27 C 285/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 186 889 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 133 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 128 756 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 128 756 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení) coby náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u , adresa, (dále také jako „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jako „původní řízení“). Předmětné řízení trvalo nepřiměřených 4 916 dnů. Věc nebyla složitá a žalobkyně ani nezavdala příčinu ke vzniklým průtahům.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh řízení a uzavřela, že v rámci původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, pročež přiznala žalobkyni odškodnění ve výši 80 000 Kč. Nárok u ní žalobkyně uplatnila dne 4. 12. 2023, přičemž tuto žádost žalovaná vyřídila stanoviskem ze dne 25. 3. 2024. Žalovaná konstatovala, že řízení bylo složitější, a to po právní i skutkové stránce. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Žalobkyně se na délce řízení podílela, byť nikoli výrazně. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Z uvedených důvodů navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud rozhodl ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bez nařízení jednání, neboť se účastníci na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili, přičemž byli v této výzvě poučeni, že pokud se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 4. 12. 2023 bylo žalované doručeno předběžné uplatnění nároku žalobkyně týkající se předmětného nároku.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 80 000 Kč.

7. Ze spisu vedeného u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 11. 2. 2010 došla , adresa, žaloba o určení vlastnického práva k nemovitostem 4 žalobců (jedním z nich i žalobkyně ve zdejším řízení , Jméno žalobkyně, ) proti žalovaným , právnická osoba, a , právnická osoba, . Dne 23. 3. 2010 věc přidělena oddělení , Anonymizováno, , neboť nejde o specializaci oddělení , Anonymizováno, . Dne 25. 5. 2010 žalobci vyzváni k zaplacení poplatku za žalobu. Dne 31. 5. 2010 poplatek za žalobu složen. Dne 7. 9. 2010 žaloba rozeslána k vyjádření. Dne 17. 9. 2010 požádáno žalovanou – , právnická osoba, o prodloužení lhůty, neboť se nepodařilo zajistit potřebné listiny, a to do 15. 10. 2010. Dne 1. 10. a 8. 10. 2010 došla vyjádření žalovaných. Dne 1. 12. 2010 vyjádření žalovaných rozeslána. Dne 19. 2. 2011 došla replika žalobců. Dne 11. 5. 2011 replika rozeslána. Dne 2. 11. 2016 žurnalizováno 23 listů. Dne 21. 11. 2012 provedena kontrola spisu místopředsedou soudu. Dne 5. 12. 2012 nařízeno jednání na 17. 1. 2013. Na jednání dne 17. 1. 2013 přednesen právní názor soudu, kdy zástupce žalobců žádá o čas k projednání se žalobci, jednání odročeno na 21. 3. 2013. Na jednání dne 21. 3. 2013 čtena vyjádření účastníků, na žádost účastníků dána 15denní lhůta k doplnění důkazů, jednání odročeno na 25. 4. 2013. Z důvodu omluvy jednoho z žalobců jednání odročeno na 28. 6. 2013. Na jednání dne 28. 6. 2013 prováděno dokazování několika listinami, vyhlášen zamítavý rozsudek. Dne 25. 7. 2013 prodloužena lhůta k vypracování rozsudku do 21. 8. 2013 z důvodu čerpání dovolené soudce. Dne 17. 9. 2013 podáno blanketní odvolání žalobců. Dne 7. 11. 2013 žalobci vyzváni k doplnění vad odvolání. Dne 25. 11. 2013 odvolání doplněno. Dne 4. 12. 2013 žalobci vyzváni k zaplacení poplatku za odvolání. Dne 11. 12. 2013 poplatek za odvolání zaplacen. Dne 13. 1. 2014 odvolání rozesláno. Dne 13. 2. 2014 věc předložena , adresa, . Usnesením ze dne 28. 5. 2014 v právní moci 22. 7. 2015 rozsudek I. stupně zrušen, neboť se nezabýval právním stavem nemovitostí ke dni smrti zůstavitele, čímž zaujal nesprávný právní názor, přičemž ke správnému právnímu posouzení je potřebné provést další skutková zjištění. Dne 21. 7. 2015 rozhodnutí rozesláno. Dne 26. 1. 2016 nařízeno jednání na 23. 3. 2016. Na jednání dne 23. 3. 2016 prováděny desítky listinných důkazů, jednání se odročuje na 1. 6. 2016 z důvodu výzvy. Na žádost zástupce žalobců z důvodu zdravotní indispozice jednání odročeno na 10. 8. 2016. Na jednání dne 10. 8. 2016 předloženy další důkazy, účastníci požádali o čas na prostudování spisu, jednání odročeno za účelem pokračování v dokazování na 12. 9. 2016. Dne 12. 9. 2016 vyslýchán svědek, jednání odročeno na 2. 11. 2016 za účelem pokračování v dokazování. Na jednání dne 2. 11. 2016 jednání odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce. Dne 8. 3. 2017 přislíbeno zástupcem žalobců, že navrhne soudu znalce a zadání znaleckého posudku. Dne 22. 9. 2017 voláno k jednání na 16. 10. 2017. Dne 12. 10. 2017 jednání zrušeno na žádost zástupců účastníků z důvodu jejich kolize s jinými jednáními. Dne 8. 1. 2018 věc přikázána z důvodu přeložení soudce na soudní oddělení 21. Dne 19. 4. 2018 účastníci dotázáni, zda trvají na ustanovení znalce. Dne 21. 5. 2018 účastníci urgováni. Dne 7. 6. 2018 žalobci navrhli osobu znalce. Dne 29. 6. 2018 vyjádření žalobců rozesláno. Dne 25. 7. 2018 došlo vyjádření žalované 1. Dne 28. 12. 2018 urgována žalovaná 2. Dne 9. 1. 2019 žalovaná 2. zaslala vyjádření, nechť je jí výzva řádně doručena. Dne 25. 1. 2019 výzva žalované znovu zaslána. Dne 15. 2. 2019 žalovanou na výzvu reagováno. Dne 25. 3. 2019 voláno k jednání na 28. 5. 2019. Dne 24. 5. 2019 jednání odročeno na žádost žalobců, kteří o odročení požádali z důvodu, že nebyl ustanoven znalec a že znalecký posudek v každém případě zajistí sami. Dne 24. 5. 2019 jednání zrušeno. Dne 30. 5. 2019 spis předán VSÚ za účelem ustanovení znalce. Dne 5. 6. 2019 obvolání 2 znalci a ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , za účelem podání posudku do 6 měsíců od doručení spisu. Dne 8. 8. 2019 na výzvu soudu byla zaplacena záloha na posudek. Dne 14. 1. 2020 znalcem požádáno o prodloužení z důvodu vytíženosti a komplikovanosti věci. Lhůta prodloužena do 29. 2. 2020. Cca dne 23. 3. 2020 došel soudu znalecký posudek. Dne 6. 5. 2020 posudek rozeslán. Dne 4. 6. 2020 rozeslána podání. Dne 22. 6. 2020 došlo vyjádření žalobců k posudku. Dne 14. 8. 2020 účastníci vyzváni k vyjádření se k vyúčtování znalečného. Dne 10. 9. 2020 přiznáno znalečné. Jednání nařízené na 12. 11. 2020 odročeno na 14. 1. 2021 z důvodu šíření koronaviru. Jednání odročeno na 16. 3. 2021 z důvodu toho, že by znalec neměl čas na doplněk znaleckého posudku, který byl soudem zadán. S ohledem na opatření proti COVID 19 se jednání odročuje na 11. 5. 2021. Na jednání dne 11. 5. 2021 čteny listiny, za účelem vyhlášení rozsudku jednání odročeno na 20. 5. 2021. Na jednání dne 20. 5. 2021 vyhlášen zamítavý rozsudek č. j. , Anonymizováno, v právní moci 18. 11. 2022. Pro složitost věci lhůta k vyhotovení rozsudku prodloužena do 21. 7. 2021 a následně ještě jednou do 16. 8. 2021. Dne 31. 8. 2021 došlo blanketní odvolání žalobců do rozsudku. Dne 23. 9. 2021 vyzváni žalobci na doplnění vad odvolání. Dne 20. 10. 2021 odvolání doplněno. Dne 29. 11. 2021 odvolání rozesláno. Dne 8. 12. 2021 věc předložena , adresa, . Dne 16. 6. 2022 voláno k jednání na 6. 9. 2022. Z důvodu organizačních jednání odročeno na 15. 9. 2022. Dne 22. 9. 2022 vyhlášen potvrzující rozsudek č. j. , Anonymizováno, v právní moci 18. 11. 2022, částečně měnící ohledně nákladů řízení. Dne 18. 1. 2023 došlo dovolání žalobců do rozsudku. Dne 24. 1. 2023 žalobci vyzváni k zaplacení poplatku za dovolání a dovolání bylo také rozesláno. Dne 7. 2. 2023 poplatek zaplacen. Dne 8. 3. 2023 věc předložena Nejvyššímu soudu. Usnesením č. j. , Anonymizováno, ze dne 30. 5. 2023 v právní moci 29. 6. 2023 bylo dovolání odmítnuto.

8. Soud neprováděl k důkazu náhledy z portálu , Anonymizováno, navržené žalovanou pro nadbytečnost, neboť tyto důkazy by nijak nesloužily ke zjištění skutkového stavu věci. Jednalo se pouze o náhledy různých inzerátů s prodejem spoluvlastnických podílů pozemků, přičemž soud by přesto nemohl provést srovnání s nemovitostmi, jež byly předmětem posuzovaného řízení s ohledem na jejich rozdílnou polohu, využití, zatížení aj. Uvedené by bylo předmětem znaleckého zkoumání, což není pro předmětné řízení podstatné.

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Soud předně konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

18. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

19. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

20. V dané věci žalobkyně začala pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne 11. 2. 2010, kdy podala žalobu spolu s dalšími žalobci k , adresa, . Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 29. 6. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila 13 let a 4 (celých) měsíců.

21. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud taktéž dvakrát a Nejvyšší soud jedenkrát. Soud konstatuje, že již samo řízení u více stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

22. Z hlediska složitosti věci byla věc komplikovaná po stránce skutkové, právní i procesní. Z pohledu procesní složitosti se na obou stranách řízení vyskytovalo více účastníků. Jednání byla několikrát odročena, a to z důvodu vyčkání na stanoviska účastníků, následně z důvodu na straně účastníků a také z důvodu epidemie COVID. Rovněž soud musel vyzvat žalobce k odstranění vad odvolání, činil výzvy v průběhu jednání. Z pohledu skutkové složitosti soud provedl řadu listinných důkazů, vyslechl svědka a zadal vypracování znaleckého posudku včetně doplňku. Z pohledu právní složitosti je jedná o určení vlastnictví k nemovitostem, což samo o sobě zakládá právní složitost věci.

23. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Nutno však podotknout, že žádala spolu s dalšími žalobci vícekrát o odročení jednání, soudní poplatek za žalobu a odvolání hradila až na výzvu soudu, ačkoliv je splatný podáním návrhu, a rovněž přislíbila zajistit osobu znalce, což se v konečném důsledku nestalo.

24. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standartní, neboť předmětem původního řízení bylo určení vlastnického práva, tedy závazek z věcného práva, u nichž se standartní význam řízení presumuje (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, netvrdila.

25. Konečně pokud se jedná o postup soudů, soud konstatuje, že orgány veřejné moci se dopustily hned několika pochybení. Nečinnost soudu I. stupně soud spatřuje v období od 11. 5. 2011 do 5. 12. 2012 (průtah 1 rok a 7 měsíců), od 21. 7. 2015, kdy došlo k rozeslání podání, do nařízení jednání dne 26. 1. 2016, tj. průtah 6 měsíců, od 2. 11. 2016 do 22. 9. 2017, kdy v této době si žalobci přislíbili osobu znalce, nicméně soud bezdůvodně vyčkával 10 měsíců, od 16. 10. 201, kdy soud zrušil jednání, do dotazu soudu na účastníky, zda trvají na ustanovení znalce dne 19. 4. 2018, tj. průtah 6 měsíců, dále od doručení vyjádření žalované 1) dne 25. 7. 2018 do urgence žalované 2) k podání vyjádření, tj. průtah 5 měsíců, a rovněž od předložení spisu krajskému soudu dne 8. 12. 2021 do nařízení jednání dne 16. 6. 2022, tj. průtah 6 měsíců. Taktéž soud považuje za nesprávné poskytnutí lhůty k vypracování znaleckého posudku až na 6 měsíců. Neefektivní postup lze spatřit i v období od doručení znaleckého posudku dne 23. 3. 2020 do nařízení jednání na 12. 11. 2020, přičemž v mezidobí byl posudek rozeslán a řešeno znalečné, ačkoliv v tomto období se již mohlo jednat. Rovněž jako neefektivní postup soud hodnotí opakované rozesílání replik účastníků.

26. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

27. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

28. Soud shledal celkovou dobu původního řízení jako velmi dlouhou a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na 16 000 Kč, přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na 8 000 Kč. Soud se zde řídil úvahou, že délka řízení nebyla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat, na druhou stranu zejména v důsledku pochybení orgánů veřejné moci řízení trvalo řízení přes 13 let, což je s ohledem na složitost řízení doba jistě nepřiměřená. Pokud tedy rozhodná doba původního řízení činila 13 let a 4 měsíce, činí základní částka za celou dobu původního řízení 197 333 Kč.

29. Základní částku 197 333 Kč soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 40 %. Ve vztahu k zavinění žalobkyně na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud částku nijak nemodifikoval. S ohledem na to, že se na nepřiměřené délce řízení velmi výrazně podílely orgány veřejné moci, soud zvýšil zadostiučinění o 10 %. Ve výsledku tedy náleží žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení snížené o 30 %, tedy ve výši 138 133 Kč.

30. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná přiznala stanoviskem ze dne 25. 3. 2024 žalobkyni částku 80 000 Kč. Soud tak uzavřel, že žalobkyně má kromě výše uvedeného nárok na zaplacení částky 58 133 Kč.

31. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 14 a 15 OdpŠk tak, že přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 138 133 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala, neboť již od 5. 6. 2024 se žalovaná nacházela v prodlení s vyplacením částky 138 133 Kč, když stanoviskem ze dne 25. 3. 2024 tuto částku nepřiznala a žalovaná vyřídila žádost žalobkyně o odškodnění v zákonem stanovené lhůtě. Ve vztahu k mimosoudně vyplacené částce 80 000 Kč dne 25. 3. 2024 žalovaná ještě nebyla v prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

32. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšná v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení.

33. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a dle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

34. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem za tyto úkony náleží částka 6 200 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 8 800 Kč.

35. Pouze pro úplnost se dodává, že soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk). Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobkyně nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 445/16)

36. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.