27 C 74/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov sídlem adresa o zadostiučinění nemajetkové újmy a o náhradu škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 296 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 11. 10. 2018 do zaplacení a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 143 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně od 11. 10. 2018 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 20% ve výši 28 447 Kč, k rukám právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody v souvislosti s trestním stíháním žalobkyně vedeným u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. 40 T 1/2017. Žalobkyně byla dne 19. 4. 2016 v 5:45 hod. zadržena [ulice] protidrogovou jednotkou ve svém domě na adrese [adresa žalobce a původního účastníka]. Usnesením policie ze dne 20. 4. 2016 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákona. Žalobkyně byla vzata do vazby usnesením [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 21. 4. 2016, a to z důvodu dle § 37 písm. a), b), c) trestního řádu. Dne 17. 1. 2017 byla na žalovanou podána obžaloba pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Žalobkyně byla ohrožena odnětím svobody na 10-18 let nebo propadnutí majetku. Rozsudkem [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 5. 6. 2017 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 183 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a k trestu propadnutí věcí zajištěných při domovní prohlídce. Po podaném dovolání vydal dne 10. 10. 2017 [název soudu] rozsudek, kterým zrušil rozsudek [anonymizována tři slova] [obec] a zprostil žalobkyni obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Dne 10. 10. 2017 byla žalobkyně propuštěna na svobodu. Žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila dne 10. 4. 2018 u žalované. Žalobkyně podanou žalobou požaduje náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nezákonným držením ve vazbě; žalobkyně byla omezena na svobodě 539 dnů, a to od 19. 4. 2016 do 10. 10. 2017. Nezákonným držením ve vazbě vznikl žalobkyni mimořádně intenzivní zásah do jejího každodenního života v podobě psychické újmy v důsledku stresu, nejistoty a úzkosti a izolace od rodiny a přátel. Žalobkyně jakožto cizí státní příslušník [země] byla navíc zcela izolována od společenského života ve vazební věznici v důsledku neznalosti českého jazyka. Žalobkyně byla izolována od svých dětí [celé jméno původního účastníka] (nar. [rok]) a nezletilého [celé jméno původního účastníka] (nar. [rok]). Úzkost a strach o děti byl navíc umocněn skutečností, že vazebně stíhán byl současně i její manžel a otec dětí, čímž došlo k tomu, že děti zůstaly bez rodiny a odkázané samy na sebe, nezletilý syn byl následně odkázán do opatrovnictví svého bratra. V průběhu vazebního stíhání žalobkyně musel zletilý podstoupit závažnou operaci očí, kdy nemožnost podpory syna v tomto těžkém období byla pro žalobkyni jakožto matku mimořádně traumatizující. V důsledku nemožnosti žalobkyně starat se o děti, byl nucen starší syn přerušit studium na vysoké škole, a to z důvodu nutnosti péče o svého mladšího bratra. Škola se nakonec rozhodla o ukončení studia, neboť syn žalobkyně nezahájil pokračování studia do 1 roku ode dne přerušení, a to právě z důvodu nutnosti obstarat si práci na plný úvazek za účelem obstarání prostředků pro výživu mladšího bratra a své vlastní živobytí. Pokud by nedošlo k nezákonnému odnětí svobody žalobkyně, nebyl by její syn nucen studium ukončit a vysoce pravděpodobně by studium absolvoval. Absenci vysokoškolského vzdělání může mít do budoucna vliv na kariérní život jejího syna a na další zabezpečení žadatelky ve stáří. Žadatelka žila po dobu 539 dnů ve značném stresu, že se svými dětmi nebude moci více než 10 let setkávat a že se nebude moci podílet na výchově svého mladšího syna, kterému bylo v době zadržení žalobkyně 13 let. Žalobkyně dále považuje za traumatizující, že musela absolvovat policejní transporty k soudům v policejních vozidlech bez výhledu, v průběhu kterých byla spoutána, v poutech byla opakovaně spatřována svými dětmi a veřejností, což vnímala jako mimořádně ponižující. Žalobkyně tak v souvislosti s jejím vazebním stíháním požaduje částku 2 500 Kč za každý den trvání vazby, tedy celkem 1 347 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu škody náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nezákonným trestním stíháním. Trestní stíhání bylo pro žalobkyni mimořádně traumatizující s ohledem na značnou délku a komplikovanost trestního stíhání, které bylo skončeno až rozhodnutím odvolacího soudu, obtížnost vlastního hájení v důsledku trestního stíhání v cizím jazyce, kterému nerozuměla, vzhledem k vědomí o vysoké trestní sazbě, kterou byla žadatelka ohrožena (10-18 let odnětí svobody), účasti na 5 vazebních zasedáních s nutností transportu z vazební věznice k soudu a účasti na 5 hlavních líčeních a veřejném zasedání opět s nutností transportu z vazební věznice, nasazování pout při transportech a při eskortě k soudu, velké medializaci případu a pošramocení její osobní pověsti ve vietnamské komunitě a praktické vyloučení z komunity a ztráty přátel. Délka trestního stíhání nebyla ani v nejmenším způsobena průtahy ze strany žalobkyně. Zásadním pochybením orgánů činných v trestním řízení byla skutečnost, že od počátku trestního řízení byl skutkový stav týkající se žadatelky zjištěn správně, nicméně došlo k nesprávnému právnímu hodnocení skutkového stavu, což vyústilo až do nepodmíněného odsouzení žadatelky a propadnutí jejího majetku. Žalobkyně využila všechny opravné prostředky ke své obhajobě a argumenty žadatelky použité ve stížnosti proti zahájení trestního stíhání byly totožné jako argumenty, se kterými se nakonec ztotožnil Vrchní soud ve svém rozhodnutí o zproštění žadatelky obžaloby. O zadržení žadatelky společně s jejím manželem a bratrancem informovala celostátní média, přičemž o jejím zproštění nebyla veřejnost informována vůbec. Tato skutečnost způsobuje žadatelce další stigmatizaci, neboť její stíhání a věznění způsobilo její praktické vyloučení ve [anonymizována dvě slova], ve které se pohybuje. S ohledem na výše uvedené skutečnosti požaduje žalobkyně náhradu škody za trestní stíhání vzniklé v souvislosti s nezákonně vedeným trestním řízením proti její osobě v sazbě 20 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání, což činí 360 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá ušlého výdělku ve výši 219 600 Kč, tedy ve výši 12 200 Kč za každý měsíc trvání trestního řízení. Žalobkyně před svým zadržením pomáhala svému manželovi v provozovně potravin umístěné v přízemí jejich společného rodinného domu. Pomoc spočívala v každodenním provozu prodejny potravin, kdy zajišťovala jak samotný prodej zboží, vyřizovala objednávky zboží a další agendu spojenou s provozem prodejny. Příjmy z podnikání manžela spadaly do společného jmění manželů, z těchto příjmů tak žalobkyně zajišťovala své potřeby, potřeby své rodiny. Po zadržení žalobkyně a jejího manžela provoz prodejny skončil. Po propuštění z vazby byla žalobkyně zaměstnána jako pomocná kuchařka a vydělávala minimální mzdu 12 200 Kč měsíčně. Nebýt nezákonného vazebního stíhání žalobkyně, byla by žalobkyně schopna najít si zaměstnání za účelem obstarání svého živobytí a zajištění vyživovací povinnosti ke svým dětem. Na ušlý výdělek nárokuje žalobkyně ve výši odpovídající minimální mzdě 12 200 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok v rámci předběžného projednání nároku uznala pouze z části, což žalobkyni sdělila stanoviskem ze dne 26. 4. 2019 a zavázala se jí uhradit částku 486 980 Kč sestávající se z následujících položek: zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vazbou ve výši 350 350 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 45 000 Kč a náhradu škody – ušlého výdělku ve výši 91 630 Kč. K úhradě těchto částek došlo dne 30. 4. 2019. Ve zbývající části nepovažuje žalovaná žalobou uplatněný nárok za oprávněný. Žalovaná přiznala žalobkyni jako náhradu nemajetkové újmy za vazební stíhání částku 650 Kč za jeden den trvání vazby, tímto byla zohledněna především majetková újma v podobě omezení žalobkyně na svobodě, izolace žalobkyně od své rodiny, tvrzený stres, nejistota a úzkost. Žalovaná neshledala příčinnou souvislost mezi vzetím žalobkyně do vazby a skutečností, že děti žalobkyně byly odkázány pouze samy na sebe, starší syn ustanoven opatrovníkem mladšího syna a starší syn přerušil studium na vysoké škole, aby mohl vykonávat péči o bratra namísto žalobkyně, když manžel žalobkyně [jméno] [jméno] [příjmení] byl stíhán spolu se žalobkyní a následně uznán vinným spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku a po celou dobu trestního řízení byl rovněž ve vazbě. Vzniklá rodinná situace tak byla způsobena především trestnou činností manžela žalobkyně, nikoliv vzetím žalobkyně do vazby. Co se týká požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobkyně ve výši 360 000 Kč, zde žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí a současně se žalobkyně omluvila, následně přiznala žalobkyni částku 45 000 Kč. Žalobkyni teoreticky hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 8-12 let, po změně právní kvalifikace v rozmezí 10-18 let, trestní stíhání žalobkyně trvalo 18 měsíců. Žalovaná se domnívá, že přiznání vyššího zadostiučinění by bylo v rozporu s dobrými mravy, když příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzenou nemajetkovou újmou a vydáním nezákonného rozhodnutí byla prokázána pouze částečně. Co se týká nároku na náhradu ušlého výdělku ve výši 219 600 Kč, žalovaná poskytla žalobkyni náhradu ušlého zisku dle § 30 OdpŠk ve výši 170 Kč za jeden den trvání vazby, tedy celkem za 539 dnů 91 630 Kč. Žalobkyně před zahájením trestního stíhání nebyla zaměstnána a neměla žádné příjmy; před zahájením trestního stíhání vykonávala pomocné práce v obchodě s potravinami svého manžela, za které nedostávala mzdu ani jinou odměnu. Vzhledem k uvedenému žalobkyně žádných prokazatelných výdělků před zahájením trestního stíhání nedosahovala a nevznikla jí tedy prokazatelná škoda ve formě ušlého výdělku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalovaná navrhla zamítnutí žaloby ve zbývající části v plném rozsahu.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 10. 4. 2018. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že v případě žalobce došlo k nezákonnému vazebnímu stíhání a dále k vydání nezákonného rozhodnutí usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně a přiznala žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy za vazební stíhání částku 350 350 Kč, dále za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání částku 45 000 Kč a dále náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 91 630 Kč, tyto částky žalobkyni vyplatila dne 30. 4. 2019. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh trestního stíhání žalobkyně vedeného u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp.zn. [spisová značka], tedy že žalobkyně byla dne 19.4.2016 zadržena Celní protidrogovou jednotkou ČR. Dne 20. 4. 2016 bylo vydáno usnesení PČR o zahájení trestního stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu. Dne 21. 4. 2016 bylo vydáno usnesení [anonymizována tři slova] [obec], kterým byla žalobkyně vzata do vazby z důvodu dle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Dne 17. 1. 2017 byla na žalobkyni podána obžaloba pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Dne 5. 6. 2017 byl vydán rozsudek [anonymizována tři slova] [obec], kterým byla žalobkyně uznána vinnou spácháním trestného činu dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Po podaném odvolání žalobkyně byl ve věci dne 10. 10. 2017 vydán rozsudek [název soudu], kterým byl zrušen rozsudek [anonymizována tři slova] [obec] ve výroku týkajícím se žalobkyně, a žalobkyně byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu, neboť v obžalobě uvedený skutek není trestným činem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 10. 2017. Téhož dne byla žalobkyně propuštěna na svobodu. Uvedené skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Podáním ze dne 6. 6. 2019 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 350 350 Kč jako náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vazbou, dále ve výši 45 000 Kč za náhradu nemajetkové újmy způsobenou trestním stíháním a ve výši 91 630 Kč jako náhradu škody – ušlého výdělku. Soud usnesením ze dne 5. 11. 2019 žalobu v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil.

5. Co se týká rozsahu nemajetkové újmy, která byla žalobkyni způsobena, jak trestním stíháním jako takovým, tak i jejím pobytem ve vazbě, soud zde vycházel zejména z účastnické výpovědi žalobkyně a dále ze svědeckých výpovědí mladšího syna žalobkyně [celé jméno původního účastníka], sestry žalobkyně [celé jméno žalobce] a neteře žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z jejich výpovědí vzal soud za prokázané, že žalobkyně v době svého pobytu ve vazbě těžce nesla situaci, že nebyla schopna postarat se o své syny, a to zejména o mladšího syna, který byl v té době v 7. třídě. Starší syn žalobkyně byl nucen přerušit své studium na vysoké škole, aby byl schopen se starat o mladšího bratra, kterého v té době měl svěřeného do pěstounské péče a dále o rodinný obchod s potravinami. Žalobkyně byla po první 3 měsíce se svými dětmi pouze ve sporadickém telefonickém kontaktu, poté byly synům žalobkyně umožněny návštěvy, a to každé 3 až 4 měsíce. Žalobkyně již před vzetím do vazby trpěla problémy se sluchem, které se v průběhu pobytu ve vazbě zhoršily, a po propuštění z vazby musela z tohoto důvodu podstoupit operaci. Žalobkyně po propuštění z vazby trpí nespavostí, projevují se u ní určité psychické problémy, se kterými se však nikde neléčí; jde zejména o stavy úzkosti a již zmíněné problémy se spánkem.

6. Co se týká nároku na náhradu ušlého zisku, zde vzal soud za prokázané z výpovědi žalobkyně i slyšených svědků, že žalobkyně před vzetím do vazby vypomáhala svému manželovi v jeho obchodě s potravinami, zde měla na starosti prodej zboží, doplňování zboží, objednávky zboží a zajišťovala v podstatě veškerý chod obchodu. Po propuštění z vazby žalobkyně pracovala v restauraci [anonymizována dvě slova] na [obec a číslo], a to od 29.12.2017, její příjem dle smlouvy byl zhruba 13 000 Kč měsíčně a žalobkyně často pracovala přesčas a tak se její celkový výdělek pohyboval ve výši 30- 35 000 Kč měsíčně, zde pracovala až do února roku 2020. Tuto skutečnost potvrdili rovněž slyšení svědci.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

11. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle ustanovení § 7 odst.1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

13. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím, vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

15. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

16. Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ustanovení odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně.

17. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Nebylo sporu o tom, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1,3 OdpŠk a tento nárok byl uspokojen částečně po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 20. 4. 2016, kdy žalobkyně byla stíhána pro trestný čin zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku. Žalobkyně byla dne 19. 4. 2016 ve svém rodinném domě na adrese [adresa žalobce a původního účastníka] zadržena a následně byla usnesením [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 21. 4. 2016 vzata do vazby z důvodu dle ustanovení § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Dne 17. 1. 2017 byla na žalobkyni podána obžaloba ke [anonymizována tři slova] [obec], a to pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Dne 5. 6. 2017 byl vydán rozsudek [anonymizována tři slova] [obec] č.j. [číslo jednací], kterým byla žalobkyně uznána vinnou spácháním trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalobkyně se proti tomuto rozsudku odvolala a dne 10. 10. 2017 byl vydán rozsudek [název soudu], kterým byl rozsudek [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 5. 6. 2017 ve výroku týkajícího se žalobkyně zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu, neboť skutek, pro který byla stíhána nebyl trestným činem.

21. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně podle § 160 odst. 1 trestního řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť v daném případě trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2003, sp.zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobkyně a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto 3 předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této povinnosti nemůže zprostit.

22. Co se týká požadavku žalobkyně na zaplacení náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 127 970 Kč (žalobkyně původně požadovala částku 219 600 Kč, ale žalovaná v rámci předběžného projednání nároku hradila částku 91 630 Kč), zde bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně před svým vzetím do vazby nebyla nikde zaměstnána ani v pracovním poměru či v jiném obdobném poměru ani nepodnikala. Žalobkyně vypomáhala svému manželovi v rodinném obchodě na adrese [ulice a číslo] v obci [obec]. Po propuštění z vazby byla zaměstnána na pozici kuchařky v restauraci, kdy činila její mzda částku zhruba 13 000 Kč. Soud má za to, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by před zahájením trestního stíhání dosahovala prokazatelného výdělku, naopak v řízení bylo prokázáno, že žádného takového výdělku nedosahovala, pouze pomáhala svému manželovi v jeho obchodě. Žalovaná pak v souladu s ustanovením § 30 OdpŠk přiznala žalobkyni částku 170 Kč za jeden den trvání vazby, tedy za 539 dní celkem 91 630 Kč, když ušlý výdělek žalobkyně v konkrétní výši nelze prokázat. Konstrukce žalobkyně spočívající v tom, že by žalobkyni měla být uhrazena náhrada ušlého zisku minimálně ve výši minimální mzdy, neboť prokázala, že je schopna a ochotna pracovat, ve světle ustanovení § 30 OdpŠk nemůže obstát, neboť ustanovení zákona jasně říká, že se jedná o přiznání náhrady ušlého výdělku v prokázané výši. Pokud žalovaná přiznala žalobkyni paušální náhradu ve výši 170 Kč za jeden den trvání vazby, pak dle názoru soudu přistoupila k nároku žalobkyně velkoryse a je to jediný způsob, který lze v případě žalobkyně použít.

23. Soud se dále zabýval nárokem na odškodnění nemajetkové újmy (presumovaného vzniku) za nezákonné omezení osobní svobody vazbou. Žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy za 539 dní omezení osobní svobody částkou 2 500 Kč za den trvání vazby. Žalovaná přiznala žalobkyni částku 650 Kč za jeden den trvání vazby. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012 či sp.zn. 30 Cdo 214/2011 ze dne 31.5.2012), jenž formuje zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výši zadostiučinění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke 3 základním kritériím, kterými zpravidla jsou 1.povaha trestní věci, 2. celková délka omezení osobní svobody a 3. následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu, či práva na soukromí a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 - 1 500 Kč za den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne zde uvedené a i případně neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje“) Judikatura tedy zdůrazňuje zásadu finančního odškodnění této nemajetkové újmy, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv jedince, tedy do svobody pohybu a práva na soukromí; konstatování porušení práva se tedy již bez dalšího jeví jako nedostatečná forma odškodnění při současném zohlednění všech individuálních okolností dané věci. Žalobkyně, co se týká dopadu vazebního stíhání do její osobnostní sféry, poukazovala zejména na skutečnost, že v důsledku svého vazebního stíhání nebyla schopna postarat se o své dva syny, přičemž jeden ze synů byl v době trestního stíhání žalobkyně nezletilý. V důsledku této skutečnosti byla žalobkyně značně stresována a vazební stíhání žalobkyně mělo značné dopady na fungování rodiny žalobce i pro budoucí život; starší syn žalobkyně byl nucen ukončit své studium na vysoké škole, aby byl schopen postarat se o rodinný obchod žalobkyně, dále o svého mladšího bratra, který mu v době vazebního stíhání žalobkyně byl svěřen do pěstounské péče. V řízení bylo rovněž prokázáno, že v průběhu vazebního stíhání došlo ke zhoršení zdravotních obtíží žalobkyně spočívajících v poruše sluchu a žalobkyně po propuštění z vazby musela podstoupit operaci. Soud je tedy toho názoru, že je třeba přihlédnout rovněž k značné délce omezení žalobkyně na její osobní svobodě, která činila 539 dnů, tato délka byla zásadní zejména z pohledu matky nezletilého dítěte, kdy po dobu vazebního stíhání žalobkyně za situace, kdy byl ve stejnou dobu vazebně stíhán i otec nezletilých dětí, pro zabezpečení péče o jejího nezletilého syna. Z uvedených důvodů soud přistoupil k navýšení odškodnění za vazební stíhání žalobkyně na částku 1 200 Kč za jeden den trvání vazby, celkem tak dospěl k částce 646 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni již bylo v rámci předběžného projednání nároku vyplaceno 350 350 Kč, přiznal žalobkyni částku 296 450 Kč.

24. Žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku, žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 8-12 let, po určitou dobu byla v trestním řízení změna kvalifikace trestné činnosti žalobkyně na zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.a), odst.3 písm.c), odst. 4 písm.b) trestního zákoníku, kdy žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v sazbě 10-18 Trestní stíhání žalobkyně trvalo od 19. 4. 2016, kdy byla zadržena, do 10. 10. 2017 kdy byla žalobkyně obžaloby zproštěna v plném rozsahu a toto rozhodnutí nabylo právní moci, téhož dne byla žalobkyně rovněž propuštěna z vazby na svobodu, trestní stíhání žalobkyně tak trvalo 1 rok a 6 měsíců. Žalobkyně byla po celou dobu trestního stíhání stíhána vazebně. Žalobkyně byla nejprve soudem prvního stupně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 4 let ve věznici s ostrahou a dále jí byl uložen trest propadnutí věcí, až na základě podaného dovolání byla odvolacím soudem obžaloby zproštěna v plném rozsahu. Spolu se žalobkyní byl stíhán rovněž manžel žalobkyně a její bratranec, přičemž oba byli odsouzeni za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.a), odst. 3 písm.b), c) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 let a byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a dále mu byl uložen trest propadnutí věci. Bratranec žalobkyně byl odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm.b), c) trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, rovněž byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

25. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v případě žalobkyně byly splněny základní předpoklady vzniku odpovědnosti státu za újmu, která jí byla způsobena nezákonným trestním stíháním. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na které je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31.3.2015 sp.zn. I ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce hodného cti a dobré pověsti a to tím spíš jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17.6.2008, sp.zn. II ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobkyně došlo k zásahu do jejích osobnostních práv, došlo k poškození její cti a dobré pověsti. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a z následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené, přičemž přihlédl k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

26. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

27. Co se týká dopadu do osobnostní sféry žalobkyně, zde bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobkyně, a to zejména okolnost, že byla stíhána vazebně, mělo dopad do rodinných poměrů žalobkyně; v době zahájení trestního stíhání žalobkyně, jejího vzetí do vazby, navštěvoval mladší syn žalobkyně druhý stupeň základní školy, starší syn žalobkyně studoval vysokou školu. V důsledku skutečnosti, že oba rodiče dětí žalobkyně byli stíháni vazebně, byl to starší syn žalobkyně, kdo byl nucen starat se o svého mladšího bratra, o jeho obživu. Posléze s tímto pomáhala rovněž sestra žalobkyně. V důsledku tohoto starší syn žalobkyně přerušil studium na vysoké škole a následně v tomto již nepokračoval. V řízení nebylo prokázáno, že by trestní stíhání žalobkyně mělo nějaký dopad do její profesní sféry, když naopak po svém propuštění z vazby a po skončení trestního stíhání žalobkyně našla poměrně úspěšně uplatnění v gastronomii. V daném případě však nelze odhlédnout od skutečnosti, že v trestním stíhání vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] byl zároveň trestně stíhán i manžel žalobkyně a její bratranec a tito byli za uvedenou trestnou činnost odsouzeni. Je tedy otázkou nakolik žalobkyní tvrzené dopady do její nemajetkové sféry byly důsledkem skutečnosti, že manžel žalobkyně páchal závažnou trestnou činnost, za kterou byl posléze odsouzen a nakolik důsledkem nezákonného trestního stíhání žalobkyně. Pokud žalobkyně poukazuje na újmu na pověsti v rámci vietnamské komunity, pak soud dospěl k tomuto závěru, že zde není dána příčinná souvislost s trestním stíháním žalobkyně, nýbrž zejména s faktem, že manžel žalobkyně a její bratranec páchali tedy závažnou trestnou činnost. Stejně tak, pokud žalobkyně zmínila i napjaté vztahy v rodině, kdy část rodiny s žalobkyní nekomunikuje, toto je spíš v důsledku trestné činnosti jejího manžela a skutečnosti, že do této trestné činnosti„ zatáhl“ i jejího bratrance. Ostatní shora popsané dopady do osobnostní sféry žalobkyně lze spíš přisuzovat skutečnosti, že byla stíhána vazebně a toto již soud zohlednil při stanovení odškodnění nemajetkové újmy způsobené vazbou. Z uvedených důvodu soud dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši 45 000 Kč je v daném případě dostatečné a ve zbývající části tak žalobu zamítl.

28. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 os.ř., když v daném případě bylo řízení z části zataveno pro chování žalované a ve zbývající části byla žalobkyně úspěšná pouze zčásti. V daném případě byl předmětem řízení, o kterých soud tímto rozsudkem rozhodoval nárok na náhradu škody ve výši 219 000 Kč a dále nárok na náhradu nemajetkové újmy za vazební stíhání žalobkyně ve výši 1 347 500 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 360 000 Kč. Z pohledu nákladů řízení je třeba v souladu s ust. § 9 odst. 4 AT považovat za tarifní hodnotu nároku na náhradu nemajetkové újmy částku 50 000 Kč. Pokud byla tedy žalobkyně úspěšná co do částky 91 630 Kč z titulu náhrady škody (ušlého zisku), a dále co do základu nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného vazebního stíhání a rovněž z titulu nezákonného trestního stíhání, uspěla tak v rozsahu 60%, jeho neúspěch činil 40 %. Žalobce má tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20%. Žalobci vznikly náklady řízení v podobě nákladů právního zastoupení; a to odměna advokáta za 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 30. 1. 2019 a 12. 6. 2020, porada s klientem přesahující 1 hodinu, 4x účast na jednání soudu) á 9580 Kč, celkem 95 800 Kč, 10x režijní paušál á 300 Kč, tedy 3 000 Kč, cestovné za 4 cesty [obec] – [obec] a zpět ve výši 9791 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 40 půlhodin á 100 Kč (jedna zpáteční cesta [obec] – [obec] a zpět 10 půlhodin), celkem 4 000 Kč, DPH ve výši 23 344 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 142 235 Kč, z toho 20 % činí 28 447 Kč.