27 C 28/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 doručovací adresa Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 jednající Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 48 097,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal náhrady škody v podobě výdajů na obhajobu v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Uvedl, že usnesením Policie ČR, OŘP , adresa, I, SKPV dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, , zahájil jeho trestní stíhání pro spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Žalobce se měl trestného činu dopustit tím, že jako jeden z jednatelů společnosti , právnická osoba, Úmyslně neodváděl za její zaměstnance v letech 2018–2020 odvody na zdravotním pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Celkově měl způsobit škodu v souhrnné výši , částka, . Žalobce byl zproštěn obžaloby rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z dokazování v průběhu trestního řízení vyplynulo, že společnost uhradila povinné odvody uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání a neuhrazené zůstaly pouze odvody spadající do období pandemie onemocnění Covid-19. Ve vztahu k těmto platbám však trestní soud neshledal jednání žalobce, respektive společnosti zaviněným, a to z objektivních důvodů, tedy nemožnosti platby odvést. Žalobce byl v průběhu trestního řízení obhajován a vznikl mu nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši , částka, . Žalovaná částka se sestávala ze 17 úkonů právní služby a 3 půl úkonu právní služby při výši odměny , částka, . Za porady a přípravu převzetí obhajoby odměnu navýšil na dvojnásobek z důvodu použití anglického jazyka při komunikaci s žalobcem, jakož i pro náročnost problematiky. Ke každému úkonu právní služby požadoval náhradu hotových výdajů. Nárok uplatnil u žalované dne , datum, . Žalovaná nárok shledala nedůvodným.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobci nepřísluší s ohledem na § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk ve spojení s ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu. Nesporovala, že žalobce nárok uplatnil u žalované dne , datum, . Žalobce však byl zproštěn obžaloby z důvodu § 226 písm. e) tr. řádu za užití § 242 tr. zákoníku. V daném případě lze uváděný zprošťující důvod podřadit analogicky pod § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk, neboť skutek, pro který byl žalobce trestně stíhán, naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, avšak žalobce svou povinnost uhradit dluh na zdravotním pojištění splnil dříve, než soud počal vyhlašovat rozsudek. Došlo tak k aplikaci zvláštního ustanovení o účinné lítosti. Jedná se tedy o výluku odpovědnosti státu za škodu a přiznání odškodnění by bylo rovněž proti dobrým mravům ve smyslu ustanovení občanského zákoníku, neboť žalobce naplnil skutkovou podstatu trestného činu a ke zproštění žalobce došlo pouze v důsledku splnění povinnosti před vyhlášením rozsudku.

3. Žalobce v replice doplnil, že nebyl subjektem povinným hradit pojistné a jiné odvody. Plátcem byla v daném případě společnost , právnická osoba, , která byla již v době usnesení o zahájen trestního stíhání v insolvenci. K úhradě dluhu na pojistném ze strany této společnosti nedošlo až v řízení před trestním soudem. Údajný dluh plátce uhradil již před zahájením trestního stíhání, což má vyplávat i ze zprošťujícího rozsudku. Veškeré dlužné pojistné bylo uhrazeno před zahájením trestního stíhání. Sporoval proto s uplatněním výluky dle OdpŠk.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce uplatnil u žalované dne , datum, nárok na náhradu škody ve výši , částka, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Ve stanovisku ze dne , datum, žalovaná uzavřela, že nárok není důvodný s ohledem na ustanovení § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk.

5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Usnesením o zahájení trestního stíhání z , datum, byl Policií ČR, OŘP , adresa, I, SKPV, zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Žalobce byl v průběhu trestního řízení obhajován , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , datum, . Dne , datum, proběhl výslech žalobce coby obviněného, u kterého byl přítomen jeho obhájce, výslech se uskutečnil od 14:26 do 18:

50. Žalobce prostřednictvím svého obhájce podal dne , datum, návrh na doplnění dokazování, ke kterému přiložil dvě listiny, které žádal provést k důkazu. Dne , datum, obhájce podal námitky proti formulaci otázek položených na znalce podle § 105 odst. 3 trestního řádu. Dne , datum, obhájce prostudoval trestní spis. Dne , datum, podalo OSZ pro , adresa, na žalobce obžalobu k Obvodnímu soudu pro , adresa, pro spáchání přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Dne , datum, obhájce podal návrh na doplnění dokazování a vyjádření k obžalobě ze dne , datum, . Dne , datum, se konalo hlavní líčení, ke kterému se dostavil obhájce, hlavní líčení bylo odročeno z důvodu doručení překladu obžaloby obžalovanému. Další hlavní líčení konáno , datum, od 10:00 hodin, byl přítomen obhájce žalobce. Hlavní líčení skončeno v 12:40 hodin. Další hlavní líčení proběhlo , datum, , přítomen obhájce za žalobce i žalobce. Konáno v čase 9:00 až 14:

10. Další hlavní líčení proběhlo dne , datum, , přítomen obhájce i žalobce v čase 9:00 až 14:50 hod. Rovněž dne , datum, v čase 9:00, byl přítomen obhájce a v závěru byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. e) trestního řádu za užití § 242 trestního zákoníku z důvodu zániku trestnosti trestného činu. Hlavní líčení skončeno v 11:14 hodin. V odůvodnění je konstatováno pod bodem 27, že obžalovaný až v průběhu řízení před soudem dodatečně uhradil dluh na pojistném, čímž naplnil zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 242 trestního zákoníku. Závěry o úhradě dlužného pojistného soud opírá o vyjádření státního zástupce, tak i o tabulku, která je na straně 8 rozsudku; v bodě 28 se soud opětovně vyjadřuje tak, že skutek, pro který byla podána obžaloba, se stal, právě i z důvodu krize způsobené pandemií Covid-19 se státní zástupce rozhodl, že období od února, března do srpna 2020, kdy zcela formálně by toto období mohlo naplnit skutkovou podstatu, jak bylo žalováno s přihlédnutím k okolnostem, zejména k tomu, že segment, ve kterém se pohybovala společnost obžalovaného, byla zcela paralyzován, nemohla společnost produkovat zisk takový, aby to pokrylo její náklady, není pokryto zaviněním. Z tohoto důvodu, když tyto částky do trestní odpovědnosti nebudou započítány, tak skutečně došlo k uhrazení povinných plateb za část roku 2018 a 2019, a co se týče roku 2020, tak nedoplatky jsou přihlášeny do insolvenčního řízení, což nelze klást k tíži obžalovaného. Z výslechu obžalovaného a svědků bylo zjištěno, že úmyslem obžalovaného a jeho společnosti nebylo úmyslem neodvádět platby na sociálním a zdravotním pojištění, když skutečnosti, pro které byl obžalovaný postaven před soud, pramenily v podstatě jen z tíživé situace, do které se společnost obžalovaného dostala v důsledku pandemie onemocnění Covid ve spojení se specifickým předmětem podnikání společnosti. Závěrem tedy soud uzavřel, že skutek naplňuje všechny znaky skutkové podstaty přečinu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Protože ovšem obžalovaný svou povinnost uhradit dluh na zdravotním pojištění za své zaměstnance splnil dříve, než soud počal vyhlašovat rozsudek, lze aplikovat § 242 trestního zákoníku, tedy trestnost zaniká, pokud pachatel svou povinnost dodatečně plnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. V dané věci bylo dokazováním prokázáno, že obžalovaný svou povinnost zaplatit dlužné zdravotní pojištění za své zaměstnance splnil v celém rozsahu před vyhlášením rozsudku, a proto byl obžaloby zproštěn. Podle poučení obžalovaný mohl podat odvolání do rozsudku pro nesprávnost výroku, který se ho přímo týká. Žalobce odvolání nepodal a rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (viz. obsah spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, ).

7. Žalobce byl povinen uhradit , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátovi za právní služby v souvislosti s obhajobou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, smluvní odměnu ve výši , částka, vč. DPH. Ve dnech , datum, , , datum, a , datum, proběhly mezi žalobcem a obhájcem porady trvající déle než 1 hodnu (viz. potvrzení o poskytnutí právních služeb vystavené , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , datum, a potvrzení o poradách z , datum, , , datum, a , datum, ).

8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a nesporných tvrzení účastníků.

9. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , právnická osoba, 6/90 ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne , datum, ).

20. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

21. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne , datum, ). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí, než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením [dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne , datum, ] či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu].

22. Neskončilo-li trestní řízení odsouzením obviněného, je třeba posuzovat případné nároky na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny s přihlédnutím k požadavku, aby to byl demokratický právní stát, kdo má povinnost stíhat trestnou činnost, a aby to byl ten, proti kterému je stíhání zaměřeno (podezřelý, obviněný, obžalovaný), kdo je povinen jeho úkony v trestním stíhání strpět. Ustanovení § 12 OdpŠk nelze proto aplikovat formalisticky, toliko podle výsledku trestního stíhání. Je třeba vždy zkoumat, zda stěžovatelem tvrzená újma není důsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení, ve kterém nebyly respektovány požadavky čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny (viz výše uvedený nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1391/15).

23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. e) tr. řádu z důvodu zániku trestnosti trestného činu. Dle zprošťujícího rozhodnutí žalobce až v průběhu řízení před soudem dodatečně uhradil dluh na pojistném, čímž naplnil zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 242 trestního zákoníku. Rovněž je uvedeno, že skutek, pro který byla podána obžaloba, se stal a zároveň i z důvodu krize způsobené pandemií Covid-19 období neuhrazených plateb od února, března do srpna 2020, kdy zcela formálně by toto období mohlo naplnit skutkovou podstatu, jak bylo žalováno, s přihlédnutím k okolnostem není pokryto zaviněním. Zároveň došlo k uhrazení povinných plateb za část roku 2018 a 2019, a co se týče roku 2020, tak nedoplatky jsou přihlášeny do insolvenčního řízení, což nelze klást k tíži žalobce. Žalobce přitom měl možnost podal proti zprošťujícímu důvodu odvolání a trvat na příznivějším zprošťujícím důvodu. Nejvyšší soud uzavřel, že v trestním řízení musí soud vždy opřít zprošťující rozsudek o některý z důvodů předvídaných v § 226 trestního řádu a zároveň ve výroku výslovně uvést tento důvod zproštění. Důvod zproštění pak může být předmětem námitek obžalovaného, který je oprávněn napadnout odvoláním i zprošťující rozsudek a domáhat se příznivějšího důvodu, než který byl uveden v rozsudku. Důvod zproštění má význam i pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení nebo pro případné odškodnění podle zákona 82/1998 Sb. Příznivější jsou podle okolností případu zejména důvody podle § 226 písm. a), b) a c) tr. řádu oproti důvodům podle § 226 písm. d) a e) tr. řádu (viz § 226 [Zproštění obžaloby]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2013, s. 2810.). Obviněný může odvoláním či dovoláním napadnout též zprošťující rozhodnutí, pokud se domáhá toho, aby byl zproštěn z důvodu, který je pro něj příznivější (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 12/2003, sbírkové číslo R 40/2005). Zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze i náhrady škody (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2452/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4668/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 605/2012). Nepřiznáním odškodnění v těchto případech není princip presumpce neviny zpochybněn za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2458/2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3713/2016). Žalobce, ač v tomto řízení tvrdil, že provedl úhrady plateb na sociálním a zdravotním pojištění ještě před zahájením tr. stíhání, resp. se vytýkaného jednání nedopustil a ve zbytku jeho jednání nebylo kryto zaviněním, nepodal v trestním řízení odvolání za účelem příznivějšího zprošťujícího důvodu. Důvod zproštění má přitom v této věci zásadní význam pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2020). Rovněž žalobce netvrdil, že by došlo k svévolnému postupu orgánů činných v trestním řízení. Soud proto vyšel ze závěrů uvedených ve zprošťujícím rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , v právní moci dne , datum, , a uzavřel, že v případě žalobce, který se dopustil protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu, je náhrada škody vyloučena. V takových případech by bylo poskytnutí náhrady škody v rozporu s dobrými mravy, respektive s obecnými principy spravedlnosti (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3485/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5839/2016).

24. Soud proto žalobu zamítl, neboť žalobce nemá nárok na náhradu škody za situace, kdy byly naplněny negativní podmínky vzniku odpovědnosti žalované zakotvené v § 12 OdpŠk.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla zcela úspěšná. O výši náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a žalované přiznal 3x režijní paušál á , částka, za tyto úkony: vyjádření k žalobě; 1x účast na jednání; 1x příprava na jednání - tedy celkem , částka, .

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.