27 C 32/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 120 000 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v kompenzačním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ řízení“). Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval v nepřiměřené délce řízení, které započalo dne 16. 12. 2016, kdy žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované, a skončilo doručením rozsudku Krajského soudu v Brně dne 18. 5. 2021. Řízení tedy celkem trvalo 4 roky a 5 měsíců, přičemž se nevyznačovalo složitostí. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Naopak uvedl, že zásadní vliv na délku měl postup soudů v podobě průtahů a neznalosti judikatury. Význam řízení byl pro žalobce zvýšený, neboť se jednalo o odškodnění za průtahy v jiném řízení a délka řízení měla negativní vliv na jeho psychiku. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění, k jeho projednání však ke dni podání žaloby nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 16. 8. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Žalovaná po předběžném posouzení nároku shledala, že celková délka řízení 4 roky a 5 měsíců (samotné soudní řízení 3 roky a 11 měsíců) byla přiměřená. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Odvolací soud rozhodoval i o odvoláních v procesních věcech. V řízení nedošlo k průtahům, nicméně soudu I. stupně lze přičíst k tíži odmítnutí žaloby a následné zrušení tohoto rozhodnutí odvolacím soudem. Význam řízení označila za standardní. V závěru uvedla, že v řízení bylo vydáno pět meritorních rozhodnutí, postup soudu v úvodu řízení lze tolerovat a stejně lze tolerovat procesní rozhodnutí týkající se vracení soudního poplatků s ohledem na vývoj judikatury. Stejně tak ke zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem došlo z důvodu odlišného právního názoru.

3. Soud postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci s takovým postupem souhlasili.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

5. Řízení vedené pod sp. zn. spisová značka bylo zahájeno u Městského soudu v Brně žalobou podanou dne 15. 6. 2017 k Městskému soudu v Brně, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 73 528 Kč s příslušenství, jako náhrady škody způsobené mu státem, konkrétně náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka. Žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované dne 16. 12. 2016, ke dni podání žaloby nešlo k projednání nároku žalobce. Dne 8. 11. 2017 soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby spočívající v tom, jakým způsobem dospěl k výši žalované částky. Žalobce na výzvu reagoval dne 9. 11. 2017. Jelikož žalobce uvedl, že k výši žalované částky dospěl empiricky, soud usnesením ze dne 24. 11. 2017 žalobu odmítl. Proti usnesení podal žalobce dne 28. 11. 2017 odvolání. Dne 11. 12. 2017 soud rozhodnutí asistentky soudce o odmítnutí žaloby změnil tak, že žaloba se neodmítá. Dne 12. 12. 2017 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Žalovaný předložil vyjádření k žalobě dne 19. 12. 2017. Dne 21. 2. 2018 žalobce předložil soudu repliku. K pokynu ze dne 14. 5. 2018 soud nařídil na 21. 6. 2018 jednání. Žalovaná se z jednání omluvila a na jednání se osobně dostavil žalobce. Při jednání soud prováděl dokazování listinnými důkazy a v závěru vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal dne 27. 7. 2018. Žalobce podal dne 6. 8. 2018 proti rozsudku odvolání. Dne 10. 9. 2018 soud přeposlal odvolání žalovanému. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 17. 10. 2018. Dne 1. 11. 2018 Krajský soud v Brně vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání, který uhradil dne 16. 11. 2018. K pokynu ze dne 21. 11. 2018 odvolací soud nařídil na 12. 12. 2018 jednání. Při jednání odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Na rozsudku je vyznačena právní moc dne 4. 1. 2019. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 27. 12. 2018. Dne 15. 1. 2019 žalobce požádal o vrácení soudního poplatku za odvolání. Soud žádost přeposlal Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne 23. 1. 2019 rozhodl, že se návrh žalobce na vrácení soudního poplatku z odvolání zamítá. Dne 28. 2. 2019 žalobce podal dovolání proti rozsudku. Dne 7. 3. 2019 jej soud vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který žalobce uhradil dne 22. 3. 2019. Dne 24. 4. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 29. 7. 2019 žalobce požádal o vrácení zaplacených soudních poplatků za odvolání a dovolání Následně byl spis dne 13. 8. 2019 vrácen Městskému soudu v Brně s ohledem na žádosti žalobce o vrácení soudních poplatků. Usnesením ze dne 15. 8. 2019 soud rozhodl, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek z odvolání a návrh, aby mu byl vrácen zaplacený soudní poplatek z dovolání, se zamítá. Na usnesení je doložka právní moci dne 3. 9. 2019. Žalobce se proti usnesení odvolal dne 27. 8. 2019. Spis byl dne 5. 9. 2019 předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Odvolací soud usnesením ze dne 24. 2. 2020 usnesení soudu I. stupně ve výroku II. potvrdil. K pokynu ze dne 5. 5. 2020 soud vrátil žalobci soudní poplatek z odvolání. Dne 8. 5. 2020 žalobce požádal o poukázání úroků, neboť mu soudní poplatek z odvolání neměl být vrácen ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Žádost o zaplacení úroků byla následně vedena pod sp. zn. Spr u Městského soudu v Brně. Dne 20. 5. 2020 soud I. stupně vrátil spis Nejvyššímu soudu, ten dne 30. 9. 2020 rozhodl rozsudkem tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně i rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a vrátil věc Městskému soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen Městskému soudu v Brně dne 6. 11. 2020. Žalobce dne 17. 11. 2020 sdělil, že souhlasí s vyřízením věci bez jednání. Dne 17. 12. 2020 soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 61 252 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Soud vypravil rozsudek dne 21. 12. 2020, je na něm vyznačen doložka právní moci dne 13. 1. 2021 ve znění opravného usnesení a výroky II. a III. mají doložku právní moci dne 18. 5. 2021. Žalovaná se dne 28. 12. 2020 proti rozsudku odvolala, žalobce podal odvolání dne 8. 1. 2021. Dne 13. 1. 2021 soud I. stupně vydal opravné usnesení k výroku I. rozsudku. Na usnesení je doložka právní moci dne 9. 2. 2021. Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání dne 5. 3. 2021. Dne 15. 1. 2021 byla odvolání vzájemně přeposlána účastníkům. K pokynu ze dne 18. 3. 2021 odvolací soud nařídil na 7. 4. 2021 jednání. Při jednání odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek I. stupně ve výroku I. v rozsahu napadení co do částky 18 377 Kč s příslušenstvím a ve výrocích II. a III. potvrdil. Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Písemné vyhotovení rozsudku soud I. stupně rozeslal dne 12. 5. 2021. Na rozsudku je doložka právní moci dne 18. 5. 2021 (prokázáno podstatným obsahem spisu Městského soudu v Brně sp. zn. spisová značka).

6. Podáním ze dne 16. 8. 2021 uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. Žalovaná po prostudování předmětného spisu stanoviskem ze dne 31. 3. 2022 konstatovala, že v daném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem dané věci přiměřená (prokázáno žádostí o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku soudního řízení ze dne 16. 8. 2021, přípisem žalované ze dne 16. 8. 2021 adresovaným žalobci a stanoviskem žalované ze dne 31. 3. 2022).

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

12. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

13. Celková délka posuzovaného řízení činila 4 roky a 5 měsíců. Jelikož do celkové délky řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk náleží i doba předběžného projednání nároku podle § 14 OdpŠk, maximálně však v délce 6 měsíců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1084/2017), je třeba k délce samotného soudního řízení, které trvalo 3 roky a 11 měsíců, připočíst i dobu 6 měsíců, neboť žalovaná nárok žalobce ze dne 16. 12. 2016 mimosoudně projednala až dne 18. 12. 2017.

14. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně a odvolací soud každý dvakrát, Nejvyšší soud jednou. Odvolací soud rozhodoval i v procesních věcech. Skutečnost, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

15. Žalobce se v posuzovaném řízení domáhal odškodnění podle OdpŠk z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Soud připojil přílohový spis a s ohledem na problematiku odškodňování šlo nepochybně o řízení s vyšší mírou složitosti skutkové a právní. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisela i složitost procesní. Městský soud v Brně na počátku řízení žalobu odmítl, proti čemuž se žalobce úspěšně odvolal. Dále soudy rozhodovaly o vrácení soudních poplatků za odvolání a dovolání.

16. Pokud se jedná o postup soudu ve věci nutno konstatovat, že v řízení došlo k období nečinnosti od podání žaloby do zaslání výzvy žalobci k doplnění žaloby dne 8. 11. 2017, tj. období nečinnosti necelých pět měsíců, přičemž následně soud žalobu odmítl a odvolací soud rozhodnutí změnil. Ve zbytku byl postup soudů plynulý; procesní úkony odpovídající průběhu řízení byly činěny ve lhůtách přiměřených složitosti věci (skutkové i procesní) a toho kterého úkonu. Soud dále souhlasí s žalovanou, že vybírání a následné vracení soudních poplatků v agendě OdpŠk bylo v době řízení předmětem vývoje judikatury a tudíž nelze dávat tento postup k tíži soudům. Dále byť nemůže být účastníkům vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád (pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukční), nemůže být na druhou stranu stát činěn odpovědným za tu část řízení, které bylo prodlouženo v důsledku nutnosti vypořádat se s procesními návrhy účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009 ze dne 23.3.2011). Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, z důvodu závažných procesních vad či nerespektování právního názoru, nýbrž z důvodu odlišného právního názoru. Ani v tomto směru proto soud neshledal nesprávný úřední postup.

17. Podíl žalobce na délce řízení soud neshledal.

18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o kompenzační řízení, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Žalobce zmínil zásah do jeho psychiky, tato svá tvrzení však blíže nerozvedl a nijak je neprokázal. Soud proto zhodnotil význam předmětu řízení pro žalobce jako standartní.

19. S ohledem na shora uvedený souhrn všech skutkových okolností posuzované věci soud uzavřel, že celková délka řízení byla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, bylo složité, význam řízení byl pro žalobce shledán standardním a celková délka řízení činila 4 roky a 5 měsíců, z čehož soudní část činila 3 roky a 11 měsíců. V řízení došlo k nečinnosti soudu. V řízení tak došlo k jedinému období nečinnosti soudu, nicméně tato nečinnost se vzhledem k okolnostem případu, tak, jak byly popsány shora, neprojevila v porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení. Posuzované řízení nebylo za situace, kdy průtah v řízení byl ojedinělý samo o sobě dlouhé (4 roky a 5 měsíců), přičemž jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.

20. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada jednoho paušálního nákladu á 300 Kč za vyjádření se k žalobě podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.