27 C 43/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení 14 712 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 178 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 12 534 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 712 Kč od 17. 6. 2022 do 8. 12. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 534 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 717 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku. 1) Žalobce se žalobou podanou dne 24. 2. 2023 domáhal náhrady škody ve výši 8 712 Kč a finančního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 6 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí, které představuje sdělení podezření ze dne 16. 1. 2022 pro tr. čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zák., o čemž byl [stát. instituce], [anonymizováno] [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizována tři slova] [číslo jednací]. Téhož dne byl žalobce zadržen na několik hodin. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. [spisová značka], postoupil věc Magistrátu hl. m. Prahy k projednání přestupku. Žalobce uplatnil nároky u žalované, která neshledala důvodným nárok žalobce na náhradu škody ve výši 8 712 Kč za čtyři úkony právní služby po 2 178 Kč. Jedním z úkonů byl sepis právního rozboru ze dne 21. 2. 2022, který byl klíčovým pro vydání rozhodnutí o postoupení věci do přestupkového řízení. Dalším byl úkon nahlížení do spisu dne 20. 2. 2022, ke kterému se obhájce po předchozí domluvě dostavil, nicméně byl mu odepřen s odůvodněním, že spis již nebyl u policejního orgánu. Žalobce dále trval na přiznání odměny za porady s obhájcem ze dne 19. 1. 2022 a 27. 1. 2022. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce uvedl, že zadržení pro něj bylo vyčerpávající a náročné. 2) Soud vyzval žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání jednotlivých dopadů do osobnostní sféry žalobce, jak jsou vymezeny v žalobě, a případně k doplnění dalších skutkových tvrzení ohledně dopadů do osobnostní sféry žalobce, tedy do sféry jeho rodinného, společenského života a k tomu označil důkazy. Dále byl ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu vyzván, aby provedl srovnání na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv. Po poučení žalobce doplnil, že mu zaměstnavatel poskytl několik dnů neplaceného volna po podání návrhu na potrestání, neboť byl ve stresu a psychickém napětí. S tím souviselo ponížení mzdy. Taktéž zaměstnavatel vystavil žalobci dobrozdání s kladným hodnocením jeho osoby pro účely tr. řízení. Dále uvedl, že od jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uplynulo již 3,5 roku a od června roku 2020 nebyl za žádnou tr. činnost odsouzen a ani ji nepáchal. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. doplnit skutková tvrzení týkající se účelnosti sporných porad s obhájcem ve dnech 19. 1. 2022 a 27. 1. 2022 a sporného úkonu obhajoby v podobě právního rozboru žalobce zopakoval, že právní rozbor byl klíčovým prostředkem pro závěr orgánů činných v tr. řízení, že žalobce již vykonal trest zákazu řízení, a tedy se nemohl dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Poradu ze dne 19. 1. 2022 označil za separátní oproti úkonu převzetí a příprava obhajoby. 3) Žalovaná nesporovala, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce ani že žalobce u ní dne 8. 6. 2022 uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy. Stanoviskem ze dne 20. 2. 2023 konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a za jeho vydání se žalobci omluvila. Pro přiznání finančního zadostiučinění neshledala důvody, neboť nebyly řádně tvrzeny ani prokázány. Uvedla, že žalobce byl stíhán pro přečin malé závažnosti, státní zástupkyně navrhovala žalobci trest obecně prospěšných prací a zákaz řízení motorových vozidel v trvání 18 měsíců. Poukázala na 15 záznamů žalobce v evidenci rejstříku trestů vč. odsouzení za stejný tr. čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Délku řízení 40 dnů považovala za velmi krátkou. Sporovala žalobcem tvrzené poškození cti a dobré pověsti právě s ohledem na počet záznamů v rejstříku trestů. Během trestního řízení sám žalobce prohlásil vinu. Z nároku na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu ve výši 21 780 Kč shledala důvodnou částku 13 068 Kč. Zbývající úkony sporovala (předmět řízení). Konkrétně k úkonu z 19. 1. 2022 v podobě první porady s klientem uvedla, že je součástí úkonu převzetí a příprava obhajoby. Záznam o nahlížení do spisu dne 20. 1. 2022 nedohledala, nicméně v době konání úkonu již spis u policejního orgánu nebyl. Poradu ze dne 27. 1. 2022 neshledala účelnou a právní rozbor neměla za vůbec provedený. <b>4) Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě či na základě shodných tvrzení stran učinil tato skutková zjištění:</b> 5) Žalobce uplatnil u žalované dne 8. 6. 2022 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč a náhrady škody ve výši 21 780 Kč z titulu nezákonného tr. stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 tr. zákoníku. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla žalobci 13 068 Kč coby náhradu škody (viz potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce z 9. 6. 2022, žádost o náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním z 8. 6. 2022 vč. doručenek a stanovisko žalované ze dne 20. 2. 2023). 6) Dne 16. 1. 2022 bylo žalobci sděleno podezření pro spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 tr. zák. Žalobce byl dne 16. ledna 2022 vyslechnut jako osoba podezřelá a téhož dne v 13.55 hod zadržen z důvodu, že při silniční kontrole bylo zjištěno, že má vyslovený platný zákaz řízení motorových vozidel do 25. 1. 2022. Žalobce byl propuštěn téhož dne v 17.09 hod. Dle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ve vztahu k žalobci žalobce má v rejstříku celkem 15 záznamů, mj. i tamto rozhodnutí, kdy byl žalobci mj. uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. Návrh na potrestání žalobce pro spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zkn. byl doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 20. 1. 2022. Státní zástupkyně navrhla uložit žalobci trest obecně prospěšných pracích ve výměře 300 hodin a trest zákaz řízení na 18 měsíců. K pokynu ze dne 24. 1. 2022 bylo na 23. 2. 2022 nařízeno hlavní líčení. Mgr. [jméno] [příjmení] nahlížel dne 26. 1. 2022 do spisu v čase osm 8:35 – 9:

0. Plná moc od žalobce pro Mgr. [jméno] [příjmení] je ze dne 19. 1. 2022. Dle zprávy Probační a mediační služby žalobce PMS kontaktoval a uvedl, že se dne 16. 1. 2022 dopustil protiprávnímu jednání a je proti němu vedeno trestní řízení. S žalobcem byla projednána možnost uložení trestu obecně prospěšných prací, nicméně by upřednostnil peněžitý trest. Zaměstnavatel žalobce vyhotovil dobrozdání pro účely tr. řízení ze dne 24. 1. 2022. Žalobce hodnotil kladně. Žalobce uhradil v průběhu tr. řízení částku 5 000 Kč na pomoc obětem tr. činů. Dne 21. 2. 2022 do spisu nahlížel obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] v čase 9:00 – 9:18 hod. Při hlavním líčení dne 23. 2. 2022 bylo hlavní líčení odročeno na 25. 2. 2022, při něm bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla věc postoupena k projednání přestupku k Magistrátu hlavního města v Praze jako orgánu věcně i místně příslušnému, na usnesení je vyznačena doložka právní moci 25. 2. 2022. Příkazem Hlavního města Prahy, Magistrát hl. m. Prahy z 20. 4. 2022, [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c) odst. písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000. Sb. a byla mu uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci 21. 4. 2022 (viz spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] a dobrozdání zaměstnavatele ze dne 24. 2. 2022). 7) Porady mezi žalobcem a obhájcem Mgr. [jméno] [příjmení] proběhly ve dnech 22. 2. 2022, 27. 1. 2022, 19. 1. 2022 (viz záznamy o poradách s klientem ze dne 27. 1. 2022 a 19. 1. 2022). Dne 20. 1. 2022 se obhájce žalobce dostavil k policejnímu orgánu k nahlížení do spisu, což mu bylo odepřeno s odůvodněním, že podezřelému nepřísluší nahlížet do spisu (viz záznam o odepření nahlédnutí do trestního spisu z 20. 1. 2022 od Policie ČR, obvodní [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec]). 8) Mgr. [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalobci za poskytnutí právních služeb 21 780 Kč (viz faktura daňový doklad [číslo] ze dne 8. 2. 2023 vystavena Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci). 9) Zaměstnavatel žalobce [právnická osoba] poskytl žalobci od 20. 1. 2022 do 25. 1. 2022 neplacené volno na základě žádosti žalobce z osobních důvodů, zejm. v souvislosti s jeho tr. stíháním vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (viz potvrzení zaměstnavatele o poskytnutí o neplaceného volna z 15. 6. 2023). 10) Soud neprováděl důkaz potvrzením o poradě s klientem ze dne 22. 2. 2022, neboť úkon porada s klientem nebyl předmětem řízení. Potvrzení o poradě z 19. 1. 2022 v čase od 9.00 hod do 10.15 hod soud taktéž neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť první porada s klientem je součástí úkonu převzetí a příprava obhajoby, za který byl žalobce odškodněn žalovanou mimosoudně. <b>11) Po právní stránce posoudil soud věc takto:</b> 12) Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 13) Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 14) Podle ust. § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 15) Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 16) Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je zde odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Předmětem žaloby byl žalobcův nárok na finanční zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a nárok na náhradu škody v podobě odměny za sporné úkony obhajoby, konkrétně za a) úkon ze dne 19. 1. 2022 v podobě první porady s klientem, b) nahlížení do spisu dne 20. 1. 2022, c) porada ze dne 27. 1. 2022 a d) právní rozbor. 17) Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku pro náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., neboť u žalované předběžně uplatnil žalovaný nárok. <b>18) K nároku na náhradu škody:</b> 19) K úkonu ze dne 19. 1. 2022 se soud ztotožnil s žalovanou a má za to, že porada ze dne 19. 1. 2022 je obsažena v úkonu převzetí a příprava obhajoby, za který žalovaná poskytla žalobci odškodnění dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Ačkoliv žalobce tvrdil, že proběhly v tento den dvě porady, soud je vedle sebe nehodnotí jako účelně vynaložené. Taktéž úkon ze dne 20. 1. 2022 v podobě nahlížení do spisu fakticky neproběhl, resp. byl žalobci odepřen a odměnu či ztrátu času za něj proto soud žalobci nepřiznal. K tomu soud uvádí, že předmětem řízení nebylo zkoumat oprávněnost odepření nahlížení do spisu či pochybení při komunikaci obhájce s policejním orgánem. Sepis právního rozboru představuje dle soudu interní dokument mezi obhájcem a žalobcem, který by byl odškodnitelný pouze v případě, že by se promítl do podání ve věci samé v tr. řízení. Zároveň žalobce ani k výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. předmětný právní rozbor soudu nedoložil. V řízení tak nebylo prokázáno ani jeho vypracování. Soud proto ani za tento úkon odměnu žalobci nepřiznal. 20) Naopak soud shledal účelnou poradu s obhájcem dne 27. 1. 2022, která se uskutečnila po podání návrhu na potrestání, po nařízení hlavního líčení a po nahlížení do spisu obhájcem. Za úkon soud přiznal žalobci odměnu 2 178 Kč. <b>21) K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání.</b> 22) V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újmy vznikla. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná po podání žaloby ve svém stanovisku konstatovala porušení práva. Ačkoliv žalovaná tvrdila, že ve stanovisku poskytla žalobci omluvu, stanovisko neobsahuje omluvu za nezákonné tr. stíhání. 23) Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). <b>24) Povaha trestní věci:</b> 25) Žalobce byl stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 331 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 2 roky. Žalobci fakticky nehrozil nepodmíněný trest, neboť i státní zástupkyně navrhovala uložit žalobci trest obecně prospěšných prací a zákaz řízení. Žalobce nebyl stíhán vazebně a jeho trestní stíhání nebylo medializováno. Povaha uvedeného trestného činu, z něhož byl žalobce obviněn, je s přihlédnutím k výši trestní sazby a povaze trestné činnosti spojena s nižší závažností. Taktéž je třeba zmínit, že v přestupkovém řízení byl žalobce shledán vinným. <b>26) Délka trestního řízení:</b> 27) Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce činila 41 dnů. Žalobce netvrdil, že by orgány činné v trestním řízení vůči němu postupovaly záměrně nesprávně. Vzhledem k samotné délce trvání trestního stíhání soud uzavřel, že trestní stíhání trvalo přiměřenou dobu. <b>28) Následky způsobené v osobní sféře poškozeného:</b> 29) Újma měla být dle žalobních tvrzení způsobena zadržením žalobce, které pro něj bylo vyčerpávající a náročné. Zadržení žalobce trvající 3 hodiny 14 minut bylo v řízení prokázáno tr. spisem. Taktéž o tr. stíhání věděl zaměstnavatel, z čehož žalobce dovozoval profesní dopady. K tomu soud uvádí, že vědomost zaměstnavatele o tr. stíhání, která byla prokázána vydaným dobrozdáním, sama o sobě nezakládá profesní dopady. Do profesní sféry nebylo jinak tr. řízením zasaženo, resp. to nebylo ani tvrzeno, a to ani poskytnutím neplaceného volna z důvodu tr. řízení. Zaměstnavatel poskytl žalobci neplacené volno k jeho žádosti. Jiné nároky z neplaceného volna žalobce nepožadoval. Jiná tvrzení k zásahům tr. stíhání žalobce nenabídl. 30) Soud nemá pochybnosti o tom, že trestní stíhání mělo negativní dopad na psychiku žalobce. Takovéto újmy sebou trestní stíhání zpravidla přináší, nicméně s ohledem na tr. minulost žalobce se nejednalo o jeho první zkušenost s tr. řízením, tedy jej zcela jistě snášel jinak než osoba dosud netrestaná. Soud zohlednil dobu trestního stíhání, jakým trestem byl žalobce ohrožen, jakož i skutečnost, že žalobce nebyl vazebně stíhán, ale byl krátce zadržen, jeho trestní stíhání nevešlo v širší známost ani nebylo medializováno. Negativní dopady do profesního života prokázány nebyly. K excesivnímu způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Soud proto uzavřel, že žalovanou učiněné konstatování práva je satisfakcí adekvátní nemajetkové újmě vzniklé žalobci a žalobu proto ohledně nároku na zaplacení finančního zadostiučinění ve výši 6 000 Kč vč. požadovaného úroku z prodlení, zamítl. 31) Tento závěr odpovídá i judikatuře, se kterou soud srovnal případ žalobce. Konkrétně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 49/2018, se jednalo o stejný trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f), hrozil stejný trest jako žalobci (2 roky), tr. řízení trvalo dokonce déle než tr. řízení žalobce, a to konkrétně 329 dnů. Dopady prokázány nebyly. V daném případě si trestní stíhání způsobil poškozený sám, současně byl vícekrát odsouzen. Poškozenému nebylo přiznáno finanční zadostiučinění, odvolací soud dovodil, že by poškozenému náleželo konstatování porušení práva. Dále soud srovnal věc s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 618/2014, kde trestní řízení poškozeného trvalo jeden rok, jednalo se o tr. čin ublížení na zdraví a výtržnictví, jediným zásahem byl zásah do rodinného života, který byl poškozen spíše jednáním, kterého se poškozená dopustila. Věc byla postoupena jako přestupek, jednání se poškozená dopustila. Poškozené bylo poskytnuto jako zadostiučinění konstatování porušení práva na rodinný život. Žalobce srovnávací judikaturu nepředložil i přes poučení soudu. 32) Co se týče příslušenství, soudní judikatura stojí na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem teprve uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej proto stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2060/2001). Plní-li tedy žalovaná, byť dobrovolně, po lhůtě šesti měsíců, která je určena k projednání nároku, je s plněním dluhu v prodlení. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 8. 6. 2022. Žalobce má tedy právo na úrok z prodlení z přiznané částky 2 178 Kč (viz bod 13 odůvodnění) podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 9. 12. 2022 do zaplacení, neboť 6-ti měsíční lhůta uplynula dne 8. 12. 2022 a teprve ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. 33) Nad rámec přiznané částky 2 178 Kč s příslušenstvím (výrok I.) soud žalobu zamítl (výrok II.). 34) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (2 178 Kč) a zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy (tarifní hodnota činí 50 000 Kč), neboť žalovaná poskytla žalobci konstatování porušení práva po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku. Žalovaná byla částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby (žalobu v částce 6 534 Kč soud zamítl). 35) V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou dva nároky, to pak znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 58 712 Kč (50 000 Kč + 8 712 Kč). 36) Při srovnání tarifních hodnot u obou nároků, je pak zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 89 % a žalovaná v rozsahu 11 %, žalobci proto náleží náhrada 78 % (89 % - 11 %) nákladů řízení. 37) Náhradu nákladů řízení představuje uhrazený soudní poplatek 4 000 Kč, odměna advokáta za 6 úkonů právní služby á 3 460 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání návrhu na zahájení řízení, účast na jednání dne 4. 7. 2023 a 21. 9. 2023, vyjádření ze dne 23. 6. 2023 a poradu ze dne 3. 7. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) advokátního tarifu a 6x náhrada hotových výdajů á 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu Celkem 26 560 Kč. Z celkových nákladů náleží žalobci 78 %, tj. 20 717 Kč (výrok III. rozsudku). Odměna za podání žádosti žalované dle § 31 odst. 4 OdpŠk nenáleží. Taktéž soud nepřiznal žalobci odměnu za porady ze dnů 7. 6. 2023, 20. 2. 2023 a 20. 9. 2023, které soud nemá za účelné. 38) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.