27 C 79/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 250 Kč od 28. 4. 2022 do 16. 6. 2022 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 24 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 750 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám titul jméno příjmení, advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka. Nesprávný úřední postup soudu spatřoval žalobce v nepřiměřené délce řízení. Uvedl, že řízení zahájil podáním žaloby o vypořádání společného jmění manželů dne 28. 5. 2013 a řízení skončilo dne 13. 8. 2021. Předmětem vypořádání byly investice do výlučného majetku žalované, solární panely, movité věci, příjmy ze solárních panelů po rozvodu manželství, závazky aj. Délka řízení činila 8 let a 2 měsíce. Uvedl, že se na délce řízení nepodílel. V průběhu řízení bylo vypracováno celkem 6 znaleckých posudků, nicméně právní složitost délce řízení neodpovídala. Nadto žalobce shledal v postupu soudů průtahy. Žalobce požadoval odškodnění ve výši 100 000 Kč. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění podáním ze dne 25. 10. 2021, ke dni podání žaloby však k projednání nároku nedošlo. V replice k vyjádření žalované žalobce sdělil, že k prodloužení délky řízení přispělo i střídání soudců. Dále nesouhlasil s hodnocením žalované, která označila význam předmětu řízení pro žalobce jako standardní. Uvedl, že po dobu posuzovaného řízení čekal na vyplacení vypořádacího podílu, který mohl investovat i do koupi nové nemovitosti.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 27. 10. 2021 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 75 250 Kč. V činnosti soudu shledala nekoncentrovanost a prodlevy, zejména v souvislosti se znaleckým zkoumáním, kdy znalec ustanovený dne 8. 11. 2018 nepodal znalecký posudek ani přes opakované urgence a uložení pořádkové pokuty. Dne 12. 2. 2020 byl zproštěn povinnosti podat znalecký posudek a nově ustanovený znalec vypracoval znalecký posudek dne 8. 7. 2020. První rozhodnutí ve věci bylo vydáno po 8 letech od zahájení řízení. Celková délka již podle žalované neodpovídala složitosti věci, a proto byla zhodnocena jako nepřiměřená. Ve vztahu k žalobci žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 30 % z důvodu složitosti řízení, přičemž vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Předmětem posuzovaného řízení bylo vypořádání společného jmění manželů. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba obsáhlého dokazování zahrnující vypracování šesti znaleckých posudků, výslechy znalců a provádění množství listinných důkazů. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, přičemž soud I. i II. stupně rozhodoval každý jednou. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný.

3. Usnesením ze dne 27. 6. 2022, č. j. 27 C 79/2022 - 45, bylo řízení co do částky 75 250 Kč zastaveno pro zpětvzetí žaloby a plnění žalované po podání žaloby dne 16. 6. 2022. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 7. 2022.

4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

5. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (spis Okresního soudu v Liberci sp. zn. spisová značka, žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 25. 10. 2021, potvrzení žalované o přijetí žádosti ze dne 1. 11. 2021 a stanovisko žalované ze dne 26. 6. 2022) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Obsahem spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. spisová značka má soud prokázáno: dne 28. 5. 2013 žalobce celé jméno žalobce podal žalobu proti jméno příjmení o vypořádání společného jmění manželů. Předmětem vypořádání byly stavební úpravy provedené na nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované včetně zhodnocení nemovitosti instalací solárních panelů, movité věci a úvěry, které sloužily k financování investic do nemovitosti. Dne 8. 7. 2013 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, který uhradil dne 16. 7. 2013. Žaloba byla doručena žalované dne 15. 8. 2013. Dne 12. 9. 2013 se žalovaná vyjádřila k žalobě. Ve vyjádření sporovala, že přestavbou domu došlo k jeho zhodnocení, hodnotu movitých věcí ve výši 120 000 Kč a uvedla, že veškerý příjem ze solárních panelů na nemovitosti je příjmem žalobce. Dne 11. 11. 2013 bylo vyjádření žalované přeposláno žalobci, který dne 18. 11. 2013 podal repliku. Dne 19. 12. 2013 soud zaslal přípis účastníkům s tím, že je třeba vyhotovení znaleckého posudku. Otázky pro znalce sdělil žalobce dne 10. 1. 2014. Dne 24. 3. 2014 soud obeslal znalce a usnesením ze dne 25. 3. 2014 ustanovil znalce z oboru ekonomika za účelem posouzení hodnoty provedených rekonstrukcí na nemovitosti, stanovení hodnoty nemovitosti a k vyjádření se ke znaleckým posudkům předložených žalobcem. Účastníci měli složit zálohu každý ve výši 5 000 Kč. Dle informace ze dne 28. 4. 2014 účastníci zálohu neuhradili, soud proto přípisem ze dne 22. 5. 2014 sdělil účastníkům, že nebude-li záloha uhrazena soud znalecký posudek jako důkaz neprovede. Dne 29. 5. 2014 žalobce složil zálohu. Dne 15. 7. 2014 soud urgoval žalovanou o uhrazení zálohy na náklady znaleckého posudku. Dne 24. 7. 2014 se žalovaná vyjádřila tak, že zálohu nebude hradit. Soud dne 6. 10. 2014 zaslal přípis žalované s tím, že soud trvá i nadále na povinnosti žalované k úhradě zálohy na znalecký posudek a opětovně ji vyzval. Dne 21. 10. 2014 se znalec dotazoval, zda mu bude doručen spis k vypracování znaleckého posudku. Dne 26. 11. 2014 soud zaslal spis soudnímu znalci. Spis znalec obdržel dne 3. 12. 2014. Dne 29. 1. 2015 znalec sdělil, že doposud se mu nepodařilo spojit s žalovanou. Znalecký posudek soud obdržel na 9. 2. 2015. Usnesením ze dne 11. 3. 2015 soud přiznal znalci znalečné. Žalobce dne 8. 4. 2015 sdělil, že nemá připomínky k obsahu znaleckého posudku. K pokynu ze dne 5. 5. 2015 soud nařídil na 9. 6. 2015 jednání. Dále požádal o součinnost banky, spořitelny a banky. V mezidobí od 13. 5. 2015 do 22. 5. 2015 poskytovaly třetí osoby součinnost. Dne 8. 6. 2015 nový právní zástupce žalované požádal o odročení jednání. Při jednání dne 9. 6. 2015 došlo pouze k odročení na 28. 7. 2015. Při tomto jednání byly sděleny názory účastníků a soud jednání dále odročil na neurčito za účelem vyčkání stanoviska účastníků ohledně mimosoudního jednání. Soud poskytl účastníkům lhůtu dva měsíce. Dne 6. 10. 2015 se soud dotázal účastníků na stav mimosoudního jednání. Dne 13. 10. 2015 žalovaná doplnila svá tvrzení, toto vyjádření soud přeposlal žalobci dne 27. 10. 2015. Repliku podal žalobce až dne 27. 11. 2015. Dne 4. 12. 2015 soud přeposlal repliku žalované. Ta dne 18. 12. 2015 podala další repliku. K pokynu ze dne 15. 2. 2016 soud nařídil na 9. 3. 2016 jednání. Současně byl vyžádán přílohový spis policejního orgánu, který řešil trestní oznámení žalované na žalobce. Při jednání dne 9. 3. 2016 soud prováděl listinné důkazy a jednání odročil na 21. 4. 2016. Dne 10. 3. 2016 soud požádal o další součinnost třetí osoby. Dne 29. 3. 2016 žalovaná doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. Žalobce se vyjádřil na 29. 3. 2016. Dne 12. 4. 2016 soud vyjádření účastníků vzájemně přeposlal. Na jednání dne 21. 4. 2016 soud prováděl další listinné důkazy a jednání odročil na neurčito za účelem vyčkání písemných stanovisek účastníků. Účastníci se vyjádřili dne 23. 5. 2016. Žalovaná přitom požádala o prodloužení lhůty k zaslání písemného stanoviska. Soud žalované vyhověl a lhůtu prodloužil do konce června 2016. Dne 11. 7. 2016 byla žalovaná urgována a zaslala své sdělení dne 11. 7. 2016 s tím, že mezi stranami nedošlo k dohodě na ocenění a vypořádání movitých věcí. Dne 20. 9. 2016 soud zaslal výzvu žalované, aby doplnila tvrzení a důkazy ke specifikaci věcí navrhovaných k vypořádání dle jejího návrhu ze dne 12. 10. 2015. Dále soud požádal o součinnost třetí strany. Dne 12. 10. 2016 žalovaná sdělila, že z důvodu časového odstupu od rozvodu manželství netrvá na vypořádání movitých věcí, které uvedla ve svém návrhu. Usnesením ze dne 23. 12. 2016 soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů. anonymizováno z téhož dne soud ustanovil znalce k ocenění movitých věcí tvořících společné jmění manželů, včetně motorových vozidel a taktéž znalkyni k ocenění podniku žalobce. Dne 16. 1. 2017 žalobce požádal o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení. Dne 18. 1. 2017 znalec, který měl ocenit movité věci, požádal o vynětí určitých položek z usnesení, neboť byly mimo obor jeho znalecké specializace. Soudkyně proto dne 23. 1. 2017 oslovila jiné znalce. Usnesením z téhož dne následně zrušila ustanovení znalce k určitým položkám a k těmto položkám movitých věcí ustanovila jiného znalce. Dne 6. 1. 2017 a 6. 2. 2017 žalovaná uhradila zálohy na znalecké posudky. Žalobce se vyjádřil ve věci dne 24. 2. 2017. Dne 10. 4. 2017 jedna ze znalkyň požádala o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku. V mezidobí dne 3. 4. 2017 soud přeposlal vyjádření žalobce žalované. Dne 18. 4. 2017 se žalovaná vyjádřila k tvrzení žalobce. Dne 20. 4. 2017 soud obdržel znalecký posudek, který oceňoval movité věci. Dne 15. 5. 2017 soud obdržel další znalecký posudek. Usnesením ze dne 22. 5. 2017 soud přiznal znalečné. Žalobce se vyjádřil ke znaleckým posudkům dne 6. 6. 2017. Žalovaná se ke znaleckým posudkům vyjádřila dne 19. 6. 2017. Dne 21. 6. 2017 zbývající znalec požádal o prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku do 15. 7. 2017. Znalecký posudek soud následně obdržel dne 11. 8. 2017. Usnesením ze dne 26. 9. 2017 soud přiznal zbývajícímu znalci odměnu a dne 6. 9. 2017 znalkyně urgovala vyplacení znalečného. Dne 16. 10. 2017 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému posudku a sdělila, že nebude trvat na výslechu znalce. Usnesením ze dne 15. 11. 2017 soud ustanovil znalkyni za účelem ocenění movitých věcí. Téhož dne soud přiznal znalečné znalkyni, která urgovala přiznání a vyplacení znalečného. Dne 28. 11. 2017 žalobce uhradil zálohu na znalecký posudek. Pokyn ze dne 15. 1. 2018 došlo k výplatě znalečného. Znalecký posudek soud obdržel dne 1. 3. 2018 s tím, že znalkyně uvedla, že nemohla provést ocenění položky solárních panelů, které nejsou v jejím oboru. Usnesením ze dne 27. 3. 2018 soud přiznal znalečné. Žalovaná se ve věci vyjádřila dne 23. 4. 2018 a žalobce dne 16. 5. 2018. Žalobce sdělil, že netrvá na vypořádání položky solárních panelů. Dne 28. 6. 2016 soud přeposlal žalované vyjádření žalobce s přípisem ke sdělení, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby v rozsahu vypořádání solárních panelů. Žalovaná dne 9. 7. 2018 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření se. Dne 25. 7. 2018 žalovaná opětovně požádala o prodloužení lhůty a vyjádření a následně dne 31. 7. 2018, sdělila, že s návrhem na zpětvzetí žaloby v rozsahu vypořádání solárních panelů nesouhlasí. Dne 13. 9. 2018 soud oslovil znalce ohledně zpracování znaleckého posudku týkajícího se solárních panelů. Usnesením ze dne 8. 11. 2018 soud ustanovil znalce za účelem ocenění movitých věcí představující solární panely a případnou jejich hodnotu příjmů z provozu solárních panelů. Dne 16. 11. 2018 žalovaná složila zálohu na znalecký posudek. Dle 23. 11. 2018 žalobce podal námitky k zadání znaleckého posudku. Dne 14. 12. 2018 soudkyně žalobci sdělila, že s námitkou se neztotožňuje a o námitce nebude procesně rozhodováno. Pokud žalobce následně nebude souhlasit se závěry znaleckého posudku, může žádat o výslech znalce. Znalečné soud vyplatil na 11. 1. 2019. V mezidobí soud reklamoval u pošty zásilku obsahující ustanovení znalce. Reklamace byla vyřízena jako nedůvodná a pošta sdělila datum vhození zásilky do schránky znalce. Dne 18. 1. 2019 bylo znalci sděleno, že usnesení o ustanovení znalce nabylo právní moci a běží mu proto lhůta 2 měsíce k vypracování znaleckého posudku. Dne 28. 2. 2019 soud obdržel žádost žalované o nařízení jednání. Dne 25. 4. 2019 byl znalec urgován k předložení znaleckého posudku. Dne 4. 4. 2019 soud reagoval na přípis žalované. Dále byl znalec opět urgován. Znalec na výzvy nereagoval. Dne 21. 5. 2019 soud telefonicky kontaktoval znalce, který sdělil, že trpěl zdravotními problémy imunitního charakteru a posudek dodá do konce příštího týdne. Dne 3. 6. 2019 znalec svolal místní šetření solárních panelů za účelem jejich prohlídky a ohledání na den 6. 6. 2019. Dne 9. 7. 2019 soud urgoval znalce k podání znaleckého posudku. Dne 27. 7. 2019 znalec sdělil, že aktuálně čerpá dovolenou na zotavenou a požádal o prodloužení termínu odeslání znaleckého posudku do 31. 8. 2019. Dne 29. 7. 2019 soud sdělil znalci, že musí ve lhůtě 10 dnů sdělit, co mu brání ve vypracování znaleckého posudku. Znalec dne 27. 7. 2019 uvedl, že čerpá dovolenou v zahraničí. Dne 16. 8. 2019 znalec zaslal soudu letenky. Soud dal spis na lhůtu do 31. 8. 2019. Dne 1. 10. 2019 se soud pokusil neúspěšně kontaktovat znalce telefonicky. Následně soud se znalcem telefonicky hovořil a sdělil, že je dlouhodobě nemocen a přislíbil předložení znaleckého posudku do 7. 10. 2019. Jelikož znalecký posudek soudu nedošel, dne 4. 11. 2019 soud telefonicky kontaktoval znalce. Dne 6. 11. 2019 soud urgoval podání znaleckého posudku a uvedl, že na den 27. 11. 2019 je naplánováno soudní jednání, jehož konání by bylo zcela zmařeno v případě, že posudek nebude zpracován. Znalec dne 6. 11. 2019 sdělil, že byl na menším ambulantním chirurgickém zákroku, posudek má rozpracovaný a zašle jej v průběhu zítřka. Dnes 7. 11. znalec sdělil, že na posudku pracuje. Dne 14. 11. 2019 soud sdělil znalci jména právních zástupců tak, aby mohl zaslat znalecký posudek elektronický přímo jim. Dne 19. 11. 2019 soud vyzval znalce k předložení znaleckého posudku, ten sdělil, že má zdravotní komplikace, ale na posudku i přes zdravotní komplikace pracuje, s jednáním dne 27. 11. 2019 počítá. Dne 21. 11. 2019 soud sdělil znalci, že se jednání z důvodu zdržení se znaleckým posudkem nebude konat. Dne 15. 11. 2019 soud zaslal znalci urgenci s poučením o možnosti uložit mu pořádkovou pokutu. Usnesením ze dne 25. 11. 2019 soud uložil znalci pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč, tu znalec složil dne 12. 12. 2019. Dne 18. 12. 2019 soud zaslal znalci přípis, kterým ho upozornil na možnost zprostit ho vypracování znaleckého posudku nebo mu ukládat další pořádkové pokuty, lhůtu k vyjádření mu stanovil dne 20. 12. 2019. Znalec se vyjádřil dne 18. 12. 2019 a sdělil, že podle něj není vhodné ustanovovat nového znalce v případě, kdy má znalecký posudek rozpracovaný. Dne 7. 1. 2020 soud oslovil jiného znalce ohledně možnosti vypracování znaleckého posudku. Dne 16. 1. 2020 soud uložil znalci další pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč. Přípisem ze dne 17. 1. 2020 soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda trvá na ocenění solárních panelů s ohledem na neschopnost znalce vypracovat znalecký posudek. Žalovaná na výzvu reagovala dne 22. 1. 2020, že trvá na ocenění solárních panelů. Znalec dne 24. 1. 2020 sdělil, že se jeho stav zlepšil a může znalecký posudek odeslat do 15. 2. 2020, současně uhradil uloženou znaleckou pokutu. Usnesením za dne 12. 2. 2020 soud zprostil znalce z oboru energetika vypracování znaleckého posudku a ustanovil znalecký ústav k ocenění znalecky solárních panelů a ocenění hodnoty příjmů z provozu solárních panelů. Dne 10. 3. 2020 znalecký ústav urgoval předložení spisu. Dne 1. 4. 2020 sdělil původní znalec, že vrací zapůjčené podklady. Dne 10. 5. 2020 znalecký ústav požádal o prodloužení termínu vypracování znaleckého posudku do 30. 6. 2020. Soud žádosti vyhověl a lhůtu do této lhůty prodloužil. Dne 16. 6. 2020 znalecký ústav požádal o podklady. Na základě této žádosti soud dne 25. 6. 2020 vyžádal požadované doklady u právnická osoba anonymizováno. Znalecký posudek soud obdržel dne 8. 7. 2020. Dne 29. 7. 2020 soud přeposlal znalecký posudek účastníkům. Žalobce dne 20. 8. 2020 sdělil, že k posudku nemá námitky a žalovaná dne 24. 8. 2020 sdělila, že požaduje výslech znalce. K pokynu ze dne 5. 10. 2020 soud nařídil na 21. 10. 2020 jednání. Dne 8. 10. 2020 žalovaná reagovala na přípis soudu, zda trvá na výslechu i předchozích znalců a požádala o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce. K žádosti žalované soud jednání odročil na 3. 11. 2020. Dne 27. 10. 2020 soud jednání odročil v souvislosti s opatřením Covid-19 na neurčito. K pokynu ze dne 13. 11. 2020 soud nařídil jednání na 25. 11. 2020. Jednání soud následně odročil na 2. 12. 2020 po konzultaci s účastníky řízení a znalci. Při tomto jednání soud prováděl dokazování listinnými důkazy, vyslechl znalce a jednání odročil na 9. 2. 2021. Dne 3. 12. 2020 znalecký ústav předložil vyúčtování znalečného za účast u jednání. Dne 7. 12. 2020 soud požádal o součinnost banky a stavební spořitelny. Téhož dne soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda probíhá jednání účastníků o smírném vyřešení sporu. Usnesením ze dne 8. 1. 2021 soud přiznal znaleckému ústavu znalečné. Dne 22. 1. 2021 žalovaná požádala o prodloužení lhůty ke sdělení, zda mezi účastníky probíhá jednání o smíru. Soud přípisem ze dne 25. 1. 2021 lhůtu žalované prodloužil do 27. 1. 2001. Žalovaná dne 27. 1. 2021 sdělila, že k dohodě zatím nedošlo. K pokynu ze dne 29. 1. 2021 soud nařídil jednání na 9. 2. 2021. Dne 2. 2. 2021 došlo k výplatě znalečného. Dne 9. 2. 2021 se znalkyně omluvila z jednání, neboť předvolání obdržela téhož dne ráno. Při jednání soud prováděl listinné důkazy, vyslechl znalce a jednání odročil na 19. 2. 2021. Dne 12. 2. 2021 žalovaná sdělila, že netrvá na výslechu znalkyně, která se k jednání nedostavila, a naopak sdělila, že trvá na svém účastnickém výslechu. Soud ji proto dne 15. 2. 2021 vyzval ke sdělení tvrzení, která mají být jejím výslechem prokázána. Žalovaná na výzvu reagovala dne 17. 2. 2021. Soud dne 18. 2. 2021 komunikoval s účastníky o termínu dalšího jednání. Žalovaná dne 26. 2. 2021 podala své vyjádření. K pokynu ze dne 3. 3. 2021 soud nařídil jednání na 8. 4. 2021. Dne 2. 3. 2021 soud usnesením přiznal znalci znalečné za účast při jednání. Dne 25. 3. 2021 se právní zástupce žalované omluvil z jednání a požádal o odročení jednání z 8. 4. 2021. Soud dne 26. 3. 2021 vyzval žalovanou k předložení dokladu o pracovní neschopnosti, který předložila dne 1. 4. 2021. Dne 6. 4. 2021 soud hovořil s lékařem žalované, který potvrdil operaci žalobkyně dne 5. 4. 2021. Soud proto následně komunikoval s účastníky ohledně termínu dalšího jednání a sdělil jim, že jednání nebude provedeno. K pokynu ze dne 7. 4. 2021 bylo jednání odročeno na 28. 4. 2021. Dne 21. 4. 2021 právní zástupce žalované opět požádal o odročení jednání a doložil pokračování pracovní neschopnosti žalované. K pokynu ze dne 22. 4. 2021 soud jednání odročil na 29. 4. 2021 z důvodu zdravotní kontroly žalované. Při tomto jednání soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 7. 5. 2021 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem ze dne 7. 5. 2021 soud vypořádal společné jmění manželů příjmení 12. 5. 2021 bylo znalci vyplaceno znalečné. Lhůta pro vypracování rozsudku byla prodloužena do 7. 7. 2021. Znalečné bylo vyplaceno dne 9. 6. 2021. Následně byla lhůta pro vypracování rozsudku prodloužena do 7. 8. 2021. Dne 10. 8. 2021 žalobce podal proti rozsudku odvolání, které vzal zpět dne 1. 9. 2021. Usnesením ze dne 2. 9. 2021 soud vyzval žalobce k doplnění odvolání. Dne 22. 9. 2021 byl spis s odvoláním předložen k odvolacímu soudu. Usnesením ze dne 30. 9. 2021 Krajský soud v Ústí nad Labem - v Liberci řízení o odvolání žalobce zastavil. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 13. 8. 2021 a vykonatelnost dne 14. 12. 2021.

7. Dne 27. 10. 2021 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu vzniklou v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. spisová značka, a to z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, což odůvodnil délkou řízení. Ve stanovisku ze dne 16. 6. 2022 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení došlo a žalobci poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 75 250 Kč.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

12. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

13. Celková délka řízení od podání žaloby dne 28. 5. 2013 do pravomocného skončení řízení dne 13. 8. 2021 činila 8 let a 2 měsíce.

14. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jednou a odvolací soud o zastavení odvolacího řízení.

15. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, které zahrnovalo movité věci, závazky, investice do výlučného majetku žalované a zisk z těchto investic) a z nich vyplývající potřebu dokazování (soud nechal vypracovat šest znaleckých posudků včetně znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem, dále soud prováděl řadu listinných důkazů, které opatřil i součinností třetích osob, a výslechy znalců) vyšší míru složitosti skutkové. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. Soud rozhodoval opakovaně o znalečném, musel ustanovovat nové znalce, jednoho ze znalců opakovaně urgoval k předložení znaleckého posudku a uložil mu pořádkové pokuty, žalovaná opakovaně žádala o odročení jednání a oba účastníky urgoval k zaplacení záloh na znalecký posudek Právní složitost byla dle soudu taktéž významná, neboť soud stanovoval hodnotu společného jmění manželů, které zahrnovalo movité věci, investice do výlučného vlastnictví žalované a naopak zisk ze solárních panelů po rozvodu manželství.

16. Významný podíl žalobce na délce řízení soud neshledal. Je však nutno mu vytknout, že soudní poplatek za žalobu uhradil až po výzvě soudu, ačkoliv je soudní poplatek splatný podáním návrhu, a zálohu na znalecký posudek v úvodu řízení uhradil až na urgenci soudu.

17. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a nelze přehlédnout, že v řízení došlo k prodlevě ve vypracování znaleckého posudku. Znalec ustanovený dne 8. 11. 2018 nepředložil znalecký posudek ve lhůtě, což vyústilo až v jeho zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek dne 12. 2. 2020. Dobu, po níž je znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám. Státní orgány musí vždy vyvíjet v rámci procesních pravidel dostatečnou snahu o odstranění příčin možných prodlev v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3759/2009, ze dne 16. 11. 2010). V tomto směru soud neshledal pochybení soudu, který znalce opakovaně urgoval, komunikoval s ním a uložil mu i dvě pořádkové pokuty. Nicméně prodlení znalce se negativně projevilo na celkové délce řízení, které tímto bylo prodlouženo o 1 rok a 3 měsíce. Současně je možné soudu vytknout jeho nekoncentrovaný postup v úvodu řízení po neuhrazení záloh účastníky na zpracování znaleckého posudku. Naopak se soud neztotožnil s tvrzením žalobce ohledně negativního vlivu střídání soudců vyřizujících věc na délku řízení. Tato skutečnost nevyplývá z provedeného dokazování.

18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka a soud proto shledal význam řízení pro žalobce jako běžný. Tvrzený zvýšený stres žalobce po dobu řízení ani možné investice vypořádacího podílu soud nemá za prokázané.

19. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Byť zde byla jistá právní, skutková i procesní složitost, celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 8 let a 2 měsíce, což složitosti a skutkové a právní náročnosti věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že na délce řízení se podílel soud, který vždy nepostupoval koncentrovaně, a znalec, který znalecký posudek nevypracoval ani za 1 rok a 3 měsíce. V posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a tím k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobce na délce řízení nebyl tak významný, aby mohlo být uvažováno o jeho obstrukčním chování či o zneužívání práva.

20. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 8 let a 2 měsíce, tedy nebyla nijak vysoká, stanovil soud základní částku při spodní hranicí uvedeného intervalu – tedy 15 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 15 000 Kč), za každý další rok 15 000 Kč (tj. celkem 6 x 15 000 Kč) a za 1 měsíc 1 250 Kč (tj. celkem 2 x 1 250 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 107 500 Kč.

21. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 30 % za složitost věci. Z důvodu nečinnosti soudů soud výslednou částku neupravoval, neboť nečinnost soudů se projevila v samotném závěru, že je třeba nemajetkovou újmu žalobce odškodnit v penězích. Soud proto základní částku 107 500 Kč ponížil o 30 % a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 75 250 Kč.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci zadostiučinění v této výši již poskytla (a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno), soud žalobu ve zbylé části jako nedůvodnou zamítl.

23. Pod výrokem I. soud přiznal žalobci úrok z prodlení z částky 75 250 Kč, kterou žalovaná žalobci uhradila, a to od 28. 4. 2022 do 16. 6. 2022. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a ode dne podání žaloby, jak požadoval žalobce. Žalovaná v tuto dobu již byla v prodlení, kam se dostala uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen).

24. Pod výrokem II. soud zamítl nároky, které svou výší převyšují již vyplacenou jistinu a příslušenství, tj. co do částky 24 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 4. 2022 do zaplacení.

25. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem III. podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobci spočívají v odměně advokáta dle ust. § 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 9 300 Kč, paušálních výdajích ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 900 Kč, zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a dále 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 2 142 Kč - právní zástupce je plátcem DPH. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 342 Kč.

26. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).

27. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.