27 C 62/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 900 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 900 000 Kč od 13. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 1) Žalobce se žalobou podanou dne 11. 4. 2022 domáhal finančního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 900 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí, které představuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vydané [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 12. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], soud postoupil věc správnímu orgánu. Žalobce uvedl, že trestní řízení negativně ovlivnilo jeho život již před jeho zahájením, a to vykázáním z obydlí dne 9. 5. 2020. Dále mu bylo předběžným opatřením dle zákona o zvláštních řízeních soudních uložena povinnost opustit obydlí a nevstupovat do něj. Délka řízení tedy podle něj trvala 18 měsíců. Za daný trestný čin žalobci hrozil trest odnětí svobody až 8 let a povaha trestného činu je společností považována jako zvlášť zavrženíhodná. K dopadům trestního stíhání do jeho osobní sféry uvedl, že po celou dobu řízení byl vystaven silnému negativnímu odsouzení okolí. Pohybuje se uvnitř vietnamské komunity, která vnímá rodinné vztahy mnohem silněji než většinová česká společnost. Žije na venkově, kde není žádná anonymita, zároveň se nemohl vídat se svými dětmi. Trestní stíhání se projevilo negativně i na jeho psychice. Nemohl spát, problémy se spánkem má do dnes, trpěl bolestmi hlavy a značným stresem, zhubl asi o 15 kg. 2) Při jednání upřesnil, že se domáhá pouze náhrady nemajetkové újmy, náhradu újmy na zdraví nežádá. Soud žalobce dále vyzval dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání jednotlivých dopadů do osobnostní sféry žalobce, tedy jak jsou vymezeny pod bodem 2 písm. c) žaloby a případně k doplnění dalších skutkových tvrzení ohledně dopadů do osobnostní sféry žalobce, tedy do sféry jeho rodinného, společenského života a k tomu označil důkazy. Dále byl ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu vyzván, aby provedl srovnání na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv. Po tomto poučení žalobce doplnil, že v důsledku společenského odsouzení vietnamskou komunitou ve [obec] byl donucen opustit svou práci kuchaře ve [obec] a odešel pracovat do Německa. Předložil soudu judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, k prokázání svých tvrzení navrhl výslech svědka. 3) Žalovaná nesporovala, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce. Stanoviskem ze dne 6. 9. 2022 konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a za jeho vydání se omluvila. Pro přiznání finančního zadostiučinění neshledala důvody, neboť nebyly řádně tvrzeny ani prokázány. K tvrzením žalobce uvedla, že sám žalobce nerespektuje princip rodiny, neboť vytýkaný skutek spočíval ve fyzickém a psychickém napadení vlastní družky. Ze spáchání skutku byl uznán vinným v přestupkovém řízení. K narušení dobré pověsti a jména v místě bydliště a nejbližším okolí došlo tedy pouze z vlastního agresivního jednání žalobce. S dětmi se žalobce mohl vídat, což uvedla i jeho družka při hlavním líčení konaném 16. 3. 2021. 4) V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že typová závažnost přestupku je zcela bagatelní ve srovnání s typovou závažností zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, z jehož spáchání byl žalobce obviněn a pro něj byl dále trestně stíhán. Na základě správního uvážení příslušný správní orgán uložil žalobci nejmírnější správní trest – napomenutí. K vyjádření žalobcovi družky v průběhu hlavního líčení ohledně styku s dítětem uvedl, že družka měla postavení žalobcovi protistrany a žalobce sporuje její věrohodnost. <b>5) Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě či na základě shodných tvrzení stran učinil tato skutková zjištění:</b> 6) Žalobce uplatnil u žalované dne 11. 4. 2022 nárok na zaplacení částky 900 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí, které představovalo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 5. 2020 pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a omluvila se (tyto skutečnosti byly mezi stranami nesporné). 7) Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 5. 2020, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Žalobce podal proti usnesení stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 29. 6. 2020, [číslo jednací], zamítnuta. Dne 11. 11. 2020 byla na žalobce podána k Okresnímu soudu v Prachaticích obžaloba. Žalobce žádal o předběžné projednání obžaloby podáním ze dne 9. 12. 2020. Při hlavním líčení dne 19. 3. 2021 matka dítěte žalobce uvedla, že žalobce má právo dítě navštěvovat a ona mu v tom nebrání. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 12. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým byla trestní věc žalobce postoupena jako přestupem [stát. instituce]. Usnesení je v právní moci 12. 10. 2021. Žalobce neměl v rejstříku trestů, ani v rejstříku přestupků žádný záznam. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo žalobci nařízeno předběžné opatření opustit společné obydlí navrhovatelky [příjmení] [jméno] [jméno] [jméno] a žalobce jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržovat se ve společném obydlí na uvedené adrese a nevstupovat do něj, dále nevstupovat do bezprostředního okolí společného obydlí a nezdržovat se tam, zdržet se setkávání s navrhovatelkou a zdržet se negativního a nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatelky. Předběžné opatření mělo trvat 1 měsíc. V odůvodnění je uvedeno,„ odpůrcovo chování vedlo k tomu, že byl dne 9. 5. 2020 ze společného domu příslušníky [anonymizováno] [stát. instituce] na 10 dní vykázán ve smyslu ustanovení § 44 a následujícího zákona o [stát. instituce]. Navrhovatelka má z odpůrce velký strach, obává se, že by mohl odpůrce své výhrůžky splnit. V současné době je pro navrhovatelku nepředstavitelné odpůrce vidět. Případ navrhovatelky nyní prošetřuje [anonymizována tři slova] [obec], na základě dřívějších zkušeností se obává, že [jméno] [příjmení] [příjmení] bude své agresivní chování i nadále stupňovat, a protože ve zlostných záchvatech své jednání neovládá, může své hrozby splnit a dopustit se jednání s těžko napravitelným následkem na zdraví či životě navrhovatelky i jejich dětí.“ Okresní státní zastupitelství v Prachaticích usnesením ze dne 2. 6. 2020, [číslo jednací], nařídilo předběžné opatření spočívající v zákazu žalobce jakéhokoliv styku či vyhledávání poškozené [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení]. Usnesení bylo zrušeno dalším usnesením státní zástupkyně. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 29. 6. 2020, [číslo jednací], bylo žalobci uloženo předběžné opatření zákazu jakéhokoliv styku či vyhledávání poškozené spočívající v nepřípustnosti jakéhokoliv kontaktování nebo vyhledávání poškozené, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací, nebo jiných obdobných prostředků. Stížnost žalobce byla proti tomuto usnesení zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo žalobci uloženo předběžné opatření spočívající v zákazu vstupu do společného obydlí na další adrese. Stížnost žalobce byla proti tomuto předběžnému opatření zamítnuta usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2020, č. j. [číslo jednací]. Žalobce byl vykázán ze společného obydlí dne 9. 5. 2020 (viz spis Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. [spisová značka]). 8) Rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova], ze dne 28. 1. 2022, [číslo jednací] [číslo], resp. příkazem, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b), c) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí nabylo právní moci 10. 2. 2022, žalobci byl uložen správní trest napomenutí (viz spis [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], sp. zn. [anonymizováno] [číslo]). 9) Svědek [jméno] [jméno] [jméno], známý žalobce, při své svědecké výpovědi uvedl, že nic konkrétního o žalobcově trestním stíhání neví. Neví, kde žalobce nyní pracuje, dlouho ho neviděl. Nevěděl, pro jaký trestný čin byl žalobce stíhán. V souvislosti s žalobcem slyšel o nějakém hádání. Dle svědka vietnamská komunita nemá čas se jakkoli dívat na problematiku domácího násilí (viz výslech svědka [jméno] [jméno] [jméno]). <b>10) Po právní stránce posoudil soud věc takto:</b> 11) Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 12) Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 13) Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 14) Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 15) Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 16) Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 17) Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 18) Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 19) Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je zde odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Předmětem žaloby byl žalobcův nárok na finanční zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. 20) Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku pro náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., neboť u žalované předběžně uplatnil žalovaný nárok. 21) V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újmy vznikla. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná po podání žaloby ve svém stanovisku konstatovala porušení práva a žalobci se omluvila. 22) Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). <b>23) Povaha trestní věci:</b> 24) Žalobce byl stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 8 let. Žalobce nebyl stíhán vazebně a jeho trestní stíhání nebylo medializováno. Povaha uvedeného trestného činu, z něhož byl žalobce obviněn, je s přihlédnutím k výši trestní sazby a povahou trestné činnosti spojena s vyšší mírou společenské nebezpečnosti. <b>25) Délka trestního řízení:</b> 26) Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce činila necelý rok a půl. Žalobce netvrdil, že by orgány činné v trestním řízení vůči němu postupovaly záměrně nesprávně. Vzhledem k samotné délce trvání trestního stíhání soud uzavřel, že trestní stíhání trvalo přiměřenou dobu. <b>27) Následky způsobené v osobní sféře poškozeného:</b> 28) Újma měla být dle žalobních tvrzení způsobena negativním dopadem do pověsti žalobce a do vztahu žalobce s okolím, kdy se žalobce pohybuje ve vietnamské komunitě, která silně vnímá rodinné vztahy a žije na venkově, kde prakticky není žádná anonymita. Okolím měl být odsouzen. K těmto tvrzením byl vyslechnut svědek, který však tato tvrzení nepotvrdil, spíše naopak vypověděl, že vietnamská komunita se nezajímá o jiné problémy jiných, sám o trestním stíhání žalobce nic konkrétního nevěděl. Žalobce, ač poučen dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., žádné další důkazy v tomto směru nenavrhoval. Zprvu navrhoval svůj účastnický výslech, kdy po projednání s právním zástupcem vzal tento návrh zpět. 29) Trestní stíhání mělo žalobce dále poškodit v tom směru, že byl nucen opustit společné obydlí a nemohl se vídat se svými dětmi. Tyto skutečnosti vyplynuly z trestního spisu, kdy opustit společné obydlí bylo žalobci uloženo předběžnými opatřeními vydanými v trestním i opatrovnickém řízení. Jelikož ke zrušení těchto rozhodnutí nedošlo z důvodu, že by byla nezákonná, nelze v tomto postupu orgánů činných v trestním řízení či soudů spatřovat pochybení a vykázání či zákaz styku byl odůvodněn a v souladu s právními předpisy. Tento postup tedy nelze dávat k tíži nezákonnému trestnímu stíhání. Zároveň byl v navazujícím přestupkovém řízení žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, tedy k nějakému jednání žalobce, které vyvolalo vydání těchto zákazů, došlo. 30) Žalobce dále přes poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. ani neprokázal, že nemohl spát, trpěl bolestmi hlavy, zhubl o 15 kg či že musel začít pracovat v Německu. 31) Soud nemá pochybnosti o tom, že trestní stíhání mělo negativní dopad na psychiku žalobce, že se žalobce trápil a měl obavy, že bude potrestán trestněprávně. Takovéto újmy sebou trestní stíhání, zejména u osob bezúhonných, zpravidla přináší. Soud zohlednil dobu trestního stíhání, jakým trestem byla žalobce ohrožen, jakož i skutečnost, že žalobce nebyl vazebně stíhán, jeho trestní stíhání nevešlo v širší známost, ani nebylo medializováno. Negativní dopady do rodinného života žalobce, ani do jeho pověsti v tvrzeném rozsahu prokázány nebyly. K zasažení do rodinného života žalobce došlo v důsledku jeho chování a v rámci zákona. K excesivnímu způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Soud proto uzavřel, že žalovanou učiněné konstatování práva a omluva je satisfakcí adekvátní nemajetkové újmě vzniklé žalobci a žalobu proto ohledně nároku na zaplacení finančního zadostiučinění ve výši 900 000 Kč vč. požadovaného úroku z prodlení, zamítl. 32) Tento závěr odpovídá i judikatuře, se kterou soud srovnal případ žalobce. Konkrétně v řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 17/2018 trvalo trestní stíhání 1 079 dnů, jednalo se o stejný trestný čin jako u žalobce, tedy hrozil trest 2 až 8 let, poškozený trpěl nespavostí, změnami nálad, hubnul, musel vyhledat psychiatrickou pomoc, užíval léky na deprese a na spaní, a bylo mu přiznáno odškodnění ve výši 10 000 Kč. Dále ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 151/2019 trvalo trestní stíhání 821 dnů, taktéž se jednalo s stejný trestný čin jako u žalobce, byla poškozena pověst žalobce, jednalo se o občana malé obce, přiznáno bylo zadostiučinění ve formě konstatování a omluva. Dále ve věci sp. zn. 15 C 280/2014 byl poškozený trestně stíhán pro stejný trestný čin jako žalobce, trestní řízení trvalo 6 měsíců, taktéž vyplanulo, že k domácímu násilí docházelo, nedosahovalo však intenzity odůvodňující trestní postih. Věc byla postoupena do přestupkového řízení, které skončilo zastavením. Konstatování porušení práva bylo shledáno jako dostačující odškodnění. 33) Žalobcem předložená srovnávající judikatura nebyla přiléhavá a především judikaturní závěry se týkaly postupu při odškodňování nezákonného trestního stíhání. Pouze rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2551/13 se více zabývalo výší odškodnění trestního stíhání, které však trvalo téměř 11 let a týkalo se zcela jiných trestných činů (zneužití pravomoci veřejného činitele a poškozování cizích práv). 34) O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada 3 režijních paušálů ve výši 900 Kč za podání vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 28. 2. 2023 a 11. 5. 2023 podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.