27 C 289/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně doručovací adresa Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 70 000 s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 000 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 000 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 600 Kč a 156 EUR do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 12. 2023 domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“), v němž vystupovala jako dědička. Uvedla, že zůstavitel zemřel dne 13. 11. 2018 a dědické řízení bylo skončeno až 27. 6. 2023 rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, , jež nabylo právní moci 28. 7. 2023, z čehož vyplývá, že dědické řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Dále uvedla, že průtahy nebyly způsobeny žalobkyní, naopak se snažila dosáhnout co nejrychlejšího rozhodnutí ve věci. Dědické řízení nebylo nikterak skutkově ani právně složité.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 19. 3. 2024 rekapitulovala původní řízení a uvedla, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K prodlevám podle žalované v posuzovaném řízení nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Celková délka byla ovlivněna především nutností opakovaného znaleckého zkoumání či zapůjčení spisu Notářské komoře, tedy objektivními okolnostmi. Dále uvedla že u ní žalobkyně dne 16. 6. 2023 uplatnila nárok, jež je předmětem žaloby. K projednání tohoto nároku došlo 6. 12. 2023. Z výše uvedených důvodů tak žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Žalobkyně uplatnil žalovaný nárok předběžně u žalované dne 16. 6. 2023. Žalovaná předběžně projednala žádost dne 6. 12. 2023 s tím, že neshledala existenci nesprávného úředního postupu (viz. potvrzení žalované o přijetí podání žalobkyně ze dne 19. 6. 2023, stanovisko žalované ze dne 6. 12. 2023 a žádost žalobkyně ze dne 9. 6. 2023).

5. D 28. 11. 2018 bylo zahájeno pozůstalostní řízení po , jméno FO, , zemřelém dne 13. 11. 2018. K pokynu ze 30. 11. 2018 předvolána k předběžnému šetření , jméno FO, , dne 9. 12. 2018 sdělila, že se nemůže dostavit. Dne 11. 12. 2018 předvolána , jméno FO, na 9. 1. 2019. Dle úředního záznamu se dne 11. 12. 2018 telefonicky dotazovala , jméno FO, , narozená 8. 2. 1974 na stav řízení, což je sestra žalobkyně. , jméno FO, předvolána 11. 12. 2018, taktéž na 9. 1. 2019, současně sdělila , jméno FO, , že vypravovatelka pohřbu paní , jméno FO, není biologickou dcerou zůstavitele a současně požádali, aby rovněž jí bylo zasláno předvolání k předběžnému šetření. Dne 9. 1. 2019. , jméno FO, sdělila, že se z důvodu její nemoci nemůže k jednání dostavit, sdělila, že není dcerou zůstavitele, pouze vypravovala a hradila náklady pohřbu, protože manželka v době úmrtí zůstavitele byla hospitalizovaná v nemocnici, požádala, aby k jednání byla předvolána pozůstalá manželka, která z nemocnice již byla propuštěna. Ona sama o majetku manželů , jméno FO, nic neví. Dne 9. 1. 2019 proběhlo předběžné šetření, dostavila se , jméno FO, . V průběhu ledna 2019 a února 2019 notář žádal součinnost u bank u , právnická osoba, . Dne 9. 2. 2019 , jméno FO, zaslala notáři odhad ceny bytu. Dne 11. 2. 2019 podán u soudu návrh na ustanovení opatrovníka pozůstalé manželce. Dne 28. 5. 2019 vyslovil soud místní nepříslušnost, jednalo se o Okresní soud ve , adresa, , č. j. , Anonymizováno, , kdy byla vyslovena místní nepříslušnost a určeno, že věc bude postoupena Okresnímu soudu v , adresa, . Usnesení nabylo právní moci 13. 6. 2019. Dne 21. 6. 2019 notář urgoval jednu z bank. Dne 23. 7. 2019 přišla notáři přihláška věřitele do dědického řízení. Na den 7. 10. 2019 nařízeno jednání ve věci ustanovení opatrovníka pozůstalé manželce, nicméně manželka dne 6. 10. 2019 zemřela. Její dědické řízení bylo vedeno u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Její notářka se dne 13. 11. 2019 dotazovala na stav dědického řízení po panu , jméno FO, . Dne 13. 11. 2019 se notář dotazoval na okruh dědiců, procesních nástupců po pozůstalé manželce. Telefonicky urgoval dotaz dne 10. 12. 2019. Nový notář sdělil dne 3. 2. 2020, že jediným závětním dědicem po paní , jméno FO, je , jméno FO, . Žalobkyně zastoupená právním zástupcem nahlížela do spisu dne 2. 3. 2020 a 23. 10. 2019. Právní zástupce zastupoval i , jméno FO, . Dne 16. 3. 2020 notář urgoval pojišťovnu ohledně žádosti o součinnost, předchozí dotaz činil 26. 2. 2020 s dotazem, kam má být zaslán přeplatek pojistného. K pokynu z 19. 6. 2020 nařízeno jednání na 8. 7. 2020. Žalobkyně se k jednání dostavila, dědici byla ona, sestra paní , jméno FO, a po pozůstalé manželce vnuk , jméno FO, . , jméno FO, uplatnila pohledávku do dědického řízení dne 17. 7. 2020. Dne 2. 9. 2020 se zástupce žalobkyně dotazoval na stav ustanovení znalce k ocenění družstevního podílu. Dne 17. 9. 2020 sdělil, že kontaktoval potencionálního znalce. Dne 25. 9. 2020 notář ustanovil znalce, usnesení v právní moci 30. 9. 2020. Zpráva ze 17. 9. 2020 se týkala také toho, že pan , jméno FO, , advokát, kontaktoval potencionálního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Na to notář ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, aby podal znalecký posudek ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo znalci doručeno 30. 9. 2020. Dne 26. 10. 2020 znalec avizoval, že není možné provést místní šetření kvůli karanténě nájemce bytu v dědictví. Dne 26. 11. 2020 doručen znalecký posudek. Zástupce žalobkyně dne 15. 12. 2020 sdělil, že posudek je nepřezkoumatelný, další pozůstalostní jednání ze dne 16. 12. 2020 odročeno na neurčito. Dne 4. 2. 2021 doručen doplněk znaleckého posudku, doplněk znaleckého posudku vypracoval taktéž , tituly před jménem, , jméno FO, . De 30. 3. 2021 rozhodnuto o znalečném. Dne 7. 4. 2021 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce sdělila, že znalecký posudek je vadný a předložila svůj znalecký posudek, tento posudek zpracoval , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, znalecký posudek je z 15. 12. 2020. Dne 16. 6. 2021 notář ustanovil novou znaleckou kancelář, usnesení v právní moci 21. 6. 2021. Znalecký posudek doručen dne 14. 10. 2021. K pokynu z 1. 12. 2021 nařízeno ústní jednání na den 21. 12. 2021, jednání tohoto dne proběhlo. Ustanovením znalce ze 16. 6. 2021 měla znalecká kancelář zpracovat znalecký posudek do 45 dnů ode dne doručení tohoto usnesení s tím, že usnesení bylo znalecké kanceláři doručeno 17. 6. 2021. Dne 17. 1. 2022 rozhodnuto o znalečném. V mezidobí , jméno FO, založila notáři odborné posouzení vypracované , tituly před jménem, , jméno FO, z 15. 12. 2021. Dne 7. 2. 2022 právní zástupce žalobkyně urgoval vydání rozhodnutí. Dne 28. 2. 2022 právní zástupce sdělil notáři, že dle něj je možné přistoupit k vydání meritorního rozhodnutí. Usnesením ze dne 8. 3. 2022 stanovena obvyklá cena SJM 795 509 Kč, určeno rozdělení dědictví, usnesení v právní moci 29. 3. 2022, fakticky 28. 7. 2023. Proti usnesení podal odvolání , jméno FO, , vnuk. Dne 8. 4. 2022 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, přičemž požádal o osvobození od soudního poplatku. Usnesením ze dne 27. 6. 2022 bylo rozhodnuto o žádosti pana , Anonymizováno, . Dne 5. 8. 2022 odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, usnesení v právní moci 28. 7. 2023. , jméno FO, podal odvolání dne 12. 8. 2022. Dne 14. 10. 2022 byl vyzván k odstranění vad podaného odvolání, vady odstranil dne 9. 11. 2022. Spis byl předložen krajskému soudu dne 20. 1. 2023. Dne 3. 2. 2023 se pozůstalé vyjádřily k odvolání, tedy žalobkyně a sestra paní , jméno FO, . Usnesením ze dne 27. 6. 2023 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, spis vrácen Okresnímu soudu v , adresa, dne 20. 7. 2023. Dále zpráva, že v mezidobí dne 11. 7. 2023 se mj. žalobkyně dotazovala na stav řízení. (viz. obsah spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, ).

6. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

14. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Řízení bylo zahájeno 28. 11. 2018 a skončilo 28. 7. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila 4 roky a 8 měsíců. Ačkoliv žalobkyně uváděla, že se do délky řízení nepočítá první rok jeho trvání, soud tuto skutečnost vyhodnotil tak, že žalobkyně požadované odškodnění za první dva roky trvání řízení krátí na polovinu v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu.

18. Po hmotněprávní stránce byla věc standardně složitá. Po skutkové stránce věc byla složitější, neboť byl spor mezi dědici ohledně ceny majetku patřícího do dědictví a bylo třeba vypracovat znalecké posudky k ocenění nemovitosti. Dědici přitom předkládali své znalecké posudky, které se v ocenění rozcházely. Taktéž soud shledal procesní složitost. V úvodu soud rozhodl o místní nepříslušnosti soudu, po zahájení řízení zemřela manželka zůstavitele a vyčkávalo se na určení jejího dědice, aby mohlo být v řízení pokračováno. Dále soud zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, zabýval se žádostí o osvobození soudního poplatku a následně řešil nedůvodné odvolání proti zastavení řízení.

19. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Jinými slovy v daném případě žalobkyně k délce původního řízení nikterak pozitivně ani negativně nepřispěla, tedy není ani dán důvod k tomu, aby byla základní částka zadostiučinění zvýšena či snížena ve vztahu k chování žalobkyně.

20. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní, neboť dědické řízení nepatří typově k řízením, u něhož by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy, zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu, zde sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011). Ani z okolností konkrétního případu přitom nevyplývá důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyni. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, netvrdila.

21. Konečně pokud se jedná o postup soudů, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení shledal několik průtahů, respektive období nečinnosti notáře, které se negativně projevily na délce řízení. Byť soud nezaznamenal významně dlouhé období nečinnosti, vyznačovalo se řízení několika 3měsíčními až 4měsíčními průtahy. V tomto ohledu soud nesouhlasí s názorem žalované, že úkony byly činěny plynule a koncentrovaně, když notář bezdůvodně vyčkával s nařízením jednání a až po 2 měsících konání jednání teprve kontaktoval znalce. Dále soud konstatuje, že se stát nemůže zprostit odpovědnosti za průtahy způsobené znalci, pokud k nim nepřispěl stěžovatel (viz Smirnova proti Ukrajině, č. 36655/02, § 69, 8. listopadu 2005, ESLP). Jinými slovy peripetie způsobené nekvalitním vypracováním znaleckého posudku a s tím spojená prodloužená délka řízení jde k tíži státu.

22. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

23. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

24. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok, neboť původní řízení nepovažuje za násobně delší, nežli bylo s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

25. Základní částku 55 000 Kč (3x 15 000 Kč a 8x 1 250 Kč) soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 40 %. Ve vztahu k zavinění žalobkyně (v původním řízení žalovaného) na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud neshledal zvýšený význam řízení pro žalobkyni, proto soud ve vztahu k tomuto částku nikterak nemodifikoval. Soud tak základní částku za celé původní řízení modifikoval tak, že ji snížil o 40 %. Ve výsledku tedy náleží žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení částka 33 000 Kč.

26. Co se týče úroku z prodlení, ty se přiznávají v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Skrze dokazování soud došel k závěru, že nárok byl u žalované uplatněn dne 16. 6. 2023, přičemž dne 6. 12. 2023 žalovaná předběžné uplatnění nároku projednala. S ohledem na to, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od data 31. 12. 2023 do zaplacení, přiznal jí soud úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 000 Kč až od uvedeného data do zaplacení.

27. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení.

28. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, paušální náhrady za 2 úkony (žaloba a účast na jednání dne 14. 5. 2024) v částce 600 Kč (uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a ušlé mzdy žalobkyně v souvislosti s její účastí u jednání soudu 156 EUR dle § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. (průměrný hodinový výdělek žalobkyně činí 16 EUR, pracovní doba žalobkyně v den jednání činila 9.45 hod. a žalobkyni nebyl zaměstnavatelem umožněn nástup na směnu v části pracovního dne). Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč a 156 EUR.

29. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.