická osoba, , , adresa, , č.j. , Anonymizováno, , ze dne 10. 3. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu pohlavního zneužití dle ust. § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno ve věznici , adresa, dne 12. 3. 2021. Dne 1 .4. 2021 byl žalobci ustanoven obhájce , Jméno žalobce B, . Dne 20. 4. 2021 byl proveden výslech žalobce. Žalobce při výslechu podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesením státního zástupce , adresa, ze dne 26. 4. 2021 byla stížnost žalobce jako nedůvodná zamítnuta. Dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob měl žalobce ke dni 28. 5. 2021 od roku 2006 celkem 15 záznamů. Dne 4. 6. 2021 byla na žalobce podána obžaloba k , adresa, . Dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob měl žalobce ke dni 21. 9. 2021 celkem 17 záznamů. Usnesením , adresa, ze dne 25. 8. 2022 byla trestní věc žalobce předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti , Anonymizováno, . Dne 20. 9. 2022 byl žalobce propuštěn z výkonu tresu odnětí svobody. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 4. 10. 2022 jmenovaný soud rozhodl, že k projednání trestní věci žalobce je příslušný , adresa, . V odůvodnění , Anonymizováno, mimo jiné uvedl, že závěry soudu prvního stupně o právní kvalifikaci protiprávního jednání žalobce, kladeného mu za vinu, nejsou dostatečně podloženy provedenými důkazy a jsou přinejmenším předčasné, důkazy shromážděné v přípravném řízení a provedené u hlavního líčení před , adresa, dosud neposkytují dostatečný podklad pro možnost posouzení skutku uvedeného v žalobním návrhu trestným činem, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni krajskému soudu, a proto rozhodl o tom, že k projednání trestní věci žalobce je příslušný , adresa, . Dne 22. 11. 2023 se konalo hlavní líčení, na kterém žalobce požádal, aby bylo hlavní líčení z důvodu změny složení senátu konáno znovu. Žalobce uvedl, že si zřídil datovou schránku a omluvil se, že nedorazil k minulému hlavnímu líčení. Obhájce žalobce trval na výslechu , jméno FO, a , právnická osoba, . Hlavní líčení bylo odročeno na 13. 12. 2023, což vzal žalobce na vědomí. K hlavnímu líčení konanému dne 13. 12. 2023 se žalobce nedostavil. Dne 18. 12. 2023 byl vydán na žalobce příkaz k zatčení. Dne 6. 1. 2024 byl žalobce zatčen. Usnesením ze dne 7. 1. 2024 byla žalobce vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písmeno a) trestního řádu. Soudce vzetí žalobce do vazby odůvodnil tím, že je dána důvodná obava, že se žalobce skrývá před trestním stíháním, a to zejména z toho důvodu, že nemá stálé bydliště a není ke konkrétnímu místu ani nijak pevně vázán. Z průběhu řízení před soudem je dle soudce zřejmé, že v průběhu roku 2023 musí soud opakovaně využívat služeb policie, aby se mu podařilo zjistit, kde se žalobce nachází a bylo jej možné přimět k účasti u hlavního líčení. Žalobce je osobou, která nemá stálé bydliště. Byl bez domova, přebýval u kamaráda a nyní bydlí v garáži, přičemž ani není schopen specifikovat přesnou adresu. Současně bylo zjištěno, že je proti žalobci vedeno další trestní řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž i okolnosti zatčení žalobce nasvědčují, že se dopouští protiprávního jednání. Za tohoto stavu soudce dospěl k závěru, že obava, že by se žalobce trestnímu řízení vyhýbal i nadále, je zcela reálná. Tato obava vychází přitom z konkrétních okolností zjištěných v průběhu trestního řízení, kdy se žalobce v průběhu roku 2023 opakovaně k hlavnímu líčení nedostavil, nijak se neomluvil. Nedodržel ani příslib vyzvednout si písemnosti u soudu, a opakovaně musela být k součinnosti povolána policie, aby byl jeho pobyt zjištěn. Poměrně nevěrohodně vyznívá dle soudce i tvrzení žalobce ohledně pracovní činnosti, když v průběhu hlavního líčení dne 22. 11. 2023 tvrdil, že od 1. 12. 2023 bude řádně zaměstnán v , právnická osoba, a u vazebního zasedání vypověděl, že již 3 měsíce pracuje na černo na stavbě. Zaměstnán by měl být legálně od 7. 1. 2024, což je den vazebního zasedání připadající na neděli. Žalobce dle odůvodnění rozhodnutí nevěděl ani, kde měl ten den pracovat. Dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob měl žalobce ke dni 15. 2. 2024 celkem 18 záznamů. Dne 16. 2. 2024 byl žalobce rozsudkem zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je žalobce stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 4. 2024. Usnesením ze dne 16. 2. 2024 byl žalobce propuštěn z vazby (viz spis , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, ).

5. Přípisem ze dne 16. 7. 2024 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na přiměřené zadostiučinění za trestní stíhání ve výši 50 000 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za vazbu ve výši 52 500 Kč, a to vše z titulu nezákonného trestního stíhání v řízení vedeném u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaný stanoviskem ze dne 12. 9. 2024 konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Náhradu nemajetkové újmy za vazbu žalovaný žalobci nepřiznal (viz přípis právního zástupce žalobce ze dne 16. 7. 2024, stanovisko žalovaného ze dne 12. 9. 2024).

6. Svědek , právnická osoba, při svém výslechu uvedl, že žalobce je jeho synem. O trestním stíhání žalobce se dozvěděl na policii před konáním domovní prohlídky v bytě svědka. Mělo se jednat o nějakou holku, ale svědek přesně nevěděl. U domovní prohlídky nikdo jiný z domu nebyl. Po prohlídce svědek žalobce vyhodil z bytu a dva měsíce s ním nekomunikoval. Žalobci nevěřil, že je nevinný. Do bytu už ho zpátky nepustil. Svědek se žalobcem nyní pravidelně komunikuje. Aktuálně jsou jejich vztahy dobré. Svědek věděl, že žalobce byl od roku 2020 do roku 2024 většinou ve výkonu trestu. Občas žalobce svědkovi volal nebo mu svědek posílal balík či dopis. Když bydlel žalobce u svědka v bytě, svědek většinou doma nebyl, bydlel u staršího syna a žalobce navštěvoval v bytě asi jednou za 14 dnů. Žalobce dle svědka nepracoval. Nevěděl, co celé dny dělal. Svědek věděl, že žalobce byl již ve více věznicích, naposledy v roce 2024 v , Anonymizováno, . Nikdo jiný kromě policie mu o trestním stíhání žalobce nic neříkal. Svědek nevěděl, zda se od žalobce odvrátili kamarádi.

7. Žalobce při své výslechu uvedl, že nejhorší bylo, že s ním přestali komunikovat a někteří, než byl zproštěn, nevěděli, co si o tom mají myslet. Snaží se s nimi navázat kontakt, ale nějak to nejde. Koukají na žalobce přes prsty. S tátou už nemůže jít ani na pivo kvůli šeptandě. U domovní prohlídky nebyl. Otec ho vyhodil po prohlídce z bytu. Šel bydlet na haldu v , Anonymizováno, a po třech měsících šel bydlet do garáže. Ještě v průběhu trestního stíhání začali s otcem komunikovat. Když mu žalobce sdělil, že ho zprostili, byl otec žalobce rád a šli na pivo. Už může chodit k otci na návštěvy. Svědkyně , Anonymizováno, o žalobci roznášela, že znásilňuje malé holky. Ostatní trestnou činnost má za řízení motorových vozidel bez oprávnění, výtržnost. Žalobce se sklidil do ústranní, nechodil mezi lidi, aby na něj neukazovali. Scházeli se parta 20 lidí, koupili si piva, kecali a pak mu řekli, že není vítán. Po zproštění dosud za nimi nebyl. Jen rozhlásil, že je zproštěn. Příčinu vazebního zadržení žalobce spatřoval v nenastoupení výkonu trestu za řízení motorových vozidel. Ve vazbě se dle žalobce rozkřiklo, že je tam za mravnostní trestnou činnost. Zkoušeli to na něj, ale žalobce se nedal a šikaně odolal. U psychiatra ani psychologa se neléčil. Žalobce byl přibližně 15 x chycen bez řidičského oprávnění, 6 byl ve výkonu trestu a 19 x byl trestně stíhán. Nejdelší trest měl 4,5 roku, což byly přeměněné podmínky. Naposledy byl odsouzen za řízení motorových vozidel na konci roku 2023 na 10 měsíců. Propuštěn byl v listopadu 2024. Žalobce nemá stále pracovní místo, pracuje brigádně.

8. Podle ust. § 1 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 3 cit. ust., nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 9 odst. 1 má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže věc byla postoupena jinému orgánu. Podle ust. § 12 odst. 1 zákona nemá právo na náhradu škody ten a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ust. § 28 zákona stanoví způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona nařízením vláda. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona se podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. V intencích shora citovaných mantinelů na věc dopadající právní úpravy se soud zabýval požadavkem žalobcem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou pobytem ve vazbě a nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním. Jak vyplývá mimo jiné i z konstantní judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 605/2009 nebo sp. zn. 28 Cdo 4358/2009) objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě předpokládá současné splnění tří podmínek: 1/ rozhodnutí o vzetí do vazby, ač trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2/ vznik škody a 3/ příčinnou souvislost mezi rozhodnutím o vazbě a vznikem škody. Důkazní břemeno o kumulativním splnění všech těchto podmínek leží na žalobci (poškozeném). V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán, přičemž v době od 7. 1. 2024 do 16. 2. 2024 byl stíhán vazebně. S ohledem na skutečnost, že žalobce odvozoval svůj nárok na zadostiučinění od svého pobytu ve vazbě, soud nejprve posuzoval, zda není nezbytné na věc aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona, tedy zda si žalobce vazbu nezavinil sám. V tomto směru dospěl nalézací soud k závěru, že žalobce si vazbu sám zavinil. K tomuto závěru dospěl na základě spisu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, a zejména usnesení o vzetí žalobce do vazby. Dle usnesení o vzetí žalobce do vazby, kterým byl žalobce vzat do vazby, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. řádu, se žalobce v průběhu roku 2023 opakovaně nedostavoval k hlavnímu líčení, nijak se neomluvil, soud musel opakovaně využívat služeb policie, aby se mu podařilo zjistit, kde se žalobce nachází a bylo jej možné přimět k účasti u hlavního líčení. Žalobce byl bez domova, přebýval u kamaráda v garáži, přičemž nebyl schopen specifikovat přesnou adresu. Současně bylo zjištěno, že proti žalobci bylo pod sp. zn. , Anonymizováno, vedeno další trestní řízení, přičemž i okolnosti zatčení žalobce nasvědčovaly, že se dopouští protiprávního jednání. Žalobce nedodržel ani příslib vyzvednout si písemnosti u soudu. Jako nevěrohodně shledal soudce rozhodující o vazbě tvrzení žalobce ohledně pracovní činnosti, když v průběhu hlavního líčení dne 22. 11. 2023 tvrdil, že od 1. 12. 2023 bude řádně zaměstnán v , právnická osoba, a u vazebního zasedání vypověděl, že již 3 měsíce pracuje na černo na stavbě. Zaměstnán měl být legálně od 7. 1. 2024, což byl den připadající na neděli. Žalobce dle odůvodnění rozhodnutí nevěděl ani, kde měl ten den pracovat. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem má tudíž nalézací soud za to, že na případ žalobce je nutné aplikovat ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona, v důsledku čehož žalobci právo na náhradu nemajetkové újmy vzniklou pobytem ve vazbě podle zákona nevzniklo.

10. Ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním soud opět posuzoval, zda jsou v projednávaném případě kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Nespornou skutečností mezi účastníky byla existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to usnesení ze dne 10. 3. 2021, č.j. , Anonymizováno, . Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 10. 3. 2021, a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby. Z nesporných tvrzení účastníků dále vyplynulo, že žalobce své nároky u žalovaného uplatnil dne 16. 7. 2024, a to ve shodné výši, v jaké byly uplatněny v žalobě, přičemž žalovaný stanoviskem ze dne 12. 9. 2024 konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání.

11. Za dané situace soud prvního stupně posuzoval, zda žalobci vznikla v příčinné souvislosti se shora uvedeným nezákonným rozhodnutím žalobcem tvrzená nemajetková újma, v jejíž souvislosti se žalobce domáhal náhrady ve výši 50 000 Kč.

12. Výslechem svědka , právnická osoba, bylo v řízení prokázáno, že jmenovaný po provedení domovní prohlídky v bytě svědka žalobce vyhodil z bytu a dva měsíce s ním nekomunikoval. Svědek žalobci nevěřil, že je nevinný. O trestním stíhání žalobce se měl svědek dozvědět od policie před provedením domovní prohlídky. Jak však vyplývá z obsahu spisu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , domovní prohlídka se v bytě svědka uskutečnila již dne 20. 8. 2020, tedy více než 6 měsíců před vydáním nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce. V předmětné době tudíž žalobce ještě stíhán nebyl. Pokud tedy svědek vyhodil žalobce z bytu a na nějakou dobu s ním přestal komunikovat, stalo se tak v důsledku provedení domovní prohlídky a nikoli v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce. Jestliže sám žalobce tvrdil, že se od něho v důsledku zahájení trestního stíhání pro mravnostní trestnou činnost odvrátili kamarádi, kteří s ním přestali komunikovat a koukají na něj přes prsty, nebyla tato skutečnost v řízení jednoznačně prokázána, když byla prokazována toliko výpovědí žalobce. Obecně však lze přisvědčit, že mravnostní a násilná trestná činnost je společností vnímána více negativně než jiná trestná činnost. Nelze tudíž zcela vyloučit, že žalobci mohla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí určitá nemajetková újma. Tato však nebyla dle provedeného dokazování natolik významná, aby ve vztahu k osobě žalobce odůvodňovala zadostiučinění v penězích. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu je totiž nezbytné přihlédnout i k osobě žalobce, kdy tento je osobou s poměrně bohatou trestní minulostí, neboť ke dni 15. 2. 2024 měl již 18 záznamů v rejstříku trestů, přičemž i v době podání žaloby vykonával další trest odnětí svobody, ze kterého byl propuštěn teprve 16. 12. 2024. Je tak nepochybné, že žalobce opakovaně páchá trestnou činnost, přičemž dosud neprokázal, že dokáže vést řádný život, v rámci kterého by respektoval veškeré právní normy, kdy dobu 5 měsíců od propuštění z posledního výkonu trestu odnětí svobody nelze považovat za dostatečnou. S ohledem na uvedené dospěl nalézací soud k závěru, že v případě žalobce by bylo poskytnutí zadostiučinění v penězích v rozporu s obecně přijímaným principem spravedlnosti a že konstatování, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, a omluva za příslušné nezákonné rozhodnutí, které byly poskytnuty žalobci žalovaným ve stanovisku ze dne 12. 9. 2024, jsou dostatečným zadostiučiněním za žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu. Soud prvního stupně je přesvědčen, že zadostiučinění v penězích by žalobci naleželo pouze v případě, kdy by tvrdil a prokázal vznik významné nemajetkové újmy. Žalobce však dle názoru nalézacího soudu vznik významné nemajetkové újmy netvrdil a neprokázal.

13. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

14. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada v paušální výši 300 Kč za podání vyjádření ve věci.