27 C 48/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 112 056 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 583 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně části, ve které žalobce požaduje zaplacení částky 77 473 Kč a úroku z prodlení z částky 77 473 Kč ve výši 14,75 % ročně od 11. 3. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 34 583 Kč ve výši 14,75 % ročně za den 11. 3. 2024, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne 11. 3. 2024 domáhal shora popsané částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, o poskytnutí informací společníkovi (dále též „původní řízení“). V žalobě rekapituloval průběh původního řízení a konstatoval, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť soudy nepostupovaly tak, aby ochrana práv účastníků předmětného řízení byla účinná a rychlá. Žalobce se domáhá zadostiučinění za dobu od 6. 10. 2015 do 20. 9. 2023, tj. 7 let a 11 měsíců V řízení žalobce požadoval informace za období od 6. 11. 2014 do 8. 9. 2015, kdy požadované dokumenty pro něj měly význam zejména v této nejbližší době. Částka zadostiučinění se má zvýšit o inflaci, tudíž základní částka by měla být pro výpočet přiměřeného zadostiučinění okolo 28 030 Kč za jeden rok řízení. Žalobce se v rámci předběžného uplatnění u žalované domáhal částky 195 056 Kč, žalovaná však žalobci přiznala pouze 83 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2024 rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), pročež v rámci předběžného uplatnění nároku přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 83 000 Kč. Tuto částku považuje za dostatečné zadostiučinění, pročež žalobu neuznává a navrhuje její zamítnutí.

3. Soud rozhodl ve věci samé postupem dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z výzvy k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 4. 4. 2024 a stanoviska žalované ze dne 8. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované dne 4. 3. 2024 nárok na zaplacení zadostiučinění za nepřiměřenou délku původního řízení ve výši 195 056 Kč, kterýžto byl vypořádán stanoviskem žalované ze dne 8. 3. 2024, jež bylo doručeno žalobci dne 11. 3. 2024 a jímž žalovaná přiznala žalobci částku zadostiučinění ve výši 83 000 Kč.

6. Ze spisu vedeného u , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že dne 7. 10. 2015 došla , Anonymizováno, žaloba o poskytnutí informací společníkovi žalobce , jméno FO, proti žalované , právnická osoba, Dne 13. 10. 2015 žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za návrh. Dne 23. 10. 2015 soudní poplatek zaplacen. Dne 27. 10. 2015 žalovaná vyzvána k vyjádření se k žalobě. Dne 24. 11. 2015 došlo vyjádření žalované k žalobě. Dne 1. 12. 2015 vyjádření žalované rozesláno žalobci. Dne 4. 1. 2016 došla replika žalobce. Dne 6. 1. 2016 dáno na lhůtu 11 měsíců z důvodu přeplněnosti jednacího kalendáře. Na jednání dne 16. 3. 2017 dokazováno několika listinami, ukončeno dokazování, vyhlášen vyhovující rozsudek (později zrušen). Dne 23. 4. 2017 došlo odvolání žalované do rozsudku. Dne 25. 4. 2017 žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 2. 5. 2017 poplatek zaplacen. Dne 23. 5. 2017 odvolání rozesláno. Dne 20. 6. 2017 došlo vyjádření žalobce k odvolání. Dne 4. 7. 2017 věc předložena , Anonymizováno, . Dne 9. 4. 2018 účastníci vyzváni, aby vyjádřili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 12. 4. 2018 žalovanou sděleno, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 2. 5. 2018 žalobcem sděleno, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 22. 8. 2019 rozsudek soudu I. stupně potvrzen (později zrušeno). Dne 5. 11. 2019 došlo dovolání žalované vůči rozsudku , Anonymizováno, . Dne 5. 11. 2019 vyzvána žalovaná k zaplacení poplatku za dovolání. Dne 28. 11. 2019 poplatek za dovolání zaplacen. Dne 2. 1. 2020 žalobce vyzván k vyjádření se k dovolání. Dne 21. 4. 2020 věc předložena Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, v právní moci 3. 8. 2020 rozsudek , Anonymizováno, zrušen, neboť je právní posouzení odvolacího soudu neúplné, a tudíž nesprávné. Dne 10. 9. 2020 rozsudek Nejvyššího soudu rozeslán. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 19. 2. 2021 v právní moci 28. 3. 2021 zrušen rozsudek I. stupně pro nepřezkoumatelnost, neboť nesprávně vyložil přechodná ustanovení zákona o obchodních korporací, v důsledku čehož se nezabýval otázkou nastíněnou dovolacím soudem, jejíž posouzení je rozhodné pro aplikaci příslušné právní normy. Dne 16. 3. 2021 rozsudek , Anonymizováno, rozeslán. Dne 31. 5. 2021 nařízeno jednání na 22. 7. 2021. Na jednání dne 22. 7. 2021 jednání za účelem projednání věci odročeno na 30. 9. 2021, neboť nebyl obeslán advokát žalobce. Z důvodu na straně soudu jednání odročeno na 18. 11. 2021. Na jednání dne 18. 11. 2021 prováděno několik listinných důkazů, vyslýchán žalobce, vyslýchána žalovaná, čteny závěrečné návrhy, za účelem vyhlášení rozhodnutí jednání odročeno na 25. 11. 2021, kde byl vyhlášen zamítavý rozsudek, který byl později zrušen , Anonymizováno, . Dne 4. 1. 2022 podáno žalobcem odvolání do rozsudku. Dne 6. 1. 2022 vyzván žalobce k zaplacení poplatku za odvolání. Dne 20. 1. 2022 poplatek složen. Dne 11. 2. 2022 odvolání rozesláno. Dne 15. 3. 2022 věc předložena , Anonymizováno, . Dne 14. 7. 2022 zaslán spis , Anonymizováno, na jejich žádost. Dne 16. 8. 2022 nařízeno jednání na 7. 10. 2022. Dne 6. 10. 2022 odročeno na 18. 11. 2022 z důvodu procesní překážky. Dne 3. 11. 2022 byl spis vrácen soudu I. stupně z důvodu posouzení námitky podjatosti soudkyně I. stupně. Dne 5. 4. 2023 vydáno usnesení , Anonymizováno, , jímž se zrušuje rozsudek I. stupně, v právní moci 17. 4. 2023, neboť nerespektoval jeho závazný právní názor. Dne 11. 4. 2023 usnesení rozesláno. Dne 1. 6. 2023 došlo zpětvzetí žalobce, neboť se účastníci dohodli mimosoudně. Dne 1. 6. 2023 došel souhlas žalované se zpětvzetím. Usnesením ze dne 23. 8. 2023 v právní moci 21. 9. 2023 řízení zastaveno.

7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Další důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost (zejm. žalobcem navrhované inflační kalkulačky).

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

9. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

15. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

16. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

17. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení 7. 10. 2015, kdy podal žalobu k , Anonymizováno, . Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 21. 9. 2023, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. Celkové trvání rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činilo 7 let a 11 (celých) měsíců.

19. Po hmotněprávní stránce byla věc velmi složitá, neboť důvodem pro zrušení rozhodnutí soudů bylo posuzování složité právní otázky spočívající v aplikaci přechodných ustanovení zákona o obchodních korporací. Po skutkové stránce byla věc jednoduchá, neboť k provedení veškerého dokazování postačilo jediné nařízené jednání. Po procesněprávní stránce byla věc také jednoduchá, byť bylo třeba rozhodnout o námitce podjatosti.

20. Rovněž je třeba přihlédnout také k faktu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, byť je třeba poznamenat, že opravné prostředky účastníků byly v každých případech až na jeden důvodné.

21. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

22. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní, neboť původní řízení nepatří typově k řízením, u něhož by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy.

23. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobce žádnou konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, netvrdil.

24. Konečně pokud se jedná o postup soudů, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení shledal několik průtahů, respektive období nečinnosti. K tomu soud konstatuje, že orgány veřejné moci se dopustili v řízení nečinností v celkovém trvání téměř 4 roky. K tomu byla vydána 3 nepřezkoumatelná rozhodnutí. Nečinnost orgánů veřejné moci v původním řízení soud shledává natolik závažným, že je k tomuto třeba přihlédnout i v rámci modifikace celkové částky zadostiučinění. Totiž soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

25. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

26. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 17 000 Kč za první dva roky řízení a 17 000 Kč za každý další rok, neboť původní řízení považuje za násobně delší, nežli bylo s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011), na druhou stranu, řízení netrvalo extrémně dlouho, např. desítky let, tedy soud nepovažuje za legitimní, přiznat základní částku zadostiučinění v té nejvyšší hranici sazby.

27. Základní částku 117 583 Kč (6 x 17 000 Kč a 11 x 1 417 Kč) soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 20 %. Ve vztahu k zavinění žalobce soud částku nikterak nemodifikoval. Ohledně významu řízení soud neshledal zvýšený význam řízení pro žalobce, proto soud ve vztahu k tomuto částku nikterak nemodifikoval. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci soud zvýšil základní částku zadostiučinění o 20 %. Soud tak základní částku za celé původní řízení modifikoval tak, že ji ponechal ve výši 117 583 Kč.

28. Pouze pro úplnost se dodává, že soud nenavýšil přiznané zadostiučinění s ohledem na změněnou hospodářskou situaci panující v České republice, jak požadoval žalobce. Jak totiž judikoval Nejvyšší soud v kontextu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, výše přiměřeného zadostiučinění by měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019 či sp. zn. 30 Cdo 2184/2020). To, že neexistuje důvod se od této judikatury odchýlit, vysvětloval Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021 či sp. zn. 30 Cdo 3673/2021), a k témuž závěru se přihlásil i Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1303/21).

29. S ohledem na to, že žalovaná přiznala žalobci v rámci předběžného projednání nároku částku dne 11. 3. 2024 částku 83 000 Kč, soud shledal jako důvodnou navíc částku 34 583 Kč.

30. Co se týče úroku z prodlení, vyšel soud z § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., občanský zákoník, kdy žalobci s ohledem na výše uvedené náleží úrok z prodlení z nevyplacené částky zadostiučinění ve výši 34 583 Kč ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná v prodlení s vyplacením uvedené částky, tedy ode dne 12. 3. 2024, neboť dne 11. 3. 2024 žalobce podal žalobu a žalovaná po celou dobu řízení dávala najevo, že již žalobce více odškodnit nehodlá nad rámec jí vyplacené částky 83 000 Kč. Nelze tedy přiznat žalobcem požadovaný úrok z prodlení už ode dne podání žaloby (tedy 11. 3. 2024), ale až ode dne následujícího.

31. V souladu se shora uvedeným tak soud žalobu v části, ve které se žalobce po žalované domáhal částky 77 473 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 11. 3. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 34 583 Kč ve výši 14,75 % ročně za den 11. 3. 2024 zamítl, a jinak žalobě v části, ve které žalobce požadoval částku 34 583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 583 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení, vyhověl.

32. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byl žalobce ve věci úspěšný v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu, byla mu přiznána plná náhrada nákladů řízení.

33. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a dle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

34. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem za tyto úkony náleží částka 6 200 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celková částka 6 800 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 8 228 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 10 228 Kč.

35. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.