27 C 64/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zadostiučinění nemajetkové újmy

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 102 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 102 666 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 102 666 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ řízení“). Nesprávný úřední postup soudu spatřoval žalobce v nepřiměřené délce řízení, které bylo zahájeno dne 13. 1. 2014 a pravomocně skončilo dne 18. 7. 2019. Řízení tedy celkem trvalo 5 let a 8 měsíců, přičemž se nevyznačovalo skutkovou ani značnou právní složitostí. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Naopak uvedl, že zásadní vliv na délku řízení měl postup soudu. Význam řízení byl pro žalobce velký, neboť se jednalo o pracovněprávní spor. Za jeden rok trvání řízení požadoval žalobce částku 20 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení požadoval částku v poloviční výši. Výslednou částku 93 333 Kč modifikovali zvýšením o 10 % za význam předmětu řízení pro žalobce. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění, k jeho projednání však ke dni podání žaloby nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 20. 1. 2020 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 84 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Žalovaná po předběžném posouzení nároku shledala, že celková délka řízení 5 let a 6 měsíců byla přiměřená. Ačkoliv byla věc vedena pouze na I. stupni soudní soustavy, účastníci mimosoudně jednali od prosince 2016 do dubna 2019, tj. 2 roky a 4 měsíce. Řízení bylo rovněž přerušeno na žádost účastníků v době od dubna 2018 do dubna 2019 z důvodu jednání o smíru mezi účastníky. Předmětem řízení byla žaloba žalobce o neplatnost rozvázání pracovního poměru u žalovaného. Dále žalovaná uvedla, že účastníci spolu vedli více souvisejících soudních sporů, v nichž byla například řešena otázka náhrady škody z pracovního úrazu žalobce. Předmětné řízení žalovaná posoudila jako skutkově a právně složité. Složitost procesní shledala v podání žaloby k původně místně nepříslušnému [název soudu] a rozhodování o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Podíl žalobce na délce řízení shledala žalovaná v žádostech o prodloužení lhůty k vyjádření a doložení důkazů a rovněž v žádostech o odročení jednání. Postup soudu zhodnotila jako plynulý, kdy soud prováděl úkony bez průtahů, pravidelně účastníky dotazoval na stav mimosoudního jednání a poskytoval jim na jejich žádost lhůty ke smírnému vyřešení věci, což vyústilo v uzavření dohody o narovnání mezi účastníky. I přes vysoký význam předmětu řízení pro žalobce žalovaná sporovala existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem dané věci zcela přiměřená.

3. Soud postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci s takovým postupem souhlasili.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

5. Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno u [název soudu] žalobou o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 11. 2013 podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce podanou žalobcem proti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 13. 1. 2014. Z odůvodnění žaloby plyne, že byl žalobce dne 16. 9. 2013 účastníkem dopravní nehody, kterou měl zavinit a tím se měl dopustit zvlášť hrubého porušení pracovní kázně a zaviněného jednání. Dne 7. 2. 2014 žalobce doložil důkazy a plnou moc. Usnesením ze dne 20. 2. 2014 [název soudu] vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci [název soudu]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne 6. 3. 2014 požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků a současně předložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Spis obdržel [název soudu] dne 29. 5. 2014. K pokynu ze dne 6. 6. 2014 soud požádal o součinnost úřad práce. Ten žádosti vyhověl dne 12. 6. 2014. Usnesením ze dne 13. 6. 2014 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 21. 7. 2014 soud vyzval žalovaného k vyjádření. Výzvu žalovaný obdržel dne 12. 8. 2014 a dne 18. 9. 2014 požádal o prodloužení lhůty. O další prodloužení lhůty požádal dne 31. 10. 2014 a vyjádření předložil dne 19. 11. 2014. Dne 30. 12. 2014 soud nařídil na 10. 3. 2015 jednání. K pokynu ze dne 23. 1. 2015 soud vyzval žalobce k předložení listin týkajících se vyřízení dopravní nehody přestupkovou komisí a nesouhlasu s okamžitým zrušením pracovního poměru zaslaného žalovanému. Na jednání soud provedl dokazování listinnými důkazy, provedl výslech žalobce, jednatele žalovaného a v závěru soud jednání odročil na neurčito za účelem doplnění dokazování navrhovanými důkazy. Dne 12. 3. 2015 soud požádal o součinnost [stát. instituce], [stát. instituce] a žalovaného. Ve dnech 18. 3. 2015 a 24. 3. 2015 úřady poskytly soudu součinnost. Žalovaný požádal o prodloužení lhůty dne 7. 5. 2015 a své vyjádření předložil dne 11. 6. 2015. Vyjádření soud přeposlal žalobci dne 18. 6. 2015 a ten dne 7. 7. 2015 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 20. 7. 2015 žalobce navrhl listiny, které má předložit žalovaný týkající se vstupní prohlídky žalobce u žalovaného a vstupního školení u žalovaného a současně předložil své vyjádření. Žalovaný zaslal své vyjádření dne 17. 9. 2015, které soud přeposlal žalobci k pokynu ze dne 24. 9. 2015. Dne 30. 10. 2015 soud vyzval žalobce ke sdělení, u jakého lékaře absolvoval vstupní prohlídku před zahájením pracovního poměru u žalovaného. Žalobce po urgenci soudu dne 29. 12. 2015 reagoval podáním doručeným soudu dne 31. 12. 2015, kde uvedl svého praktického lékaře v době nástupu k žalovanému [titul]. [jméno] [příjmení], ale současně sdělil, že neabsolvoval vstupní prohlídku u tohoto lékaře ani u závodního lékaře žalovaného. K pokynu ze dne 8. 1. 2016 soud vyzval původního lékaře žalobce o sdělení, zda u něj žalobce absolvoval vstupní prohlídku před nástupem k žalovanému. Ten reagoval podáním ze dne 16. 1. 2016 a informoval, že žalobce není jeho pacientem od 27. 12. 2010. Soud dne 20. 1. 2016 vyzval žalobce ke sdělení praktického lékaře v době nástupu k žalovanému a dne 25. 2. 2016 žalobce urgoval. Dne 7. 3. 2016 sdělil žalobce svého současného obvodního lékaře, který má jeho zdravotní dokumentaci. Soud jej dne 14. 3. 2016 požádal o součinnost a ten dne 24. 3. 2016 sdělil, že je u něj žalobce registrován ode dne 12. 6. 2014 a vstupní prohlídku u něj žalobce neabsolvoval. K pokynu ze dne 31. 3. 2016 soud vyzval účastníky ke sdělení, zda budou navrhovat další důkazy. Soud opakoval dotaz dne 17. 5. 2016, protože účastníci nereagovali. Spis byl dne 22. 6. 2016 předložen novému soudci. Žalobce dne 27. 6. 2016 sdělil, že nenavrhuje další důkazy. Soud vyzval dne 1. 7. 2016 žalobce k doplnění tvrzení týkajících se absolvování lékařské prohlídky při nástupu k žalovanému a doručení nesouhlasu s okamžitým zrušením pracovního poměru žalovanému. Téhož dne soud vyzval žalovaného k doplnění tvrzení. Žalovaný zaslal své vyjádření dne 29. 7. 2016 a žalobce dne 29. 8. 2016. Soud vyjádření přeposlal dne 6. 9. 2016. K pokynu ze dne 14. 11. 2016 soud nařídil na 6. 12. 2016 jednání. Žalobce požádal dne 16. 11. 2016 o omluvu z jednání. K pokynu ze dne 24. 11. 2016 soud jednání zrušil. Soud dne 21. 12. 2016 vyzval účastníky ke sdělení, zda je možné věc vyřešit smírnou cestou. Dne 10. 1. 2017 žalovaný sdělil, že mezi účastníky probíhá jednání o smíru. Dne 15. 3. 2017 soud vyzval účastníky ke sdělení výsledků jednání o smíru. Žalovaný dne 28. 3. 2017 sdělil, že jednání o smíru probíhají. Žalobce dne 11. 5. 2017 sdělil, že jednání o smíru nadále probíhají. Dne 12. 6. 2017 soud vyzval účastníky ke sdělení potřebné lhůty k mimosoudnímu jednání. Žalobce dne 27. 7. 2017 navrhl lhůtu 6 týdnů pro sdělení výsledku mimosoudního jednání. Dne 22. 8. 2017 soud vyzval účastníky ke sdělení, zda došlo ke smíru. Žalovaný dne 19. 9. 2017 požádal o lhůtu 1 měsíce s tím, že jednání o smíru nadále probíhá. Dne 14. 11. 2017 soud opakoval dotaz ohledně výsledku jednání o smíru. Žalobce reagoval podáním ze dne 27. 12. 2017 s tím, že jednání nadále probíhá. Dne 5. 1. 2018 soud vyzval účastníky ke sdělení, zda nenavrhují řízení přerušit. Žalobce dne 30. 1. 2018 navrhl řízení přerušit z důvodu, že se mu nedaří kontaktovat právní zástupkyni žalovaného k dokončení jednání o smíru. Žalovaný s přerušením řízení souhlasil dne 13. 2. 2018. Dne 22. 3. 2018 soud přerušil řízení podle § 110 o.s.ř. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 4. 2018. Dne 16. 4. 2019 žalobce požádal o nařízení jednání a sdělil, že dohoda mezi stranami bude uzavřena do 20. 4. 2019. Dne 12. 4. 2019 vzal žalobce žalobu zpět s ohledem na uzavření dohody mezi účastníky. Žalovaný se zpětvzetím souhlasil dne 13. 5. 2019. Usnesením ze dne 27. 6. 2019 soud řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 7. 2019 (prokázáno podstatným obsahem spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

6. Podáním ze dne 20. 1. 2020 uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 84 000 Kč. Žalovaná po prostudování předmětného spisu konstatovala, že v daném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem dané věci přiměřená (prokázáno žádostí o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku soudního řízení ze dne 20. 1. 2020, přípisem žalované ze dne 21. 1. 2020 adresovaným žalobci a stanoviskem žalované ze dne 9. 11. 2020).

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

12. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

13. Celková délka posuzovaného řízení činila 5 let a 6 měsíců. Žaloba byla k soudu podána dne 13. 1. 2014 a řízení bylo pravomocně skončeno dne 18. 7. 2019. Od 12. 4. 2018 do skončení řízení bylo řízení přerušeno k návrhu žalobce. Mimo přerušení řízení tedy činila délka řízení 4 roky a 2 měsíce.

14. Řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně věcně nerozhodoval a řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby.

15. Žalobce se v posuzovaném řízení domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 11. 2013 u žalované. Pracovní poměr byl s žalobcem ukončen z důvodu, že dne 16. 9. 2013 zavinil dopravní nehodu s vozidlem zaměstnavatele a tím se měl dopustit zvlášť hrubého porušení pracovní kázně a zaviněného jednání. V této souvislosti soud zkoumal okolnosti dopravní nehody a splnění povinností zaměstnavatele při nástupu žalobce do zaměstnání, tj. vstupní lékařskou prohlídku a vstupním školení. Posuzované řízení bylo nepochybně řízením s vyšší mírou složitosti skutkové.

16. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisela i složitost procesní. [název soudu] na počátku řízení vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil [název soudu]. Dále soud rozhodoval o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a řízení přerušil k návrhu žalobce. Od 21. 12. 2016, kdy se soud dotázal účastníků, zda jednají o smíru, do konce řízení účastníci mimosoudně jednali o smíru. Procesní složitost spatřuje soud i v neposkytování součinnosti účastníky, neboť žalobce opakovaně žádal o prodloužení lhůty, soud jej následně opakovaně urgoval a z jednoho jednání se žalobce omluvil. Další komplikace vyvstala se zjišťováním okolností vstupní lékařské prohlídky žalobce u žalovaného.

17. Složitost právní pak byla dle názoru soudu významná, neboť se jednalo o pracovněprávní spor, ve kterém soud zkoumal naplnění zákonných důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru.

18. Postup soudů ve věci byl plynulý, neboť nebylo nalezeno žádné období nečinnosti, a směřoval k rychlému rozhodnutí ve věci. Úkony soudu odpovídaly procesní situaci a byly činěny bez průtahů. Soud po dobu mimosoudního jednání účastníky pravidelně oslovoval s dotazem na aktuální situaci, přičemž mu účastníci sdělovali, že vyjednávání probíhá.

19. Naopak na délce řízení se podílel žalobce. Na výzvy soudu nereagoval ve stanovených lhůtách a žádal opakovaně o jejich prodloužení. Soud jej musel třikrát urgovat k podání vyjádření a jednou se omluvil z jednání. Další prodloužení způsobil žalobce poskytnutím nepřesných informací ohledně svého praktického lékaře.

20. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o pracovněprávní spor, tedy se jednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Soud proto zhodnotil význam předmětu řízení pro žalobce jako zvýšený.

21. Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Věc byla projednána v době odpovídající její skutkové, procesní a právní složitosti i přes zvýšený význam řízení pro žalobce. Řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy a soud se na délce řízení nepodílel. Na délce řízení se naopak podílel žalobce. Celková délka řízení byla přiměřená, neboť z celkové doby 5 let a 6 měsíců účastníci mimosoudně jednali po dobu 2 let a 4 měsíců. Jelikož v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, nedošlo ani k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a vzniku nemajetkové újmy žalobce.

22. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada jednoho paušálního nákladu á 300 Kč za vyjádření se k žalobě podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.