27 C 56/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 360 833 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 106 166 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 106 166 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 254 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 254 667 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26 648 k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 31. 3. 2022 na žalované domáhal zaplacení částky 540 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 68/2002 (dále též jen„ řízení“). Řízení, jehož předmětem byla žaloba Ing. [jméno] [příjmení] o určení neplatnosti usnesení valné hromady žalobce, bylo zahájeno 1. 7. 2002 a skončilo 10. 6. 2021. Uvedl, že v řízení docházelo k průtahům ze strany soudů, naopak žalobce se na délce řízení nepodílel. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění dne 13. 10. 2021, žalovaná nárok ke dni podání žaloby neprojednala. Žalobce požadoval částku 17 000 Kč za rok trvání řízení a za první dva roky řízení tuto částku v poloviční výši.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 13. 10. 2021 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 440 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/. Žalovaná ve stanovisku ze dne 12. 5. 2022 konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 179 176 Kč. Uvedla, že délka řízení činila 18 let a 11 měsíců s počátkem ke dni 1. 7. 2002. Návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady žalobce byl zamítnut po zjištění, že navrhovatel není aktivně věcně legitimován a jediným akcionářem je [anonymizováno] z. s . V činnosti soudu shledala prodlevy, a to do 27. 4. 2010 do 1. 9. 2011 a od 31. 10. 2011 do 13. 4. 2012. Řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kde se řešily otázky rozhodné pro posouzení aktivní legitimace navrhovatele. Žalovaná označila posuzované řízení za složité po stránce právní a skutkové s ohledem na potřebu přerušit řízení, provedení obsáhlého dokazování a rozhodování na dvou stupních soudní soustavy meritorně i procesně. Dále shledala podíl účastníků na délce řízení v podobě jejich procesní aktivity. Význam řízení pro žalobce posoudila jako snížený. V řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo již dne 30. 11. 2015 pravomocně rozhodnuto, že jediným akcionářem [právnická osoba] je sdružení [anonymizováno] z. s . a navrhovatel tak nemůže být úspěšný v posuzovaném řízení. Celková délka již podle žalované neodpovídala složitosti věci, a proto byla zhodnocena jako nepřiměřená. Žalovaná vyšla z částky 20 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které poskytla odškodnění v poloviční výši. Základní částku upravila jejím snížením o 20 % z důvodu sníženého významu a o 30 % pro složitost řízení.

3. Usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 27 C 56/2022 – 44, soud řízení zastavil co do částky 179 167 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 540 000 Kč od 14. 10. 2021 do 13. 5. 2022 z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro plnění žalované.

4. Na základě nesporných tvrzení účastníků, obsahu spisů Krajského soudu v Plzni sp. zn. 46 Cm 68/2002 a Městského soudu v Praze sp. zn. 50 cm [číslo], 30 Cm 397/2009 a 30 Cm 97/2007 a výpisu z OR žalobce dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Řízení vedené pod sp. zn. 46 Cm 68/2002 bylo zahájeno u Krajského soudu v Plzni (dále jen„ soud“) dne 1. 7. 2022 žalobu podanou Ing. [jméno] [příjmení] proti spol. [právnická osoba] na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady konané dne 12. 3. 2002. Dne 18. 7. 2022 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Soud zaslal žalobu na adresu sídla žalované k pokynu ze dne 7. 2. 2002, zásilka se vrátila nedoručena. K pokynu ze dne 6. 8. 2022 soud učinil dotaz na JUDr. [příjmení] a [jméno] [příjmení] ke sdělení doručovací adresy žalované. Žaloba byla žalované doručena referátem ze dne 30. 7. 2002 a dne 28. 8. 2002 sdělil právní zástupce žalované, že si nemohl vyzvednout zásilku. Následně byla ze strany žalované prostř. JUDr. [příjmení] dne 16. 9. 2002 sdělena náhradní doručovací adresa a dne 8. 10. 2022 byla žaloba doručena zástupci žalované. Dne 15. 10. 2002 se ve věci vyjádřila žalovaná, následně byl vyžádán spisový materiál z obchodního rejstříku a ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 2. 2003. Právní zástupce žalobce požádal o odročení tohoto nařízeného jednání s ohledem na kolizi s jednáním jiným a jednání se nekonalo. Ve věci bylo nařízeno další jednání dne 25. 3. 2003, toto jednání proběhlo, byl přednesen návrh a vyjádření, ale řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], toto rozhodnutí o přerušení řízení nabylo právní moci dne 22. 10. 2003. Dne 4. 4. 2003 byl podán ze strany žalobce návrh na vydání předběžného opatření a zajištění důkazů. Dne 4. 4. 2003 byl žalobce vyzván, aby zaplatil soudní poplatek. Usnesením ze dne 4. 4. 2003 byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Následně se řešila otázka doručování žalované společnosti. Soud se dotazoval dne 26. 8. 2003 Městského soudu v Praze, kdy lze očekávat pravomocné skončení řízení ve věci [spisová značka], dotaz opakován dne 8. 10. 2003. Dne 1. 10. 2003 žalobce žádal soud o prokázání, kdo je oprávněn jednat za spol. [právnická osoba] a k vydání rozsudku pro zmeškání. Dne 21. 4. 2004 žalobce urgoval svůj dotaz. Následně byla žalovaná dne 30. 4. 2004 vyzvána, aby předložila plnou moc k zastupování, na což reagovala dne 20. 5. 2004. Dne 17. 6. 2004 soud se znovu dotazuje na stav ve věci [spisová značka], shodně i 19. 7. 2004, opět na stav řízení dne 7. 10. 2004 a 12. 11. 2004, opět dotaz na stav řízení dne 3. 1. 2005. Spis byl zapůjčen k věci vedené u Okresního soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], spis byl dne 11. 2. 2005 zpět. Dne 21. 4. 2005 znovu dotaz na stav řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Následně došlo ke změně ve složení senátu a soud se opět dne 20. 7. 2005 a 25. 8. 2005 dotazuje na stav řízení u Městského soudu v Praze, dále znovu dne 13. 1. 2006, 16. 2. 2006, 14. 3. 2006. Dne 11. 5. 2005 žalobce opakoval žádost o vydání rozsudku pro zmeškání. Přípisem ze dne 3. 4. 2006 sděluje Městský soud v Praze, že řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo přerušeno v závislosti na výsledku sporu vedeného pod sp. zn. [spisová značka], informuje, že [právnická osoba] je bez statutárního orgánu a nevykazuje žádnou činnost. Následně byl spis po určitou dobu zapůjčen k sp. zn. 45 Cm 109/2005, spis byl vrácen zpět soudu dne 30. 5. 2007. Znovu došlo ke změně v obsazení senátu a to opatřením předsedy soudu dne 29. 5. 2007. Dne 9. 7. 2007 bylo znovu podán návrh na vydání předběžného opatření ze strany žalobce, jednalo se o podmíněný návrh na vydání předběžného opatření. Podáním ze dne 13. 8. 2007 žalobce požádal o rozhodnutí ve věci. Usnesením ze dne 10. 9. [číslo] byl spol. [anonymizováno] ustanoven opatrovník [jméno] [příjmení], neboť soud zjistil, že všichni členové statutárního orgánu společnosti představenstva byli vymazáni z obchodního rejstříku dne 11. 7. 2007 s tím, že jim zaniklo členství k 1. 10. 1997. Podáním doručeným soudu dne 27. 8. 2007 sděluje žalobce, že již 15. 11. 2005 byl do spisu založen přípis žalobce, jehož přílohou byl rozsudek Městského soudu v Praze ve věci [spisová značka] s vyznačenou doložkou právní moci vůči žalovanému [číslo] [anonymizováno], právní moc je datovaná 28. 8. 2003. Na str. 183 spisu je založeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2003, kterým bylo zastaveno odvolací řízení o odvolání žalovaného s odůvodněním, že žalovaný č. 2 nezaplatil soudní poplatek za odvolání, což byla spol. [právnická osoba] Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo o vydání akcií s tím, že vůči žalovanému č. 2 spol. [právnická osoba] nabylo právní moci dne 28. 2. 2003, když žalovaný [číslo] byl společně s žalovaným č. 1 a žalovaným č. 3 povinni vydat žalobci 36 ks akcií spol. [právnická osoba] Dne 5. 11. 2007 soud vyzval žalovanou prostř. opatrovníka k vyjádření se k žalobě. Dne 9. 1. 2008 je do spisu zaslán faxem rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007, kterým byl rozsudek ve věci [spisová značka] ve vztahu k 1. a 3. žalovanému změněn tak, že žaloba se zamítá. Podáním doručeným soudu dne 9. 1. 2008 se žalovaná vyjadřuje k žalobě a žádá soud, aby vyzval žalobce k prokázání aktivní věcné legitimace. Dne 10. 1. 2008 byl žalobce vyzván, aby doložil, že má aktivní věcnou legitimaci pro podání návrhu na prohlášení neplatnosti valné hromady. Dne 25. 1. 2008 žádá žalobce o prodloužení lhůty, k tomuto doložení dne 12. 2. 2008 se žalobce vyjadřuje k námitce nedostatku aktivní legitimace žalobce. Dne 28. 2. 2008 se ve věci vyjadřuje opatrovník žalované společnosti. Dne 14. 3. 2008 žalobce žádá o vydání rozhodnutí. Dne 20. 3. 2008 bylo ve věci nařízeno jednání na den 29. 4. 2008. Dne 7. 4. 2008 podal žalobce návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kde je řešena otázka práv akcií žalovaného. Jednání nařízené na den 29. 4. 2008 bylo zrušeno. Dne 16. 4. 2008 byl žalobce vyzván, aby soudu sdělil, jaký návrh na vydání předběžného opatření, který byl zmíněn v návrhu na přerušení řízení, má na mysli. Usnesením ze dne 28. 4. 2008 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 5. 2008. Následně soud zjišťuje stav řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], přípisem ze dne 27. 4. 2010 je sděleno, že řízení je pravomocně skončeno, když rozsudek vydaný ve věci dne 25. 7. 2008 byl zrušen a řízení bylo zastaveno. Soud se dne 21. 1. 2011 dotazoval právního zástupce navrhovatele, zda bylo skončeno řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Opatřením předsedkyně soudu ze dne 1. 9. 2011 došlo opět ke změně v obsazení senátu. Dne 6. 9. 2011 byl Městský soud v Praze požádán o zaslání pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka]. Dne 12. 10. 2011 byl do spisu učiněn úřední záznam o tom, že spis Městského soudu v Praze [spisová značka] se nachází u Obvodního soudu pro Prahu 9. Dne 18. 10. 2011 byl do spisu založen rozsudek Městského soudu v Praze ve věci 30 Cm 97/2007 o vydání akcií, který nabyl právní moci pouze ve vztahu k výroku III. o tom, že žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku částku 12 000 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2008 bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku Městského soudu v Praze pod bodem I. a II. a řízení bylo zastaveno a to z důvodu zpětvzetí návrhu, se kterým žalovaný vyslovil souhlas, usnesení nabylo právní moci dne 5. 9. 2008, právní moc vyznačena 13. 10. 2011. Usnesením ze dne 31. 10. 2011 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, právní moc dne 26. 11. 2011. Přípisem ze dne 1. 12. 2011 se dotazuje soudkyně, zdali žalobce trvá na podané žalobě, dotaz opakuje dne 13. 4. 2012, bez reakce. Dále spis lhůtován. K pokynu ze dne 21. 8. 2012 ve věci nařízeno jednání na den 25. 10. 2012. Právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání vzhledem k tomu, že žalobce ukončil smlouvu o právním zastoupením se svým advokátem, jednání bylo odročeno na 29. 11. 2012. Tohoto dne proběhlo jednání, na kterém byl nejprve zrekapitulován průběh dosavadního řízení, dále bylo prováděno dokazování, jednání odročeno na 7. 2. 2013 za účelem dalšího dokazování. Dne 21. 1. 2013 se žalobce vyjádřil ohledně své aktivní legitimace k podání žaloby. Dne 7. 2. 2013 ve věci proběhlo další jednání, kde se opět řešila aktivní věcná legitimace žalobce, dále se prováděly listinné důkazy, jednání odročeno na 9. 4. 2013. Tohoto dne proběhlo další jednání ve věci, byl čten obsah spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] a prováděno další množství listinných důkazů, jednání bylo odročeno na 6. 6. 2013. Dne 6. 6. 2013 ve věci znovu proběhlo jednání, konstatován podstatný obsah spisu Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. [spisová značka] a další listinné důkazy, jednání bylo odročeno na den 22. 8. 2013 a to za účelem rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení. Dne 22. 8. 2013 ve věci proběhlo další jednání, na kterém opět proběhlo dokazování listinnými důkazy, jednání odročeno na 14. 11. 2013, dále na den 21. 11. 2013 bylo zrušeno z důvodu nemoci soudce. Další jednání ve věci proběhlo dne 21. 11. 2013, opět prováděno dokazování listinnými důkazy, jednání odročeno na 14. 1. 2014. Při tomto jednání dále čteny listinné důkazy, jednání odročeno na 27. 2. 2014. Dne 21. 2. 2014 pan [příjmení] [příjmení] zaslal soudu vyjádření, ve kterém uvádí, že dle jeho názoru by bylo účelné jednání odročit a vyčkat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci pod sp. zn. [spisová značka]. Při jednání dne 27. 2. 2014 soud provedl listinné důkazy a v závěru jednání odročil na 13. 5. 2014. Dne 9. 5. 2014 právní zástupce žalobce [příjmení] [příjmení] sdělil, že ukončil právní zastoupení, na to nový právní zástupce žalobce předložil plnou moc. Při jednání dne 13. 5. 2014 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 15. 7. 2014, v mezidobí měl soud zapůjčený přílohový spis. Dne 3. 4. 2014 Obvodní soud pro Prahu 2 požádal o zaslání meritorního rozhodnutí z posuzovaného řízení. Dne 2. 6. 2014 soud sdělil, že vrácení připojených spisů zatím není možné. Při jednání dne 15. 7. 2014 soud uvedl, že zvažoval přerušení řízení a v závěru jednání odročil na 7. 10. 2014. Dne 3. 9. 2014 sdělil právní zástupce žalobce, že ukončil právní zastoupení. Usnesením ze dne 2. 10. 2014 soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], usnesení nabylo právní moci dne 19. 5. 2015. K pokynu z téhož dne soud odročil jednání nařízené na 7. 10. 2014. Ze dne 20. 10. 2014 žalobce podal odvolání proti usnesení o přerušení řízení. K pokynu ze dne 21. 10. 2014 soud zaslal odvolání žalovanému. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 14. 11. 2014. Usnesením ze dne 14. 4. 2015 Vrchní soud v Praze usnesení soudu I. stupně potvrdil, spis byl vrácen soudu I. stupně dne 28. 4. 2015. Dne 29. 5. 2015 soud učinil dotaz na Vrchní soud v Praze na stav řízení, spis byl dán na lhůtu do 6. 9. 2015, poté měl být zopakován dotaz na stav řízení. Dne 10. 9. 2015 soud učinil záznam do spisu o tom, že spis sp. zn. [spisová značka] měl již být vrácen Městskému soudu v Praze. K pokynu ze dne 11. 9. 2015 soud dal spis na lhůtu do 30. 9. 2015 s tím, že poté má být telefonicky ověřen stav řízení, tento referát se opakoval dne 19. 10. 2015. Dále se nachází úřední záznam bez označení data, dle kterého má být 21. 10. 2015 v řízení, do kterého bylo předmětné řízení přerušeno, vydáno rozhodnutí. K pokynu ze dne 24. 11. 2015 dal soudce pokyn, nechť je telefonicky ověřeno u Vrchního soudu v Praze, zda bylo vydáno rozhodnutí. Na č.l. 603 se nachází úřední záznam ze dne 30. 11. 2015, dle kterého bylo tohoto dne telefonicky zjištěno, že spis byl vrácen soudu I. stupně a tímto rozhodnutím bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. K pokynu ze dne 30. 11. 2015 soud žádal o zaslání rozhodnutí ve věci [spisová značka] s doložkou právní moci, rozhodnutí obdržel dne 8. 12. 2015. Usnesením ze dne 9. 3. 2016 soud rozhodl, že se v řízení pokračuje a zároveň výrokem II. zprostil JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta funkce opatrovníka spol. [právnická osoba] neboť pominuly důvody pro jedno ustanovení, když dne 3. 12. 2015 byl do obchodního rejstříku zapsán jako člen představenstva Ing. Bc. [jméno] [příjmení], [příjmení] s dnem vzniku členství 21. 10. 2015, na usnesení je právní moc dne 11. 5. 2016. K pokynu ze dne 31. 5. 2016 soud nařídil jednání na 19. 7. 2016. Dne 2. 5. 2016 soud obdržel vyúčtování odměny opatrovníka. Usnesením ze dne 14. 6. 2016 soud rozhodl o odměně opatrovníka. Při jednání dne 19. 7. 2016 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy, účastníci se obsáhle vyjadřovali a jednání bylo odročeno na 18. 10. 2016. Dne 13. 10. 2016 byla vyplacena odměna opatrovníka. Při jednání dne 18. 10. 2016 navrhovatel navrhl vyloučit přítomného JUDr. [příjmení] z projednávání věci z důvodu kolize a zároveň jej navrhl jako svědka, dále zopakoval některé důkazní návrhy, na to soud vyhlásil usnesení, kterým návrh navrhovatele na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl, jednání odročil na 21. 2. 2017. Usnesením ze dne 1. 2. 2017 soud rozhodl o návrhu navrhovatele, aby soud vyloučil JUDr. [jméno] [příjmení] z projednávání této věci z důvodu kolize zájmu tak, že jej zamítl, na usnesení doložka právní moci dne 22. 2. 2017. Dne 16. 2. 2017 navrhovatel [příjmení] [příjmení] podal návrh na přerušení řízení do skončení odvolacího řízení, neboť zamýšlí podat odvolání proti usnesení ze dne 1. 2. 2017. Usnesením ze dne 17. 2. 2017 soud návrh navrhovatele zamítl. K pokynu ze dne 17. 2. 2017 soud odročil jednání ze dne 21. 2. 2017 na 28. 2. 2017 z důvodu nutnosti vyčkání nabytí právní moci rozhodnutí. Dne 17. 2. 2017 soud obdržel přílohové spisy. Dne 22. 2. 2017 se navrhovatel odvolal proti usnesení ze dne 1. 2. 2017. K pokynu ze dne 22. 2. 2017 soud jednání odročil ze dne 28. 2. 2017 na neurčito. Podáním ze dne 9. 3. 2017 navrhovatel podal odůvodnění odvolání ze dne 21. 2. 2017. K pokynu ze dne 10. 3. 2017 soud odvolání navrhovatele přeposlal dalším účastníkům. Podáním ze dne 28. 3. 2017 navrhovatel vzal zpět své odvolání a podal námitku podjatosti soudce, spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 27. 6. 2017 k rozhodnutí o odvolání a o námitce podjatosti. Usnesením ze dne 30. 6. 2017 soud rozhodl, že se odvolací řízení zastavuje, spis byl vrácen Krajskému soudu v Plzni dne 14. 7. 2017. Dne 28. 8. 2017 byl spis předložen opětovně Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti. Usnesením ze dne 29. 8. 2017 Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že soudkyně v senátu 46 Cm není vyloučena z projednávání rozhodnutí ve věci. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 8. 9. 2017. K pokynu ze dne 2. 10. 2017 soud nařídil na 7. 11. 2017 jednání. Podáním ze dne 27. 10. 2017 žalobce navrhl odročit jednání a navrhl dále řízení přerušit do skončení věci pod sp. zn. [spisová značka] vedené u Městského soudu v Praze. K pokynu ze dne 30. 10. 2017 soud jednání odročil na 12. 12. 2017 a to na základě žádosti navrhovatele z důvodu pobytu na zahraniční dovolené. Dne 30. 10. 2017 soud vyzval navrhovatele, aby doložil svoji žádost o odročení jednání, na to navrhovatel reagoval podáním ze dne 14. 11. 2017. Dne 14. 11. 2017 soud doplnění žádosti přeposlal účastníkům. Usnesením ze dne 29. 11. 2017 soud zamítl návrh navrhovatele na přerušení řízení ze dne 27. 10. 2017, který doplnil podáním ze dne 13. 11. 2017. Dne 10. 12. 2017 navrhovatel požádal soud o skončení řízení. Podáním ze dne 11. 12. 2017 navrhovatel omluvil svou účast u jednání a navrhl jednání zrušit. K pokynu ze dne 12. 12. 2017 soud jednání odročil na 6. 2. 2018 z důvodu žádosti navrhovatele, kvůli nutnosti akutního ošetření člena rodiny po invazivním operativním zákroku a dále pokynem z téhož dne vyzval navrhovatele, aby svoji žádost o odročení jednání doložil. Na č.l. 783 se nachází úřední záznam, dle kterého se dostavil před jednací síň JUDr. [jméno] [příjmení] a bylo mu sděleno, že se jednání nekoná. Podáním ze dne 13. 12. 2017 navrhovatel doložil svou žádost o odročení lékařskou zprávou, podáním z téhož dne opakovaně požádal o skončení řízení. Při jednání dne 6. 2. 2018 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a v závěru bylo jednání odročeno na 22. 3. 2018, při tomto jednání soud zopakoval dosavadní průběh řízení, pokračovalo se v dokazování a v závěru bylo jednání odročeno na 17. 4. 2018 za účelem provedení dalšího dokazování. Při tomto jednání soud prováděl další listinné důkazy, jednání odročil na 7. 6. 2018. Na tomto jednání opět pokračováno v dokazování, v závěru jednání odročeno na 31. 7. 2018. Podáním ze dne 26. 7. 2018 JUDr. [jméno] [příjmení] požádal o odročení jednání z důvodu chirurgického zákroku, který podstoupil dne 14. 7. 2018, k tomu doložil žádanku od lékaře. K pokynu ze dne 27. 7. 2018 soud jednání odročil na 6. 9. 2018, původní termín byl 31. 7. 2018. Dne 27. 7. 2018 podal navrhovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Na č.l. 894 se nachází úřední záznam, týkající se vyřizování návrhu na určení lhůty k provedení úkonu. Dne 3. 8. 2018 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Usnesením ze dne 13. 8. 2018 Vrchní soud v Praze návrh navrhovatele zamítl a rozhodl o tom, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, spis byl vrácen soudu I. stupně dne 20. 8. 2018. Při jednání dne 6. 9. 2018 soud provedl další listinné důkazy, v závěru jednání odročil na 23. 10. 2018 za účelem zvážení dalšího procesního postupu ve věci s ohledem na důkazní návrhy. Dne 19. 10. 2018 navrhovatel podal námitku vadné protokolace a doplnil listinné důkazy. Toto podání soud přeposlal právnímu zástupci JUDr. [příjmení] dne 19. 10. 2018. Dne 22. 10. 2018 JUDr. [jméno] [příjmení] požádal o odročení nařízeného jednání. K pokynu ze dne 22. 10. 2018 soud jednání odročil na 10. 1. 2019 na žádost zástupce dalšího z účastníků ze zdravotních důvodů a žádost měl právní zástupce doloženou, Dne 10. 1. 2019 navrhovatel podal vyjádření ve věci a požádal o rozhodnutí. Při jednání dne 10. 1. 2019 soud zamítl návrhy na doplnění dalšího dokazování pro nadbytečnost a v závěru bez přerušení vyhlásil usnesení, kterým zamítl návrh navrhovatele ze dne 1. 7. 2002 na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady [právnická osoba] a.s. konané dne 12. 3. 2002, jak jsou zachycena v notářském zápise sepsaném den 12. 3. 2002 Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou, se sídlem v [obec]. Ve výroku druhém uložil navrhovateli povinnost zaplatit dalšímu účastníkovi k rukám zástupce dalšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku. Dne 14. 1. 2019 soud obdržel další vyjádření navrhovatele. Dne 24. 1. 2009 JUDr. [jméno] [příjmení] předložil soudu vyúčtování nákladů řízení, podání opravil následující den. Rozhodnutí bylo zasláno účastníkům dne 10. 4. 2019, na usnesení doložka právní moci dne 10. 6. 2021 ve spojení s usnesení č.l. 995 ze dne 25. 11. 2019. Navrhovatel podal dne 2. 5. 2019 odvolání do celého usnesení, odůvodnění odvolání podal dne 16. 5. 2019. Usnesením ze dne 23. 5. 2019 soud vyzval navrhovatele, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání, ten tak učinil dne 5. 6. 2019. Odvolání bylo doručeno zástupci vedlejšího účastníka dne 14. 6. 2019. Usnesením ze dne 25. 11. 2019 soud rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, na usnesení je doložka právní moci dne 10. 6. 2021. Dne 10. 12. 2019 podal navrhovatel odvolání proti usnesení ze dne 25. 11. 2019, spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 2. 1. 2020. Dne 1. 7. 2020 se právní zástupce dalšího účastníka domáhal u odvolacího soudu sdělení stavu spisu a o termínu nařízeného jednání, k tomu mu předseda senátu dne 8. 7. 2020 sdělil, že vzhledem k 1,5 roční absenci členky senátu jsou lhůty k vyřízení věci delší, než půl roku. Usnesením ze dne 10. 3. 2021 soud vyzval účastníky, zda souhlasí s vyřízení věci bez nařízení jednání, navrhovatel dne 29. 3. 2021 sdělil, že nesouhlasí. K pokynu ze dne 1. 4. 2021 Vrchní soud nařídil na 14. 4. 2021 jednání, navrhovatel dne 6. 4. 2021 požádal o odročení, k tomu mu dne 8. 4. 2021 soud sdělil, že žádosti nelze vyhovět, jednání se bude konat i vzhledem k tomu, že na soudě jsou zjištěna předepsaná protiepidemiologická opatření a jeho účast na soudním jednání není nutná. Při jednání dne 14. 4. 2021 odvolací soud vyhlásil usnesení, kterým usnesení soudu I. stupně ze dne 10. 1. 2019 potvrdil a uložil navrhovateli povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 31. 5. 2021. Na rozhodnutí je doložka právní moci dne 10. 6. 2021. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení ze dne 10. 1. 2019 i 25. 11. 2019, resp. usnesení na č. l. 968 je ve znění usnesení ze dne 25. 11. 2019. Dne 30. 8. 2021 se soud obrátil na navrhovatele s tím, aby uhradil náhradu nákladů řízení státu do tří dnů na účet Krajského soudu v Plzni, ten úhradu nákladů učinil dne 13. 9. 2021.

6. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 50 cm 243/2002 soud zjistil, že dne 5. 2. 1998 žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] podal proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] návrh na vydání věci, konkrétně 36 ks akcií o jmenovité hodnotě 10 000 Kč a 40 ks akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč. Výzvou ze dne 21. 4. 1998 soud vyzval navrhovatele k zaplacení soudního poplatku. Podáním ze dne 7. 5. 1998 navrhovatel předložil soudu plnou moc. Dne 9. 4. 2001 založil plnou moc právní zástupce, taktéž navrhovatelé. Dne 16. 5. 2001 soud vyzval navrhovatele, aby upravil petit, ten tak učinil dne 25. 5. 2001. K pokynu ze dne 30. 5. 2001 soud nařídil jednání na 21. 6. 2001, žalovaný dne 11. 6. 2001 požádal o odročení jednání z důvodu své pracovní neschopnosti, tuto žádost doložil. Při jednání dne 21. 6. 2001 soud pouze vyhlásil usnesení, že se jednání odročené neurčito za účelem poskytnutím lhůty žalovanému k písemnému vyjádření ve věci. Dne 27. 6. 2001 soud zaslal žalovanému přípis, nechť sdělí délku své pracovní neschopnosti, ten odpověděl dne 26. 7. 2001 a uvedl, že již je schopen zúčastnit se jednání u soudu a dále o tom, že si zmocnil právního zástupce. V žalobě se žalovaný vyjádřil dne 31. 7. 2001. K pokynu ze dne 14. 8. 2001 soud toto vyjádření přeposlal žalobci. Dle záznamu ze dne 13. 9. 2001 se na soud obrátil právní zástupce navrhovatele s tím, že žádal o nařízení jednání. Dne 2. 10. 2001 žalobce předložil své stanovisko k vyjádření žalovaného, toto své stanovisko doplnil dne 18. 10. 2001. Dne 6. 11. 2001 pan doktor [příjmení] se vyjádřil k návrhu soudu na předložení věci k Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 29. 11. 2001. Usnesením ze dne 5. 3. 2002 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání věci jsou příslušné krajské soudy a věc postoupil Městskému soudu v Praze. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 21. 3. 2002. K žádosti ze dne 17. 4. 2002 soud požádal právní zástupce účastníků, aby vrátili usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť na tomto usnesení není vyznačeno datum vydání. K pokynu ze dne 13. 12. 2002 soud nařídil na 20. 2. 2003 jednání. Dne 17. 2. 2003 se právní zástupce žalovaného omluvil z jednání a požádal o odročení, k tomu předložil doklad o pracovní neschopnosti. K pokynu ze dne 18. 2. 2003 soud jednání odročil na 7. 4. 2003 a zároveň právního zástupce žalovaného upozornil, že na příštím jednání bude soud jednat o věci samé a na to, že v důsledku jeho chování dochází k průtahům. Žalobce předložil své vyjádření k odročení jednání dne 24. 2. 2003. Podáním ze dne 2. 4. 2003 právní zástupce žalobce požádal soud o zajištění důkazů, aby právní zástupce žalovaného přinesl sporné akcie k soudu na jednání konaném dne 7. 4. 2003. Při jednání dne 7. 4. 2003 soud provedl listinné důkazy, v závěru jednání odročil na 12. 5. 2003. Podáním ze dne 9. 4. 2003 žalobce rozšířil svůj žalobní návrh a podal návrh na vydání předběžného opatření spočívající v zákazu nakládání s cennými papíry. Usnesením ze dne 16. 4. 2003 soud zamítl návrh na vydání předběžného opatření, dále připustil přistoupení dalších účastníků do řízení, a to [právnická osoba] a.s. a JUDr. [jméno] [příjmení], dále zamítl návrh na zajištění důkazů a uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek. Při jednání dne 12. 5. 2003 soud pokračoval v dokazování a jednání bylo dále odročeno na 17. 6. 2003, zároveň byl žalovaný [číslo] vyzván k vyjádření se ke skutkovým tvrzením žalobce. Dne 26. 5. 2003 žalovaný 1 navrhl provedení důkazů mj. výslechem svědků. Dne 27. 5. 2003 žalobce podal vyjádření a navrhl další listinné důkazy. Dne 17. 6. 2003 žalovaný [číslo] se omluvil z jednání z důvodu úrazu, při dne 15. 6. 2003 soud pokračoval v provádění listinných důkazů, provedl výslech svědka a v závěru jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročil na 19. 6. 2003. Rozsudkem ze dne 19. 6. 2003 uložil ve výroku prvním žalovaným 1, 2 a 3 povinnost vydat žalobci akcie a ve výroku druhém jim uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal dne 1. 8. 2003. Dne 22. 8. 2003 podal žalovaný 3) JUDr. [jméno] [příjmení] odvolání, žalovaný 1) tak učinil téhož dne. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 16. 11. 2004, v mezidobí soud usnesením ze dne 25. 8. 2003 vyzval žalované 1 a 3 k zaplacení soudních poplatků za odvolání. Dne 28. 8. 2003 podal odvolání i žalovaný 2). Soud jej vyzval k zaplacení poplatků dne 1. 9. 2003. Dne 8. 9. 2003 se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného 1 a 2. Dne 11. 9. 2003 žalovaný 1 uhradil soudní poplatek, tento jej uhradil i za žalovaného 3. Usnesením ze dne 1. 10. 2003 bylo odvolací řízení proti žalovanému 2) zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Žalovaný [číslo] se odvolal proti usnesení ze dne 1. 10. 2003 podáním ze dne 29. 10. 2003. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze s odvoláním žalovaného 2 dne 30. 12. 2003. Dne 6. 2. 2004 právní zástupce žalobce požádal o zapůjčení spisu Městskému soudu v Praze za účelem vyznačení doložek právní moci na rozsudku ze dne 19. 6. 2003. Dne 10. 2. 2004 Vrchní soud v Praze vrátil spis Městskému soudu v Praze k odstranění odvolání. Usnesením ze dne 23. 2. 2004 soud I. stupně vyzval žalovaného 2), aby odstranil vady odvolání ze dne 27. 10. 2003, ten dne 16. 3. 2004 požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání. Dne 30. 3. 2004 byl spis předložen opětovně Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Dne 22. 4. 2004 Vrchní soud v Praze obdržel podání žalovaného 2), kterým odstraňoval vady odvolání. Usnesením ze dne 25. 8. 2004 Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 1. 10. 2003, spis byl vrácen soudu I. stupně dne 7. 9. 2004. Dne 5. 2. 2004 žalobce opětovně požádal o vyznačení doložek právní moci na rozsudku. Dne 26. 10. 2004 předložil své prohlášení předseda představenstva žalovaného 2). K pokynu ze dne 6. 12. 2004 odvolací soud nařídil na 1. 3. 2005 jednání. Dne 23. 2. 2005 žalobce podal do spisu své vyjádření, kterým žádal soud, aby nepřipustil další průtahy v řízení ze strany žalovaných. Dne 25. 2. 2005 podala do řízení návrh [právnická osoba] z. s., která navrhovala, aby odvolací soud přerušil odvolací řízení do doby, než bude rozhodnuto o hlavní intervenci. Při jednání odvolacího soudu dne 1. 3. 2005 soud vyhlásil usnesení, kterým přerušil odvolací řízení do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], na usnesení není vyznačena právní moc. Dne 30. 1. 2007 žalobce navrhl pokračovat v přerušeném řízení. K pokynu ze dne 26. 4. 2007 odvolací soud nařídil na 29. 5. 2007 jednání. K pokynu ze dne 25. 5. 2007 odvolací soud jednání odročil na 12. 7. 2007 z důvodu, že doposud nebylo pravomocně skončeno intervenující řízení vedené u Městského soudu v Praze. Dne 20. 6. 2007 požádal žalovaný 3 o odročení jednání z důvodu dlouhodobé plánované zdravotní dovolené. K pokynu ze dne 25. 6. 2007 soud jednání odročil na 11. 9. 2007, žalovaný 3 se z jednání konaného dne 11. 9. 2007 omluvil a požádal ho jeho odročení podáním ze dne 30. 7. 2007 a žádost odůvodnil kolizí s jiným jednáním soudu. K pokynu ze dne 20. 8. 2007 soud jednání ze dne 11. 9. 2007 odročil. Na 23. 10. 2007 dne 19. 10. 2007 navrhl [jméno] [příjmení], aby jednání soudu se jednání soudu na 23. 10. 2007. Dne 19. 10. 2007 navrhl [jméno] [příjmení], aby se jednání soudu dne 23. 10. 2007 účastnil i státní zástupce. Při jednání dne 23. 10. 2007 odvolací soud v závěru vyhlásil rozsudek, kterým napadený rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k žalovaným 1 a 3 změnil tak, že se žaloba zamítá, výrokem druhým uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným v 1 a 3 náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Spis byl vrácen Městskému soudu v Praze dne 6. 12. 2007, na rozhodnutí odvolacího soudu je doložka právní moci 19. 12. 2007. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal účastníkům dne 26. 11. 2007. Usnesením ze dne 15. 12. 2007 odvolací soud rozhodl tak, že návrhu žalobce na doplnění protokolu z jednání před odvolacím soudem se nevyhovuje, tímto rozhodoval o námitce žalobce ze dne 14. 11. 2007 na protokolaci jednání konané před Vrchním soudem. Dne 3. 1. 2008 žalobce podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, na rozsudku soudu I. stupně ze dne 19. 6. 2003 je vyznačena doložka právní moci ve vztahu k žalovanému 2 ke dni 28. 8. 2003. Dne 8. 1. 2008 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání., ten tak učinil dne 9. 1. 2008. Dne 4. 1. 2008 žalovaný 1 a 3 podali k soudu žádost o vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti na rozsudku. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 23. 1. 2008. Dne 26. 3. 2008 žalovaný 3 dal návrh k Vrchnímu soudu v Praze k vydání opravného usnesení do rozsudku. Usnesením ze dne 27. 3. 2008 odvolací soud opravil rozsudek ze dne 23. 10. 2007, v záhlaví, mezitím byl spis vrácen Městskému soudu v Praze z Nejvyššího soudu dne 21. 4. 2008, kdy Nejvyšší soud požádal o jeho brzké vrácení. Usnesením ze dne 23. 4. 2008 Vrchní soud v Praze zamítl návrh žalobce ze dne 17. 4. 2008 na opravu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007, k tomu žádost žalobce byla ze dne 21. 4. 2008. Spis byl opětovně vrácen Nejvyššímu soudu dne 7. 4. 2008. Dne 27. 5. 2008 podal žalobce k Nejvyššímu soudu žádost o odložení vykonatelnosti rozsudku. Dne 24. 6. 2008 se Nejvyšší soud dotázal Městského soudu v Praze na to, kdy mu bude vrácen předmětný spis, přičemž Nejvyšší soud měl tento spis zaslat Městskému soudu v Praze dne 16. 4. 2008. Spis byl opětovně předložen Nejvyššímu soudu dne 2. 4. 2009. Dne 18. 8. 2008 Městský soud v Praze požádal o vrácení spisu z důvodu došlé stížnosti, kterou bude řešit Ministerstvo spravedlnosti Nejvyšší soud na základě žádosti ze dne 18. 8. 2008 spis vrátil Městskému soudu v Praze dne 27. 8. 2008. Dne 25. 9. 2008 žalobce urgoval rozhodnutí o dovolání. Dne 30. 10. 2008 sdělil Nejvyšší soud žalobci, že spis byl dne 27. 8. 2008 vrácen Městskému soudu v Praze, druhou urgenci zaslal žalobce dne 2. 12. 2009. Dne 24. 2. 2010 Nejvyšší soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007 ve znění opravného usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, na rozhodnutí je doložka právní moci dne 12. 3. 2010. Spis byl vrácen Vrchnímu soudu dne 30. 3. 2010. K pokynu ze dne 31. 3. 2010 odvolací soudu nařídil na 5. 5. 2010 jednání. K pokynu ze dne 12. 4. 2010 odvolací soud jednání přesunul na 4. 5. 2010. Dne 23. 4. 2010 žalobce podal námitku podjatosti soudců. K pokynu ze dne 26. 4. 2010 soud sdělil, že se jednání dne 4. 5. 2010 nekoná z důvodu podání žalobce. Na č.l. 363 se nachází vyjádření předsedy senátu k námitce podjatosti, a to je ze dne 26. 4. 2010. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 29. 4. 2010. Usnesením ze dne 2. 6. 2010 Nejvyšší soudu rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednávání věci, spis byl vrácen odvolacímu soudu dne 18. 6. 2010. K pokynu ze dne 21. 6. 2010 odvolací soud nařídil na 29. 9. 2010 jednání. Dne 24. 9. 2010 žalobce podal další námitku podjatosti s ohledem na nové skutečnosti. Žalovaní číslo 1 a 3 podali dne 24. 9. 2010 ve věci vyjádření. Při jednání dne 29. 9. 2010 soud v závěru jednání odročil na neurčito za účelem předložení věci Nejvyššímu soudu k posouzení námitky podjatosti, vyjádření soudce je ze dne 29. 10. 2010. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 5. 10. 2010. Usnesením ze dne 4. 11. 2010 Nejvyšší soud rozhodl opětovně, že soudce není vyloučen z projednávání věci. Spis byl vrácen Vrchnímu soudu v Praze dne 16. 12. 2010. K žádosti Ministerstva spravedlnosti byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti den 22. 11. 2010, vrácen 29. 11. 2010. K pokynu ze dne 30. 11. 2010 soud nařídil na 1. 2. 2011 jednání. V mezidobí byl spis opětovně zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti, k tomu je ve spise založeno vyjádření Ministerstva spravedlnosti k podnětu žalobce na zahájení kárného řízení se soudci, kteří vyřizovali odvolání ve věci samé. Dne 24. 1. 2011 právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize. K pokynu ze dne 25. 1. 2011 soud jednání ze dne 1. 2. 2011 odročil na 22. 2. 2011. Dne 2. 2. 2011 právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize. K pokynu ze dne 2. 2. 2011 soud jednání odročil na 15. 3. 2011. Dne 11. 3. 2011 žalobce založil do spisu své vyjádření. Při jednání dne 15. 3. 2011 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým napadený rozsudek ve vztahu k žalovaným 1 a 3 změnil tak, že se žaloba zamítá, uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náhradu nákladů řízení i odvolacího řízení, spis byl doručen Městskému soudu v Praze dne 31. 3. 2011. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno účastníkům dne 8. 4. 2011. Dne 12. 4. 2011 odvolací soud vydal opravné usnesení, to rozeslal účastníkům dne 20. 4. 2011. Žalobce podal proti tomuto rozsudku dovolání dne 14. 6. 2011. Dne 15. 6. 2011 soud vyzval žalované 1 a 3, aby se vyjádřili k dovolání žalobce, ti tak učinili 30. 6. 2011. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 15. 7. 2011 Nejvyšší soud dne 16. 10. 2012 vyhlásil rozsudek, kterým dovolání zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladu dovolacího řízení, rozsudek nabyl právní moci dne 12. 11. 2012. Na č.l. 481 se nachází ústavní stížnost, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí. Usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2003 byla ústavní stížnost odmítnuta.

7. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn.

30. Cm 397/2009 soud zjistil, že řízení bylo zahájeno žalobou [anonymizováno] d. s. a JUDr. [jméno] [příjmení], kterou se proti žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali určení, že žalobce [příjmení] d.s. je jediným akcionářem [právnická osoba] a. s. a uložení povinnosti žalovanému [jméno] [příjmení] vydat spolku [anonymizováno] d.s. 38 ks listin vystavených [právnická osoba] a s Žaloba byla podána soudu dne 9. 9. 2009. Dne 16. 10. 2009 se vyjádřil k žalobě první žalovaný a vznesl námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze. Usnesením ze dne 19. 10. 2009 Městský soud v Praze rozhodl, že se námitka místní nepříslušnosti zamítá. Dne 16. 10. 2009 žalovaný 2 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě do 20. 11. 2009. Dne 10. 11. 2009 podal první žalovaný odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2009. Dne 16. 11. 2009 byl žalovaný vyzván k doplnění odvolání. Dne 25. 11. 2009 podal vyjádření k žalobě druhý žalovaný. Dne 15. 12. 2009 požádal první žalovaný o prodloužení lhůty k doplnění odvolání a dne 5. 1. 2010 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí. Dne 16. 6. 2010 se k odvolání prvního žalovaného vyjádřil druhý žalovaný. Dne 8. 9. 2010 Vrchní soud rozhodl, že odvolání prvního žalovaného se odmítá, usnesení nabylo právní moci dne 10. 12. 2010. Dne 1. 11. 2010 bylo nařízeno ústní jednání na den 9. 12. 2010, při tomto jednání žalobce navrhl přistoupení účastníka na straně žalovaných, a to [právnická osoba] a.s., jednání bylo za účelem rozhodnutí o návrhu odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 10. 12. 2010 Městský soud v Praze rozhodl, že nepřipouští přistoupení [právnická osoba] a s na stranu žalovaných dále, že [právnická osoba] a.s. se ustanovuje opatrovník a dále, že návrh, aby druhý žalovaný vydal žalobci a) 38 ks listinných akcií na majitele v usnesení specifikovaných, se vylučuje k samostatnému řízení. Dne 13. 1. 2011 podala [právnická osoba] a.s. odvolání proti ustanovení opatrovníka. Spis byl dne 8. 2. 2011 předložen soudu Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 13. 7. 2011 Vrchní soud v Praze rozhodl, že společný s [název žalobkyně] přibírá do řízení jako účastník a potvrzuje se usnesení soudu I. stupně ve výroku o ustanovení opatrovníka spol. [právnická osoba], usnesení nabylo právní moci dne 1. 8. 2011. Dne 2. 8. 2011 bylo nařízeno ústní jednání na 27. 10. 2011. Dne 12. 10. 2011 požádal právní zástupce prvého žalovaného o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize. Dne 14. 10. 2011 bylo jednání odročeno na 16. 11. 2011, tohoto dne bylo zjištěno, že doručení předvolání k tomuto jednání druhému žalovanému není vykázáno a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání spisu sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] od Nejvyššího soudu v Brně. Dne 16. 11. 2011 bylo nařízeno ústní jednání na den 8. 12. 2011 a při tomto jednání byli vyslechnuti účastníci a provedeny listinné důkazy, při tomto jednání prvý žalovaný vznesl námitku podjatosti soudce, jednání bylo odročeno za účelem předložení spisu Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti a to na neurčito. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2002 bylo rozhodnuto, že soudce věc vyřizující není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. Dne 13. 2. 2012 bylo nařízeno ústní jednání na 2. 4. 2012, tohoto dne se ústní jednání konalo, byly provedeny účastnické výslechy a důkazy listinami a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 12. 4. 2012. Tohoto dne bylo vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že žalobce a) je jediným akcionářem [právnická osoba] a s a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dne 4. 5. 2012 podal proti rozsudku odvolání druhý žalovaný a dne 10. 5. 2012 proti rozsudku odvolání první žalovaný. Dne 11. 5. 2012 byl první žalovaný vyzván k doplnění odvolání, což učinil dne 28. 5. 2012, téhož dne byl prvý žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, ten uhradil 5. 6. 2012. Dne 7. 6. 2012 byl spis předložen k rozhodnutí o odvolání žalovaných Vrchnímu soudu v Praze Odvolací soud dne 1. 7. 2013 nařídil jednání na 12. 2. 2014. Dne 10. 2. 2014 požádal prvý žalovaný o odročení jednání a k této žádosti bylo jednání odročeno dne 11. 2. 2014 na neurčito. Dne 13. 2. 2014 bylo nařízeno ústní jednání na 29. 5. 2014. Dne 28. 5. 2014 požádal o odročení první žalovaný a dne 28. 5. 2014 bylo nařízené jednání odvoláno. Dne 18. 8. 2014 bylo nařízeno jednání na 1. 12. 2014. Dne 19. 11. 2014 bylo nařízené ústní jednání odročeno na neurčito z důvodu nemoci předsedy senátu. Dne 11. 2. 2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 3. 2015. Dne 12. 3. 2015 požádal prvý žalovaný o odročení s tím, že nebyl k jednání předvolán, ústní jednání bylo odročeno na 18. 5. 2015. Dne 15. 5. 2015 bylo jednání odročeno k žádosti třetího žalovaného, spol. [právnická osoba] na 31. 8. 2015. Usnesením ze dne 29. 5. 2015 Vrchní soud v Praze rozhodl o ukončení zastoupení účastníka [právnická osoba] opatrovníkem. Dne 30. 8. 2015 požádal třetí žalovaný o odročení jednání, jednání bylo k žádosti odročeno na 12. 10. 2015. Toto ústní jednání se konalo, bylo při něm provedeno dokazování a jednání bylo dále odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 21. 10. 2015, tohoto dne byl vyhlášen rozsudek, tímto rozsudkem byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o věci samé, potvrzen a byl změněn pouze ve výroku ohledně nákladů řízení, rozsudek nabyl právní moci 16. 11. 2015. Dne 5. 1. 2016 podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2012 a Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015 dovolání prvý žalovaný a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2016 bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, usnesení nabylo právní moci dne 27. 4. 2016.

8. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 30 Cm 97/2007 soud zjistil, že na č.l. 1 se nachází usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2007, č. j. 30 Cm 60/2004-163, kterým byl vzájemný návrh žalovaného [číslo] což je Ing. [jméno] [příjmení] proti žalobci [příjmení] – občanské sdružení na vydání akcií spol. [název žalobkyně] rozsahu 36 akcií o jmenovité hodnotě 10 000 Kč [číslo] – [číslo] s 40 ks akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč [číslo] – [číslo] byl vyloučen k samostatnému řízení. Ve výroku druhém byla žalobci uložena povinnost předložit Městskému soudu v Praze 36 ks akcií [právnická osoba], které byly specifikovány ve výroku I. Opravným usnesením ze dne 21. 3. 2007 bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2007 opraveno v záhlaví. Na č.l. 6 se nachází předmětný vzájemný návrh čtvrtého žalovaného. Usnesením ze dne 31. 7. 2007 soud vyzval žalovaného 4, což je pan [příjmení] [příjmení] k zaplacení soudního poplatku za žalobu, což učinil dne 27. 8. 2007. K pokynu ze dne 18. 9. 2007 soud nařídil na 17. 12. 2007 jednání. Usnesením ze dne 27. 9. 2007 soud vyzval toho, kdo má 36 kusů listinných akcí na majitele, aby se ve lhůtě jednoho roku ode dne vydání tohoto usnesení u podepsaného soudu přihlásil, podle možnosti předložil uvedené listiny, či listinu nebo podal protinávrh na umoření těchto listin námitky. Podáním ze dne 15. 10. 2007 se žalovaný [příjmení] – [anonymizována dvě slova] vyjadřuje k výzvě soudu. Dne 6. 11. 2007 soud vyjádření přeposlal žalobci. Dne 26. 10. 2007 žalovaný doplnil své vyjádření. Dne 20. 11. 2007 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize z plánovanou dovolenou. K pokynu ze dne 26. 11. 2007 soud jednání odročil na 21. 1. 2008. Dne 7. 11. 2007 Obvodní soud pro Prahu 9 požádal Městský soud v Praze o vyhotovení kopie každé jednotlivé listiny, což mají být předmětné akcie. Soud žádosti k pokynu ze dne 26. 11. 2007 vyhověl, fotokopie akcí zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 27. 11. 2007. Dne 20. 11. 2007 žalobce požádal soud o potvrzení probíhajícího řízení, toto sdělení by měl soud adresovat [anonymizováno] úřadu. Dále dne 4. 12. 2007 soud sděluje žalobci, že v daném stadiu řízení nebyl ze strany [anonymizováno] úřadu vznesen dotaz týkající se předmětu daného řízení. Při jednání dne 21. 1. 2008 ve věci se nejednalo, při něm bylo vyhlášeno usnesení, že se žalobci ukládá, aby do 10. 2. 2008 předložil soudu úpravu žalobního návrhu, jež bude obsahovat řádnou specifikaci znehodnocených akcí, které byly předloženy občanským sdružením [anonymizováno] d. s., jednání bylo odročeno na 7. 3. 2008. Dne 12. 2. 2008 žalobce podal návrh na změnu žalobního petitu. K pokynu ze dne 12. 2. 2008 podání přeposlal protistraně, dále vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 30 Cm 60/2004. Při jednání dne 17. 3. 2008 soud konstatoval podání žalobce ze dne 8. 2. 2008 a proběhlo dokazování listinnými důkazy, v závěru bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo žalobci uloženo doplnit skutková tvrzení a specifikovat důkazy k jednotlivým skutkovým tvrzením, dále mu bylo uloženo sdělit soudu adresy pobytu navrhovaných svědků, jednání bylo odročeno na 12. 5. 2008. Dne 19. 3. 2008 soud požádal Obvodní soud pro Prahu 9 o sdělení stavu řízení o umoření akcií. Dne 21. 3. 2008 žalobce sdělil adresy navržených svědků, dne 2. 4. 2008 v podání označil důkazy a podal návrh k jejich provedení. Dne 14. 4. 2008 své podání doplnil. Dne 3. 4. 2008 soud obdržel vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 9, kterým byl soudu předložen stejnopis usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 9. 2007, č. j. [číslo jednací], z jehož obsahu má plynout stav řízení. Dne 18. 4. 2008 soud požádal o zapůjčení spisu Krajského soudu v Plzni 46 Cm 68/2002. K pokynu ze dne 28. 4. 2008 soud na jednání konané dne 12. 5. 2008 předvolal 2 svědky. Jeden ze svědků se dne 11. 5. 2008 omluvil z pracovních důvodů. Při jednání dne 12. 5. 2008 žalobce uvedl, že trvá na svých doposud uvedených návrzích na provedení důkazů tak, jak je specifikoval v podání ze dne 31. 3. 2008, dále bylo pokračováno v dokazování, v závěru bylo jednání odročeno na 30. 5. 2008. Dne 3. 6. 2008 žalobce doplnil tvrzení spojené s právním hodnocením. Při jednání dne 9. 6. 2008 dále soud vyhlásil usnesení, kterým zamítl návrhy žalobce na provedení důkazů, a v závěru vyhlásil rozsudek, kterým ve výroku prvním žalobu o vydání k části 36 kusů akcií o jmenovité hodnotě 10 000 Kč a 40 kusů akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč [právnická osoba] a. s. zamítl, uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a ve třetím výroku uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal k pokynu ze dne 17. 6. 2008, na rozsudku je doložka dne 20. 11. 2008 ve vztahu k výroku třetímu. Dne 23. 6. 2008 žalobce vzal zpět svou žalobu, zpětvzetí soud k pokynu ze dne 25. 6. 2008 přeposlal žalovanému, ten dne 3. 7. 2008 sdělil, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Dne 7. 7. 2008 žalobce podal návrh označený jako odvolání zpětvzetí žaloby a zároveň předložil odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze, kdy požadoval změnu ve výroku druhém usnesení a zrušení ve výroku třetím usnesení. Usnesením ze dne 25. 7. 2008 Městský soud v Praze rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2008 v rozsahu výroku pod bodem 1 a 2 zrušil a řízení zastavil, ve výroku druhém uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 57 477 Kč, coby náhradu nákladů řízení, na usnesení je doložka právní moci 5. 9. 2008. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 11. 9. 2008. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2008 Vrchní soud rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2008 v bodě třetím výroku, kterým byla žalobci uložena povinnost doplatit 12 000 Kč na soudní poplatek, potvrdil, na usnesení doložka právní moci 20. 11. 2008. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 6. 12. 2008.

9. Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 13. 10. 2021. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku plnila částku 179 167 Kč, kterou žalobci vyplatila dne 13. 4. 2022.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobci má soud zjištěn vývoj obsazení představenstva žalobce.

11. Důkaz přípisem ze dne 19. 2. 2020 adresovaným Vrchnímu soudu v Praze ke sp. zn. 7 Cmo 3/2020, žádostí o podání zprávy o stavu spisu, informací o termínu nařízeného jednání ze dne 7. 1. 2020 Vrchnímu soudu v Praze, sp. zn. 7 Cmo 4/2020, fakturou [číslo], příjemce [právnická osoba], výpisem z účtu spol. [právnická osoba] za období měsíců leden – květen 2015 vedeným u [anonymizováno] banky soud neprováděl z důvodu předložení po koncentrační lhůtě.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

18. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

19. Ve vztahu k žalobci posuzované řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění započalo doručením žaloby dne 2. 8. 2002 a pravomocně skončilo 10. 6. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Celková délka řízení tak činila 18 let a 10 měsíců.

20. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval jedenkrát soud I. stupně i odvolací soud. Zároveň odvolací soud rozhodoval o odvolání žalobce do procesního rozhodnutí. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

21. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení bylo určení neplatnosti usnesení valené hromady žalobce, kdy pro řízení bylo podstatné určit, zda je navrhovatel aktivně věcně legitimován k podání žaloby, resp. zda je akcionářem žalobce) a z nich vyplývající potřebu dokazování (množství listinných důkazů a součinnost třetích osob) vyšší míru složitosti skutkové i právní. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. Na počátku řízení byly problémy s doručováním žalobci (v řízení žalovaný), kterému byl později ustanoven opatrovník. Dále byla podána námitka podjatosti, soud rozhodoval opakovaně o návrzích na přerušení řízení, kdy navrhovatel podal i odvolání, které vzal následně zpět, a dvakrát o návrhu Ing. [příjmení] na vydání předběžného opatření. Třetí návrh na vydání předběžného opatření byl podmíněný. Celkově bylo řízení třikrát přerušeno do jiného probíhajícího řízení, neboť ve vedlejších řízení byly řešeny otázky významné pro rozhodnutí. Tato řízení soud posoudil následovně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 840/2011):

22. Posuzované řízení bylo přerušeno do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 243/2002 usnesením ze dne 25. 3. 2003, v právní moci dne 22. 10. 2003, a pokračovalo na základě usnesení ze dne 31. 10. 2011. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 243/2002 bylo zahájeno podáním žaloby dne 5. 2. 1998 a skončilo vydáním usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 40/12, přičemž soud zkoumal uvedené vedlejší řízení jen za dobu souběžnou s posuzovaným hlavním řízením (tj. od 1. 7. 2002), neboť před zahájením posuzovaného řízení žalobci nemohla vznikat újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2208/2016). Předmětem řízení byl požadavek Ing. [příjmení] na vydání 76 kusů akcií [právnická osoba] a.s. jednak vůči této společnosti, jednak vůči JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]. Soudy v řízení rozhodovaly o řadě procesních otázek a o věci samé pak opakovaně na všech (třech) stupních soustavy obecných soudů, přičemž ve věci rozhodoval i Ústavní soud. Řízení bylo zatíženo opakovanými obdobími nečinnosti (průtahy), kdy o prvním dovolání bylo rozhodnuto až za dva roky a jeden měsíc po předložení věci. Konala se řada soudních jednání, jež byla často odročována. Navrhovatel v průběhu řízení rozšířil žalobu o další dva žalované, z čehož rezultovalo rozhodování podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Soud rozhodoval rovněž o návrhu navrhovatele na nařízení předběžného opatření a zajištění důkazu, jakož i poplatkových povinnostech žalovaných v souvislosti s jimi podanými odvoláními proti v pořadí prvnímu rozsudku procesního soudu. V letech 2005 až 2007 bylo řízení po cca dva roky přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. za účelem vyčkání výsledku řízení o žalobě z tzv. hlavní intervence. Jednání nařízené odvolacím soudem na 5. 5. 2010 muselo být zrušeno a znovu nařízeno (posléze) až na 1. 2. 2011 jen proto, že navrhovatel opětovně namítl podjatost členů odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze. Takto vymezenou dobu řízení je nutné označit vzhledem ke shora uvedenému za nepřiměřenou (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 13Co 236/2016 – 122).

23. Posuzované řízení bylo také přerušeno do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 97/2007 usnesením ze dne 28. 4. 2008, v právní moci dne 21. 5. 2008. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 97/2007 bylo zahájeno dne 31. 1. 2007 a skončilo 20. 11. 2008. Jeho předmětem byl návrh Ing. [příjmení] na vydání akcií po spolku [anonymizováno] d.s. Navrhovatel byl vyzýván k opravě petitu žaloby a k doplnění skutkových tvrzení. Dne 9. 6. 2008 soud vyhlásil rozsudek, přičemž navrhovatel již dne 23. 6. 2008 vzal žalobu zpět. Pravomocně bylo řízení skončeno po 20. 11. 2008 po rozhodnutí o odvolání navrhovatele proti nákladovému výroku. V tomto řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Soudy činily úkony bez prodlev.

24. Dále posuzované řízení bylo přerušeno do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 397/2009 usnesením ze dne 2. 10. 2014, v právní moci dne 16. 11. 2015, a pokračovalo na základě usnesení ze dne 9. 3. 2016. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 397/2009 bylo zahájeno dne 9. 9. 2009 a skončilo 27. 4. 2016 právní mocí usnesení o odmítnutí dovolání. V řízení se spolek [anonymizováno] d.s. a JUDr. [jméno] [příjmení] žalobu proti žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali určení, že žalobce [příjmení] d.s. je jediným akcionářem [právnická osoba] a. s . a uložení povinnosti žalovanému [jméno] [příjmení] vydat spolku [anonymizováno] d.s. 38 ks listin vystavených [právnická osoba] a. s . Řízení trvalo celkem 6 let a 7 měsíců. Věc byla opakovaně projednávána odvolacím soudem, a to 1x pokud šlo o meritum věci a 3x pokud šlo o procesní rozhodování. Nařízená jednání byla opakovaně odročována z důvodů žádosti žalovaného 1) (Ing. [příjmení]) či žalovaného 2), popř. žalovaného 3). Jedenkrát bylo jednání odročováno z důvodu nemoci předsedy senátu. V řízení se nevyskytly průtahy. Úkony zejména soudu I. stupně byly činěny v přiměřených lhůtách, navazovaly a směřovaly k rozhodnutí ve věci samé. Pokud jde o postup před odvolacím soudem, zejména poté, kdy mu věc byla předložena s odvoláním ve věci samé, může soud konstatovat určitý nekoncentrovaný postup, avšak z provedeného dokazování vyplynulo najevo, že soud II. stupně opakovaně nařizoval ve věci odvolací jednání, která byla z důvodu žádosti jak žalovaného 1), tak žalovaného 3) odročována. V tomto směru je třeba uzavřít, že zejména žalovaný 1) se svým procesním chováním podílel na celkové době řízení, a to podstatným způsobem. Nelze proto konstatovat, že by byl odvolací soud poté, co mu věc byla předložena, procesně nečinný. K dalšímu odročení jednání u odvolacího soudu došlo z důvodu nemoci předsedy senátu, tedy z objektivního důvodu, nikoliv pro zavinění (nečinnost) odvolacího soudu. Po skutkové stránce soud shledal řízení částečně složitým, neboť byli ve věci vyslechnuti svědci a bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Soud proto uzavřel, že celková doba řízení byla nepřiměřená, avšak tato byla dána zejména okolnostmi na straně žalovaných, když tito opakovaně žádali o odročení jednání, činili ve věci procesní úkony, žádali o prodloužení lhůty k vyjádření, byli vyzýváni k doplnění odvolání apod.

25. Ve vztahu k posuzovanému řízení soud neshledal podíl žalobce na délce řízení.

26. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a přehlédnout nelze především tři dlouhodobější období nečinnosti, a to konkrétně od dotazu na navrhovatele ze dne 1. 12. 2011, zda trvá na podané žalobě, do nařízení jednání dne 21. 8. 2012, kdy v mezidobí pouze spis lhůtoval a opakoval dotaz na navrhovatele, tj. období nečinnosti 8 měsíců, a dvakrát v době rozhodování odvolacího soudu, tj. od 14. 11. 2014 do 14. 4. 2015 a od 2. 1. 2020 do 10. 3. 2021, tj. období nečinnosti 5 a 14 měsíců. Celková nečinnost činila 2 roky a 3 měsíce. Postup soudů v řízení byl jinak plynulý. Soud neshledal žalovanou tvrzené průtahy v době od 27. 4. 2010 do 8. 4. 2011 (resp. 1. 9. 2011), neboť v tuto dobu řízení bylo nadále přerušeno i do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 243/2002, ve kterém bylo rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům rozesláno právě 8. 4. 2011. K postupu soudů ve vedlejších řízeních viz. shora.

27. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o obchodněprávní spor, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Naopak je podle soudu třeba význam řízení pro žalobce snížit, jelikož žalobce od pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 397/2009 věděl, že navrhovatel nemůže být úspěšný, neboť není aktivně legitimovaný k podání návrhu.

28. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Byť zde byla jistá právní, skutková i procesní složitost, byť řízení probíhalo na více stupních stupních soudní soustavy a byť žalobce částečně zapříčinil délku řízení, celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 18 let a 11 měsíců, což složitosti a skutkové a právní náročnosti věci neodpovídalo, což ani žalovaná nevyvracela. Nutno konstatovat, že na délce řízení se podílely soudy, neboť v řízení byla zjištěna období nečinnosti soudů, a to v celkové délce 2 roky a 3 měsíce. I uvedená„ nečinnost“ soudu zapříčinila, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, neboť řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce.

29. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobce na délce řízení rozhodně nebyl až tak významný, aby mohlo být uvažováno o jejím obstrukčním chování či o zneužívání práva.

30. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 18 let a 10 měsíců, tedy byla extrémní, soud stanovil základní částku na horní hranici uvedeného intervalu – tedy 20 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 20 000 Kč), za každý další rok 20 000 Kč (tj. celkem 16 x 20 000 Kč) a za 1 měsíc 1 667 Kč (tj. celkem 10 x 1 667 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 356 667 Kč.

31. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 30 % za složitost věci (procesní, právní i skutková) a o 10 % pro nižší význam předmětu řízení pro žalobce. Z důvodu nečinnosti soudů soud výslednou částku zvýšil o 20 %. Soud proto základní částku 356 667 Kč po zohlednění všech výše zmíněných kritérií ponížil o 20 % a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 285 333 Kč.

32. Jelikož žalobce od žalované již obdržel částku 179 167 Kč, soud pod výrokem I. přiznal žalobci částku 106 166 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 106 166 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, neboť žalobce požadoval příslušenství od tohoto dne po částečném zpětvzetí žaloby. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku žalobce (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen), jelikož žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 13. 10. 2021 a šestiměsíční lhůta uplynula dne 13. 4. 2022.

33. Pod výrokem II. soud zamítl nároky, které svou výší převyšují již vyplacenou jistinu přiznané a příslušenství, tj. co do částky 254 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 254 667 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení.

34. Pod výrokem III. pak soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení. Jelikož byl žalobce co do merita věci úspěšný, náleží mu dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., plná náhrada nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu.

35. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu.

36. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí věci, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 2. 6. 2022 a účast na jednání soudu ve dnech 15. 11. 2022, 2. 2. 2023 a 30. 3. 2023, tedy celkově za 6 úkonů právní služby á 3 100 Kč ve smyslu ustanovení § 9 advokátního tarifu, 6x režijní paušál za tytéž úkony právní služby dle § 13 o.s.ř. á 300 Kč a 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 4 284 Kč Celkem náklady řízení činí 26 684 Kč.

37. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 o.s.ř.