27 C 31/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: splnění smluvní povinnosti

I. Žalovaný je povinen zůstatek žalobcova účtu stavebního spoření, který je v současnosti veden na technickém účtu žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku převést a dále vést na spořicím účtu žalobce dle podmínek Smlouvy o stavebním spoření mezi žalobcem a žalovaným [číslo].

II. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen poskytnout žalobci informace nutné k ukládání dalších prostředků na spořicí účet žalobce a přijímat od něj platby a připisovat je na tento účet.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 068 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované splnění smluvních povinností ze smlouvy o stavebním spoření [číslo] uzavřené mezi účastníky. V předmětné smlouvě je uvedena„ Cílová částka“ ve výši 140 000 Kč a minimální měsíční vklad ve výši 700 Kč Smlouva není sjednána na žádnou stanovenou dobu. Důvody ukončení stanoví smlouva taxativně v čl. 10, že strany žalované je možné předmětnou smlouvy vypovědět pouze z důvodů uvedených ve smlouvě. Dopisem ze dne 6. 2. 2017 nadepsaným„ Oznámení o ukončení smlouvy o stavebním spoření“ sdělil žalovaný žalobci, že na Smlouvě ke dni 31. 12. 2016 bylo evidováno překročení cílové částky. Protože došlo k naspoření sjednané cílové částky ve smyslu ustanovení čl. 1 odst. 1 a 2 Všeobecných smluvních podmínek (dále jen VOP) přespoření cílové částky není přípustné. Žalovaná nesouhlasí s dalším navýšením cílové částky a žádný úvěr již nemůže být na základě smlouvy poskytnut, jelikož cílová částka byla naspořena a došlo tak k dosažení účelu smlouvy a žalovaný je povinen vyplatit žalobci zůstatek účtu stavebního spoření, včetně úrokového zvýhodnění. Žalobkyně byla vyzvána, aby si určila bankovní účet, na který bude zůstatek odeslán s tím, že pokud nebude účet určen, odešle žalobkyně zůstatek na účtu na adresu žalobkyně. Pokud si žalobkyně ani jedním způsobem zůstatek nevyzvedne, žalovaný jej uloží na svůj technický účet, který není úročen a nelze z něj nárokovat státní podporu a jakékoliv další vklady na něj nebude žalobkyně přijímat. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalované, že je žalovaná oprávněna uzavřít spořící účet žalobkyně a nepřijímat další platby na tento účet. Dle žalobkyně smlouva mezi stranami trvá a strany jsou povinny plnit své povinnosti ze smlouvy. Dle žalobkyně nebyly práva a povinnost ze smlouvy omezeny na žádnou stanovenou dobu a nesouhlasí ani s tím, že byl naplněn účel smlouvy. VOP ke smlouvě znají postup navýšení cílové částky. Dále v čl. 9 odst. 7 VOP je upraven postup stran smlouvy v situaci, kdy objem prostředků na účtu účastníka stavebního spoření překračuje cílovou částku. Doslova pak stanoví, že účastník stavebního spoření souhlasí s tím, že přespořenou částku navýšenou na celé tisícikoruny nahoru považuje spořitelna automaticky za novou cílovou částku. Smlouva byla uzavírána na cílovou částku 140 000 Kč. Nejméně od roku 2009 žalovaná přijímala, po dobu 8 let, bez jakýchkoli výhrad mimořádné i řádné vklady a připisovala je na spořící účet žalobce. Tyto vklady a úroky z nich vždy v okamžiku vkladu převyšovaly cílovou částku a žalovaná takovýto vklad vždy akceptovala a navýšila automaticky cílovou částku a z každého takového vkladu si odečetla poplatek za zvýšení cílové částky. Ani v jednom případě žalovaná žalobkyni neoznámila jakýmkoli způsobem, že tento postup neodpovídá smlouvě, vyžaduje předchozí souhlas žalované nebo snad představuje dosažení účelu smlouvy. Žalobkyně poukazuje na to, že čl. 10 VOP upravuje výpověď smlouvy a navazující ustanovení předpokládají výpověď spořitelnou. Výpovědní lhůta činí 3 měsíce, bez ohledu na to, která strana smlouvu vypovídá. Žádný z důvodů takto předvídaných nenastal. Práva a povinnosti stran smlouvy dle žalobkyně trvají.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani z části. Závazek se smlouvy o stavebním spoření zanikl naspořením cílové částky. Nárok žalobkyně je navíc promlčený, neboť pokud žalobkyně uplatňuje právo na obnovení svého účtu stavebního spoření, jedná se o majetkové právo, které podléhá promlčení v obecné subjektivní lhůtě 3 let. Žalovaná oznámila žalobkyni ukončení smlouvy o stavebním spoření již dopisem ze dne 6. 2. 2017, dopis byl uložen na poště dne 9. 2. 2017 a žalobkyně jej převzala dne 15. 2. 2017. Již dne 15. 2. 2017 žalobkyně mohla uplatnit své právo na obnovení účtu stavebního spoření. Žalobkyně však s uplatněním svého práva otálela, přičemž v žalobě neuvádí žádné důvody,které by jí v dřívější uplatnění práva bránily. Žalovaná dále uvádí, že v případě žalobkyně došlo k naplnění účelu smlouvy; smlouva o stavebním spoření byla dohodnuta na dobu určitou, tato doba byla ohraničena sjednanou cílovou částkou stavebního spoření, kterou si zvolila žalobkyně. Žalovaná rovněž odkazuje na čl. 9 odst. 7 VOP, který stanovuje, že přespořování cílové částky není přípustné; přespořováním se rozumí stav, kdy je zůstatek na účtu účastníka vyšší než sjednaná cílová částka. Důvod, proč naspořením cílové částky dochází k zániku závazku ze smlouvy o stavebním spoření, spočívá v tom, že dosažením cílové částky se původního účelového spoření stává spoření obecné (na konkrétní účel nevázané) Toto je v rozporu s pojmovým vymezením stavebního spoření. Žalobkyně uvádí, že má zájem pouze spořit, a to přestože již přespořila cílovou částku. O čerpání úvěru ze stavebního spoření nemá zájem a ani v minulosti o něj nepožádala. Žalobkyně má pouze v úmyslu zneužívat stavební spoření jako výhodnou formu spoření. Žalobkyně tvrdí, že po naspoření cílové částky žalovaná po dobu 8 let bez výhrad přijímala další řádné i mimořádné vklady a žalovaná v návaznosti na to vždy navýšila žalovanou částku. Tato tvrzení žalobkyně jsou dle žalované nepravdivá. K překročení cílové částky došlo poprvé v roce 2009, k přespoření ale došlo v důsledku připisování úroků a státní podpory. Žalovaná v rozporu se smlouvou neplnila minimální vklad 700 Kč, proto žalovaná poskytla žalobkyni možnost doplatit dlužné vklady a pokračovat se spořením s vyšší cílovou částkou. Žalobkyně v roce 2013 provedla vklad ve výši 50 000 Kč. Následně v roce 2014 provedla vklad ve výši 20 000 Kč. V roce 2015 provedla žalobkyně poslední vklad ve výši 250 000 Kč. A žalovaná se rozhodla mimořádně vklad přijmout. [příjmení] částka byla znovu konkludentně navýšena. Žalovaná nebyla povinna tyto mimořádné vklady přijmout, proto ve svém dopise ze dne 6. 2. 2017 uvedla, že již dále nesouhlasí s dalším navyšování cílové částky. Žalovaná dále uvádí, že nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2989/2018 a navíc se domnívá, že v daném případě by další spoření popíralo účel smlouvy. Dále poukazuje na rodní rozhodnutí soudů prvního stupně, kde byla obdobná žaloba zamítnuta.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o stavebním spoření [číslo] to na základě návrhu ze dne 29. 12. 1998, který byl přijat dne 11. 1. 1999 Součástí smlouvy byly i Ve smlouvě byla sjednána cílová částka 140 000 Kč a dále minimální měsíční vklad 700 Kč. Součástí této smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky stavební spořitelny, platné pro tento smluvní vztah (dále jen VOP). Mezi účastníky nebylo sporu, že peníze ze stavebního spoření žalobkyni nebyly vyplaceny, když žalobkyně odmítla peníze převzít. Naspořená částka se nyní nachází nikoliv na účtu stavebního spoření žalobce, tento účet žalovaná zrušila, nachází se na technickém účtu žalované. Žalobce požádal žalovanou o obnovení účtu stavebního spoření, ze strany žalované účet stavebního spoření nebyl obnoven. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. V řízení bylo prokázáno (z textu VOP), že v čl. 1, je v odst. 1 stanoveno, že předmětem smlouvy o stavebním spoření je závazek účastníka, spořit dohodnutou částku a jeho nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření v souladu s těmito Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen VOP) se zákonem. Dle odst. 2 smlouva musí být uzavřena písemně, na určitou cílovou částku, dohodnutou mezi stavební spořitelnou a účastníkem. Všeobecné obchodní podmínky jsou systematicky rozděleny tak, že jsou zde jednotlivé oddíly, které jsou označeny římskými číslicemi I. až IX. a dále pak jednotlivé oddíly jsou pak ještě členěny na jednotlivé články s konkrétními odstavci. V rámci oddílů I. Smlouva o stavebním spoření je uvedena smlouva o stavebním spoření, jakým spořením se uzavírá, jak je stanovena cílová částka, varianty spoření, způsob uzavření smlouvy, úhrada za uzavření smlouvy. V samostatném oddíle II. Vklady na účtech účastníků jsou pak v jednotlivých článcích upraveny vklady stavebního spoření, kdy mimo jiné v čl. 6 bodu 1 je stanoveno, že částka, kterou účastník měsíčně ukládá na účet stavebního spoření, činí nejméně 5 promile sjednané cílové částky (tzv. minimální měsíční vklad). Doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a končí vyplacením vkladů účastníka, státní podpory a úroků z nich nebo poskytnutím úvěru nebo zánikem právnické osoby jako účastníka. V čl. 7 bodu 1 je stanoveno, že zůstatek na účtu se úročí sazbou 3% p.a. Dle bodu 2 úroky se připisují vždy ke konci kalendářního roku. Dle bodu 3 úroky se nevyplácejí zvlášť. V oddíle III. Státní podpora je v samostatném článku č. 8 řešena tato podpora. V samostatném oddíle IV. Změna smlouvy o stavebním spoření je v čl. 9 řešeno zvýšení a snížení cílové částky, změna varianty, kdy pod odstavcem 1 je uvedeno„ na písemnou žádost účastníka může stavební spořitelna zvýšit cílovou částku stavebního spoření“. Úhradu ve výši 1% částky, o kterou byla cílová částka zvýšena, účtuje stavební spořitelna k tíži účastníka. Pod odstavcem 2 uvedeno mimo jiné„ po přidělení cílové částky, ji lze zvýšit jen tehdy, nebylo-li zahájeno její vyplácení a vzdal-li se účastník všech práv, která mu vyplývala z dosaženého přidělení“. V odstavci 6 je stanoveno, že jiné změny smlouvy podléhají písemnému schválení stavební spořitelnou, která je může vázat na splnění určitých podmínek. V odstavci 7 je uvedeno: Přespoření cílové částky se rozumí vztah, kdy zůstatek na účtu účastníka je vyšší, než sjednaná cílová částka. Přespoření cílové částky není přípustné, v takovém případě účastník výslovně souhlasí s tím, že přepořenou částku zaokrouhlenou na celé tisíce Kč nahoru, stavební spořitelna považuje automaticky za novou cílovou částku a rozdíl úhrady, vzniklý navýšením cílové částky, stavební spořitelna zúčtuje k tíži účtu účastníka. Pokud účastník dodatečně vyjádří nesouhlas s tímto postupem, má stavební spořitelna právo smlouvu vypovědět. V článku 10 jsou pak stanoveny podmínky výpovědi smlouvy. V oddíle V. Přidělení cílové částky, jsou pak v čl. 11 až 15 stanoveny otázky disponibilních zdrojů, předpoklady pro přidělení cílové částky a stanovení pořadí přidělení, oznámení o přidělení cílové částky a rezervace cílové částky a pokračování smlouvy. V článku 15 je mimo jiné stanoveno, pokud účastník nepřijme přidělení cílové částky, nebo neodevzdá-li ve stanovené lhůtě prohlášení o přijetí přidělení, nebo přijetí přidělení odvolá, smlouva pokračuje. V odstavci 2 čl. 15, pokud účastník ve smlouvě pokračuje, je oprávněn kdykoliv využít svá práva, vyplývající z přidělené cílové částky. V takovém případě je stavební spořitelna povinna účastníkovi přednostně rezervovat cílovou částku, odpovídající nároku, který účastníkovi vznikne po uplynutí tří měsíců po jeho prohlášení o využití svých práv. V oddíle VI. je pak řešen úvěr, a to pod články 16 až 21. V oddíle VII. je řešen převod práv, vyplývající ze smlouvy, a to pod články 22 až 23. V oddíle VIII. je v článcích 24 až 28 řešen obchodní styk mezi účastníky, kdy v čl. 26 bod 1 je stanoveno, že stavební spořitelna vede každému účastníkovi stavebního spoření jeho individuální účet. Závěrečná ustanovení v oddíle IX. jsou řešeny v článcích 29 až 33 (prokázáno VOP).

5. Z výpisů z účtu ke stavebnímu spoření za období (za roky 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016) vzal soud za prokázané, že k 31. 12. 2008 došlo k přespoření cílové částky a to připsáním úroků z vkladů k 31. 12. 2008, konečný zůstatek k 31. 12. 2008 činil 141 694,35 Kč. V tomto roce neprovedla žalobkyně žádný vklad. V letech 2009 – 2012 žalobkyně neprovedla žádné vklady, na účet stavebního spoření byly připisovány pouze úroky z vkladů a ze státní podpory. K 31. 1. 2012 byla odečtena úhrada za zvýšení cílové částky a cílová částka byla navýšena na 153 000 Kč 3. 7. 2013 byl proveden mimořádný vklad ve výši 50 000 Kč, k 31. 12. 2013 činil zůstatek na účtu 210 903,10 Kč (cílová částka byla stále 153 000 Kč). Dne 29. 12. 2014 byl proveden další mimořádný vklad ve výši 20 000 Kč, dne 31. 12. 2014 byla zaúčtována úhrada za zvýšení cílové částky ve výši 780 Kč a cílová částka byla navýšena na 231 000 Kč. Ke dni 31. 12. 2014 však činil zůstatek na účtu částku 235 169,91 Kč. Dne 12. 1. 2015 byl učiněn mimořádný vklad ve výši 250 000 Kč, dne 31. 1. 2015 byla zaúčtována úhrada za navýšení cílové částky na 485 000 Kč ve výši 2 540 Kč. Zůstatek k 31. 12. 2015 činil 494 397,24 Kč. V roce 2016 nebyly provedeny žádné vklady, byly pouze připsány úroky z vkladu a ze státní podpory, konečný zůstatek k 31. 12. 2016 byl 506 671,74 Kč (cílová částka 485 000 Kč)

6. Výpisem z účtu ke stavebnímu spoření za období od 1. 1. 2017 do 10. 4. 2017 vzal soud za prokázané, že ke dni 1. 1. 2017 byl na účtu stavebního spoření žalobkyně, č.ú. [bankovní účet] počáteční zůstatek 506 671,74 Kč. Cílová částka byla v záhlaví výpisu uvedena ve výši 550 000 Kč. Dne 1. 1. 2017 byla odečtena částka 300 Kč jako úhrada za vedení a správu účtu. Dne 10. 4. 2017 byly na účet stavebního spoření žalobkyně připsány úroky z vkladu ve výši 4 032,29 Kč, úkory ze státní podpory ve výši 187,50 Kč, byla odečtena daň z úroků z vkladů ve výši 604,84 Kč a daň z úroků ze státní podpory ve výši 28,13 Kč. Dále byla připsána částka 46 267 Kč jako úrokové zvýhodnění a odepsána daň z úrokového zvýhodnění ve výši 6 940 Kč. Následně byla téhož dne ještě připsána částka 200 Kč jako storno úhrady za vedení a správu účtu a konečně rovněž dne 10. 4. 2014 došlo k výplatě naspořené částky ve výši 526 986 Kč a státní podpory 22 158 Kč. Dále je téhož dne zaúčtována úhrada za platbu poštovní poukázkou ve výši 342 Kč. Z výpisu není zřejmé, že by byl zaúčtován poplatek za navýšení cílové částky.

7. Z přípisu žalované adresované žalobkyni ze dne 12. 5. 2017 vzal soud za prokázané, že tímto dopisem oznámila žalovaná žalobkyni, že se jí vrátil zůstatek ze smlouvy ze stavebního spoření, která byla ukončena dne 10. 4. 2017. Žalobkyně byla vyzvána, aby zaslala žalované podklady, jakým způsobem chce finanční prostředky poukázat.

8. Z otisku sumární platby ze dne 11. 4. 2017 a podací stvrzenky č. 299 k poštovní poukázce typu B vzal soud za prokázané, že dne 12. 4. 2017 byla na adresu žalobkyně odeslána prostřednictvím České pošty částka 549 144 Kč.

9. Z provedených důkazů a nesporných skutkových tvrzení soud zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobcem a žalovanou došlo dne 11. 1. 1999 akceptací žalované k uzavření Smlouvy o stavebním spoření [číslo] na cílovou částku 140 000 Kč Součástí smlouvy byly i VOP. Ke dni 31. 12. 2008 došlo k překročení cílové částky, kdy byla naspořena částka ve výši 141 694,35. Až k 1. 1. 2012 došlo k navýšení cílové částky na 153 000 Kč a pak opakovaně k 31. 12. 2014 na částku 231 000 Kč, ke dni 31. 1. 2015 na částku 485 000 Kč. Na výpisu k 10. 4. 2017 je uvedena cílová částka ve výši 550 000 Kč. V ltech 2013, 2014 a 2015 žalovaná přijala od žalobkyně mimořádné vklady ve výši 50 000 č, 20 000 Kč a 250 000 Kč. Dne 6. 2. 2017 oznámila žalovaná žalobkyni, že došlo k naspoření cílové částky, a tedy k ukončení smlouvy o stavebním spoření, vyzvala žalobkyni, aby sdělila, jakým způsobem che finanční prostředky poukázat. na jaký účet má být cílová částka zaslána. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala. Žalovaná vedla účet žalobkyně až do 10. 4. 2017 pak finanční prostředky z tohoto účtu převedla na technický účet žalované; zůstatek na účtu stavebního spoření k tomuto datu činil 549 486 Kč. Dne 12 4. 2017 žalovaná zaslala žalobkyni částku 549 144 Kč. Ta však tuto částku nepřijala. Dopisem ze dne 12. 5. 2017 sdělila žalovaná žalobkyni, smlouva o stavebním spoření byla ukončena ke dni 10. 4. 2017.

10. Po právní stránce pak soud posoudil věc následovně:

11. Dle § 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (dále jen zákon o stavebním spoření) stavební spoření je účelové spoření, spočívající za a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, za b) v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření, za c) v poskytování příspěvku fyzickým osobám, účastníkům stavebního spoření.

12. Dle § 5 odst. 1 zákona o stavebním spoření osoba, která uzavře se stavební spořitelnou smlouvu o stavebním spoření, se stává účastníkem. Dle odst. 2 účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, na financování bytových potřeb po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek, stanovených stavební spořitelnou ve Všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti. Dle odst. 5 výše uvedeného ustanovení, stavební spořitelna může poskytnout účastníkovi úvěr do výše cílové částky, který slouží k úhradě nákladů na řešení bytových potřeb i v případě, kdy účastník nemá ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Dle odst. 9 cílová částka se rovná součtu vkladů, státní podpory, úvěru ze stavebního spoření a úroku z vkladů a státní podpory, po odečtení daně z příjmu z těchto úroků. Uspořená částka se rovná součtu vkladů, úroků z vkladů a úroků z připsaných záloh státní podpory, snížené o daň z příjmu z těchto úroků a o úhrady účtované stavební spořitelnou. Dle odst. 10 doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a končí dnem uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, nejdříve však uplynutím čekací doby podle odst. 4, kdy délka čekací doby na poskytnutí peněžních prostředků z úvěru ze stavebního spoření, nesmí být kratší než 24 měsíců od počátku doby spoření a závisí na podmínkách stanovených stavební spořitelnou ve Všeobecných obchodních podmínkách, nebo vyplacení zůstatku účtu stavebního spoření účastníka, nejpozději však dnem ukončení smlouvy, nebo zánikem právnické osoby, jako účastníka. Dle odst. 11 smlouva musí obsahovat do ukončení doby spoření nejdéle po dobu 6 let ode dne jejího uzavření, výši výplaty, nebo stanovení výše úplaty za vedení účtu stavebního spoření.

13. Podle ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen ObčZ) podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

14. Podle ustanovení § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

15. Podle ustanovení § 122 odst. 1 obč. zák. lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní. Podle odst. 2 tohoto ustanovení konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. Podle odst. 3 tohoto ustanovení připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

16. Podle ustanovení § 578 obč. zák. práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

17. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo v souladu s ust. § 1 a 5 zákona o stavebním spoření dne 11. 1. 1999 akceptací žalované návrhu na uzavření Smlouvy o stavebním spoření [číslo] na cílovou částku 140.000 Kč Součástí smlouvy byly i VOP.

18. Soud se v první řadě zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Z provedených důkazů má za prokázané, že žalovaná až do dne 10. 4. 2017 vedla účet žalobkyně ke stavebnímu spoření; tohoto dne na účtu stavebního spoření proběhlo několik transakcí a až tohoto dne byla naspořená částka a částka státní podpory z tohoto účtu převedena zřejmě na technický účet žalované. Do tohoto dne byla naspořená částka úročena a to včetně připsané státní podpory. Žalobkyně se o tomto dozvěděla až dopisem ze dne 12. 5. 2017. Od doručení tohoto dopisu je tak třeba počítat běh 3leté promlčecí doby. Žaloba byla podána dne 14. 4. 2020, byla ta podána před uplynutím promlčecí doby. Pokud jde o argumentaci žalované, že žalobkyni bylo již dopisem ze dne 6. 2. 2017, který byl žalobkyni doručen dne 15. 2. 2017, soud se s touto argumentací neztotožňuje, neboť bylo prokázáno, že do 10. 4. 2017 žalovaná své povinnosti ze smlouvy o stavebním spoření stále (alespoň do určité míry) plnila. Z uvedeného je zřejmé, že pokud by byla žaloba podána před 10. 4. 2017, musela by být zamítnuta, neboť k tomuto datu žalovaná ještě žádné své smluvní povinnosti neporušila (i když dopisem ze dne 6. 2. 2017 avizovala, že tak učiní). Subjektivní 3letá promlčecí lhůta tak zcela jednoznačně nemohla začít běžet před 10. 4. 2017, neboť dříve než 10. 4. 2017 se žalobkyně nemohla dozvědět o tom, že její účet ze stavebního spoření byl ukončen. V přípise ze dne 12. 5. 2017 navíc sama žalovaná uvedla, že smlouva o stavebním spoření byla ukončena k 10. 4. 2017. Pokud tedy byla žaloba podána dne 14. 4. 2020 (s ohledem na to, že 10. 4. 2020 byl svátek - Velký pátek a nejbližší pracovní den bylo úterý 14. 4.), byla žaloba jednoznačně podána před uplynutím promlčecí doby.

19. Co se týká otázky ukončení smlouvy, zde soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejména z publikovaného rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, ale i 33 Cdo 2986/2018). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že způsoby, jimiž zaniknou subjektivní práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílovou částku, tj. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák., je rozhodující výklad oddílu IV čl. 9 odst. 7 ve spojení s dalšími ustanoveními VOP (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Podle oddílu I čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1, 2 VOP je cílová částka, kterou bude mít účastník po určité době k dispozici, podstatnou složkou právního úkonu; tvoří ji vklady účastníka, připsaná státní podpora a připsané úroky z vkladů a ze státní podpory (tzv. zůstatek na účtu), a úvěr ze stavebního spoření ve výši rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu. Začátek a konec doby spoření stanovily všeobecné obchodní podmínky ve shodě s tím, co vyplývá z § 5 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb. („ …začíná dnem uzavření smlouvy a končí vyplacením vkladů účastníka, státní podpory a úroků z nich nebo poskytnutím úvěru (tj. dnem uzavření úvěrové smlouvy) nebo zánikem právnické osoby jako účastníka“). Oddíl IV čl. 9 VOP„ Zvýšení a snížení cílové částky, změna varianty“ rozlišuje ve vztahu ke zvýšení cílové částky, kterou má vždy za změnu smlouvy o stavebním spoření, dva případy: a) zvýšení dohodou smluvních stran při splnění předpokladů pro přidělení cílové částky (srov. oddíl V čl. 12 VOP) a b) zvýšení tzv. přespořením, což je stav (obecně deklarovaný jako nepřípustný), kdy zůstatek na účtu převyšuje sjednanou cílovou částku, a to nejen v důsledku připsání úroků nebo státní podpory, ale i přijetím plateb od účastníka na účet stavebního spoření. Aniž by se vyžadoval (dodatečný) souhlas stavební spořitelny, platí, že novou cílovou částkou se stává zůstatek peněžních prostředků na účtu s tím, že 1% z rozdílu mezi původní cílovou částkou a zůstatkem náleží stavební spořitelně (srov. oddíl I čl. 5 odst. 2 VOP). Nesouhlasí-li účastník se zúčtováním 1% z rozdílu mezi původní cílovou částkou a zůstatkem, má spořitelna právo smlouvu vypovědět. Část V („ Přidělení cílové částky“) čl. 12 až 15 VOP se na danou věc nevztahují; týkají se zvýšení cílové částky dohodou účastníků a změny varianty stavebního spoření. V projednávané věci tedy platí, že ujednání o„ automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením žalobce a přijímáním jeho plateb žalovanou na účet stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák.

20. Vzhledem k uvedenému názoru Nejvyššího soudu ČR soud i v tomto řízení dospěl k závěru, že ani v tomto případě nedošlo k ukončení smlouvy přespořením cílové částky. Pokud by tomu tak bylo, došlo by k ukončení smlouvy již k 31. 12. 2008, kdy byla poprvé přespořena původně sjednaná cílová částka. I v daném případě bylo mezi účastníky dojednáno„ automatické“ navyšování cílové částky, ke kterému opakovaně docházeno pokračujícím spořením žalobkyně, žalovaná opakovaně přijímala mimořádné vklady žalobkyně po překročení původně sjednané cílové částky 140 000 Kč; žalovaná dále připisovala úročení zůstatku na účtu v souladu s čl. 7 odst. 1 VOP. Toto chování žalované vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák.. Navíc je třeba poukázat na to, že pokud žalovaná chtěla ukončit smluvní vztah ze stavebního spoření, měla možnost smlouvu vypovědět v souladu s ustanovením části II čl. 6 odst. 4, kdy žalobkyně se opakovaně dostávala do prodlení s více než 6 minimálními měsíčními vklady (kupříkladu v letech 2009 – 2011). Tohoto práva však žalovaná nevyužila.

21. Soud tak dospěl k závěru, že povinnosti žalované ze smlouvy o stavebním spoření stále trvají. Nedošlo k platnému ukončení smlouvy, a přesto žalovaná zrušila účet stavebního spoření žalobkyně, došlo tak k porušení povinnosti žalované ve smyslu smluvních ujednání mezi účastníky a to zejména části VII čl. 26 bod 1 VOP. Pokud žalovaná neplní své povinnosti dobrovolně, je na místě žalobě vyhovět (výrok I).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V řízení byla zcela úspěšná žalobkyně a má tak právo na náhradu nákladů řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů právního zastoupení, a to odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí, sepis žaloby, replika k vyjádření žalované ze dne 2. 7. 2020, vyjádření ve věci ze dne 10. 9. 2021, 2x účast na jednání soudu) á 1 500 Kč (tarifní hodnota dle § 9 odst. 1 AT 10 000 Kč), dále paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů dle § 13 AT, tedy 1 800 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % Celkem činí náklady řízení částku 15 068 Kč.