27 C 226/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce , příjmení republika Německo zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa jednající anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení 115 775 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 43 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 72 275 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku. 1) Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení zadostiučinění ve výši 549 000 Kč vzniklého mu v důsledku vzetí do vazby a zahájení a pokračování trestního stíhání jeho osoby coby osoby obviněné na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, 1. OOK, o zahájení trestního stíhání, [číslo jednací], pro trestný čin loupeže dle ust. § 173 odst. 1,2 písm. b) tr. zák k § 23 tr. zák. Žalobce byl dne 14. 5. 2021 vzat do vazby, ve které byl do 2. 7. 2021. K jeho omezení na svobodě došlo již dne 13. 4. 2021 ve [příjmení] republice [země], kde byl zadržen a umístěn do předávací vazby na základě procesních kroků učiněných českými OČTŘ. Usnesením státního zástupce ze dne 21. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo tr. stíhání žalobce zastaveno. Usnesení žalobce obdržel 3. 11. 2021. Uvedl, že ve vazbě trpěl psychickými problémy, které se projevovaly sebepoškozováním, poruchami spánku, kvůli čemuž mu byly předepsány silné léky, a strachem ze stísněných prostor. Krátce po vzetí do vazby se mu narodila dcera, o které neměl žádné informace díky komunikačnímu odříznutí od své rodiny. Taktéž neměl informace o stavu matky jeho dcery. Za nezákonnou vazbu žádal 299 700 Kč (81 dnů x 3 700 Kč) a dalších 250 000 Kč coby náhradu újmy způsobené utrpěním z informačního vakua o stavu manželky a dcery a z nemožnosti být u porodu své dcery. Žalobce uplatnil u žalované nárok na finanční zadostiučinění, žalovaná však do dne podání žaloby žalobcem uplatněný nárok nevyřídila. 2) Při jednání dne 25. 7. 2023 žalobce uvedl, že se žalobce domáhá odškodnění pouze z jednoho odpovědnostního titulu, a to je nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonné vazby vykonané v období od 13. 4. 2021 do 2. 7. 2021, tj. 81 dnů. Poté upřesnil, že od 12. 5. 2021 se domáhá odškodnění z titulu nezákonné vazby, od 13. 4. 2021 do 11. 5. 2021 z titulu nezákonného trestního stíhání. 3) Na to soud vyzval žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení, a to tak, že uvede v čem konkrétně, v jakých konkrétních důvodech věcných nemajetková újma v souvislosti s vykonanou vazbou spočívá, a k jakých konkrétním zásahům do osobnostní sféry žalobce došlo, a k prokázání takto doplněných tvrzení předložil má-li je k dispozici, nebo označil všechny důkazy. Na to žalobce odkázal na podání učiněná ve spise. Dále soud vyzval žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby provedl srovnání ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv a není-li jich, pak i porušení jiných práv, kdy bude zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Žalobce srovnávací judikaturu nedoplnil. 4) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na poskytnutí finančního zadostiučinění ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk/. Obě složky nároku posoudila jako nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí o vazbě, kdy požadavek na zaplacení 250 000 Kč posoudila jako okolnost, která navyšuje intenzitu nemajetkové újmy. Žádosti žalobce částečně vyhověla po podání žaloby, kdy shledala nárok důvodným co do částky 78 000 Kč za vykonanou vazbu v období od 12. 5. 2021 do 2. 7. 2021 (52 dní). Za den trvání vazby poskytla žalobci 1 500 Kč. Uvedla, že si je vědoma tvrzení žalobce o jeho zadržení již dne 13. 4. 2021, nicméně tato skutečnost se jí nepodařila ověřit. V případě, že by byla tato okolnost postavena soudem najisto, je připravena poskytnout žalobci zadostiučinění i za období od 13. 4. 2021 do 11. 5. 2021. 5) Vzhledem k tomu, že žalobce vzal následně žalobu co do 433 925 Kč zpět, soud usnesením vyhlášeným při jednání dne 25. 7. 2023 řízení v rozsahu zpětvzetí dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil. Žalobce uvedl, že požaduje výši denní náhrady 1 775 Kč z důvodu, že je rezidentem v [země] a 75 EUR odpovídá [anonymizováno] právní úpravě, tj. 65 775 Kč po zohlednění plnění žalovanou a 50 000 Kč paušální náhradu za nemožnost být přítomen u porodu své dcery, nemožnost být v kontaktu s rodinou a za psychické útrapy. <b>6) Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení stran učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:</b> 7) Usnesením policejního orgánu ze dne 2. 11. 2020, [číslo jednací], bylo zahájeno mj. trestní stíhání žalobce pro spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení si žalobce převzal 12. 5. 2021, obhájce téhož dne. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce podal dne 17. 5. 2021 stížnost, která byla usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 7. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] zamítnuta. Usnesením Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV z 1. 7. 2021, [číslo jednací], byla ze společného řízení vyloučena trestní věc žalobce pro trestný čin loupeže spáchané ve spolupachatelství dílem dokonaných a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 173 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a § 23 trestního zákoníku Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 21. 10. 2021, rozhodnutí nabylo právní moci 16. 11. 2021 (viz spis Policie ČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to usnesení o zahájení tr. stíhání, stížnost žalobce ze dne 17. 5. 2021, usnesení o vyloučení tr. věci žalobce ze společného řízení ze dne 1. 7. 2021, usnesení MSZ v Praze ze dne 7. 7. 2021 o zamítnutí stížnosti a nesporná tvrzení účastníků). 8) Obvodní soud pro Prahu 2 vydal evropský zatýkací rozkaz pod sp. zn. [spisová značka], vyžádaná osoba žalobce. Evropský zatýkací rozkaz byl vydán na základě příkazu k zadržení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. [číslo jednací], a v odůvodnění obsahuje informaci o tom, že v databázích [anonymizováno] policie žalobce má kriminální záznamy ve spojitosti s trestnými činy majetkového i násilného charakteru, měl být zaměstnán jako pomocná pracovní síla. Horní hranice trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s omezením svobody činila 12 let. Žalobce byl omezen na osobní svobodě v [země] od 13. 4. 2021 do 12. 5. 2021. Žalobce byl dne 12. 5. 2021 v 11.05 hodin zadržen českým policejním orgánem po předání žalobce od [anonymizováno] OČTŘ na státních hranicích, hraniční přechod [anonymizováno] Policie ČR podala dne 12. 5. 2021 Městskému státnímu zastupitelství v Praze podnět k podání návrhu na vzetí do vazby žalobce. Dne 13. 5. 2021 Městské státní zastupitelství v Praze podalo návrh na vzetí do vazby na žalobce. Dne 14. 5. 2021 se konalo vazební zasedání, při kterém bylo vyhlášeno usnesení, na základě kterého byl žalobce vzat do vazby podle § 67 písm. a), b) trestního řádu. Vazba byla započtena od omezení osobní svobody 12. 5. 2021. Na základě usnesení Městského státního zastupitelství v Praze z 2. 7. 2021, č. j. 1 KZV 178/2020-164, byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu, neboť důvody vazby pominuly. Žalobce byl propuštěn z vazby na svobodu na základě příkazu k propuštění obviněného z vazby z 2. 7. 2021 (viz spis Policie ČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to evropský zatýkací rozkaz na č. l. 109, příkaz k zadržení žalobce na č. l. 119, protokol o zadržení žalobce na č. l. 122, podnět k podání návrhu na vzetí do vazby na č. l. 132, návrh na vzetí do vazby žalobce ze dne 13. 5. 2021, protokol o vazebním zasedání ze dne 14. 5. 2021, usnesení o propuštění žalobce z vazby na svobodu ze dne 2. 7. 2021, příkaz k propuštění žalobce z vazby na č. l. 145, potvrzení vydané nápravným zařízením [anonymizováno] a nesporná tvrzení účastníků učiněná při jednání). 9) Žalobci se dne 19. 5. 2021 v [obec] narodila dcera [jméno] [celé jméno žalobce] (viz rodný list [jméno] [celé jméno žalobce] a nesporná tvrzení účastníků). Při pobytu ve vazbě ve [anonymizováno] a [anonymizováno] v období od 12. 5. 2021 do 2. 7. 2021 se žalobce choval standardně, nebyl řešen kázeňsky. Po vstupním psychologickém pohovoru byl z podnětu psychologa umístěn na celu s kamerovým záznamem, neboť psycholog měl informace o jeho možných sebevražedných sklonech a žalobce nespolupracoval. Sedl si na zem před celu, byl dráždivý až agresivní. Občas výhružně sdělil, že při pohledu na fotku svých dětí se chce podřezat. Po cca. 10 dnech pobytu ve vazbě s žalobcem již nebyly problémy (viz hodnocení výkonu vazby ze dne 31. 5. 2023 a sdělení [anonymizováno 6 slov] [příjmení] [příjmení] ze dne 9. 6. 2023). 10) Žádostí ze dne 3. 5. 2022 žalobce uplatnil žalovaný nárok u žalované. Žalovaná přijetí žádosti potvrdila dne 5. 5. 2022. Dopisem ze dne 1. 3. 2023 tuto žádost k výzvě žalované doplnil. Žalovaná ve stanovisku ze dne 6. 3. 2023 shledala žalobcův nárok částečně důvodným a přiznala žalobci 78 000 Kč (viz uplatnění nároku ze dne 3. 5. 2022, potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce ze dne 5. 5. 2022, stanovisko žalované ze dne 6. 3. 2023, výzva k doplnění adresovaná žalobci ze dne 20. 2. 2023, doplnění žádosti o odškodnění ze dne 1. 3. 2023 a výzva žalované adresovaná žalobci). <b>11) Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 12) Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 13) Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 14) Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním dle ust. § 8 odst. 1 a dle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk je dána tedy, pokud bylo rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. 15) Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně uplatnil žalovaný nárok. 16) Nárok na náhradu škody způsobené sdělením obvinění či rozhodnutím o vazbě se posuzuje podle ust. § 5 písm. a), §§ 7 a 8OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Stejný význam jako zrušení pravomocného rozhodnutí o vznesení obvinění pro nezákonnost má i zproštění obžaloby (viz např. rozh. NS ČR sp.zn. 25 Cdo 1487/2001). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v daném případě je odpovědnostním titulem náhrady škody nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o vzetí žalobce do vazby (ze dne 14. 5. 2021, zadržen 12. 5. 2021). Současně žalovaná nesporovala, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení tr. stíhání, kdy tr. stíhání proti žalobci bylo následně zastaveno. V období zadržení žalobce v [země] od 13. 4. 2021 do 11. 5. 2021 již bylo usnesení o zahájení tr. stíhání vydáno (byť žalobce jej neměl doručeno) a za účelem dodání žalobce do ČR pro účely tr. řízení byl vydán evropský zatýkací rozkaz. Z tohoto důvodu má soud zadržení žalobce v tomto období taktéž v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími vydanými v předmětném tr. řízení (usnesením o zahájení tr. stíhání). 17) Žalobce vykonával vazbu v ČR v době od 12. 5. 2021 do 2. 7. 2021 (52 dní), přičemž tato byla vykonávána jako vazba útěková podle § 67 písm. a), b) trestního řádu, což mu neumožňovalo realizovat návštěvy jeho blízkých. Zároveň se jeho bydliště nacházelo v [země], tedy žalobce vazbu vykonával v nedomovském státě. V cele se nenacházel sám, nicméně zprvu vazbu snášel špatně, kdy nespolupracoval, byl neklidný a při pohledu na fotky svých dětí vyhrožoval sebevraždou. Žalobcem tvrzené realizované sebepoškozování soud nemá za prokázané. Soud dále shledal zásah do jeho rodinného života, neboť se mu při pobytu ve vazbě narodila dcera a žalobce tak nemohl být u porodu. Co se týče období od zadržení v [země] do předání českým OČTŘ (13. 4. 2021 do 11. 5. 2021, tj. 29 dnů) soud má taktéž za prokázaný zásah do rodinného života a zohlednil rovněž skutečnost, že tr. řízení probíhalo v jiném státě, kdy žalobce věděl o tom, že bude předán českým OČTŘ. 18) Soud při stanovení výše zadostiučinění postupoval v souladu konstantní soudní judikaturou, reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, podle něhož je zde adekvátním odškodněním částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby. Seznal přitom za adekvátní odškodnění žalobce v uvedeném období maximální částku z tohoto rozmezí ve výši 1 500 Kč za jeden den výkonu vazby shodně jako žalovaná. Zohlednil zde nejen prvotní špatný psychický stav žalobce po vzetí do vazby, ale i to, že žalobce nemohl být přítomen narození své dcery a neměl informace o stavu matky a dítěte. Dále že se tr. řízení odehrávalo v jeho nedomovském státě. Žalobci tedy za 81 dnů výkonu vazby a částce 1 500 Kč za jeden den výkonu vazby náleží celkem částka 121 500 Kč, po odečtení částky 78 000 Kč uhrazené žalovanou, pak částka 43 500 Kč. Žalovaná ostatně ani nesporovala, že částku 1 500 Kč za den by žalobci přiznala i za období 13. 4. 2021 do 11. 5. 2021 v případě, že bude prokázáno, že v tomto období byl žalobce zadržen, což se stalo. 19) Pro úplnost soud uvádí, že denní odškodnění nelze v daném případě odvozovat od [anonymizováno] právní úpravy. Nezákonná rozhodnutí byla vydána v rámci české jurisdikce a odškodnění je poskytováno dle české právní úpravy OdpŠk, tudíž se použije výše citovaná judikatura. 20) S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl celkem ohledně částky 72 275 Kč (výrok II. rozsudku) a žalobě vyhověl celkem ohledně částky 43 500 Kč (výrok I. rozsudku). 21) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Žalobce měl ve věci, v níž rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu, úspěch částečný, a to jak ohledně částky, kterou mu žalovaná uhradila až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k tomu určené a po podání žaloby, tak ohledně částky uvedené ve výroku I. rozsudku. Přísluší mu tak plná náhrada nákladů řízení, jež odpovídá částce 18 456 Kč uvedené ve výroku III. rozsudku. Konkrétně odměna advokáta za zastupování podle ust. § 137 odst. 2 o.s.ř., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 a 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif /dále„ AT“ /; k aplikaci ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, ve výši 12 400 Kč za 4 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast při jednání soudu po 3 100 Kč/úkon, dále náhrada hotových výdajů advokáta podle ust. § 13 odst. 3 AT za totéž ve výši 1 200 Kč, tj. 4x300 Kč a zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč Částky odměny a náhrady hotových výdajů byly v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. konečně zvýšeny o 2 856 Kč odpovídajících náhradě za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %, jíž je advokát žalobce jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést. 22) Lhůta k plnění ve vyhovujícím výroku o věci samé i o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; soudu je z jeho činnosti známo, že tato lhůta odpovídá administrativním podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.