27 C 47/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 12 slov sídlem adresa o zaplacení 46 851 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 17 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 750 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 29 101 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 101 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 216 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne zdejšímu soudu dne 28. 2. 2023 domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena v důsledku nezákonného usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územní pracoviště Kolín ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterými bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce. Ke dni zajištění zůstatek na účtu žalobce činil 260 588,15 Kč. Žalobce podal proti usnesení stížnost, na základě které bylo usnesení zrušeno pro nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Dalším usnesením ze dne 1. 9. 2021, [číslo jednací], bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce do výše 129 000 Kč. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta. Dne 28. 11. 2021 žalobce požádal o zrušení zajištění. Státní zástupce žádosti vyhověl a usnesením ze dne 3. 1. 2022, [číslo jednací], zrušil napadené usnesení. Žalobce nebyl nikdy obviněn. Byl zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], kterému za zastupování uhradil 46 851 Kč se sazbou za úkon 9 380 Kč z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě zajištění. Žalobce před podáním žaloby uplatnil nárok předběžně u žalované, která žádost do dne podání žádosti nevyřídila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 20. 7. 2022 uplatnil žalovaný nárok. K projednání žádosti žalobce přistoupila dne 17. 7. 2023, kdy nárok neshledala důvodným. Žalovaná shledala existenci nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení policejního orgánu ze dne 12. 8. 2021, [číslo jednací], ale neměla prokázaný vznik škody. Dále upozornila na skutečnost, že ve vyúčtování předložených právním zástupcem jsou uvedena nesprávná data jednotlivých úkonů právní služby. Nad rámec pro případ prokázání vzniku škody žalobcem uvedla, že jediným účelně vynaloženým úkonem by bylo podání stížnosti dne 19. 8. 2021. Ostatní úkony by byly žalobcem učiněny i kdyby nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce uplatnil u žalované nárok dne 20. 7. 2022 a že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení Policie České republiky ze dne 12. 8. 2021, [číslo jednací]. <b>4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.</b> 5. Usnesením Policie ČR, KŘP Středočeského kraje, územní odbor Kolín, oddělení hospodářské kriminality z 12. 8. 2021, [číslo jednací], policejní orgán rozhodl o zajištění peněžních prostředků do výše 260 588,15 Kč včetně příslušenství a peněžních prostředků dodatečně došlých na účtu č. [bankovní účet] vedeného u [obec] [anonymizováno], a. s , jehož jediným majitelem je žalobce. Žalobce podal prostřednictvím JUDr. [jméno] [příjmení] stížnost proti usnesení dne 19. 8. 2021 a současně založil plnou moc. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo usnesení policejního orgánu z 12. 8. 2021 zrušeno. V odůvodnění soud konstatoval, že odůvodnění napadeného usnesení je zcela nedostatečné, není vysvětleno, proč je zajišťovaná právě částka uvedena ve výroku, ve skutečnosti není ani jednoznačně odůvodněno, proč by měla být na účtu zajištěna jakákoliv částka. Tuto skutečnost nelze dovozovat ze spisu. Konstatoval, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Usnesením Policie České republiky, KŘP Středočeského kraje, územní odbor Kolín, oddělení hospodářské kriminality z 1. 9. 2021, [číslo jednací], policejní orgán zajistil po předchozím souhlasu podle ustanovení § 79a) odst. 1 tr. ř. peněžní prostředky na účtu a peněžní prostředky dodatečně došlé do výše 129 000 Kč na bankovním účtu, který byl stejně označen jako v předchozím usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 12. 9. 2021 prostřednictvím obhájce JUDr. [jméno] [příjmení] stížnost. Stížnost byla usnesením Okresního soudu v Kolíně z 29. 9. 2021, č. j. [číslo jednací] zamítnuta. Žalobce podal prostřednictvím JUDr. [jméno] [příjmení] dne 28. 11. 2021 žádost o zrušení zajištění, žádost doručil policii 29. 11. 2021. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], bylo zrušeno zajištění s odůvodněním, že zajištění již není třeba. V odůvodnění je uvedeno, že peněžní prostředky vyvedené v důsledku podvodného jednání neznámých pachatelů, vyvedené pachateli z účtu poškozené byly takto užity k nákupu kryptoměny USDT u žadatele, který se uskutečnil dříve, než tyto prostředky byly na jeho účtu zajištěny. K dalšímu trvání tohoto zajištění tak není důvod a podanou žádost je třeba hodnotit jako důvodnou. Vzhledem k tomu, že zjištěné skutečnosti v rámci pověřování nepodporují podezření, že by zajištěné peněžní prostředky pocházeli z trestné činnosti, není k dalšímu trvání na bankovním účtu žadatelé důvod (viz spis Policie České republiky, KŘP Libereckého kraje, SKPV, odbor hospodářské kriminality, sp. zn. [anonymizováno] [číslo]).

6. JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, vyúčtoval žalobci částku 46 851 Kč coby náklady právního zastoupení. Odměnu určil z tarifní hodnoty 260 588 Kč, což odpovídá sazbě 9 380 Kč za úkon. Vyúčtoval čtyři úkony právní služby, a to: převzetí právního zastoupení ze 17. 8. 2021, stížnosti proti usnesení Policie ČR ze dne 19. 8. 2021 a 12. 9. 2021 a žádost o zrušení zajištění z 28. 11. 2021. Vše s 21% DPH a náhradou hotových výdajů (viz vyúčtování nákladů právního zastoupení ze dne 7. 7. 2022).

7. Žalobce uhradil JUDr. [jméno] [příjmení] za právní služby 41 300 Kč, a to 24 200 Kč dne 2. 12. 2021, 12 100 Kč dne 11. 9. 2021 a 5 000 Kč dne 17. 8. 2021 (viz stvrzenka – doklad [číslo] vystavena [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 2. 12. 2021, stvrzenka - doklad [číslo] vystavena [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 11. 9. 2021 a příjmový pokladní doklad [číslo] ze dne 17. 8. 2021 vystaveno JUDr. [jméno] [příjmení] dne 17. 8. 2021).

8. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody ve výši 46 851 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná ve stanovisku ze dne 17. 7. 2023 nároku nevyhověla (viz žádost o náhradu škody ze dne 20. 7. 2022 včetně doručenky ze dne 20. 7. 2022 a stanovisko žalované ze dne 17. 7. 2023).

9. Skutkový závěr odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním, na které soud ve stručnosti odkazuje. <b>10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce podle těchto ustanovení.</b> 11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

19. Nárok žalobce soud shledal částečně důvodným. Za nezákonná žalobce označil obě rozhodnutí policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce, a to ze dne 12. 8. 2021, [číslo jednací], týkající se zajištění částky 260 588,15 Kč a ze dne 1. 9. 2021, [číslo jednací], týkající se zajištění částky 129 000 Kč. Ve vztahu k v pořadí druhému usnesení o zajištění (ze dne 1. 9. 2021) soud neshledal splnění již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť usnesení nenaplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí. Usnesení ze dne 1. 9. 2021 nebylo pro nezákonnost zrušeno a stížnost žalobce byla zamítnuta. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 8/2016 civ. uzavřel, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. Bylo-li tedy, stejně jako v nyní posuzované věci, zmíněné rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jejich vydání (jak plyne z odůvodnění následného usnesení státního zástupce o zrušení zajištění ze dne 3. 1. 2022), nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 6874). Splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk přitom nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení, neboť soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, příp. usnesení téhož soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007). Na základě výše uvedeného lze proto uzavřít, že náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na účtu usnesením ze dne 1. 9. 2021 nejsou škodou ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb., neboť nebyly vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí. Konkrétně odměna za úkony v podobě podání stížnosti proti usnesení o zajištění ze dne 1. 9. 2021 a žádost o zrušení zajištění 28. 11. 2021 není důvodná, resp. nejedná se o škodu, která by vedla ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí.

20. Naopak co se týče prvního usnesení o zajištění ze dne 12. 8. 2021, nezákonnost rozhodnutí o zajištění byla deklarována zrušujícím usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým bylo usnesení policejního orgánu z 12. 8. 2021 zrušeno z důvodu nepřezkoumatelnosti a neúplnosti. Výdaje na zrušení tohoto rozhodnutí je třeba chápat jako škodu. Soud vyšel při určení výše odměny shodně jako žalobce z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě zajištěných finančních prostředků na účtu žalobce dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť žalobce se nenacházel v postavení obviněného či podezřelého, ale v pozici zúčastněné osoby. Odměna za úkon z tarifní hodnoty 260 588 Kč činí 9 380 Kč. Soud shledal za účelné úkony převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a podání stížnosti dne 19. 8. 2021, za který náleží žalobci dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši ½ úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn., 7 To 161/2006). U odměny za úkon převzetí a příprava zastoupení soud shledal příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím zejm. v časovém hledisku, neboť zastoupení převzal právní zástupce právě v souvislosti s vydáním prvního (nezákonného) usnesení o zajištění. Odměna za úkony tedy činí 14 070 Kč (1,5 x 9 380 Kč), náhrada hotových výdajů 600 Kč a 21% DPH z částky 14 670 Kč činí 3 080 Kč Celkem je žaloba důvodná v částce 17 750 Kč (výrok I.) a ve zbytku soud žalobu zamítl.

21. Soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od 21. 1. 2023 do zaplacení. Výše zákonného úroku z prodlení bude odpovídat ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Období úroků odpovídá prodlení žalované, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou škody proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet uplatněním nároku, tj. dne 20. 7. 2022, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 20. 1. 2023 a žalovaná se dostala do prodlení 21. 1. 2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně co do tarifní hodnoty 17 750 Kč, žalovaná do tarifní hodnoty 29 101 Kč. Při srovnání tarifních hodnot je zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 38 % a žalovaná v rozsahu 62 %, žalované proto náleží náhrada 24 % (62 % - 38 %) nákladů řízení.

23. Žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada paušálních nákladu á 300 Kč za vyjádření se k žalobě, přípravu k jednání a účast na jednání soudu dne 5. 10. 2023 podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Celkem náklady řízení žalované činí 900 Kč, z toho 24 % je 216 Kč.

24. O lhůtě k plnění pro žalovanou bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.