27 C 268/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa jednající anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení 108 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 108 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 750 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 640 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 12. 12. 2022 domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 70/2014 (dále jen„ řízení“). Předmětem řízení byla pohledávka [právnická osoba], s.r.o. za žalobcem ve výši 38 717 Kč. Řízení bylo zahájeno 21. 7. 2014 a skončilo 26. 5. 2022, tj. trvalo více než 7 let a 10 měsíců. Uvedl, že újmu nadále pociťuje, neboť je invalidou a starobním důchodcem. Žalobce svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění uplatnil u žalované dne 21. 6. 2022, ke dni podání žaloby k jeho projednání nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil 21. 6. 2022 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Žalovaná po předběžném posouzení nároku dne 24. 1. 2023 shledala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Řízení bylo zahájeno dne 21. 7. 2014 a pravomocně skončilo dne 27. 7. 2022. Význam řízení pro žalobce zhodnotila jako bagatelní s ohledem na výši žalované částky 38 717 Kč, která byla krátce po podání žaloby snížena na 10 109,69 Kč.

3. Usnesením ze dne 2. 3. 2023, č. j. 27 C 268/2022 - 45, soud připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o částku 8 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 108 750 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 3. 2023.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 21. 6. 2022. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku ve stanovisku ze dne 24. 1. 2023 konstatovala porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

5. Provedeným důkazem obsahem spisu Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 70/2014 soud zjistil, že řízení vedené Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 70/2014 bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2014, kdy se žalobce [právnická osoba] domáhal po žalovaném [celé jméno žalobce] zaplacení částky 38 717 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a spol. [právnická osoba] K pokynu ze dne 5. 8. 2014 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu a provedl lustraci žalovaného. Soudní poplatek uhrazen dne 8. 8. 2014. K pokynu ze dne 20. 10. 2014 soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, vady žaloby byly odstraněny podáním ze dne 31. 10. 2014 a žalobce vzal současně žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 30. 6. 2015 bylo řízení co do částky 4 500 Kč s příslušenstvím zastaveno, usnesení nabylo právní moci dne 24. 7. 2015. K pokynu ze dne 30. 6. 2015 bylo usnesení o částečném zpětvzetí spolu s žalobou zasláno žalovanému, ten si žalobu převzal 8. 7. 2015. Dne 5. 8. 2015 soud vydal platební rozkaz, ten byl zaslán účastníkům k pokynu z téhož dne. Obálka spolu s platebním rozkazem se od žalovaného vrátila nedoručena. K pokynu ze dne 3. 9. 2015 byl platební rozkaz znovu zaslán žalovanému. Dne 17. 9. 2015 žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor. Dne 25. 1. 2016 žalovaný požádal o nařízení jednání v rámci upřednostnění řízení plynoucího pro osoby se zdravotním postižením. K pokynu ze dne 2. 2. 2016 soud vyzval žalobce k doložení veškerých plateb, které provázely úvěr poskytnutý žalovanému, tedy i z období, kdy byla pohledávka odkoupena. Na to žalobce reagoval podáním doručeným soudu dne 22. 2. 2016. Dne 11. 3. 2016 žalovaný zaslal soudu přípis, kde předložil další listinné důkazy. K pokynu ze dne 24. 2. 2016 soud nařídil na 21. 4. 2016 jednání. Z tohoto jednání se žalobce podáním ze dne 7. 4. 2016 omluvil a stejně tak vzal žalobu částečně zpět. Dle úředního záznamu ze dne 25. 4. 2016 se jednání dne 21. 4. 2016 nekonalo pro nepřítomnost soudkyně. K pokynu ze dne 25. 4. 2016 soud doručil vyjádření žalobce žalovanému. K pokynu ze dne 4. 9. 2016 soud nařídil jednání na 1. 12. 2016. Podáním ze dne 30. 11. 2016 se žalobce omluvil z nařízeného jednání, zaslal soudu vyjádření ve věci. Dle úředního záznamu ze dne 1. 12. 2016 bylo jednání zrušeno ze zdravotních důvodů na straně soudce. K pokynu ze dne 12. 12. 2016 soud nařídil další jednání na 9. 2. 2017, z tohoto jednání se žalobce omluvil podáním ze dne 30. 1. 2017. K pokynu ze dne 13. 2. 2016 jednání nařízeno na 23. 3. 2017. Dále se nachází úřední záznam z 6. 2. 2017, dle kterého se jednání dne 9. 2. 2017 z důvodu pracovní neschopnosti soudkyně nekonalo. Dne 8. 3. 2017 zaslal žalovaný soudu přípis s tím, že jednání dne 23. 3. 2017 mu koliduje s jiným jeho jednáním nařízeným v jiné věci. K pokynu ze dne 10. 3. 2017 bylo jednání odročeno na neurčito. K pokynu ze dne 24. 3. 2017 jednání nařízeno na 27. 4. 2017. Dne 20. 4. 2017 se žalobce omluvil z jednání. Dne 25. 4. 2017 žalovaný zaslal soudu vyjádření ve věci. Na jednání dne 27. 4. 2017 nebylo jednání zahájeno, žalovaný požádal soud, aby si vyžádal u žalobce smlouvu o úvěru, neboť podle jeho názoru žádná smlouva neexistuje, na to bylo vyhlášeno usnesení a jednání se odročilo na neurčito. Podáním z 28. 4. 2017 žalovaný zaslal své vyjádření. Podání z 4. 7. 2017 žalobce předložil soudu ověřenou kopii úvěrové smlouvy. Dle záznamu z 18. 9. 2017 věc převzala nová soudkyně. Usnesením ze dne 13. 11. 2017 soud vyzval žalobce, aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy, dále, aby označil vady žaloby. Podáním z 5. 12. 2017 žalobce doplnil žalobu. Dne 21. 12. 2017 žalovaný požádal o ustanovení advokáta ze zdravotních důvodů. K pokynu z 10. 1. 2018 soud vyzval žalovaného o vyplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dne 22. 1. 2018 se žalobce dotazoval na stav řízení. Na žádost soud reagoval 9. 2. 2018 a sdělil žalobci stav řízení. Usnesením ze dne 28. 2. 2018 soud neustanovil žalovanému zástupce řízení. K pokynu z 6. 3. 2018 soud zaslal žalovanému k případnému vyjádření doplnění žaloby žalobce. Dne 6. 3. 2018 soud obdržel od žalovaného vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. Dne 13. 3. 2018 se žalovaný odvolal proti usnesení o neustanovení zástupce. Dne 3. 4. 2018 se žalovaný vyjádřil k doplnění žaloby tak, že žalobu neuznává a považuje za zmatečnou. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 31. 5. 2018. Usnesením Krajského soudu v Brně z 29. 6. 2018 odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně tak, že žalovanému přiznal pro řízení právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení]. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 31. 7. 2018, na usnesení je doložka právní moci dne 10. 8. 2018. Usnesením ze dne 24. 1. 2019 soud poučil žalobce o tom, že skutková tvrzení v žalobě nejsou dostatečně úplná a neunáší zároveň břemeno důkazní. Dne 29. 3. 2019 soud vyzval žalobce k předložení plné moci od žalobce. Podáním z 23. 4. 2019 žalobce oznámil změnu právního zastoupení a předložil plnou moc. Usnesením z 29. 5. 2019 soud dále poučil žalobce o nedostatečný skutkových tvrzení a důkazních návrzích. Dne 19. 6. 2019 žalobce požádal o prodloužení lhůty a podáním z 26. 6. 2019 doplnil žalobu. Právní zástupce žalovaného se vyjádřil k doplnění žaloby žalobce dne 31. 7. 2019. K pokynu z 4. 9. 2019 bylo vyjádření přeposláno vzájemně účastníkům. Usnesením z 2. 10. 2019 soud řízení zastavil do částky 24 107,30 Kč s příslušenstvím, na usnesení je právní moc 31. 10. 2019. Žalobce se k vyjádření žalovaného vyjádřil dne 15. 10. 2019. K pokynu z 4. 11. 2019 soud nařídil na 9. 1. 2020 jednání. Žalovaný se vyjádřil ve věci 26. 11. 2019, dne 6. 12. 2019 soud vyjádření zaslal žalobci. Při jednání dne 9. 1. 2020 soud prováděl rekapitulaci řízení, dále prováděl další listinné důkazy, v závěru jednání odročil na 14. 2. 2020 za účelem poskytnutí lhůty žalobci k doložení jím označených listin a provedení dalšího dokazování, příp. k přednesu závěrečných návrhů. Žalobce se na základě výzvy soudu učiněné na jednání vyjádřil podáním doručeným soudu 15. 1. 2020. Dne 23. 1. 2020 soud požádal o součinnost [právnická osoba] a vyjádření žalobce zaslal žalovanému. [právnická osoba] poskytla součinnost dne 3. 2. 2020. Při jednání dne 14. 2. 2020 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy, v závěru soud jednání odročil na 18. 2. 2020 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 18. 2. 2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba do částky 10 109,69 Kč zamítnuta, žalovanému byla uložena povinnost zaplatit úrok z prodlení a ve výroku III. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku. Na č.l. 316 se nachází žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, lhůta byla prodloužena do 15. 4. 2020. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal účastníkům k pokynu ze dne 30. 4. 2020, na rozsudku je vyznačena doložka právní moci výrok I. – 22. 5. 2020, výrok II. – 27. 7. 2022. Dne 15. 5. 2020 se proti rozsudku žalovaný odvolal. Usnesením ze dne 12. 6. 2020 soud vyzval žalovaného k osvědčení majetkových poměrů odůvodňujících osvobození od soudních poplatků, takto soud učinil v návaznosti na žádost, resp. návrh žalovaného, který byl součástí odvolání osvobození od soudních poplatků. Vyplněné prohlášení žalovaný doručil soudu 24. 6. 2020. Usnesením z 10. 8. 2020 soud přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků za odvolání v rozsahu 50 %. Žalovaný soudní poplatek uhradil 19. 8. 2020. Odvolání soud zaslal žalobci dne 9. 9. 2020. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil 24. 9. 2020, spis byl předložen odvolacímu soudu dne 9. 11. 2020. Žalovaný doplnil odvolání dne 13. 1. 2021 Odvolací soud nařídil na 19. 5. 2022 jednání. Žalobce požádal o odročení jednání dne 11. 4. 2022, odvolací soud žádosti vyhověl, jednání odročil na 26. 5. 2022. Rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 Krajský soud v Brně rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. potvrdil, ve výroku III. rozsudek změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně, ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost nahradit náklady odvolacího řízení. Dne 27. 7. 2022 ustanovený zástupce žalovaného předložil soudu vyúčtování své odměny. Usnesením z 10. 11. 2022 soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu a tuto mu vyplatil dne 28. 12. 2022.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

11. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

12. Ve vztahu k žalobci posuzované řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění započalo doručením žaloby a usnesení o částečném zastavení řízení dne 8. 7. 2015 a skončilo právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé dne 27. 7. 2022 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Celková délka řízení vůči žalobci činila 7 let.

13. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jednou, odvolací soud taktéž jednou. Dále odvolací soud rozhodoval o odvolání v procesní věci (ustanovení zástupce).

14. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení bylo zaplacení částky 38 717 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru) a z nich vyplývající potřebu dokazování (řada listinných důkazů vč. potřeby součinnosti třetích subjektů) běžnou míru složitosti skutkové. Jelikož soud rozhodoval o žádosti o osvobození od soudních poplatků, o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení, což přezkoumával i odvolací soud, o částečném zastavení řízení a v úvodu řízení vydal platební rozkaz, soud shledal vyšší míru procesní složitosti. Právní složitost soud neshledal.

15. Významný podíl žalobce na délce řízení soud neshledal. Jedenkrát žalobce žádal o odročení jednání, zároveň se dotazoval na stav řízení a žádal o nařízení jednání.

16. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a nelze přehlédnout, že v řízení došlo k průtahům. Ty soud shledal v období od podání odporu žalobcem dne 17. 9. 2015 do žádosti žalobce o nařízení jednání dne 25. 1. 2016, tj. průtah 4 měsíce, dále od předložení důkazu žalobcem dne 4. 7. 2017 do 13. 11. 2017, kdy soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení, tj. průtah 4 měsíce, a od vrácení spisu odvolacím soudem dne 31. 7. 2018 do poučení žalobce dne 24. 1. 2019, tj. průtah necelých 7 měsíců. Taktéž je nutné uvést, že několik prvních nařízených jednání ve věci bylo zrušeno z důvodu nemoci soudkyně.

17. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení § Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Předmět řízení v době vstupu žalobce do řízení činil cca. 34 tis. Kč. Vzhledem k částečnému zastavení řízení činil předmět řízení od 31. 10. 2019 částku 10 109,69 Kč. Pokud žalobce argumentuje svým vyšším věkem, jakož i svou invaliditou, pak tato okolnost nemůže vést odvolací soud ke změně formy zadostiučinění, neboť v době průběhu posuzovaného řízení bylo žalobci 57 - 64 let, což není věk hodnocený judikaturou jako věk představující vyšší míru významu řízení pro účastníka, přičemž, jak vyplývá i z obsahu spisu, žalobce je sice invalidní, avšak výsledek řízení nemá na jeho zdravotní stav jakýkoli vliv, tj. nebylo ani tvrzeno, že by se invalidita výsledkem tohoto řízení, resp. jeho délkou, jakkoli zhoršovala. Žalobce ke svému zdravotnímu stavu nechtěl blíže ničeho uvádět a žalovaná naopak uvedla, že je jí invalidita I. stupně žalobce známa. Zároveň je nutné uvést, že žalobce vede proti žalované řadu soudních řízení. Na základě uvedeného soud shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako mírně snížený.

18. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Byť zde byla jistá procesní složitost, celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 7 let, což složitosti věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že na délce řízení se podílel soud. V posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a tím k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela.

19. Soudu se však shodně s žalovanou jeví samotné konstatování porušení práva, jehož se již žalobci dostalo od žalované v jejím stanovisku ze dne 24. 1. 2023, za adekvátní zadostiučinění. Poskytnutí žalobcem požadovaného zadostiučinění v penězích není důvodné, nenaplňuje požadavek přiměřenosti odškodnění, tuto zde plní již konstatování porušení práva. Konstatování porušení práva je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 či usnesení ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 757/2018) plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž poskytnutí předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk. Konstatování porušení práva soud shledal za dostačující s ohledem na procesní složitost věci a nižší význam předmětu řízení pro žalobce.

20. Soud proto žalobu na zaplacení finančního zadostiučinění pod výrokem I. zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem II. podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění formou konstatování porušení práva po datu podání žaloby a současně po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. (viz. shora). Soud proto přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

22. Náklady vzniklé v řízení žalobci spočívají v odměně advokáta dle ust. § 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a rozšíření žaloby žaloby) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 9 300 Kč, paušálních výdajích ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 900 Kč, zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a dále 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 2 142 Kč - právní zástupce je plátcem DPH. Žalobce se účastnil soudního jednání dne 16. 5. 2023 bez právního zástupce a v souvislosti s tím mu náleží cestovné ve výši 298 Kč, jehož výši žalobce doložil. Soud nepřiznal právnímu zástupci žalobce odměnu za úkon porada dne 9. 5. 2023, neboť její uskutečnění žalobce nijak nedoložil. Zároveň soud uvádí, že by byla posouzena jako neúčelná s ohledem na neúčast právního zástupce na nadcházejícím jednání soudu. Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 342 Kč + 298 Kč, tj. 14 640 Kč.

23. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).

24. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu.