27 C 70/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 151 250 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby spočívající v jejím rozšíření o zákonný úrok z prodlení z částky 151 250 Kč od 9. 9. 2022 do 9. 3. 2023 se připouští.

II. Řízení se co do částky 99 750 Kč zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 250 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč od 10. 3. 2023 do 12. 5. 2023, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 31 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 250 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 120 000 Kč od 9. 9. 2022 do 9. 3. 2023, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 151 250 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 8/2012 spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Předmětem řízení byl kompenzační nárok po České republice – [stát. instituce], který žalobkyně předběžně uplatnila u žalované dne 21. 7. 2011 Soudní řízení bylo zahájeno 31. 1. 2012 a skončilo 30. 8. 2022, tj. trvalo více než 11 let. Uvedla, že řízení pro ni mělo zvýšený význam z důvodu kompenzačního nároku a na délce řízení se nepodílela. V průběhu řízení spatřovala průtahy. Žalobkyně požadovala 15 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že za první dva roky řízení požadovala částku v poloviční výši. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění podáním ze dne 9. 9. 2022, ke dni podání žaloby však k projednání nároku nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 9. 9. 2022 nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 140 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/ z titulu nepřiměřené délky řízení. Ve stanovisku ze dne 9. 5. 2023 žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a poskytla žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 99 750 Kč. Uvedla, že délka řízení činila 10 let a 6 měsíců, v řízení došlo k průtahům a k nekoncentrovanému postupu. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 108 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu stavebního úřadu. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které bylo poskytnuto odškodnění v poloviční výši. Základní částku snížila o 25 % z důvodu složitosti skutkové a právní a o 10 % pro četnost rozhodování soudů, kdy ve věci rozhodovaly soudy na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně, odvolací soud a Nejvyšší soud rozhodoval každý dvakrát. Význam řízení shledala za zvýšený s ohledem na věk žalobkyně. Z tohoto důvodu základní částku navýšila o 5 %.

3. Žalobkyně v podání ze dne 29. 5. 2023 ve znění podání ze dne 12. 9. 2023 žalobu rozšířila o zákonný úrok z prodlení z žalované částky již ode dne 9. 9. 2022 oproti původně požadovaném příslušenství od 10. 3. 2023. Soud změnu žaloby podle § 95 o. s. ř. připustil ve výroku I., neboť neshledal důvody pro její nepřipuštění. Současně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do 99 750 Kč pro plnění žalované po podání žaloby (dne 12. 5. 2023). S ohledem na shora uvedené soud podle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. v souladu s dispozičním právem žalobkyně řízení co do částky 99 750 Kč zastavil ve výroku II. Soud nezjišťoval případný nesouhlas žalované se zastavením řízení v této části, jelikož k němu došlo před zahájením jednání ve věci samé (ust. § 96 odst. 3, odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

5. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (spis Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 8/2012, žádost žalobkyně o odškodnění ze dne 9. 9. 2022 včetně dodejky, potvrzení žalované o přijetí žádosti ze dne 12. 9. 2022 a stanovisko žalované ze dne 9. 5. 2023) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 8/2012 má soud prokázáno: žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 31. 1. 2012 se žalobkyně spolu s dalším žalobcem [jméno] [příjmení] domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 108 000 Kč po [stát. instituce] z titulu nesprávného úředního postupu stavebního úřadu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci předběžně nárok uplatnili u žalované dne 21. 7. 2011. Usnesením ze dne 2. 2. 2012 byla žalovaná vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila. Výzva byla žalované doručena 8. 2. 2012, téhož dne vyžádáno zapůjčení spisu [stát. instituce], [číslo jednací]. Dne 9. 3. 2012 došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vyjádření žalované k žalobě. Dne 26. 10. 2012 bylo zasláno vyjádření žalované zástupci žalobců. Dne 5. 8. 2013 bylo účastníkům řízení zasláno předvolání k jednání. Dne 24. 9. 2013 se ve věci konalo jednání. Na jednání byli žalobci vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů doplnili svá tvrzení, dále prováděny listinné důkazy. Jednání bylo za účelem výslechu žalobce odročeno na 4. 3. 2014. Dne 6. 11. 2013 bylo žalobcům zasláno předvolání. Dne 4. 3. 2014 se ve věci konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobce zcela vyhověno. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům zasláno dne 12. 3. 2014. Dne 27. 3. 2014 došlo soudu odvolání žalované. Dne 23. 4. 2014 byl dán pokyn k zaslání odvolání s výzvou k vyjádření žalobcům. To bylo žalobcům zasláno dne 29. 4. 2014, tentýž den bylo soudu zasláno vyjádření žalobců k odvolání žalované. Dne 12. 6. 2014 byl dán pokyn k vyzvání žalobců k doplnění odvolání, výzva odeslána 16. 7. 2014. Dne 19. 7. 2014 došla soudu odpověď žalobců, že žádné odvolání nepodávali a navrhli vydání opravného usnesení. Dne 26. 8. 2014 byl vydán pokyn k vydání opravného usnesení. Opravné usnesení bylo vydáno téhož dne a zasláno žalované spolu s původní výzvou k doplnění odvolání o odvolací návrh dne 17. 9. 2014. Dne 23. 9. 2014 došlo soudu doplnění odvolání žalované. Poté byl spis s předkládací zprávou ze dne 18. 11. 2014 předložen Městskému soudu v Praze. Dne 21. 1. 2015 byl vydán pokyn k vyzvání účastníků, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Výzvy byly účastníkům zaslány dne 22. 1. 2015. Dne 25. 3. 2015 byl vydán pokyn k nařízení ústního jednání, a to bez předvolání účastníků. Dne 14. 4. 2015 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá. Následně byla lhůta k vypracování rozhodnutí prodloužena do 22. 6. 2015. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 23. 6. 2015, týž den byl vydán pokyn k zaslání rozsudku odvolacího soudu účastníkům řízení. Rozsudek odvolacího soudu byl účastníkům řízení zaslán dne 29. 6. 2015. Dne 15. 7. 2015 byl zaslán rozsudek s doložku právní moci žalované. Dne 17. 7. 2015 došlo soudu dovolání žalobců. Dne 23. 9. 2015 byla žalovaná vyzvána, aby se k dovolání žalobců vyjádřila. Dne 5. 10. 2015 došlo soudu vyjádření žalované k dovolání žalobců. Následně byl spis s předkládací zprávou ze dne 4. 1. 2016 předložen Nejvyššímu soudu ČR. Spis byl vypraven dne 17. 2. 2016 a došel Nejvyššímu soudu ČR dne 24. 2. 2016. Dne 27. 2. 2018 byl vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu ČR, že se rozsudek odvolacího soudu zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Dle odůvodnění žalobcům nebyl dán prostor vyjádřit se k novým skutečnostem tvrzeným žalovanou, čímž byla žalobcům odňata možnost jednat před soudem, a současně právní posouzení věci odvolacím soudem bylo nesprávné. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 5. 3. 2018. Dne 12. 3. 2018 byl vydán pokyn k rozeslání písemného vyhotovení rozsudku Nejvyššího soudu účastníkům řízení. Rozsudek Nejvyššího soudu byl zaslán účastníkům řízení dne 6. 4. 2018. Dne 7. 5. 2018 podali žalobci žádost o pokračování v řízení Městskému soudu v Praze s tím, že žalobce [jméno] [příjmení] zemřel 17. 4. 2017. Dne 15. 5. 2018 byla přeposlána žádost žalobců Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne 23. 5. 2018 byl vydán pokyn k zaslání spisu Městskému soudu v Praze. Spis došel Městskému soudu v Praze dne 21. 6. 2018. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019 bylo rozhodnuto výrokem I. o procesním nástupnictví žalobce a) tak, že na místo žalobce a) nastupuje [jméno] [příjmení] a výrokem II. bylo rozhodnuto, že rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle odůvodnění je na soudu I. stupně, aby vyzval žalobce postupem dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu právního názoru dovolacího soudu. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 12. 2. 2019. Dne 1. 3. 2019 byl dán pokyn k zaslání usnesení odvolacího soudu a předvolání k jednání na 16. 4. 2019, odesláno 18. 3. 2019. Dne 21. 3. 2019 byla soudu zaslána žádost žalované o odročení jednání nařízeného na den 16. 4. 2019. Dne 25. 3. 2019 byl právní zástupce žalobkyně vyzván ke sdělení, zda zastupuje i nového žalobce. Dne 28. 3. 2019 zaslal právní zástupce žalobců žádost o odročení jednání na jiný termín z důvodu kolize jednání. Tato žádost byla opakovaně zaslána též dne 4. 4. 2019. Dne 11. 4. 2019 bylo účastníkům řízení zasláno odročení ústního jednání na den 14. 5. 2019. Dne 11. 4. 2019 byly soudu zaslány nové plné moci žalobců. Na jednání konaném dne 14. 5. 2019 byli žalobci vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů doplnili svá tvrzení. Jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na neurčito. Následně byl dán spis na lhůtu do 16. 6. 2019. Dne 27. 5. 2019 soudu došlo doplnění rozhodných skutečností žalobců. Další doplnění rozhodných skutečností žalobců došlo soudu dne 12. 6. 2019 a 22. 6. 2019. Následně je ve spise úřední záznam, že spis byl předložen kanceláří až 5. 8. 2019. Dne 5. 8. 2019 byl vydán pokyn k rozeslání doplnění tvrzení žalované, to bylo žalované zasláno dne 8. 8. 2019. Dne 9. 8. 2019 žalovaná požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 22. 8. 2019 došlo soudu vyjádření žalované k tvrzení žalobců. Dne 16. 9. 2019 bylo žalobcům přeposláno vyjádření žalované a účastníkům řízení zasláno předvolání na 24. 10. 2019. Dne 18. 9. 2019 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu dovolené na období po 30. 10. 2019. Dne 26. 9. 2019 bylo účastníkům řízení zasláno vyrozumění o odročení ústního jednání na den 2. 1. 2020. Dne 6. 1. 2020 bylo účastníkům řízení zasláno odročení na 6. 2. 2020. Dne 20. 1. 2020 došlo soudu doplnění tvrzení a návrhy důkazů žalované. Dne 6. 2. 2020 se ve věci konalo jednání, které bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 13. 2. 2020. Při jednání proveden výslech svědkyně. Dne 13. 2. 2020 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 14. 2. 2020 byl vydán pokyn k zaslání písemného vyhotovení rozsudku účastníkům řízení. To bylo realizováno dne 17. 2. 2020. Odvolání žalobců ze dne 25. 2. 2020 bylo soudu zasláno dne 26. 2. 2020 a 29. 2. 2020. Dne 5. 3. 2020 byl vydán pokyn k vybrání soudního poplatku za odvolání. Následně je ve spise úřední záznam ze dne 31. 3. 2020 o tom, že se v daném případě soudní poplatek za odvolání nevybírá podle nálezu Ústavního soudu a byl vydán pokyn k zaslání odvolání žalobců žalované k vyjádření, to bylo realizováno dne 22. 4. 2020. Následně je ve spise žádost žalované ze dne 20. 4. 2020 o zaslání rozsudku z doložku právní moci. Dne 29. 4. 2020 zaslala soudu žalovaná vyjádření k odvolání žalobců. Dne 5. 5. 2020 byl vydán pokyn k předložení spisu s odvoláním odvolacímu soudu. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze s předkládací zprávou ze dne 15. 7. 2020 a došel Městskému soudu v Praze dne 21. 7. 2020. Dne 29. 7. 2020 byl vydán pokyn k předvolání účastníků k jednání na den 6. 10. 2020, účastníkům řízení bylo předvolání zasláno dne 11. 8. 2020. Dne 12. 8. 2020 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu kolize a vyslovila případný souhlas s rozhodnutím bez jednání. Dne 30. 9. 2020 byli účastníci řízení vyrozuměni o odročení jednání na den 10. 11. 2020. Dne 27. 10. 2020 bylo z důvodu mimořádného opatření v souvislosti s onemocněním Covid-19 přeodročeno jednání na den 1. 12. 2020, to bylo účastníkům zasláno dne 29. 10. 2020. Dne 30. 10. 2020 došla soudu žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 3. 11. 2020 byli účastníci řízení vyrozuměni o přeodročení jednání na den 8. 12. 2020. Dne 8. 12. 2020 se konalo jednání odvolacího soudu, na kterém byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Dne 7. 1. 2021 došel spis Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne 11. 11. 2021 byl rozsudek odvolacího soudu rozeslán účastníkům řízení a byl oběma doručen téhož dne. Dne 3. 3. 2021 podali žalobci dovolání. Dále jsou ve spise referáty ke splnění podmínek dovolacího řízení. Dne 16. 3. 2021 byl vydán pokyn k vybrání soudního poplatku za dovolání. Výzva byla žalobcům zaslána dne 22. 3. 2021 soudní poplatek byl složen dne 26. 3. 2021. Usnesením ze dne 12. 4. 2021, které bylo žalované zasláno dne 19. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána, aby se k dovolání žalobců vyjádřila. Dne 3. 5. 2021 bylo zasláno soudu vyjádření žalované k dovolání žalobců. Dne 10. 5. 2021 byl vydán pokyn k urgování přepisu protokolu od odvolacího soudu. To bylo odvolacímu soudu zasláno dne 9. 6. 2021 a protokol byl obdržen dne 22. 6. 2021. S předkládací zprávou ze dne 22. 6. 2021 byl spis zaslán Nejvyššímu soudu ČR, spis doručen 29. 6. 2021. Dne 21. 7. 2022 bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu ČR o tom, že se dovolání žalobců odmítá. Spis došel Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 29. 7. 2022. Na usnesení je doložka právní moci 30. 8. 2022.

7. Dne 9. 9. 2022 žalobkyně uplatnila u žalované mj. nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu jí vzniklou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 8/2012, a to z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalobkyně se domáhala finančního zadostiučinění ve výši 143 750 Kč, což odůvodnila délkou řízení. Ve stanovisku ze dne 9. 5. 2023 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení došlo a žalobkyni poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 99 750 Kč. <b>8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 9. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

12. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

13. Délka řízení od podání žaloby dne 31. 1. 2012 do právní moci usnesení o odmítnutí dovolání dne 30. 8. 2022 činila 10 let a 6 měsíců. K této době je třeba připočíst dobu předběžného projednání nároku žalovanou, a to nejvýše v délce trvání 6 měsíců. Žalobkyně uplatnila nárok předběžně u žalované dne 21. 7. 2011. Celková délka řízení tak činila 11 let.

14. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, což ve stanovisku a vyjádření k žalobě připustila i žalovaná. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk) a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

15. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně, odvolací a dovolací soud každý dvakrát. Skutečnost, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

16. Žalobkyně se v posuzovaném řízení spolu s dalším žalobcem domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu stavebního úřadu. Soudy posuzovaly, zda je dána existence odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu) a zda žalobcům v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem vznikla újma. Dokazování bylo provedeno především listinnými důkazy a dále výslechem svědkyně. S ohledem na uvedené lze věc hodnotit jako složitou po stránce skutkové a právní, neboť soud posuzoval více právních otázek. Významnou procesní složitost soud neshledal, byť soud I. stupně rozhodoval o právním nástupnictví z důvodu úmrtí jednoho z žalobců.

17. Významný podíl žalobkyně na délce řízení soud neshledal.

18. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a nelze přehlédnout, že v řízení došlo k prodlevám. Konkrétně u soudu I. stupně od doručení vyjádření žalované dne 9. 3. 2012 do jeho rozeslání účastníkům dne 26. 10. 2012, tj. průtah 6 měsíců, následně dalším úkonem bylo nařízení jednání dne 5. 8. 2013 na 24. 9. 2013, tj. průtah 9 měsíců. U dovolacího soudu došlo k průtahu od doručení spisu 24. 2. 2016 do rozhodnutí o dovolání dne 27. 2. 2018, tj. průtah 24 měsíců, a od druhého doručení spisu 29. 6. 2021 do rozhodnutí 21. 7. 2022, tj. průtah více než 12 měsíců. U odvolacího soudu došlo k prodlení od doručení spisu 21. 6. 2018 do rozhodnutí dne 9. 1. 2018, tj. průtah více než 6 měsíců. Celkové období nečinnosti činí 57 měsíců.

19. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Posuzované řízení tudíž není s ohledem na jeho předmět, tj. nárok náhradu újmy z titulu nesprávného úředního postupu, řízením, s nímž je již v obecné rovině spojován významnější zásah do poměrů účastníka. Nutno však uvést, že žalobkyně v průběhu předmětného soudního řízení dosáhla věku 67 - 78 let a podle konstantní judikatury ji lze označit za osobu v pokročilejším věku ve smyslu Stanoviska, neboť spodní hranice pokročilejšího věku činí minimálně 75 let, a to vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012, dostupné na www.nsoud.cz).

20. Soud uzavřel, že újmu v tomto případě je na místě odškodnit v penězích. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 11 let, stanovil soud základní částku v nižší polovině uvedeného intervalu – tedy 16 000 Kč. Za první 2 roky řízení žalobkyni přísluší polovina této částky (celkem 16 000 Kč), za každý další rok 16 000 Kč (tj. celkem 9x 16 000 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 160 000 Kč.

21. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 30 % za složitost věci a o 20 % z důvodu počtu stupňů. Z důvodu nečinnosti soudů soud výslednou částku naopak zvýšil o 20 %. Soud dále základní částku zvýšil o 5 % s ohledem na význam řízení pro žalobkyni (věk). Soud proto základní částku 160 000 Kč snížil o 25 % a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 120 000 Kč.

22. Jelikož žalobkyně od žalované již obdržela plnění ve výši 99 750 Kč, soud pod výrokem III. přiznal žalobkyni částku 20 250 Kč představující rozdíl mezi částkou určenou soudem a částku vyplacenou žalovanou (120 000 Kč – 99 750 Kč).

23. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 99 750 Kč od 9. 9. 2022 do 12. 5. 2023 a dále z částky 51 500 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 9. 9. 2022, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 9. 3. 2023 a žalovaná se dostala do prodlení ke dni 10. 3. 2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud proto vyhověl žalobě co do zákonného úroku z prodlení z částky 120 000 Kč od 10. 3. 2023 do 12. 5. 2023 (plnění žalované) a z částky 20 250 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (výroky III. a IV.). Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalované.

24. Pod výrokem IV. soud zamítl nároky, které svou výší převyšují již vyplacenou jistinu a příslušenství, tj. částku 31 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 250 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení a z částky 120 000 Kč od 9. 9. 2022 do 9. 3. 2023, neboť po tuto dobu žalovaná ještě nebyla v prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění po datu podání žaloby a současně po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. (viz. shora). Soud proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.

26. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu.

27. Náhradu nákladů řízení představuje uhrazená část soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání návrhu na zahájení řízení a částečném zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu. Dále je do náhrady nákladů řízení započítána paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 300 Kč a náhrada 21% DPH z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 142 Kč Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení 14 342 Kč.

28. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 o.s.ř.