27 C 53/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem: adresa žalobce adresa pro doručování: adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem: adresa státního zastupitelství jednající anonymizováno 7 slov sídlem: adresa o zaplacení majetkové a nemajetkové újmy

I. Žaloba o zaplacení částky 1 392 323,80 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena trestním stíháním vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Proti žalobci byly dne 6. 9. 2011 v 5.45 hod. ráno zahájeny úkony tr. řízení, když policisté vstoupili do domu oknem z kuchyně po rozbití skleněné výplně a došlo k vykopnutí dveří do pokoje žalobce. Žalobce byl zadržen a byla provedena domovní prohlídka a to na základě příkazu [název soudu] ze dne 1. 9. 2011, č.j. [číslo jednací]. Nejprve byl rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 1. 2012, č.j. [číslo jednací] zproštěn ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu a uznán vinným toliko ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 237 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tento rozsudek byl následně rozhodnutím odvolacího soudu zrušen a [název soudu] rozsudkem ze dne 17. 4. 2012 žalobce odsoudil ze spáchání obou tr. činů a uložil mu souhrnný nepodmíněný trest v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, který byl rozsudkem Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec] ze dne 14. 6. 2012 zpřísněn na nepodmíněný trest o výměře šest let. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2012 odmítnuto a nebylo vyhověno ani ústavní stížnosti. Po celou tr. řízení byl žalobce držen ve vazbě, po právní moci soudního rozhodnutí byl převeden do výkonu trestu, který vykonával nejprve ve [stát. instituce] – [obec] a následně ve [stát. instituce]. Zde odpykával polovinu trestu a následně požádal o podmíněné propuštění, kdy jeho žádosti bylo vyhověno a rozhodnutím Okresního soudu ve [obec], č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 10. 2014 za současného vyslovení dohledu probačního úředníka byl podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba na dobu šest let. Žalobce tak byl omezen na osobní svobodě od 6. 9. 2011 do 10. 10. 2014 tedy celkem 1130 dnů. Po svém propuštění začal žalobce usilovat o znovuobnovení případu a nechal zpracovat znalecké posudky znalců z oboru kriminalistiky a balistiky zbraní a z oboru mechanoskopie. Ze závěru těchto posudků bylo zřejmé, že výpovědi policistů nemohou obstát, a že skutkový děj se nemohl odehrát tak, jak uzavřely soudy ve svých předchozích pravomocných rozhodnutích. Žalobce požádal [název soudu] o povolení obnovy řízení a následně usnesením [název soudu] ze dne 23. 6. 2016 obnovu řízení povolil. Žalobci byl následně rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 2. 2017 zproštěn ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a uznán vinným toliko přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Žalobci byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Na základě podaného odvolání státní zástupkyně byl žalobci následně odvolacím soudem zkrácen trest zákazu činnosti na tři roky. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno dne 10. 5. 2017 a tohoto dne nabylo právní moci. Trestním stíháním pro zločin násilí proti úřední osobě byla žalobci způsobena újma majetková i nemajetková, když byl zbaven osobní svobody na celkem 1130 dní. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 8 154 633, 80 Kč u [stát. instituce] [stát. instituce] z části uznalo žalobcův nárok a přiznalo žalobci odškodnění za každý den ve výkonu trestu ve výši 500 Kč za den, celkem tedy 424 000 Kč a dále náhradu na vynaložené znalecké posudky ve výši 9 774 Kč, ostatní nároky žalobce zamítlo. Žalobou ze dne 20. 4. 2018 uplatnil svůj nárok u [název soudu] a to ve výši 4 273 382 Kč. Toto řízení mu bylo zastaveno usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací] kvůli nezaplacení soudního poplatku. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy za dobu pobytu ve vazbě za celkem 282 dní a dále nesouhlasí se stanovením denní sazby v částce 500 Kč. Žalobce uvádí, že skutečnost, že byl pravomocně odsouzen na šest let odnětí svobody a za tr. čin, který nespáchal, žalobce psychicky zlomila, ve výkonu trestu byl nucen požádat o psychologickou pomoc. Dále se ve výkonu trestu stal obětí tr. činu, kdy byl napaden čtyřmi dalšími vězni. Tito jej napadli v jeho cele, když ležel na posteli a dopustili se vůči němu obzvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví. Za toto byli následně odsouzeni. V důsledku nesprávného nezákonného postupu orgánu činných v tr. žalobce ztratil několik let života v produktivním věku. Pokud je mu předhazována jeho trestní minulost, žalobce uvádí, že po dobu více než osmi let se nedopustil žádného protiprávního jednání a pokud se týká předchozí tr. činnosti, jednalo se převážně o řízení bez řidičského oprávnění. Případ žalobce byl medializován, což jej zásadně stigmatizovalo v očích jeho známých a dalších spoluobčanů, neboť žije na malém městě. Žalobce tedy považuje za den pobytu ve vazbě částku 1 500 Kč, celkem tedy 323 000 Kč a dále za výkon trestu rovněž tedy částky 1 500 Kč, tj. 1 272 000 Kč. Z této částky bylo žalobci přiznáno 424 000 Kč, tedy ve zbytku požaduje 848 000 Kč. Dále uplatňuje nárok na náhradu škody, představující závazek žalobce k úhradě právních služeb [anonymizováno] Náklady obhajoby se sestávají z celkem 36 úkonů právní služby á 2 480 Kč, cestovného za cestu [obec] – [obec] a zpět ve výši 687,60 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 400 Kč a 33 režijních paušálů á 300 Kč ve výši 9 900 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 25. 10. 2017 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 8 154 633,80 Kč, sestávající se mj. z poskytnutí náhrady nákladů na obhajobu ve výši 208 342,80 Kč, nároku na zadostiučinění za výkon trestu odnětí svobody ve výši 3 390 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem trestu odnětí svobody ve výši 424 000 Kč a náhradu za znalecké posudky ve výši 9 774 Kč, ostatní nároky žalobce zamítla. Žalovaná konstatovala, že v tr. řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 10 zákona č. 82/1998 Sb. Vzhledem k okolnostem k případu žalovaná pokládá za dostatečné zadostiučinění za porušení práva přiznání denního odškodného za výkon trestu odnětí svobody ve výši 500 Kč. Co se týká nárok una odškodnění za 282 dní pobytu ve vazbě, žalovaná uvádí, že vazební stíhání žadatele bylo zcela po právu a za omezení osobní svobody v této době náhrada nemajetkové újmy nenáleží. Trvání vazby nepřekročilo zákonnou mez a vazba byla plně v souladu s ohledem na ust. § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu, neboť žalobce byl za obdobnou tr. činnost odsouzen v posledních letech rozsudkem Krajského soudu v [obec], pobočka [obec] ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce má 18 záznamů v rejstříku trestů a byl 12x odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Co se týká nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby, šetřením bylo zjištěno, že žalobce měl obhájce ustanovené a nikoliv zvolené, tudíž náklady obhajoby sám neplatil a škoda mu nevznikla. Následně žalovaná ještě doplnila své vyjádření tak, že vznesla námitku promlčení a to nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s výkonem vazby a trestu, kdy na tyto nároky dopadá právní úprava promlčení zakotvená v ust. § 32 odst. 3 OdpŠk. Rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 5. 2017, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, nabylo právní moci dne 10. 5. 2017. Od tohoto okamžiku začala běžet žalobci subjektivní promlčení doba v délce šesti měsíců. Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 20. 10. 2017, které bylo žalované doručeno dne 25. 10. 2017. Z tohoto důvodu došlo ke stavění běhu promlčecí doby na dobu šesti měsíců, tedy do 25. 4. 2018. Přičemž následně doběhla zbývající část promlčecí doby v délce 16 dnů. Promlčecí doba pro uplatnění nemajetkové újmy za výkon vazby a výkonu trestu běžela do 11. 5. 2018, žaloba však byla podána až dne 6. 5. 2018, a proto je nemajetková újma za vazbu a výkon trestu promlčena. Nepromlčený je pouze nárok na náhradu majetkové škody ve výši 121 323,80 Kč, který má představovat závazek k úhradě právních služeb [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce však [anonymizováno] [příjmení] nikdy tyto služby nehradil a z tohoto důvodu žalobci škoda nevznikla.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 25. 10. 2017. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala a shledala nárok žalobce důvodný co do částky 424 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za výkon trestu odnětí svobody. Žalovaná konstatovala, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 10 OdpŠk. Dále žalovaná uhradila žalobci částku 9 774 Kč jako náhradu nákladů na znalecké posudky, které byly vyhotoveny v rámci tr. řízení. Mezi účastníky byl dále nesporný průběh tr. stíhání žalobce, tedy že dne 6. 9. 2011 bylo vůči žalobci zahájeno tr. stíhání jako obviněného ze spáchání tr. činu násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a tr. činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dne 7. 9. 2011 bylo vydáno usnesení o vzetí do vazby se započítáním od 6. 9. 2011. Dne 24. 10. 2011 podalo [stát. instituce] obžalobu k [název soudu]. Dne 17. 1. 2012 vydal [název soudu] v části zprošťující v části odsuzující rozsudek. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání a dne 14. 2. 2012 vydal Krajský soud v [obec], pobočka [obec], usnesení, kterým tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání. Následně dne 17. 4. 2012 vydal [název soudu] odsuzující rozsudek, kterým odsoudil žalobce pro oba tr. činy. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, o kterém rozhodl [anonymizována tři slova] [obec] rozsudkem ze dne 14. 6. 2012 tak, že rozsudek Okresního soudu ze dne 17. 4. 2012 zrušil ve výroku o trestu a uložil žalobci úhrnný trest odnětí svobody v trvání šest let a rovněž zákaz řízení motorových vozidel na dobu šesti let. Odsuzující rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 6. 2012. Žalobce dne 15. 6. 2012 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 9. 10. 2014 vydal Okresní soud ve [obec] usnesení, kterým žadatele podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody a vyslovil nad ním dohled probační a mediační služby. Dne 23. 6. 2016 vydal [název soudu] usnesení, kterým povolil obnovu řízení a zrušil výrok a vině a o trestu z předchozích rozsudků [název soudu] a Krajského soudu v [obec]. Dne 8. 2. 2017 vydal [název soudu] rozsudek v části odsuzující pro tr. čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a v části zprošťující pro tr. čin násilí proti úřední osobě. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, dne 10. 5. 2017 vydal Krajský soud v [obec] rozsudek, kterým zrušil rozsudek soudu I. stupně a nově žadatele uznal vinným ze spáchání pouze tr. činu maření výkonu úředního rozhodnutí a uložil mu zákaz řízení všech motorových vozidel na tři roky. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 5. 2017.

4. Vzhledem k tomu, že skutečnosti důležité pro rozhodnutí soudu ve věci byly mezi účastníky nesporné, soud ve věci neprováděl dokazování. <b>5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 6. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

7. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

8. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

11. Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ustanovení odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně.

12. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

14. Co se týká nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s výkonem vazby a trestu odnětí svobody, zde se soud nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že usnesení Krajského soudu v [obec], kterým byl žalobce definitivně zproštěn obžaloby ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu, resp. byl odsouzen pouze pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nabylo právní moci dne 10. 5. 2017. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 25. 10. 2017, a jak správně uvedla žalovaná, v důsledku toho došlo ke stavění promlčecí doby na dobu šesti měsíců. Žaloba v této věci byla podána až dne 6. 5. 2019. Je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí promlčecí doby, která uplynula dne 10. 5. 2018. Pokud žalobce poukazuje na to, že svůj nárok soudně uplatnil již předchozí žalobou podanou dne 20. 4. 2016, je třeba uvést, že toto řízení skončilo zastavením z důvodu nezaplacení soudního poplatku, které nabylo po potvrzení odvolacím soudem právní moci dne 10. 9. 2018. V daném případě nelze hovořit o tom, že by žalobce v souladu s ustanovením § 648 uplatnil právo v promlčecí lhůtě u orgánů veřejné moci (soudu) a pokračoval řádně v zahájeném řízení. Řízení na základě žalobcem podané žaloby ze dne 20. 4. 2018 skončilo zastavením pro nezaplacení soudního poplatku, nejedná se tedy o řízení, ve kterém by bylo řádně pokračováno. I pokud bychom však vycházeli z toho, že po dobu tohoto zastaveného soudního řízení došlo ke stavění promlčecí doby po dobu 143 dnů (od 20. 4. 2018 do 10. 9. 2018), pak i tak byla žaloba podána až po uplynutí promlčecí doby, když byla podána až dne 6. 5. 2019, tedy bezmála osm měsíců po pravomocném skončení v pořadí prvního řízení o odškodnění. Vzhledem k důvodně vznesené námitce promlčení soud žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby a za výkon trestu odnětí svobody nemohl soudně přiznat, a proto již neprováděl již další dokazování k zjištění rozsahu tvrzené újmy na straně žalobce.

15. Co se týká nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby za zastupování žalobce v rámci o obnovu řízení, kdy žalobce zastupoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalobce při jednání soudu uvedl, že tyto náklady mu byly panem [příjmení] [jméno] [příjmení] vyúčtovány, avšak za žalobce tyto náklady jmenovanému obhájci nikdy neuhradil, neboť [anonymizováno] [příjmení] je po něm nepožadoval. Nelze tak hovořit o tom, že žalobce by tyto náklady v souvislosti s řízením skutečně vynaložil, že by mu tak v důsledku tohoto vznikla škoda. V daném případě je třeba vznik škody posuzovat dle příslušného ustanovení občanského zákoníku. Dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k nimž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. V daném případě nezákonným rozhodnutím, které mělo být příčinou vzniku škody na straně žalobce v podobě vynaložených nákladů na obhajoby, je rozsudek Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec] ze dne 14. 6. 2012. Je tedy zřejmé, že pro posouzení vzniku škody je třeba vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Podle ustanovení § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., hradí se skutečná škoda to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodu chápeme jako majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, která vznikla ve sféře poškozeného. Takovou újmou se rozumí především majetková újma spočívající v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného (skutečná škoda), případně i to, o co se sice majetek poškozeného sice nezmenšil, ale na druhé straně ani nerozmnožil, ač to bylo vzhledem k obvyklému běhu událostí možné očekávat (ušlý zisk). V daném případě však žalobce uvedl, že částku 121 323,80 Kč [anonymizováno] [jméno] [příjmení] neuhradil, nedošlo tedy žádným způsobem ke zmenšení majetku žalobce a nedošlo tak ke vzniku škody tak, jak ji chápe zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který je v daném případě třeba aplikovat. Vzhledem k uvedenému, neboť škoda žalobci nevznikla, soud zamítl žalobu i ohledně tohoto nároku.

16. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná. Žalované náleží dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náhrada čtyř režijních paušálů (2x vyjádření ve věci samé, 2x účast u jednání soudu). Podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89 exekučního řádu, každý ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 téže vyhlášky celkem tedy 1 200 Kč.