27 C 270/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 3 860 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 3 840 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 840 000 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 29. 11. 2023 domáhal zaplacení shora uvedené částky s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 860 000 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení. V žalobě tvrdil, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání později vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to na základě usnesení Policie ČR v , adresa, , o kterém byl žalobce informován dne 30. 6. 2014. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 5. 10. 2022, č. j. , Anonymizováno, tak, že věc byla postoupena Magistrátu města , adresa, , odboru přestupkových agend. Po dobu od 14. 3. 2012 až do 5. 10. 2022 žalobce žil ve strachu, stresu a nejistotě. Uzavřel se do sebe, přestal se stýkat s lidmi. Částku zadostiučinění vyčíslil jako 1 000 Kč denně od 14. 3. 2012 do 5. 10. 2022 (3 860 dnů), což odpovídá 3 860 000 Kč. Žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne 15. 12. 2022 skrze poštovní služby a dne 19. 12. 2022 obdržel potvrzení svého podání. Na jednání dne 21. 5. 2024 dále uvedl, že námitku promlčení žalované považuje za nepoctivou a v rozporu s dobrými mravy a rovněž za zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

2. Ve svém podání ze dne 15. 2. 2024 žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť nárok žalobce považuje za promlčený. Žalovaná však i přesto poskytla žalobci finanční kompenzaci ve výši 20 000 Kč a žalobci se omluvila. Dále uvedla, že u ní žalobce dne 19. 12. 2022 předběžně uplatnil dotčený nárok, přičemž tento nárok projednala dne 6. 2. 2024.

3. Soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že při veřejném zasedání u Krajského soudu v , adresa, dne 5. 10. 2022 v trestní věci proti žalobci soud rozhodoval o odvoláních obžalovaného , Jméno žalobce, a jeho syna , Jméno žalobce, proti rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 6. 2021, č. j. , Anonymizováno, . U veřejného zasedání byl přítomen obž. , Jméno žalobce, (žalobce) osobně. V závěru veřejného zasedání bylo vyhlášeno usnesení, č. j. , Anonymizováno, , kterým byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a podle § 222 odst. 2 tr. ř. byla věc postoupena Magistrátu města , adresa, , odbor přestupkových agend, neboť nejde o trestný čin, avšak skutek popsaný v návrhu na potrestání by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. Usnesení je v právní moci dne 5. 10. 2022. Soud uvedl podstatné důvody spolu s poučením o opravných prostředcích včetně poučení o dovolání. Dle zvukového záznamu z veřejného zasedání senát dostatečně odůvodnil své rozhodnutí. K pokynu z 7. 11. 2022 bylo rozhodnutí zasláno žalobci obálkou typu I, vypraveno 7. 11. 2022.

5. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že nárok, jež je předmětem této žaloby, byl žalobcem u žalované uplatněn ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dne 19. 12. 2022. Žalovaná projednala nárok žalobce dne 14. 2. 2024 tak, že mu poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 20 000 Kč.

6. Další důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť byl zjištěn skutkový stav dostatečně pro rozhodnutí ve věci. Skutkový závěr se shoduje se shora popsanými skutkovými zjištěními.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako „OdpŠk“) odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

10. Podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

11. Podle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

12. V první řadě soud posuzoval, zda byl nárok žalobce uplatněn u žalované po uplynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 OdpŠk, a to na základě námitky promlčení žalované učiněné v rámci jejího podání ze dne 15. 2. 2024.

13. O nemajetkové újmě se žalobce dozvěděl dne 5. 10. 2022, tedy v den nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. č. j. , Anonymizováno, , neboť promlčecí doba nároku na náhradu škody proti státu ze strany obviněného, jehož věc byla postoupena z trestního řízení k přestupkovému řízení, počíná běžet dnem následujícím po dni, v němž uvedené rozhodnutí nabylo právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 30 Cdo 962/2012). Žalobce byl vyhlášení usnesení přítomen osobně a při veřejném zasedání byl dostatečně seznámen s důvody, pro které soud takto rozhodl. Od následujícího dne žalobci počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 96/2011-I.). Dle judikatury je lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk lhůtou hmotněprávní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 639/2012). Žalobce podal žalobu u soudu dne 1. 12. 2023.

14. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že nárok žalobce byl u Obvodního soudu pro Prahu 2 uplatněn opožděně, neboť promlčecí lhůta počala běžet dne 6. 10. 2022, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí v trestní věci a skončila dne 6. 10. 2023, kdy uplynula 6měsíční zákonná promlčecí lhůta s připočtením 6měsíční lhůty, po kterou byl nárok projednáván u žalované, a po kterou se promlčecí lhůta staví (viz výše). Žalobce však nárok uplatnil až dne 1. 12. 2023, kdy byla žaloba doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (soud zdůrazňuje, že se jedná o lhůtu hmotněprávní, pročež je bez právního významu, že žaloba byla dána k poštovní přepravě dne 29. 11. 2023).

15. Zdejší soud se rovněž nedomnívá, že by žalovaná námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy či nepoctivě nebo že by jím zneužila své právo. Byť judikatura Ústavního soudu (srov. např. I. ÚS 643/04 ze dne 6. 9. 2005) obecně připouští, že v závažných situacích může být i námitka promlčení považována jako nemravná a jako taková být výrazem zneužití práva, musí se jednat o situaci, kdy si dotčený účastník sám marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 309/95 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). V daném případě však platí, že si žalobce marné uplynutí promlčecí lhůty zavinil sám. I judikatura se vyjadřuje tak, že uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy nenastává v případě, že ministerstvo se v příslušné lhůtě nevyjádřilo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2574/2010, 25 Cdo 292/2003 či 25 Cdo 754/2003). Není ani podstatné, zda žalovaná a od kdy měla k dispozici potřebné informace k věcnému projednání žádosti. Rovněž řízení o dřívější žalobě žalobce u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 58/2023 bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem ve lhůtě určené soudem, tedy nemělo vliv na běh promlčecí lhůty, neboť zastavení řízení zavinil žalobce sám. Dlužno poznamenat, že žalobce je příslušníkem právnické obce, tedy je příslušníkem odborného stavu, od kterého se očekává vyšší míra prozíravosti v rámci realizace právních vztahů (srov. § 5 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Jinými slovy žalobce mohl a měl znát právní úpravu vztahující se k promlčení jeho nároku, který uplatňuje ve zdejším řízení.

16. Soud zdůrazňuje, že nikterak nezlehčuje následky, jež mohlo vyvolat shora popsané trestní řízení. Avšak je zároveň třeba říct, že meritorní projednání žalobcova nároku by vedlo k porušení principu právní jistoty a také k porušení principu rovného zacházení. Nadto je třeba poznamenat, že i přes promlčení nároku žalovaná poskytla finanční kompenzaci ve výši 20 000 Kč a omluvu, což je vzhledem k zavinění žalobce na marném uplynutí promlčecí lhůty nároku vstřícné gesto.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč za podání vyjádření k žalobě podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.