27 C 226/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozený Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno jednající Jméno žalované , IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 420 000 Kč s příslušenstvím a omluvu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 178 252 Kč za den 26. 10. 2023 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení 400 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 389 801 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 198 252 Kč od 26. 4. 2023 do 25. 10. 2023 zamítá.

IV. Žaloba se co do požadavku žalobce na poskytnutí omluvy žalovanou ve znění „, Anonymizováno, se omlouvá , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , v jehož důsledku bylo vedeno nejdříve , právnická osoba, , , podezřelý výraz, pod sp. zn. , Anonymizováno, , následně , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, a Nejvyšším soudem pod sp. zn. , Anonymizováno, , předmětné trestní věci jeho nezákonného trestního stíhání a za nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě“ a uveřejnění této omluvy na dobu minimálně 90 dnů na webových stránkách žalované zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 53 097 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku. 1) Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2023 domáhal náhrady škody v podobě výdajů za obhajobu a náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vedené proti němu u , adresa, pod sp. zn. , právnická osoba, požadoval v částce 108 053 Kč a náhradu nemajetkové újmy požadoval ve výši 500 000 Kč včetně zveřejnění omluvy žalovanou. Uvedl, že jeho trestní stíhání pro přečin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu podplácení dle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku bylo zahájeno usnesením , podezřelý výraz, č. j. , Anonymizováno, ze dne 13. 6. 2017. Žalobce byl rozsudkem , adresa, ze dne 6. 10. 2022 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, v právní moci dne 27. 10. 2022. K nemajetkové újmě uvedl, že téměř 5 let a 4 měsíce byl vystaven trestnímu stíhání, v jehož průběhu mu byl uložen pravomocně peněžitý trest ve výši 50 000 Kč, který uhradil. Teprve po zásahu Nejvyššího soudu byl po 8 měsících pravomocný rozsudek zrušen a věc byla vrácena nižším soudům k dalšímu projednání. Žalobce byl v průběhu trestního řízení frustrován, měl dojem, že jeho obhajoba je zlehčována, došlo k zásahu do jeho soukromého a osobního života. Byl bezúhonný, hrozil mu trest až 6 let odnětí svobody. Po celou dobu trestního stíhání byl ve stresu a trpěl poruchami spánku. Věc byla medializována. Médii byl žalobce vykreslován jako osoba nabízející úplatek, ačkoliv tomu tak nikdy nebylo. Před zahájením trestního stíhání byl podnikatelsky aktivní. Kromě společnosti , právnická osoba, , která byla spolu s ním tr. stíhaná, působil ve více společnostech. Obchodní společnosti byly trestním stíháním žalobce významně omezeny ve svých podnikatelských aktivitách. Obchodní partneři často bez dalšího vysvětlení od další spolupráce ustoupily či přerušily. Poškození dobrého jména a cti žalobce tak mělo přímý negativní důsledek na jeho podnikání. Společnosti, ve kterých žalobce figuroval, přestaly pravomocným odsouzením žalobce splňovat základní způsobilost dle zákona o zadávání veřejných zakázek, ačkoliv do té doby pravidelně obdobných veřejných zakázek úspěšně účastnily. Žalobce nároky uplatnil u žalované dne 25. 4. 2023, která je ke dni podání žaloby nevyřídila.2) Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že u ní žalobce dne 25. 4. 2023 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 108 053 Kč představující výdaje na obhajobu a náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Dne 25. 10. 2023 projednala žádost žalobce a téhož dne mu doručila stanovisko, kterým přiznala žalobci na náhradě škody 98 252 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč. K výplatě odškodnění došlo dne 26. 10. 2023. Potvrdila, že žalobce byl v průběhu řízení pravomocně odsouzen, nicméně mu byl uložen shovívavý samostatný peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Státní zástupce navrhoval podmíněný trest a vedle něj peněžitý trest, tudíž obava žalobce z hrozícího trestu nemohla být velká. Uvedla, že žalobce byl již dříve odsouzen za bagatelní trestnou činnost (maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). Potvrdila, že kauza byla ze začátku hodně medializována, nicméně se tak dělo z důvodu, že mezi obviněnými se nacházel bývalý zastupitel , adresa, . Poté, co , jméno FO, zemřel, zájem médií upadl a veřejnost se hlavních líčení již neúčastnila. Zároveň bylo trestní stíhání žalobce zahájeno se značným odstupem, tudíž žalobce nepociťoval medializaci v plné síle. Tvrzenou újmu spočívající v nemožnosti účastnit se veřejných zakázek přirovnala k újmě vznikající těmto právnickým osobám, nikoliv žalobci.3) Usnesením ze dne 27. 3. 2024, č. j. 27 C 226/2023–73, bylo řízení co do částky 188 053 Kč zastaveno, jelikož žalobce vzal dne 23. 2. 2024 žalobu zpět na náhradě nemajetkové újmy do částky 80 000 Kč a nárok na náhradu škody v podobě obhájného vzal zpět zcela i bez plného uspokojení nároku žalovanou. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy.4) Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované dne 25. 4. 2023 a že žalovaná poskytla žalobci na náhradě nemajetkové újmy 80 000 Kč. Rovněž byl mezi účastníky řízení nesporný průběh trestního řízení vedený u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením , podezřelý výraz, ze dne 13. 6. 2017, č. j. , Anonymizováno, , pro přečin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 t.z. a zločinu podplacení dle § 332 odst. 1. odst. 2, písm. b) t.z. Rozsudkem , adresa, ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. , Anonymizováno, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu z jednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 t.z. a byl mu uložen peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč. Proti rozsudku žalobce podal odvolání. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 28. 7. 2021, č. j. , Anonymizováno, , bylo odvolání zamítnuto. Žalobce podal dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 3. 2022 zrušil pravomocné odsouzení žalobce a přikázal soudu I. stupně, aby věc znovu projednal. Rozsudkem , adresa, ze dne 6. 10. 2022, č. j. , Anonymizováno, , byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 10. 2022. Dále účastníci řízení činí nesporným, že žalobce vykonal pravomocný peněžitý trest ve výši 50 000 Kč, který mu byl vrácen.5) Soud vyzval žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení označení důkazu k prokázání jednotlivých dopadů do osobnostní sféry žalobce, tedy do jeho rodinného pracovního, společenského života. K tomu žalobce uvedl, že jeho společnost se účastnila vzdělávání školských zařízení a účastnila se veřejných zakázek nebo výběrových řízení. Po dobu trestního stíhání žalobce společnostem nechodily ani nabídky na další zapojení se do jiných výběrových řízení. Rovněž společnosti nesplňovaly podmínku bezúhonnosti statutárních orgánů. V médiích byl uváděn žalobce i společnost , právnická osoba, , v mediích se poznal, okolí vědělo, že žalobce v této kauze vystupuje a že působí jako statutární orgán této společnosti. Žalobce odkázal z pohledu srovnávací judikatury na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 91/2022, Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 304/2011 a Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 496/2016.6) Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.7) V rámci tr. řízení žalobce byla stíhána mj. společnost , právnická osoba, Žalobci bylo kladeno za vinu, že se dopustil přečinu z jednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražby podle § 256 odst. 1 tr. zkn.. v jedno činném souběhu se zločinem podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zkn. Společnost , právnická osoba, se měla dopustit stejného trestného činu. Žalobce byl dříve trestním příkazem , adresa, z 9. 5. 2017, sp. zn. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 27. 5. 2017, odsouzen ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zkn. k peněžitému trestu ve výměře 30denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč, za současného uložení náhradního trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců a dále k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Státní zástupce navrhoval uložit všem obviněným peněžité tresty (viz. část spisu , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ).8) Svědek , jméno FO, při svém výslechu uvedl, že žalobce je jeho obchodní partner, znají se asi 12 let. O trestním stíhání žalobce se dozvěděl od něj. Uvedl, že žalobce byl z trestního stíhání šílený, nebyl schopen práce. Měl strach o uložení trestu zákazu činnosti. V době tr. stíhání žalobce nebyl schopen práce, neustále o tom hovořil. Žalobce měl strach o to, jak by jeho rodina nesla odsouzení, neboť pochází z učitelské rodiny. Žalobce v době tr. stíhání nebavily volnočasové aktivity, díval se do prázdna, byl paralyzovaný. Obecně mají žalobce lidé rádi, protože je veselý, snaží se maximálně vyjít všem vstříc. Svědek potvrdil, že žalobce měl problémy se spánkem a uvedl, že žalobce navštívil psychologa. Společnost , právnická osoba, se stará o výuku dětí, zabývá se školním stravováním. Společnost vlastní žalobce, svědek je jednatel. V době trestního stíhání společnost neomezila svou činnost, měl za to, že se společnost i v době tr. stíhání účastnila menších veřejných zakázek. Měnili se její majitelé, což nesouviselo s tr. stíháním. Odliv žáků ve společnosti svědek nezaznamenal (viz. výslech svědka , jméno FO, ).9) Svědkyně , jméno FO, při svém výslechu uvedla, že žalobce je její dlouholetý kamarád a dříve spolu spolupracovali. Po zahájení trestního stíhání se žalobce cítil ukřivděný, byl velmi nervózní a dotčený. V tu dobu hodně kouřil, byl hodně pohublý a nervózní. V roce 2017 se žalobce i rozcházel s bývalou přítelkyní. Žalobce dříve pracoval pro firmu svědkyně jako obchodní ředitel. Uvedla, že stres u žalobce z trestního stíhání trval dlouhou dobu. Byl nárazový, neboť žalobce se cítil hůř před každým hlavním líčením. Potvrdila, že žalobce chodil na terapie v době trestního stíhání a měl problémy se spánkem. Uvedla, že s žalobcem přestaly komunikovat určité osoby, konkrétně lidé z , Anonymizováno, . Rovněž jí říkal, že se ho na trestní řízení vyptávali lidé. V době trestně stíhaní se žalobce neúčastnil veřejných zakázek v rámci , adresa, , neboť by bylo riziko, že by to na něj mohl někdo vytáhnout. Rovněž uvedla, že podnikání je pro žalobce velmi důležité (viz. výslech svědkyně , jméno FO, ).10) Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že se nejhůře cítil po zahájení trestního stíhání. V této době vážil 102 kilo, 20 kg přibral po zahájení tr. stíhání. Během prvních 3 měsíců byl nepoužitelný. Jeho otec působil jako ředitel základní škole na maloměstě, matka i sestra byly učitelkami, z čehož vzniklo reputační riziko ostudy. Každý den se budil se strachem, co na to rodina řekne. Kauzu před rodiči tajil do té doby, než o ní informovala média. Partnerka jej podporovala. Špatně spal, byl ve stresu, což kompenzoval jídlem a kouřením. Celé řízení mu přišlo naprosto absurdní. Přestali jej zvát na několik výběrových řízení. Přišel o některé přátele, omezil chození na společenské akce, začal se vyhýbat některým skupinám lidí. Někteří lidé se mu přestali ozývat. Postupem času se začal dávat dohromady. Trpěl lehkou úzkostí, poruchy se spánkem měl zhruba od prvního mediálního článku, kde se dočetl, že , jméno FO, je ve vazbě. Nyní má už spánek výrazně lepší, lékaře nevyhledal, začal více sportovat a dělat relaxační techniky. Vždy pracoval v segmentu školního stravování a firemního stravování. Ve společnosti , právnická osoba, nikdy nepůsobil jako statutární orgán ani jako ředitel. Veřejných zakázek se účastnilo pouze , právnická osoba, Zde fungoval jako řadový pedagog. Nyní se jim daří výborně. V době trestního stíhání ve společnosti figuroval pouze jako poradenský subjekt. Uvedl, že psal redaktorovi s ohledem na to, že předtím byla média tak aktivní, proč nejsou nyní a na to odpověď neobdržel. Byl zaměstnán ve společnosti , jméno FO, (svědkyně) , právnická osoba, a musel kvůli problému s trestním stíháním skončit. Společnost , právnická osoba, pro něj nepředstavovala žádnou část obživy, neboť i v době trestního řízení v podstatě nefungovala (viz. účastnický výslech žalobkyně). Soud zhodnotil výpověď žalobkyně jako věrohodnou, bez vnitřních rozporů a uvěřil jí.11) Kauza byla medializovaná z důvodu stíhání mj. bývalého zastupitele , adresa, . V médiích se hovořilo o korupci kvůli pronájmu městského majetku, byl uváděn popis vytýkaného jednání a to, že obžalován byl bývalý šéf finančního výboru, několik podnikatelů a firem. Konkrétně bylo stíháno 6 osob, z toho 4 fyzické a 2 právnické. V jednom článku bylo uvedeno jméno žalobce a uložení peněžitého trestu s tím, že v kauze měl žalobce uvíznout spolu se svou firmou , právnická osoba, (, podezřelý výraz, ).12) Žalobce působí jako jednatel ve společnosti , právnická osoba, od 11. 8. 2022, jako společník od 1. 11. 2021 dosud (viz. výpis z obchodního rejstříku , právnická osoba, ke dni 19. 10. 2023). Žalobce působí jako jednatel ve společnosti , právnická osoba, . od 19. 10. 2020 dosud, zároveň vystupuje jako jediný společník společnosti od 19. 10. 2020, kdy byla společnost i založena (viz. výpis z obchodního rejstříku , právnická osoba, . ke dni 19. 10. 2023). Žalobce působil jako jednatel ve společnosti , právnická osoba, od 14. 1. 2016 do 13. 12. 2018, kdy mu zaniklo i členství. Zároveň působil jako společník ve společnosti od 14. 2. 2017 do 28. 3. 2019. V ostatních skutečnostech je uvedeno, že rozsudkem , adresa, ze dne 22. 2. 2021 v právní moci dne 28. 7. 2021 ve spojení s usnesením , Anonymizováno, z 28. 7. 2021 byla společnost odsouzena k trestu zrušení, původní rozsudek byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, tedy kdy nabyl právní moci novým rozsudkem , právnická osoba, , který nabyl právní moci 26. 10. 2022, byla společnost zproštěna obžaloby (viz. výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ke dni 19. 10. 2023). Ve společnosti , právnická osoba, žalobce působil jako jednatel od 9. 10. 2018 do 25. 11. 2022, jako společník od 15. 6. 2021 do 21. 12. 2022 (viz. výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ke dni 19. 10. 2023). Ve společnosti , Anonymizováno, žalobce vystupuje jako jediný člen představenstva od 7. 2. 2017 dosud (viz. výpis z obchodního rejstříku společnosti , Anonymizováno, ke dni 19. 10. 2023). Ve společnosti , právnická osoba, žalobce vystupuje jako jednatel od 4. 10. 2021 dosud, současně je společníkem (viz. výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ke dni 19. 10. 2023). Ve společnosti , právnická osoba, je žalobce společníkem s velikostí obchodního podílu 100 % od 17. 6. 2021 dosud (viz. výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, ke dni 19. 10. 2023).13) Z důkazů výše citovaných a nesporných tvrzení účastníků byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprováděl další důkazy pro nadbytečnost. Skutkový závěr odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním, na které soud ve stručnosti odkazuje.14) Po právní stránce posoudil soud věc takto:15) Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.16) Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.17) Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.18) Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., neboť u žalované předběžně uplatnil žalované nároky.19) Žalobce požadoval náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jelikož provedeným dokazováním trestním spisem a nespornými tvrzeními účastníků bylo prokázáno, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání a žalobce byl obžaloby zproštěn, odpovědnostní titul je dán.20) Předmětem řízení zůstal pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a příslušenství, neboť žalobce vzal žalobu co do jistiny na nároku na náhradu škody zpět pro plnění žalované.21) V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újmy vznikla.22) Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).23) Povaha trestní věci:24) Žalobce byla stíhán pro přečin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu podplácení dle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Povaha trestného činu obecně budí vyšší společenské odsouzení než běžná majetková trestná činnost, nikoliv však takové veřejné odsouzení jako trestní stíhání za násilné trestné činy. Žalobci hrozil nepodmíněný trest až 6 let, ale státní zástupce a ostatně i soud žalobci uložil pravomocně peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Jeho trestní stíhání bylo medializováno, jednalo se o kauzu podplácení na , adresa, vč. stíhání zastupitele , adresa, . Medializace kauzy probíhala především kolem zastupitele, nicméně žalobce byl v jednom článku zmíněn jménem. Byť soud při hodnocení nemajetkové újmy k medializaci kauzy přihlédl, medializace sama o sobě je prostým důsledkem zásady veřejnosti tr. řízení a není dána příčinná souvislost mezi medializací případu a nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).25) Délka trestního řízení:26) Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce činila 5 let a 4 měsíce. Vzhledem k samotné délce trvání trestního stíhání soud uzavřel, že trestní stíhání trvalo přiměřenou dobu. Jednalo se o velkou kauzu s velkým počtem obviněných s jistou skutkovou, právní i procesní složitostí. Ani další postup orgánů činných v trestním řízení dle názoru soudu hodnotit jako účelový či jako excesivní. Nelze ani uzavřít, že trestní stíhání bylo zahájeno zcela bezdůvodně. Rozhodnutí státního zástupce, zda podá či nepodá žalobu je ovládáno ustanovením § 176 t. ř., že kterého plyne: „Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy.“ Shodně pak i § 177 písm. c) t. ř. upravující obsah obžaloby. Obě normy vyžadují a pro podání obžaloby je nezbytné, aby státní zástupce ze shromážděných důkazů dospěl k závěru, že obviněná osoba spáchala jí za vinu kladené jednání postihované trestním právem. Míra jistoty, že obviněný spáchal trestný čin, je v případě podání obžaloby výrazně nižší, než jaká je požadována pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Při podání obžaloby se neuplatňuje zásada in dubio pro reo, a obžalobu je tedy třeba podat, i pokud se v průběhu vyšetřování nepodaří rozptýlit pochybnosti o tom, zda se obviněný stíhaného skutku dopustil, a současně již nepřipadá do úvahy provedení dalších důkazů (blíže viz komentář k § 176 t. ř. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. ISBN 978-80-7552-600-7). Pro soud v odškodňujícím řízení je stěžejní výrok rozhodnutí z posuzovaného řízení, a nikoliv odůvodnění rozhodnutí. Na základě uvedeného soud dovodil, že újma žalobce nebyla navýšena excesivním způsobem jednání orgánů činných v trestním řízení.27) Následky způsobené v osobní sféře poškozeného:28) Újma měla dle žalobních tvrzení spočívat ve velkém stresu žalobce, začal trpět poruchami spánku a mělo dojít k poškození jeho dobrého jména, cti a pověsti. Rovněž mělo dojít k omezení podnikatelských aktivit, neboť třetí strany s žalobcovými společnosti omezily či přerušily spolupráci. Společnosti měly být vyloučeny z účasti ve veřejných zakázkách. V řízení bylo prokázáno, že žalobce trpěl stresem, nejistotou ohledně výsledku řízení a poruchami spánku. Rovněž žalobce více kouřil a kolísala mu váha (viz. výpověď žalobce a svědků). Svědkové shodně uvedli, že žalobce vyhledal psychoterapeuta. Žalobce přestal v důsledku tr. stíhání chodit do společnosti, někteří lidé s ním přestali komunikovat (viz. účastnická výpověď žalobce a svědků). Rodina žalobce podporovala (partnerka), nicméně žalobce měl obavy z rodičů, co na trestní stíhání řeknout, neboť jsou učitelská rodina z menšího města. Soud má dále za prokázané, že se u žalobce snížila pracovní výkonnost, byl stresem až paralyzovaný. Soud dále shledal poškození profesní a občanské pověsti žalobce mj. v důsledku pravomocného odsouzení žalobce. Bylo prokázáno (a mj. soud uvěřil žalobci), že některé osoby s žalobcem přerušily či ukončily spolupráci či se mu vyhýbaly. Společnost , právnická osoba, , ve které žalobce působil jako jednatel, byla trestně stíhána spolu s žalobcem. Jedná se o samostatnou entitu, stejně jako všechny další právnické osoby odlišné od žalobce, jejichž případná újma není ztotožnitelná s újmou žalobce. Nicméně sám žalobce pak uvedl, že veřejných zakázek se účastnila pouze společnost , Anonymizováno, , kde byl společníkem, ale nikdy v ní nepůsobil jako statutární orgán. Svědek , jméno FO, potvrdil, že společnost fungovala i během trestního stíhání žalobce, účastnila se menších výběrových řízení. Svědkyně , jméno FO, pak uvedla, že se společnost neúčastnila výběrových řízení na , adresa, . Nyní se i dle svědka společnosti daří výborně, což nerozporoval ani žalobce. Poškození profesního života tudíž soud neshledal, neboť jeho pracovní život nadále pokračuje, aniž byl žalobce nucen z nastoupené dráhy sejít či ji přerušit. Tudíž soud má za vyvrácené, že by u společností vůbec došlo k zabránění účasti ve výběrových řízeních kvůli tr. stíhání žalobce. Na druhou stranu nelze pominout, že žalobce již byl v minulosti odsouzen za spáchání tr. činu, tudíž mu byl průběh tr. stíhání znám.29) Soud po zohlednění všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající „završující“ satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, je částka 100 000 Kč. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodňuje zejména povaha trestní věci, částečná medializace věci a zásah do osobnostní sféry žalobce, poškození pověsti a cti žalobce. Jelikož žalovaná již poskytla žalobci 80 000 Kč, soud ve výroku I. žalobci přiznal zbývajících 20 000 Kč. Požadavek žalobce na zveřejnění omluvy žalované na internetových stránkách žalované soud neshledal za důvodný. Žalobce není celostátně známou osobu, jeho trestní řízení nebylo medializováno tak, že by byl zveřejněno jeho jméno, fotografie či video s ním, tudíž veřejnou omluvu na celostátní úrovni nepovažuje za přiléhavou. Zároveň v postupu orgánů činných v tr. řízení nebylo shledáno excesivní jednání.30) Soud přitom dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Soud věc porovnal s případem řešeným v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 118/2018, kde trestní řízení trvalo 4 roky a 5,5 měsíce, jednalo se o přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) a poté písm. a) tr. zkn. Ve formě organizátorství. Poškozenému hrozil srovnatelný trest jako žalobci, a to 1–5 let nebo zákaz činnosti. Poškozený rovněž nebyl stíhán vazebně. Poškozený trpěl nejistotou ohledně ztráty zaměstnání, musel by svou pracovní pozici, kterou dlouhodobě budoval, opustit. Oproti žalobci byly prokázány zdravotní dopady. Stejně jako žalobce poškozený trpěl stresem a nespavostí, což řešil i lékař. Současně došlo k zásahům do sociálního života, kauza byla medializovaná a došlo k poškození cti a pověsti poškozeného především ve vnímání klientů. Poškozený nebyl pravomocně odsouzen na rozdíl od žalobce. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění 132 500 Kč. Rovněž soud provedl srovnání s věcí vedenou u Obvodního soudu Pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 107/2019 (u Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 60/2021), kde trestní řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců, jednalo se o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zkn. a trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zkn. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 5 let, byl prokázán částečný dopad do profesního života. Poškozený ukončil služební poměr na vlastní žádost. S ohledem na výkon jeho služebního poměru měl důvodné obavy o následnou nemožnost setrvání v řadách služebního sboru. Celá rodina poškozeného podporovala, došlo k rozpadu vztahu s přítelkyní z důvodu změny chování poškozeného, přetrvávající nejistotu a nejistotu ohledně výsledků řízení. Poškozený byl nervózní, měl psychické problémy a došlo k poškození cti a pověsti. Rovněž jako žalobce byl poškozený po nějakou dobu pravomocně odsouzen. Přiznáno zadostiučinění 115 000 Kč.31) Naopak soud se neztotožnil s judikaturou předloženou žalobcem. Žalobce odkázal z pohledu srovnávací judikatury na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 91/2022. V této věci poškozený shodně jako žalobce netrpěl výraznými zdravotními dopady vyjma nespavosti, nicméně nebyl jako žalobce pravomocně odsouzen (v průběhu řízení ani nepravomocně), hrozil mu vyšší trest než žalobci (až 8 let) s povinností k náhradě škody ve výši desítek milionů korun. Ani povaha trestného činu nebyla stejná. Rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 304/2011 (ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.2.2019, č.j. 70 Co 27/2019-504) bylo rozhodováno o žalobě advokátky poškozené nezákonným trestním stíháním. Trestní stíhání trvalo delší dobu než u žalobce (5 ¾ roku), poškozené hrozil formálně nižší trest 6 měsíců až 3 roky, nicméně v průběhu řízení byla poškozená dvakrát pravomocně odsouzena, a tím nejen opakovaně vyřazena z profesionálního života (vykonala i trest zákazu činnosti), ale také společensky dehonestována. Trestní stíhání mělo výrazný dopad do jejího rodinného života i na její zdravotní stav. Dopady tr. stíhání tak byly výrazně horší než u žalobce. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 496/2016 (u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 196/2015) byla poškozená trestně stíhána 6 let a 7 měsíců, tedy výrazně déle než žalobce. Poškozená se měla jako starostka obce dopustit trestných činů zpronevěry, porušování povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby. Poškozená byla rovněž pravomocně odsouzena, než se dočkala zprošťujícího rozhodnutí, k němuž vedlo usnesení dovolacího soudu; její věc byla na regionální úrovni medializována. Hlavní rozdílnost případů soud spatřuje v dopadech nezákonného tr. stíhání, kdy poškozená měla vážné zdravotní problémy (musela se léčit, byla hospitalizována), byly narušeny její rodinné a osobní vztahy.32) K úrokům z prodlení33) Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení.34) Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 25. 4. 2023. Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 25. 10 2023. Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 26. 10. 2023, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. K tomu soud zdůrazňuje, že žalovaná zaplatila žalobci částku 178 252 Kč dne 26. 10. 2023 Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci úroky z prodlení v zákonné výši z částky 178 252 Kč za den 26. 10. 2023 a z nově přiznané částky 20 000 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení (výrok I. a II.). Ve zbytku pak žalobu zamítl (výrok III.). Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.35) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (98 252 Kč) a zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání (tarifní hodnota činí 50 000 Kč). Žalovaná byla částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby (žalobu v částce 9 801 Kč vzal žalobce zpět bez plnění žalované).36) V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou dva nároky, to pak znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 158 053 Kč. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků je zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 94 % a žalovaná v rozsahu 6 %. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 88 %.37) Žalobci vznikly náklady v celkové výši 60 338 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč,- 10x odměnou právního zástupce za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 2. 2024, účast na jednání dne 16. 4. 2024, 2. 7. 2024 a 9. 7. 2024) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši 44 760 Kč (6x 7 460 Kč);- 6x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč (6x 300 Kč) a- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 9 778 Kč.Z částky 60 338 Kč představuje 88 % částku 53 097 Kč.38) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.