27 C 44/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno jednající Jméno žalované , IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 110 302 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 750 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 6 750 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 103 552 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 103 552 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 110 302 Kč za den. 1. 3. 2024 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 085,46 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne 1. 3. 2024 domáhal shora popsané částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). V žalobě rekapituloval průběh původního řízení a konstatoval, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Dne 29. 8. 2023 žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž žalovaná o tomto uplatnění rozhodla stanoviskem ze dne 20. 2. 2024, a poskytla žalobci odškodnění ve výši 29 250 Kč oproti žalobcem uplatněné částce 118 901 Kč. Žalobce dále uvedl, že má za to, že se k celkové délce původního řízení má připočíst také délka předběžného projednání nároku, v původním řízení nikdy nebylo rozhodnuto o meritu věci a řízení podle něj nebylo složité. Dále uvedl, že průtahy řízení nezavinil, neboť ani nebyl účastníkem úvodní části řízení. Za průtahy je odpovědný především Okresní soud v , adresa, , který byl v prodlení s řešením otázky výše soudního poplatku za žalobu. Ohledně významu řízení pro žalobce zdůraznil, že proti němu byla nedůvodně uplatňována pohledávka ve výši 400 000 Kč. Újmu pociťoval společně se svou matkou, která je vysokého věku. Žalobce na závěr sdělil, že požaduje také úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 110 302 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2024 navrhla žalobu zamítnout. Zrekapitulovala původní řízení a uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), pročež v rámci předběžného uplatnění nároku stanoviskem ze dne 20. 2. 2024 přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 29 250 Kč. Žalobce u ní uplatnil nárok dne 1. 9. 2023. Z důvodu sdílené újmy žalovaná snížila základní částku o 10 %. Význam řízení shledala jako standartní.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků, potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce ze dne 1. 9. 2023, žádosti žalobce ze dne 29. 8. 2023 a podacího lístku ze dne 30. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované dne 1. 9. 2023.

5. Ze stanoviska ze dne 20. 2. 2024 soud zjistil, že tímto stanoviskem žalovaná vypořádala předběžné uplatnění nároku žalobce, jež bylo žalované doručeno dne 1. 9. 2023.

6. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že podanou žalobou ze dne 23. 12. 2019 , Anonymizováno, proti žalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , Anonymizováno, se žalobce v původním řízení domáhal zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu doručil okresnímu soudu , adresa, . Dnes 7. 1. 2020 byla žalovaná 1) nahlédnout do spisu, a byla provedena lustrace na všechny žalované. Prvním úkonem soudu byla výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 20. 7. 2020, k tomu požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Žalovaná 1) se vyjádřila k žádosti dne 31. 8. 2020. Spis byl dne 14. 9. 2020 na žádost zapůjčen , Anonymizováno, a vrácen 30. 9. 2020. Dne 22. 9. 2020 zaslal žalobce vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, soud učinil dne 1. 10. 2020 dotazy na úřady ohledně informací na žalobce. Dne 31. 12. 2020 žalovaná 1) doplnila své vyjádření k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, následně opět dne 30. 6. 2021. Dne 15. 12. 2021 učinil soud dotazy na úřady ohledně informací na žalobce. Usnesením ze dne 5. 1. 2022 soud řízení ve vztahu k žalovanému 2) zastavil z důvodu jeho úmrtí. Dne 18. 3. 2022 žalovaná 1) opět doplnila své vyjádření k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, následně soud rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2022 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci. Dne 28. 12. 2022 soud žalobce opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku. Dne 26. 1. 2023 se žalovaná 1) vyjádřila k dalšímu procesnímu postupu. Dne 6. 2. 2023 navrhla zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Soud řízení usnesením ze dne 6. 2. 2023 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Žalovaná 1) se odvolala do výroku II, výrok I, tedy co se týče zastavení řízení, nabyl právní moci 8. 3. 2023. K odvolání se vyjádřili následně žalovaní 2) a 3) dne 12. 4. 2023 a spis byl dne 12. 4. 2023 odeslán Krajskému soudu v , Anonymizováno, k rozhodnutí o odvolání. Žalovaná 1) doplnila své odvolání 8. 6. 2023. Krajský soud v , Anonymizováno, rozhodl o odvolání usnesením ze dne 22. 8. 2023 a výrok nákladový nabyl právní moci 26. 9. 2023.

7. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

8. Soud pro nadbytečnost neprovedl další důkazy. Otázka minulosti, resp. osoby původního žalobce (článek , Anonymizováno, , listiny z trestního řízení) či důkazy ke zdravotnímu stavu matky žalobce (posudek o invaliditě žalobcovy matky z roku 2013 a 2016, potvrzení o starobním důchodu matky a lékařskými zprávami ze dne 8. 3. 2013 a 26. 3. 2013) je pro odškodnění nemajetkové újmy žalobce irelevantní. Pro úplnost soud uvádí, že nemajetková újma se v tomto typu řízení presumuje a z hlediska významu řízení zde není žádná okolnost, jejíž prokázání by mohlo vést soud k jinému závěru než o závěru o standardním významu řízení pro žalobce.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení od 7. 1. 2020. V tento den nahlížela matka žalobce jakožto jedna z žalovaných v původním řízení vedle žalobce do spisu. Lze tedy důvodně předpokládat, že se v tento den dozvěděl o řízení také žalobce. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 26. 9. 2023, kdy nabyl právní moci nákladový výrok konečného rozhodnutí. Celkové doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila 3 roky a 8 měsíců.

20. K tomu je třeba zdůraznit, že nelze vyhovět argumentaci žalobce, že je nutné do celkové délky řízení započítat také dobu předběžného uplatnění nároku. Předmětem původního řízení nebylo odškodnění za činnost, respektive nečinnost veřejné moci ve smyslu OdpŠk. Žalobcem uvedená judikatura je tedy nepřiléhavá a v tomto směru je tedy nutno přitakat žalované, že k délce řízení není důvodné připočítat trvání předběžného nároku v rámci až následného odškodňovacího řízení.

21. Z hlediska složitosti se touto původní řízení nikterak nevyznačovalo, neboť řízení bylo zastaveno v důsledku nezaplacení soudního poplatku, aniž by bylo provedeno jakékoli dokazování. Je však třeba přihlédnout ke skutečnosti, že před samotným zastavením požádal žalobce v původním řízení o osvobození od soudních poplatků, byť nedůvodně.

22. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

23. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní, neboť původní řízení nepatří typově k řízením, u něhož by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy. Je však třeba poznamenat, že na význam řízení bude mít zpravidla vliv výše částky, o niž se předmětné řízení vede (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 669/2013). Při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného přitom nelze odhlédnout ani od příslušenství plnění, které je předmětem řízení, a tedy ani od nákladů řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Byť soud shledává částku 400 000 Kč jako poměrně vysokou, je třeba poznamenat, že kromě žalobce na straně žalovaných stáli další 3 žalovaní. Ani v tomto ohledu tedy není důvodné přiznat vyšší význam původního řízení pro žalobce.

24. Konečně, co se týká postupu orgánů veřejné moci, tak v tomto ohledu byla shledána toliko dvě období nečinnosti, a to od 23. 12. 2019, kdy žalobce podal žalobu, do 20. 7. 2020, kdy soud vyzval k zaplacení soudního poplatku; a od 25. 8. 2020, kdy žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, do 25. 11. 2022, kdy soud o této žádosti rozhodl. Soud shledal, že se na délce řízení podílel prvostupňový soud, když od doby podání žaloby uplynulo 7 měsíců, než byl proveden první úkon. Jeho postup nebyl plynulý, a přestože v řízení nedošlo k zásadním průtahům, mělo být řízení skončeno dříve. Průtah byl shledán i v době rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, i když v této době soud činil dílčí úkony ohledně vznesení dotazů na informace o žalobci a zastavoval řízení ve vztahu k žalovanému č. 2 z důvodu úmrtí. V předmětném řízení tak průtahy mezi úkony soudu shledány byly, celkovou délku řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, nicméně postup orgánů veřejné moci se již promítl v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnění v penězích, tudíž by se jednalo o duplicitní zohlednění téže skutečnosti. Dále je třeba podotknout, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, což samo o sobě znamená objektivní prodloužení řízení.

25. V neposlední řadě soud zdůrazňuje, že přihlédl k okolnosti spočívající v tzv. sdílené újmě, kterou žalobce sdílel s příbuznými v rámci původního řízení. Důvodem modifikace zadostiučinění na základě „sdílení újmy“ je předpoklad, že vzniklá újma je v určité intenzitě mírnější, pokud danou újmu účastník sdílí též s jinou osobou, než pokud ji nese pouze sám. (NS 30 Cdo 3680/2019, ze dne 31. 3. 2020).

26. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

27. Při stanovení dané částky soud vycházel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok, neboť původní řízení nepovažuje za násobně delší, nežli bylo s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Jak již bylo uvedeno výše, stěžejním faktorem při posuzování přiměřenosti délky původního řízení byl postup orgánů veřejné moci, jež se promítl v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnění v penězích, tudíž i v případě zohlednění tohoto faktoru při výpočtu základní částky by se jednalo o duplicitní zohlednění téže skutečnosti.

28. Základní částku 40 000 Kč soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud zvýšil základní částku o 5 % (složitost řízení soud neshledal, naopak v řízení neproběhlo žádné dokazování ani jednání ve věci samé) a ve vztahu k zohlednění faktoru sdílené újmy soud snížil základní částku o 15 %. Soud tak základní částku za celé původní řízení modifikoval o – 10 % na 36 000 Kč.

29. S ohledem na to, že žalovaná přiznala žalobci v rámci předběžného projednání na základě stanoviska ze dne 20. 2. 2024 částku 29 250 Kč, přiznal soud žalobci doplatek 6 750 Kč.

30. Co se týče úroku z prodlení, vyšel soud z § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., občanský zákoník, kdy žalobci s ohledem na výše uvedené náleží úrok z prodlení z nevyplacené částky zadostiučinění ve výši 6 750 Kč ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná v prodlení s vyplacením uvedené částky, tedy ode dne 2. 3. 2024, neboť dne 1. 3. 2024 uplynula žalované lhůta k vyřízení předběžně uplatněného nároku (§ 14 a § 15 OdpŠk).

31. V souladu se shora uvedeným tak soud žalobu v části, ve které se žalobce po žalované domáhal částky 103 552 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 103 552 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 110 302 Kč za den. 1. 3. 2024 zamítl, a jinak žalobě v části, ve které žalobce požadoval částku 6 750 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 6 750 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, vyhověl.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

33. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

34. Zcela úspěšnému žalobci (neboť přiznaná částka záleží na úvaze soudu), který nebyl v řízení zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 4 úkony (sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 13. 6. 2024 k podání žalované, příprava účasti na jednání dne 29. 8. 2024 a účast na jednání dne 29. 8. 2024). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb.

35. Dále žalobci náleží náhrada za zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a náhrada cestovného za jízdu automobilem značky , Anonymizováno, , model: , Anonymizováno, na jednání dne 29. 8. 2024 na trase , adresa, tam a zpět, v celkové délce 560 km, při ceně motorové nafty 38,70 Kč za litr a při spotřebě 8.7 l/100 km. Celkem činí náhrada za cestovné částku 1 885,46 Kč.

36. Celkově tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 5 085,46 Kč.

37. Soud poznamenává, že žalobci nepřiznal náhradu nákladů za úkon spočívající v předběžném uplatnění nároku, neboť se nejedná o úkon ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Nadto takový úkon nebyl ani učiněn v rámci soudního řízení, pročež soud není oprávněn přiznat jeho náhradu.

38. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.