27 C 23/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná anonymizováno 7 slov sídlem adresa o zaplacení částky 2 683 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 423 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 260 000 Kč.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 536 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované zaplacení částky 4 127 372,80 Kč s příslušenstvím coby náhrady majetkové a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci bylo dne 29. 5. 2014 sděleno obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Žalobce byl v průběhu řízení uznán vinným rozsudkem [název soudu] ze dne 2. 2. 2016, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 11. 8. 2016, č. j. [číslo jednací], pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo prokuristy obchodní společnosti na dobu pěti let. K dovolání žalobce Nejvyšší soud vydaná rozhodnutí zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Žalobce byl ve výkonu trestu od 14. 9. 2016 do 31. 5. 2017. Státní zástupce podal obžalobu znovu dne 20. 11. 2018. Po předběžném projednání obžaloby byla věc usnesením [název soudu] ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. [spisová značka] vrácena státnímu zástupci k došetření. Trestní řízení skončilo zastavením na základě usnesení [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 17. 5. 2019. Žalobce v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kterým bylo usnesení o zahájení jeho trestního stíhání, požadoval náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na svou obhajobu ve výši 142 029,80 Kč a ušlý zisk v souvislosti s pobytem ve výkonu trestu ve výši 985 343 Kč. Z toho žalobce požadoval částku 21 084 Kč v souvislosti s dohodou o pracovní činnosti, 426 759 Kč v souvislosti se smlouvou o obchodním zastoupení a částku 537 500 Kč za období po propuštění z výkonu trestu. Dále žalobce požadoval náhradu nemajetkové v souvislosti s jeho trestním stíháním ve výši 3 000 000 Kč (na jednání soudu dne 21. 1. 2021 žalobce potvrdil, že požadovaná částka představuje nárok za trestní stíhání jako celek). Uvedl, že mu od počátku řízení hrozil trest odnětí svobody na dobu pět až deset let. Trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu 5 let a vykazovalo období nečinnosti soudů. Na délce řízení se žalobce nepodílel. Žalobce tvrdil zásahy do rodinného a profesního života a rovněž do jeho zdraví. Trestní stíhání poznamenalo vztahy žalobce s matkou a tehdejší přítelkyní, se kterou plánoval budoucnost, ale v důsledku trestního stíhání se rozešli. Žalobce od počátku prověřování trestného činu docházel k psychologovi pro své depresivní a úzkostné stavy. Taktéž se u žalobce objevovaly sebevražedné tendence. Z profesního hlediska byl u žalobce v důsledku trestního stíhání ukončen kariérní růst. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce jedním z kandidátů na pozici regionálního ředitele makléřského obchodu ve [právnická osoba], ale v důsledku nástupu do výkonu trestu odnětí svobody musel spolupráci ukončit. Dopady přetrvávaly i po propuštění, neboť v době od června 2017 do března 2018 žalobce nemohl najít práci. Žalobce uplatnil nárok u žalované podáním ze dne 7. 11. 2019.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok žádosti doručenou žalované dne 7. 11. 2019. Taktéž učinila nesporným průběh trestního stíhání i skutečnost, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody 260 dnů. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala žalobcem uplatněné nároky zčásti důvodnými. Nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby shledala důvodným co do částky 136 670,28 Kč a ušlý zisk žalobci nahradila ve výši 21 084 Kč. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za výkon trestu odnětí svobody, žalovaná se neztotožnila s žalobcem požadovanou částkou 1 500 Kč za jeden den výkonu trestu odnětí svobody, ale poskytla mu částku 1 000 Kč za den. Za dobu strávenou ve výkonu trestu odnětí svobody tak žalovaná poskytla žalobci zadostučinění ve výši 260 000 Kč. Žalovaná měla za prokázané dopady trestního stíhání do psychiky žalobce. Co se týká nemajetkové újmy za trestní stíhání jako takové, zde žalovaná přiznala žalobci částku 57 000 Kč a poskytla žalobci omluvu. Žalovaná v tomto směru přihlédla k zastavení trestního stíhání až po podání mimořádného opravného prostředku s odůvodněním, že skutek není trestným činem.

3. Podáním ze dne 24. 7. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 480 113,80 Kč mj. i vzhledem k částečnému plnění žalované. Konkrétně vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 142 029,80 Kč představující náhradu nákladů obhajoby (ačkoliv žalovaná poskytla žalobci jen částku 137 670,28 Kč), částky 21 084 Kč coby ušlý zisk v souvislosti s dohodou o pracovní činnosti a na náhradě nemajetkové újmy již nepožadoval částku 317 000 Kč (260 000 Kč z titulu výkonu trestu odnětí svobody a 57 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání). Usnesením ze dne 28. 7. 2020, č. j. 27 C 23/2020 - 295, bylo řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 8. 2020.

4. Podáním ze dne 23. 4. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 426 759 Kč týkající se požadovaného ušlého zisku v souvislosti se smlouvou o obchodním zastoupení a co do částky 537 500 Kč coby ušlého zisku za dobu po propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Usnesením ze dne 8. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaveno. Předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 2 683 000 Kč a k tomu soud prováděl dokazování. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 6. 2021.

5. Na výzvu soudu žalobce doplnil srovnávací judikaturu v podobě rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Co 83/2013, kde bylo žadateli přiznáno odškodnění ve výši 12 000 Kč za měsíc trestního stíhání. Základní charakteristiky případu měli být stejné jako případ žalobce, nicméně dle názoru žalobce jsou v jeho případě větší dopady a měla by být přiznaná částka vyšší. Žalovaná k výzvě soudu odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 95/2011, v němž soud přiznal žadateli v obdobné věci částku 1 578 Kč za měsíc trestního stíhání. Dále uvedla rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 6/2012, kde byl žadatel odškodněn částkou 1 785 Kč za měsíc trestního stíhání s tím, že věc byla medializovaná, trestní řízení trvalo více než 9 let a trestní řízení souviselo s advokátní praxí žalobce a vlivem trestního stíhání došlo k odlivu klientů.

6. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 7. 11. 2019. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobci částku 474 754,28 Kč. Z toho částku 57 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání jako takové a částku 260 000 Kč jako nemajetkovou újmu za 260 dní výkonu trestu odnětí svobody. Dále žalovaná plnila žalobci částečně ušlý zisk a náklady obhajoby, avšak jelikož tyto nároky již nejsou předmětem řízení, soud se jimi blíže nezabýval. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh trestního stíhání žalobce vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] i skutečnost, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 14. 9. 2016 do 31. 5. 2017, tedy po dobu 260 dnů. Trestní stíhání žalobce skončilo usnesením [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 17. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým bylo trestní stíhání zastaveno, neboť skutek není trestným činem. Právní moc nastala dne 28. 5. 2019 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

7. Z výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že trestní stíhání žalobce zasáhlo po psychické stránce. Byl demotivovaný, trpěl depresemi, zhroutil se a byl nucen vyhledat psychologa. Tyto pocity před trestním řízením neměl. K psychologovi docházel od roku 2013, ve vězení jej nevyužíval. Medikaci nepobíral. Po obživnutí věci se deprese u žalobce prohloubily. Ve společnosti [právnická osoba] pracoval od roku 2012 na pozici regionálního specialisty makléřského obchodu a následně měl vyhrát výběrové řízení na klíčového manažera makléřského obchodu. Pracovní smlouvu se společností [právnická osoba] ukončil po dohodě dne 14. 9. 2016 před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody. Matka žalobce pracovala taktéž ve společnosti [právnická osoba] jako ředitelka makléřského obchodu. Po propuštění se žalobci nedařilo najít práci až do 27. 3. 2018, o návrat do [právnická osoba] se nepokusil na doporučení bývalého nadřízeného. Nyní pracuje jako holič. Před zahájením trestního stíhání žil se svou přítelkyní, která jej po celou dobu trestního stíhání podporovala. Před trestním stíháním plánovali stavbu RD v [obec], z čehož následně sešlo. Krátce po propuštění v dubnu 2018 se rozešli, jelikož přítelkyně nechtěla dále pokračovat s ohledem na hrozící opětovný nástup žalobce do vězení a celkové vyčerpání. S matkou měl žalobce před zahájením trestního stíhání výborný vztah. Od propuštění žalobce z vězení jsou vztahy narušené, vídají se méně a často se hádají z důvodu finanční situace, neboť matka žalobce finančně podporovala po celou dobu trestního stíhání.

8. Bývalá družka žalobce [jméno] [příjmení] vypověděla, že s žalobcem žila od roku 2012 a plánovali spolu stavbu RD. Po zahájení trestního stíhání přestali cokoliv plánovat, žalobce se změnil a vztah se dostal pod tlak. Před trestním stíháním byl žalobce pohodář a vtipálek, po něm se stal depresivním neurotikem. Psychologa vyhledal už před zahájením trestního stíhání v době, kdy mu finanční úřad sdělil, že věc bude předána policii. Psychické problémy jako výbušnost se u žalobce objevovaly od roku 2013. Po propuštění z věznice byla situace ještě horší, byl vystrašený a byl z něj jiný člověk. Rozešli se tři čtvrtě roku poté na popud svědkyně. Svědkyně pracovala na stejné pozici ve stejné firmě jako žalobce. Potvrdila, že žalobce se měl stát ředitelem makléřského úseku, ale odstoupil z důvodu obav o budoucnost. Po propuštění se žalobce ihned nesnažil najít zaměstnání s ohledem na svůj špatný psychický stav.

9. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce soud zjistil, že se z žalobce v průběhu trestního stíhání stával jiný člověk. Býval veselý, kamarádský a komunikativní v postupně se stal náladovým, výbušným, vyhýbal se kamarádům a držel se v ústraní. Svědkyně uvedla až sebevražedné sklony. Psychické problémy žalobce začal mít od srpna roku 2013 po výslechu na polici. Léčil se s nimi u doktora [příjmení]. Medikaci nepobíral. Ve výkonu trestu žalobce zhubl, byl vystrašený a měl obavy z rozchodu s přítelkyní. Svědkyně ztratila svou práci v [právnická osoba] po nástupu žalobce do výkonu trestu, což žalobci taktéž způsobilo stres. Před trestním stíháním spolu měli dobrý vztah, nyní je vztah narušený. V průběhu řízení se vzájemně obviňovali, hádali se. Před trestním stíháním měl žalobce vztah s [jméno] [příjmení], chodili spolu celkem šest let a plánovali spolu stavbu domu a rodinu. Nekončící trestní řízení družka nevydržela a odešla. Zhoršení jejich vztahu nastalo po propuštění z výkonu trestu. K profesní sféře žalobce svědkyně uvedla, že předtím pracoval jako klíčový manažer v [právnická osoba] V rámci společnosti byl velmi úspěšný. Postup v rámci společnosti měl slíbený v horizontu několika měsíců. Měla se otevírat nová pozice generálního ředitele, na kterou jiné osoby nepřicházely v úvahu. Před nástupem do výkonu trestu spolupráci s [právnická osoba] ukončil. Po propuštění z výkonu trestu jej svědkyně živila. Po čase nastoupil do makléřské společnosti, ale nezvládal pracovní vytížení a po čase si založil holičství.

10. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce zná od roku 2011 a byl jeho nadřízeným ve společnosti [právnická osoba] Žalobce dělal podporu obchodním partnerům. Svědek v roce 2015 povýšil z regionálního ředitele na vyšší pozici a měl ve své kompetenci najít za sebe zástupce, přičemž uvažoval o žalobci. Nicméně následně mu žalobce oznámil vedení trestního stíhání proti jeho osobě a usoudili, že by to bylo velké reputační riziko pro společnost [právnická osoba] a na pozici nenastoupí. Žalobce by měl ve výběrovém řízení velkou šanci z důvodu svého dosavadního působení ve společnosti. Žalobce i jeho matka trestní stíhání žalobce hodně prožívali, žalobce byl zdrcený a navštěvoval psychologa. Uvedl, že se žalobce bránil mít dítě s ohledem na nejistou budoucnost. Právní moc odsuzujícího rozsudku byla důvodem pro ukončení spolupráce žalobce se společností [právnická osoba] z důvodu podmínky bezúhonnosti. Spolupráce mezi matkou žalobce a společností byla ukončena po vzájemné dohodě z důvodu zhoršením jejího výkonu na přelomu let 2016 - 2017.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

20. V řízení vzal soud za zjištěné (když tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné), že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne 29. 5. 2014 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákona. Žalobce byl rozsudkem [název soudu] ze dne 2. 2. 2016, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 11. 8. 2016, č. j. [číslo jednací], uznán vinným pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo prokuristy obchodní společnosti na dobu pěti let. K dovolání žalobce [název soudu] vydaná rozhodnutí zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Žalobce byl ve výkonu trestu od 14. 9. 2016 do 31. 5. 2017. Státní zástupce podal obžalobu znovu dne 20. 11. 2018. Po předběžném projednání obžaloby byla věc usnesením [název soudu] ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 10 C 13/2014 vrácena státnímu zástupci k došetření. Trestní řízení skončilo zastavením na základě usnesení [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 17. 5. 2019.

21. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. 8 odst. 1 OdpŠk, neboť v daném případě trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 203, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí, a tedy nezákonným trestním stíháním žalobce a vznikem nemajetkové újmy.

22. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v požadované výši 2 683 000 Kč, bylo na žalobci, aby prokázal, že v jeho případě došlo k naplnění všech tří předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu. Tedy, aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, které zapříčinilo vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním.

23. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, hodného cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, příp. nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

24. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, profesní sféry, zdraví žalobce a dále ke zhoršení jeho vztahu s matkou a bývalou družkou. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Žalobce byl stíhán pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 až 10 let. Povahu věci soud hodnotí jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je hospodářská kriminalita z pravidla vnímána méně závažně než např. trestné činy proti životu a zdraví. Nicméně v daném případě nemohl soud pominout skutečnost, že žalobci hrozila (a ostatně i byla uložena) zvýšená trestní sazba. V průběhu trestního stíhání žalobce byl vydán odsuzující rozsudek, kterým byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, jehož část i vykonal, a trest zákazu činnosti. Odškodnění za nezákonný výkon trestu odnětí svobody však nebyl předmětem řízení. Trestní stíhání žalobce trvalo od 29. 4. 2014 do 28. 5. 2019, tedy 4 roky a 11 měsíců. Délka trestního stíhání byla ve srovnání s jinými obdobnými případy vyšší, ale je nutné přihlédnout k obvinění ze spáchání trestného činu hospodářské povahy, což se obecně vyznačuje vyšší sofistikovaností a tím pádem vyššími nároky na orgány činné v trestním řízení. Nadto v daném případě byly stíhány tři osoby, což zvýšilo náročnost trestního řízení.

26. V daném případě již v rámci předběžného projednání nároku dospěla žalovaná k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k takovému zásahu do jeho práv na jeho osobní, profesní, rodinný i společenský život, a došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, že je namístě přiznat peněžité zadostiučinění, a přiznala a vyplatila žalobci z tohoto titulu částku 57 000 Kč. Soud tedy zkoumal, zda takto žalovanou přiznaná částka je pro žalobce dostatečným odškodněním.

27. Forma a finanční výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30Cdo 2813/2011). Výše zadostiučinění přiznaná dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovně právních vztazích a podobně). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. v tomto směru rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 6/ 2016 pod R 67/2016).

28. Soud při stanovení výše odškodnění, vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu, se snažil nalézt shodné rysy s jinými rozhodnutími soudu v obdobné věci. Žalobce v rámci srovnání s obdobnými případy poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 11 C 9/2011 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 83/2013, kde dle žalobce byla přiznána částka 500 000 Kč za trestní stíhání u poškozeného, kterému bylo sděleno obvinění pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákona, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona a pro trestný čin zkrácení daně poplatku a podobné dávky ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 148 odst. 1, 3 trestního zákona, kdy odškodňovaná část trestního stíhání trvala od 27. 4. 2006 do 23. 1. 2010. Žalobce uvádí, že v jeho případě navíc došlo k pravomocnému odsouzení a utrpěl zdravotní dopady. Je třeba konstatovat, že v rozsudku sp. zn. 11 C 9/2011 soud rozhodoval o odškodnění za část trestního řízení, které celkově trvalo 16 let, tedy výrazně více než posuzované trestní stíhání žalobce, poškozenému bylo kladeno za vinu spáchání více trestných činů a poškozený byl stíhán i vazebně, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až pět let. Nicméně soud shledal významně podobné rysy s případem žalobce.

29. Žalovaný poukazoval na případ, ve kterém rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem sp. zn. 26 C 323/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 95/2011, kdy šlo o případ, kdy poškozený byl obviněn z trestného činu zpronevěry. Trestní řízení trvalo 1 rok a 7 měsíců. Soud shledal dopady do osobnostní sféry žalobce vzhledem k jeho psychickému stavu, který se zhoršil s probíhajícím trestním řízením. Žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 30 000 Kč. Jelikož případ není shodný ve významných ohledech s případem žalobce, soud jej k srovnání nepoužil.

30. Naopak soud dále vycházel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 28 C 246/2015, kdy byl poškozený stíhán pro stejný zločin jako žalobce a hrozila mu stejně jako žalobci trestní sazba až 10 let. Trestní stíhání trvalo výrazně kratší dobu než u žalobce, a to 1 rok a 8 měsíců. Poškozený byl na rozdíl od žalobce v době trestního stíhání ve věku 67 let, tzn. již v pozdějším věku života člověka. Trestní stíhání postihlo žalobce zejména ve společenské oblasti jeho života, dále částečně v rodinné oblasti, kdy v důsledku vedeného trestního stíhání došlo k částečnému narušení rodinných vztahů. U poškozeného na rozdíl od žalobce došlo k významnému zásahu do zdraví, neboť poškozený trpěl depresemi, se kterými se i po skončení trestního stíhání léčil antidepresivy a docházel k psychiatrovi. Naopak žalobce nebyl stíhán vazebně ani nedošlo k pravomocnému odsouzení. Výše odškodnění zde činila 34 000 Kč.

31. Soud rovněž přihlédl k případu řešenému v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 155/2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 120/2019, kdy šlo o trestní stíhání pro zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchané spolupachatelstvím podle § 23 trestního zákoníku, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Trestní řízení trvalo 5 let a 3 měsíce. Soud shledal zásahy do osobního a rodinného života. Nejvýznamnější však byly dopady do profesní sféry žalobce. Poškozený byl na rozdíl od žalobce veřejně známou osobou, politikem a podnikatelem, přičemž trestní stíhání v důsledku vedlo k tomu, že podnikání ukončil a nebyl volen do žádných vyšších stranických funkcí ani nominován na kandidátní listinu strany. Odškodnění bylo přiznáno ve výši 630 000 Kč. Žalobce nebyl vazebně stíhání ani nebyl jinak omezen na osobní svobodě.

32. Dále soud přihlédl k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 15 C 232/2010 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 228/2013, kde byl odškodněn poškozený, který byl stíhán pro trestné činy porušování povinností při správě cizího majetku dle ust. 255 odst. 1 trestního zákoníku, zneužívání pravomoci veřejného činitele dle ust. § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ust. § 125 odst. 1 trestního zákoníku a následně i podvodu dle ust. § 250 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kde poškozenému hrozil trest odnětí svobody 3 roky. Trestní stíhání trvalo cca. 3 roky, byly prokázány dopady do rodinného života, působení na psychiku žalobce (nespavost, podrážděnost, apatie) i problémy s nalezením zaměstnání. Poškozený vykonával veřejnou funkci starosty obce pro čtyři trestné činy, jež měly s výkonem této funkce souviset, nebyl stíhán vazebně ani nedošlo k jeho odsouzení. Zde bylo přiznáno odškodnění ve výši 150 000 Kč.

33. Soud rovněž přihlédl k případu řešenému v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 12 C 172/2016, kdy šlo taktéž o trestní stíhání pro hospodářskou trestnou činnost, konkrétně o zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku se stejným hrozícím trestem až 10 let, kde trvalo trestní stíhání jen 1 rok a 7 měsíců. Odškodnění bylo žalovanou přiznáno v rámci předběžného projednání nároku ve výši 72 000 Kč. Byly prokázány dopady ve sféře rodinné, nepřímé dopady v profesní oblasti a dopady do sféry zdravotní, a to zejména psychické (stres a nejistota) a poruchy spánku. Žalobce nebyl vazebně stíhání ani nebyl jinak omezen na osobní svobodě.

34. Dále soud vycházel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 230/2012. V daném případě činila délka trestního stíhání 13 let. Žalobkyně byla rovněž stíhána pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 148 odst. 1, 2, 4 trestního zákona formou pomoci, za což jí hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let. Trestní stíhání se velmi negativně promítlo do psychické roviny žalobkyně a jejího života, přičemž žalobkyně byla i v průběhu trestního řízení léčena na psychiatrii a pokusila se o sebevraždu. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že se žalobkyně musela starat o rodinu a měla ve výchově nezletilé děti. Přímý dopad trestního stíhání na rozvod manželství žalobkyně soud neshledal. Žalobkyně nebyla stíhána vazebně ani nebyla pravomocně odsouzena. Odškodnění bylo přiznáno ve výši 90 000 Kč.

35. V neposlední řadě soud vycházel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 42 C 454/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 129/2016. Žalobce byl taktéž stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 148 odst. 1, 3 písm. b), c) trestního zákona, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 8 let. V daném případě činila délka trestního stíhání 2 roky a 4 měsíce. Byly prokázány dopady do profesní sféry, rodinného života a zdraví žalobce. Taktéž byl poškozený pravomocně odsouzen, a to k výkonu trestu odnětí svobody na 15 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců a k zákazu činnosti na 30 měsíců. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Odškodnění bylo přiznáno ve výši 81 655 Kč.

36. V tomto řízení bylo prokázáno, že u žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, a to zejména do jeho vztahu s matkou a bývalou družkou. Trestní stíhání žalobce přispělo k tomu, že se zhoršil jeho vztah s matkou a vlivem délky trestního stíhání se rozešel se svou družkou, se kterou plánoval budoucnost. Obě jej sice po většinu trestního řízení podporovaly, a to i po dobu, kdy se žalobce nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, nicméně jeho vztah se rozpadl už před zastavením trestního stíhání žalobce a vztah s matkou je narušený dosud. Uvedené skutečnosti vyplynuly ze svědeckých výpovědí matky a bývalé družky a účastnické výpovědi žalobce. Na straně žalobce rovněž došlo k významným zásahům do profesního života. Před zahájením trestního stíhání žalobce pracoval u společnosti [právnická osoba] byl úspěšný a časem by došlo k jeho postupu v rámci společnosti, což potvrdil i jeho tehdejší nadřízený. O budoucím postupu žalobce v pojišťovně shodně vypovídali všichni tři svědkové. I vzhledem k pravomocnému odsouzení žalobce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody však byl nucen spolupráci s pojišťovnou ukončit a po skončení trestního stíhání, respektive po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody již nebylo možné na dřívější kariéru navázat. Nadto po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody měl žalobce problém si najít jakékoliv zaměstnání. Soud má nepřímo prokázané i dopady na duševní zdraví žalobce, jelikož v důsledku stresu spojeného s jeho trestním stíháním začal docházet k psychologovi, nicméně medikaci nepobíral. Ačkoliv bylo zjištěno, že žalobce docházel k psychologovi již před zahájením trestního stíhání, soud má za to, že tato potřeba plynula již s ohledem na fázi prověřování trestného činu.

37. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobci zahájením a vedením nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobní sféry, a to v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

38. Vzhledem k uvedeným dopadům do osobnostní sféry žalobce, délky trestního stíhání a sazby, která žalobci za uvedenou trestnou činnost hrozila, a rovněž s přihlédnutím k tomu, že v případě žalobce byl vynesen pravomocný odsuzující rozsudek, na základě kterého žalobce vykonal část trestu odnětí svobody, k dovolání žalobce byla dosavadní rozhodnutí zrušena a trestní stíhání bylo následně zastaveno, soud dospěl k závěru, že je namístě poskytnout žalobci celkovou částku odškodnění ve výši 480 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanou bylo v rámci předběžného projednání nároku žalobci přiznáno 57 000 Kč, přiznal soud žalobci na náhradě nemajetkové újmy ještě částku 423 000 Kč.

39. Ve výroku II. proto soud zbývající část požadovaného odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 2 260 000 Kč zamítl.

40. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě bylo řízení zčásti zastaveno pro chování žalované po podání žaloby a ve zbývající části byl žalobce úspěšný pouze zčásti. V daném případě byl předmětem řízení nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 142 029,80 Kč, nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 985 343 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 3 000 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobci částečné odškodnění po datu podání žaloby a současně po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobce svůj nárok uplatnil dne 7. 11. 2019, 6 měsíční lhůta uběhla dne 7. 5. 2020. Žalobce pak zavinil zastavení řízení co do tarifní hodnoty ve výši 964 259 Kč představující ušlý výdělek a žalovaná co do tarifní hodnoty ve výši 213 113,80 Kč představující součet tarifních hodnot za nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 142 029,80 Kč (neúspěch žalobce v podobě částky 5 359,72 Kč byl pouze nepatrný), nárok na ušlý zisk ve výši 21 084 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč, a to z celkové tarifní hodnoty sporu ve výši 1 177 372,80 Kč. Z pohledu nákladů řízení je třeba v souladu s ust. § 9 odst. 4 AT považovat za tarifní hodnotu nároku na náhradu nemajetkové újmy částku 50 000 Kč. Žalobce tak zavinil zastavení řízení z 82 %, žalovaná pak z 18 %. Žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 64 % (odečtení zavinění žalované od zavinění žalobce).

41. Žalovaná má proto s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu osmi režijních paušálů po 300 Kč za vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 19. 2. 2021, přípravu na jednání soudu ve dnech 21. 1. 2021, 8. 4. 2021 a 20. 1. 2022 a účast na jednání soudu ve dnech 21. 1. 2021, 8. 4. 2021 a 20. 1. 2022 podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Z náhrady nákladů ve výši 2 400 Kč (8 x 300 Kč) činí 64 % částku 1 536 Kč.

42. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.