27 C 62/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 21 489,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 21 489,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 489,60 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 414 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 21 489,60 Kč z titulu nezákonných rozhodnutí týkajících se náhrady nákladů řízení vydaných v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení byla projednávána žaloba insolvenčního správce [právnická osoba] dlužníka [jméno] [příjmení] o určení pravosti pohledávky proti žalobci, který přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku, ale nepřiložil k ní doklady o vzniku pohledávky. Žalobce odstranil nedostatek své přihlášky, načež insolvenční správce vzal žalobu zpět. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], řízení zastavil a ve výroku II. uložil žalobci povinnost zaplatit insolvenčnímu správci náhradu nákladů řízení. Žalobce podal odvolání do nákladového výroku s odůvodněním, že žaloba byla podána předčasně, neboť jej insolvenční správce měl nejdříve vyzvat k odstranění vad přihlášky. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Ústavní soud zrušil obě usnesení v uvedeném rozsahu nálezem sp. zn. [ústavní nález] k ústavní stížnosti žalobce. Ústavní soud v nálezu konstatoval, že rozhodnutími bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 LZPS. Dále uvedl, že za obdobné jednání byl insolvenční správce kritizován obecnými soudy v jiných řízeních a neměl by jednáním sledovat svůj ekonomický zájem. Dalším rozhodnutím nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků. Škoda vzniklá žalobci představovala náklady na právní zastoupení, které žalobce uhradil, za řízení před oběma soudy a před Ústavním soudem. Žalobce uplatnil u žalované předběžně svůj nárok na náhradu škody, žalovaná však do dne podání žaloby žalobcem uplatněný nárok nevyřídila. Žalobce dále požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 414 Kč představující náklady na právnickou literaturu použitou k sepisu žaloby.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 30. 7. 2022 nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk/. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala a uzavřela, že nárok na náhradu škody nelze shledat důvodným s ohledem na absenci nezákonného rozhodnutí stran nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stran nároku na náhradu nákladů právního zastoupení před Ústavním soudem se měl žalobce domáhat jejich náhrady přímo v řízení o ústavní stížnosti. <b>3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.</b> 4. Řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou na určení pravosti pohledávky doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 18. 4. 2019, žalobcem byl [právnická osoba], insolvenční správce dlužníka [jméno] [příjmení], žalovaným byl žalobce v předmětném řízení [celé jméno žalobce]. Žalobou bylo požadováno, aby bylo určeno, že pohledávka [číslo] [číslo] žalovaného (věřitele [číslo] [celé jméno žalobce]) přihláškou pohledávky pod poř. č. [anonymizováno] do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KS ÚL [spisová značka] proti dlužníku [jméno] [příjmení] není v plné výši po právu. Žalobce vzal žalobu podáním ze dne 10. 6. 2019 zpět a Krajský soud usnesením ze dne 22. 8. 2019 řízení zastavil (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za žalobu (výrok III.). V odůvodnění je uvedeno, že z procesního hlediska žalovaný zavinil zastavení řízení, neboť nesplnil povinnost stanovenou věřiteli. Na usnesení je doložka právní moci dne 20. 9. 2019 do výroku I., do výroku II. dne 2. 1. 2020. Proti rozhodnutí se odvolal žalovaný [celé jméno žalobce] v zastoupení právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] dne 19. 9. 2019. Odvolání směřovalo do výroku II. a III., žalovaný v odvolání sporoval postup žalobce i to, že je vůbec právně zastoupen. Originál plné moci zaslal právní zástupce žalovaného (Mgr. [příjmení]) podáním ze dne 19. 9. 2019. Dne 24. 9. 2019 soud vyzval insolvenčního správce, aby se vyjádřil k odvolání, spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 4. 11. 2019, který usnesením ze dne 3. 12. 2019 výrok II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2019, č.j. [číslo jednací], o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem potvrdil a výrok III. změnil tak, že se žalovanému neukládá povinnost zaplatit část soudního poplatku za žalobu. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí od Vrchního soudu je v právní moci dne 2. 1. 2020 a jeho č.j. je [číslo jednací], spis byl vrácen soudu I. stupně dne 19. 12. 2019. Spis byl poté založen, na to dne 6. 3. 2020 Ústavní soud požádal Krajský soud v Ústí nad Labem o vyjádření se k ústavní stížnosti stěžovatele [celé jméno žalobce] vedené pod sp. zn. [ústavní nález] [ulice] stížnost byla dle záznamu Ústavního soudu doručena dne 2. 3. 2020 a byla učiněna Mgr. [jméno] [příjmení] v zastoupení žalobce (Ing. [celé jméno žalobce]). Vrchní soud v Praze se vyjádřil k ústavní stížnosti dne 19. 3. 2020, Krajský soud v Ústí nad Labem dne 13. 5. 2020 Krajský soud uvedl, že rozhodl o nákladech řízení podle zásady procesního zavinění, žalovaný ke své řádné přihlášce pohledávek v insolvenčním řízení existenci těchto pohledávek nedoložil, v důsledku čehož pohledávky žalovaného popřel a následně podal žalobu o určení pravosti a popření pohledávky. Žalovaný vznik pohledávky prokázal až po podání žaloby, žalobce vzal zpět důvodně podanou žalobu. Řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného, který z procesního hlediska zastavení řízení zavinil a nese náklady řízení. Soud má za to, že svým rozhodnutím neporušil právo žalovaného na spravedlivý proces, ani na rovnost práv a účastníků v řízení před soudem I. stupně. Vrchní soud v Praze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Dne 29. 6. 2020 byl vyhlášen nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. [ústavní nález], kdy Ústavní soud konstatoval ve výroku I., že výrokem I. usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo] ze dne 3. 12. 2019 v části, v níž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 8. 2019 ve výroku II. a výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 8. 2019 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve výroku II. bylo rozhodnuto, že se tato rozhodnutí v uvedeném rozsahu ruší. V odůvodnění nálezu je uvedeno, že žalobce podal ústavní stížnost proti výrokům rozhodnutí soudu I. stupně a odvolacího soudu, jež se týkaly povinnosti hradit náklady řízení insolvenčnímu správci. Ostatní výroky, tj. zastavení řízení, povinnost zaplatit soudní poplatek a náklady odvolacího řízení, žalobce nenapadl. Dále usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 12. 2020 Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 466,50 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 22. 2. 2021 právní zástupce žalovaného v předmětném řízení požádal o zaslání rozhodnutí s doložkou právní moci. Dne 22. 2. 2021 se žalobce proti usnesení odvolal. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce prostř. svého právního zástupce dne 28. 4. 2021. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze s odvoláním dne 17. 6. 2021. Ten usnesením ze dne 19. 8. 2021, č.j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2020, č.j. 79 ICm 1047/2019-49 změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a před Ústavním soudem, na rozhodnutí je doložka právní moci dne 16. 9. 2021. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 23. 8. 2021 (viz spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. [spisová značka]).

5. Žalobce uhradil Mgr. [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem [adresa], 21 489,60 Kč za právní služby poskytované v insolvenčním řízení proti [jméno] [příjmení]. Konkrétně za podání odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], a podání ústavní stížnosti ve věci popření pohledávky (viz potvrzení o uhrazení částky 21 489,60 Kč z účtu žalobce na účet č. [bankovní účet] a faktura č. 2020 vystavena Mgr. [jméno] [příjmení] na částku 21 489,60 Kč vč. přílohy).

6. Žalobce si zakoupil soudcovský komentář k občanskému soudnímu řádu I., II. a komentář k zákonu o odpovědnosti za škodu (viz faktura č. PFKW [číslo] vystavena [právnická osoba] na částku 824 Kč, faktura [číslo] vystavena dodavatelem [právnická osoba] na částku 1 325 Kč a faktura [číslo] vystavena dodavatelem [právnická osoba] na částku 1 265 Kč).

7. Žalobce uplatnil u žalované dne 30. 7. 2022 nárok na náhradu škody ve výši 21 489,60 Kč z titulu nezákonných rozhodnutí týkajících se otázky náhrady nákladů řízení v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Škodu spatřoval v nákladech na právní zastoupení. Žalobce nárok doplnil o zákonný úrok z prodlení. Žalované dále zaslal předžalobní výzvu. Žalovaná nárok neshledala důvodným s odůvodněním, že není dána existence nezákonného rozhodnutí a náklady před Ústavním soudem měl žalobce uplatnit v řízení o ústavní stížnosti (viz žádost o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 30. 7. 2022, potvrzení o doručení žádosti žalované ze dne 1. 8. 2022, žádost o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem – doplnění a rozšíření žádosti ze dne 5. 8. 2022 vč. e-mailového potvrzení o doručení, předžalobní výzva ze dne 26. 1. 2023 vč. e-mailového potvrzení o doručení a stanovisko žalované ze dne 11. 5. 2023). <b>8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 9. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle ustálené judikatury se nárok na náhradu škody způsobené nesprávností či vadou postupu státního orgánu, které se projeví v obsahu rozhodnutí, posuzuje jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle ust. § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk (viz Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 92). Nezákonnost rozhodnutí se poměřuje požadavkem, aby pravomocné rozhodnutí, od nějž je vznik škody odvozován, bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno; rozhodnutím tohoto orgánu je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné. V daném případě Ústavní soud zrušil pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č.j. [číslo jednací], VSPH [číslo] ze dne 3. 12. 2019 v části, v níž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 8. 2019 ve výroku II. (náklady řízení mezi účastníky) a výrok II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 8. 2019. Tedy nezákonnost rozhodnutí je dána pouze ve vztahu k části usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 8. 2019 a rozhodnutí odvolacího soudu. Výrok o nákladech (prvního) odvolacího řízení žalobce nenapadl ústavní stížností a zůstal pravomocný, přičemž žalobce byl právně zastoupen až od (prvního) odvolacího řízení. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že škoda tvrzená žalobcem (náklady právního zastoupení v odvolacím řízení) nevznikla v příčinné souvislosti se skutkově vymezeným nezákonným rozhodnutím. V dalším řízení soudy znovu rozhodovaly o nákladech řízení u soudu I. stupně a o nákladech v pořadí druhého odvolacího řízení. Další ústavní stížnost žalobce nepodal a rozhodnutí o nákladech řízení zůstalo pravomocné. Jiné nezákonné rozhodnutí, resp. jiný odpovědnostní titul nebyl dán. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu za škodu.

12. V případě nákladů vynaložených na řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem nelze tyto náklady považovat za škodu, neboť zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, obsahuje v ust. § 62 zvláštní úpravu náhrady nákladů řízení, dle které náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak, a dle které Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Náhradu těchto nákladů tedy žalobce dle ust. § 31 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnit vůči státu z titulu náhrady škody nemůže.

13. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že náklady spojené s uplatněním pohledávky se v paušalizované minimální výši uplatňují v závazkových vztazích mezi podnikateli nebo mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem stanovena, tudíž žalobce by ani nebyl oprávněn je žádat. Náklady účastníka řízení jsou součástí náhrady nákladů řízení.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. přiznal náhradu jednoho paušálního nákladu za vyjádření se k žalobě podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 300 Kč.