27 C 56/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno jednající Jméno žalované se sídlem Adresa žalované o zaplacení 382 766 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka do datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši částka za nepřiměřenou délku řízení uvedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. 15 Nc 3395/2004, kde vystupoval v pozici povinného. Exekuční řízení bylo zahájeno dne datum a skončilo datum, celkově trvalo 19 let a 4 měsíce. Exekuce byla nařízena usnesením soudu ze dne datum pro vymožení pohledávky Anonymizováno s Anonymizováno na základě dvou platebních výměrů znějících na částky částka a částka. Žalobce se v průběhu exekuce bránil vedení exekuce, kdy opakovaně žádal o zastavení exekuce v důsledku nedoručení exekučních titulů, a to v letech 2009 a 2011. Význam řízení označil za značný, neboť došlo k obstavení jeho majetku, který byl následně rozprodáván vč. nemovitého majetku. Současně se dotazoval na stav řízení, na což soud nereagoval a opakovaně zamítal jeho návrhy na zastavení exekuce. Žalobce žádal o přiznání zadostiučinění ve výši částka za rok, tedy celkově částka. Nárok uplatnil u žalované dne datum, která mu stanoviskem ze dne datum poskytla finanční zadostiučinění ve výši částka.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši částka. Žalovaná shledala délku řízení za nepřiměřenou a poskytla žalobci finanční zadostiučinění ve výši částka. Uvedla, že délku řízení je nutno rozdělit na dvě části, a to od datum, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že je proti němu vedena exekuce, do datum, podal návrh na zastavení exekuce z důvodu, že mu nebyly řádně doručeny platební výměry oprávněné, a dále od datum, kdy bylo soudem rozhodnuto o odkladu provedení exekuce, do datum, kdy bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno. V první části řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. V druhé části od datum činila délka řízení 12 let a 2 měsíce. Uvedla, že žalobce teprve v srpnu 2011 ve svém návrhu na zastavení exekuce popřel převzetí exekučních titulů. Do té doby byla exekuce provedena formou prodeje nemovitostí či spoluvlastnického podílu na dalších nemovitých věcech a došlo k uspokojení pohledávky v rozsahu částky částka. Ačkoliv žalobce od listopadu 2011 tvrdil, že na doručence není připojen jeho podpis, relevantní tvrzení a důkazy předložil až v rámci odvolacího řízení. V této části řízení soud I. rozhodoval pětkrát a odvolací soud čtyřikrát. Věc byla skutkově složitá, neboť bylo třeba vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví, jeho doplnění a revizní znalecký posudek. Znalci vyžadovali velké množství srovnávacího materiálu, což bylo složité s ohledem na dobu, která uplynulo od roku 2003. Žalovaná shledala podíl žalobce na délce řízení, který doplňoval odvolání až na výzvy soudu, a v roce 2012 byly problémy s jeho dosažitelností. Význam řízení označila za běžný. Podotkla, že žalobce své závazky vůči oprávněné nerozporoval. Žalovaná shledala průtahy v této fázi řízení v souvislosti s podáním znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, kterou soud opakovaně urgoval, což vyústilo až v uložení pořádkové pokuty. Dále byla rozhodnutí soudu I. stupně dvakrát zrušena pro nepřezkoumatelnost. Za jí určenou duhou část řízení přiznala výše zmíněné zadostiučinění v penězích. Za rok trvání řízení určila částku částka, kterou následně ponížila o 30 % za skutkovou složitost, z důvodu chování povinného o dalších 10 % a naopak ji navýšila o 10 %. za postup soudu odstavec.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce uplatnil u žalované dne datum nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. 15 Nc 3395/2004. Žalovaná sdělila žalobci ve stanovisku ze dne datum, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a poskytla mu zadostiučinění v penězích ve výši částka.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Dne datum byl Okresnímu soudu v adresa doručen návrh na nařízení exekuce adresa).

6. Do insolvenčního řízení žalobce se přihlásil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště v adresa, svou přihláškou ze dne datum. Přihlásil více pohledávek, konkrétně 14, a to na základě platebního výměru na penále ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum či datum. Za daň z nemovitostí za rok 2015. Další věřitelé uplatnili celkem hodnota pohledávek, jejichž celková výše činila částka. Dále se přihlásil do insolvenčního řízení věřitel adresa s pohledávkami vzniklými v letech 2011–2019. Celková výše pohledávky činila částka. Dále Česká republika - právnická osoba se svou pohledávkou ve výši částka na základě platebních výměrů z roku 2002 vč. penále. Dále se jako věřitel přihlásila společnost právnická osoba., se svou pohledávkou ve výši částka, vykonatelná pro částku částka, a ve výši částka (viz. spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. Anonymizováno insolvenční spisová značka).

7. Žalobce uplatnil u žalované dne datum nárok ve výši částka z titulu nepřiměřené délky řízení u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. 15 Nc 3395/2004. Žalovaná poskytla žalobci finanční zadostiučinění ve výši částka (viz. nesporná tvrzení účastníků či stanovisko žalované ze dne datum).

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

9. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne datum) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne datum). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne datum).

12. Celková délka řízení od doručení usnesení o nařízení exekuce žalobci dne datum do pravomocného zastavení exekuce dne datum činila 18 let a 10 měsíců. Soud se neztotožnil s určením počátku řízení žalobcem, neboť žalobce se prokazatelně dozvěděl o probíhajícím exekučním řízení až datum. Z obsahu spisu ani tvrzení žalobce neplyne, že by se o exekučním řízení dozvěděl dříve. Pro určení počátku posuzované délky řízení je rozhodné, od kterého okamžiku se žalobce nacházel v nejistotě ohledně výsledku řízení. V tomto případě tento okamžik nastal až doručením usnesení o nařízení exekuce dne datum. Ani rozdělení celkové délky řízení na dvě části, jak činila žalovaná, soud nemá za správné, neboť posuzované řízení tvoří jeden celek.

13. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat s ohledem na předmět řízení za nepřiměřeně dlouhou. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk) a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Tuto újmu je přitom na místě odškodnit v penězích, neboť takový podíl žalobce na délce řízení soud neshledal, aby mohlo být uvažováno o jeho obstrukčním chování či o zneužívání práva.

14. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky částka za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až částka. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Přiznání částky v uvedeném rozmezí, ve kterém částka částka představuje částku v horní polovině, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (v případě, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolá) či zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 18 let a 10 měsíců (což nelze označit za zjevně zcela extrémní délku řízení s ohledem na skutečnost, že žalobce začal namítat nedoručení exekučních titulů až po několika letech trvání řízení), a kdy i samotné kompenzační řízení není nepřiměřeně dlouhé (žaloba byla soudu doručena dne datum a rozhodnutí je z datum), nelze než uzavřít, že základní částka ve výši částka stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 17 x částka a 10 x částka), je zcela odpovídající.

15. Soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, 30 Cdo 2184/2020, 30 Cdo 3171/2018, 30 Cdo 2084/2021) neshledává důvod pro navyšování základní částky zadostiučinění pouze z důvodu růstu životní úrovně ve společnosti, v poslední době poměrně vysoké inflace, neboť Nejvyšší soud při vydání Stanoviska vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn. V posledně citovaném rozhodnutí z roku datum Nejvyšší soud konkrétně zdůraznil, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. Stejně tak na překonání závěrů Stanoviska nemá vliv změna životní úrovně.

16. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písmeno b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k následujícím závěrům.

17. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval jednou o odkladu exekuce, čtyřikrát o návrhu na zastavení exekuce a současně o znalečném. Odvolací soud rozhodoval celkem šestkrát. Žalobce podával i námitky proti PUNE.

18. Soud uvedenou věc ohodnotil jako obtížnou zejména po stránce procesní a skutkové. Dokazování bylo prováděno listinami, výslechy svědků a rovněž dvěma znaleckými posudky vč. doplňku jednoho z nich. Bylo třeba zkoumat pravost podpisu na doručence exekučních titulů pro žalobce, s čímž souvisela potřeba vyžádat dostatek vhodného srovnávacího materiálu z roku 2003, kdy měly být exekuční tituly doručeny. Rovněž byly provedeny dražby nemovitostí, s čímž souviselo určení ceny nemovitostí, rozvrhové jednání aj. Do dražeb byly přihlášeni i jiní věřitelé žalobce. Procesně soud rozhodoval o odkladu exekuce, o znalečném a opakovaně o návrhu žalobce na zastavení řízení. Soud uložil znalkyni pořádkovou pokutu za prodlevy.

19. Soud shledal podíl žalobce na délce řízení. Žalobce v první části řízení neuvedl, že mu nebyly exekuční tituly doručeny, což byl v závěru důvodu pro zastavení exekučního řízení. Rovněž opravné prostředky zásadně doplňoval až na výzvu soudu či musel být soudem vyzván k upřesnění svého podání.

20. Jde-li o činnost soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení, ve vztahu k otázce možných prodlev je nutno konstatovat, že v posuzovaném řízení došlo k obdobím nečinnosti. U odvolacího soudu se tak stalo od datum do datum, od datum do datum. U soudu I. stupně od vrácení spisu dne datum do datum, kdy bylo nařízeno jednání. V souvislosti s podáním znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO došlo rovněž k průtahům, což vyústilo v uložení pořádkové pokuty soudní znalkyni. Ve zbytku byl postup soudů plynulý a procesní úkony odpovídající dané fázi řízení byly činěny v přiměřených lhůtách. Taktéž dvakrát došlo ke zrušení rozhodnutí soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost.

21. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Posuzované řízení, jak vyplývá z výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu, se typově neřadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, neboť se jednalo o majetkoprávní spor. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce o zvýšeném významu řízení. Z tohoto pohledu není podstatná výše vymáhané částky, avšak rozsah majetku postiženého exekucí (NS 30 Cdo 89/2015). Žalobcův movitý i nemovitý majetek byl zatížen generálním inhibitorem, nicméně dne datum bylo rozhodnuto o odkladu exekuce. Rovněž až v této době žalobce začal sporovat, že mu byly doručeny exekuční tituly. Do té doby tuto skutečnost netvrdil a došlo k dražbám, v nichž byl zpeněžen žalobcův nemovitý majetek. Nicméně jelikož žalobce měl vícero dluhů a nemovitosti byly postiženy soudcovskými zástavními právy či zástavním právem správce daně, lze předpokládat, že by k dražbě nemovitostí došlo stejně. Mezi jiné dluhy žalobce patřily poplatky za komunální odpad, daně či úvěry. Četnost věřitelů a pohledávek vedla až k úpadku žalobce. Nadto jak přiléhavě uvedla žalovaná, žalobce nesporoval v posuzovaném řízení, že by za oprávněným dluhy neměl.

22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud neshledal důvody pro úpravu základní částky při hodnocení tohoto kritéria.

23. Výslednou základní částku ve výši částka soud s ohledem na kritéria plynoucí z ust. § 31a odst. 3 OdpŠk z důvodů shora rozvedených upravil, a to jejím snížením o 30 % za složitost věci, snížením o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, na kterých bylo v řízení rozhodováno, snížením o 25 % za podíl žalobce na délce řízení a naopak ji zvýšil o 10 % za postup soudů, tj. celkem soud základní částku ponížil o 55 %, a dospěl tak k celkové částce částka.

24. Pod výrokem I. proto soud přiznal žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne datum, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovaného stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila datum a žalovaná se dostala do prodlení datum, přičemž žalobce žádal příslušenství již ode dne datum (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Pod výrokem II. soud zamítl nároky, které svou výší převyšují již vyplacenou jistinu přiznané a příslušenství vč. příslušenství za období od datum do datum.

25. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše a forma přiměřeného zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ust. § 9 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014 ze dne datum). Soud tak přiznal právnímu zástupci náhradu v celkové výši částka, což představuje odměnu advokáta ve výši částka (3x částka) dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu dne datum), náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši částka, cestovné k jednání soudu dne datum z adresa do Prahy a zpět (300 km, spotřeba 4,9 l/100 km, benzín, náhrada částka/1 km) ve výši částka, promeškaný čas cestou z adresa do Prahy ve výši částka a 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, cestovného a promeškaného času ve výši částka a zaplacený soudní poplatek ve výši částka.

26. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.