27 C 82/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa , okr. obec c) právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobce a žalobkyně všichni zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 653 424,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) na nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním zadostiučinění v částce 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% od 26. 7. 2020 do zaplacení a na nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení zadostiučinění v částce 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni b) na majetkové újmě částku 43 537,14 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení a dále na nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním zadostiučinění v částce 4 000 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení a na nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení zadostiučinění v částce 300 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci c) na majetkové újmě částku 708 775 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč a to každý jednou třetinou, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhají na žalované nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním žalobce a) a žalobkyně b) vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Proti žalobcům bylo usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 3. 2014 zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Zahájení trestního stíhání předcházelo usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 5. 12. 2013 [číslo jednací], kterým byly zajištěny peněžní prostředky do částky ve výši 215 272 Kč na účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], na jméno žalobkyně [celé jméno žalobkyně], neboť zjištěné skutečnosti měly nasvědčovat tomu, že peněžní prostředky na uvedeném účtu byly výnosem z trestné činnosti. Zajištění uvedených peněžních prostředků bylo zrušeno usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 7. 6. 2016. Zajištění finančních prostředků tak trvalo celkem 915 dní. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podali žalobce a žalobkyně b) stížnost. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] podala rovněž stížnost proti usnesení Okresního státního zastupitelství o zajištění peněžních prostředků na jejím účtu. Rozsudkem ze dne 20. 6. 2019 [název soudu] byli žalobce a) a žalobkyně b) zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Žalobcům vznikla v souvislosti s vedením trestního stíhání škoda majetková v podobě nákladů na právní zastoupení a to obhájcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou. Žalobce [celé jméno žalobce] byl po celou dobu řízení jediným jednatelem a jediným společníkem [právnická osoba] [anonymizováno]., která byla trestním stíhání žalobce [celé jméno žalobce] jakožto svého jednatele přímo ohrožena z titulu možné odpovědnosti právnických osob ze spáchání trestného činu svým statutárním orgánem. Na náklady obhajoby byly vynaloženy finanční prostředky v celkové výši 653 424,41 Kč, z toho částka 590 755 na náklady obhajoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále žalobci vynaložili náklady na zpracování revizních znaleckých posudků v celkové výši 118 020 Kč. Zaplacení náhrady nákladů obhajoby a nákladů na provedené znalecké posudky požaduje žalobce c) [právnická osoba] s.r.o. Žalobkyni [celé jméno žalobkyně] dále vznikla náhrada škody vzhledem k nemožnosti nakládat se svými finančními prostředky na zajištěném účtu a to ve formě zákonných úroků z prodlení ze zajištěné částky v době od zajištění do jeho zrušení, což činí 43 537,14 Kč. Žalobce a) požaduje dále náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 2 000 000 Kč a dále náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně b) požaduje na náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním částku 4 000 000 Kč a v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního stíhán částku 300 000 Kč. Trestní stíhání žalobců trvalo více než 4 roky. Po celou dobu trestního stíhání žili žalobci v nejistotě, zda nebudou odříznuti od svých rodin a přátel, když trestní sazba pro trestný čin dle ust. § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku je ve výměře 1-5 let. Také nevhodné chování soudce [název soudu] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyvolávalo v žalobcích obavy o jejich budoucnost a také obavy o spravedlnost a nestrannost justice obecně. Po dobu trestního stíhání žalobci nebyli schopní soustředit se při práci ani při běžných denních činnostech a pociťovali silnou nervozitu. Žalobci byli nuceni účastnit se mnoha úkonů trestního řízení, když nemohli tyto pracovat a vydělávat tak peníze a museli se stále soustředit na trestní stíhání. Obzvlášť žalobkyně [celé jméno žalobkyně] byla trestním řízením silně poznamenána, trpěla zdravotními (zejména psychickými) problémy a následkem trestního stíhání se její stav výrazně zhoršil. V závěru řízení již nebyla schopna účastnit se soudních jednání, prodělala rakovinu, ozařování, psychické zhroucení, kde se musela opakovaně léčit a to vše rovněž v důsledku trestního stíhání vedeného proti její osobě. V případě žalobce a) došlo ke zhoršení stavu rodinou, tehdejší přítelkyně (dnes již manželky), která na [anonymizováno] [celé jméno žalobce] pohlížela s nedůvěrou. Žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dopisem ze dne 22. 1. 2020. Nároky žalobců nebyly v rámci předběžného projednání nároku ani částečně uhrazeny.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou, že u ní žalobci uplatnili svůj nárok dne 23. 1. 2020 žádostí ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody nepřiznala. K projednání žádosti žalobců došlo dne 20. 10. 2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb. Co se týká nákladů obhajoby, tyto jsou požadovány [právnická osoba] [anonymizováno], která však nebyla v pozici obviněná, nebyla účastníkem trestního řízení, a proto jí nemohla vzniknout újma. Co se týká požadovaných úroků z prodlení ze zajištěné částky, žalovaná sděluje, že se v žádném prodlení neocitla. Úroky z prodlení svojí povahou ani nemůžou představovat škodu. Navíc zajištění bylo provedeno zcela důvodně, důvodem zrušení usnesení o zajištění byla pouze skutečnost, že došlo k pominutí důvodu zajištění. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobců za trestní stíhání i za nepřiměřenou dobu tohoto trestního stíhání, tyto žalovaná považuje za promlčené. Předmětné trestní řízení ve vztahu k žalobci a) pravomocně skončilo dne 20. 8. 2019 a ve vztahu k žalobkyni b) dne 21. 8. 2019. Od tohoto okamžiku tak začaly běžet šestiměsíční promlčecí lhůty. Žalobci uplatnili svůj nárok na náhradu škody u žalované podáním doručeným žalované dne 23. 1. 2020, promlčecí lhůta skončila pro žalobce a) ke dni 20. 8. 2020 a pro žalobkyni b) dne 21. 8. 2020. Žaloba byla u soudu podána až dne 26. 9. 2020, tedy po uplynutí promlčecí doby.

3. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že dne 17. 1. 2013 byl [stát. instituce] podán podnět k prošetření případu možného podvodného jednání u [celé jméno žalobkyně] a zaměstnavatele [právnická osoba] Dne 8. 8. 2013 byl Policií ČR, [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] vydán Záznam o zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu proti [celé jméno žalobkyně] pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Usnesením ze dne 5. 3. 2014 bylo dle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] jakožto obviněných ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. Zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr.zákoníku společným jednáním. Dne 25. 11. 2013 [celé jméno žalobkyně] dělila plnou moc pro zastupování [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 31. 7. 2014 [anonymizována dvě slova] podán návrh na podání obžaloby proti [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Dne 6. 8. 2014 byla ve věci podána obžaloba, opět proti [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Dne 19. 9. 2014 udělila [celé jméno žalobkyně] plnou moc [anonymizováno] [jméno] [příjmení], stejného dne udělil plnou moc k zastupování jmenované i [celé jméno žalobce] [název soudu] rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2017, že obžalovaní [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] jsou vinni přečinem podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku podali oba obžalovaní prostřednictvím své právní zástupkyně odvolání, prostřednictvím své právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [název soudu], [pobočka] rozhodl o tom, že napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu I. Stupně. Rozsudkem [název soudu] ze dne 20. 6. 2019 byli žalobci zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Právní moci nabylo rozhodnutí vůči [anonymizováno] [celé jméno žalobce] dne 20. 8. 2019 a vůči [celé jméno žalobkyně] dne 21. 8. 2019. Společnost [anonymizováno] v předmětné trestní věci nefigurovala v postavení obviněného (obžalovaného), zúčastněné osoby a jiné osoby zúčastněné na řízení.

4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

5. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

6. Podle ustanovení § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle ustanovení § 7 odst.1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

8. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím, vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

10. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práv poskytuje.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

13. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

14. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

15. Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněné nároky nejsou po právu. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a dále nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení, zde se soud v prvé řadě musel zabývat námitkou promlčení vznesenou žalovanou. V řízení bylo prokázáno, a mezi účastníky to bylo rovněž nesporné, že vůči oběma žalobcům skončilo trestního stíhání rozsudkem [název soudu] ze dne 20. 6. 2019, vůči žalobci a) [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 20. 8. 2019, vůči žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] dne 21. 8. 2019. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 26. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že šestiměsíční promlčecí lhůta uplynula v případě žalobce [celé jméno žalobce] dne 20. 8. 2020 a v případě [celé jméno žalobkyně] dne 21. 8. 2020, je zřejmé, že žaloba byla podána po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k důvodně vznesené námitce promlčení tyto nároky nemohly být žalobcům přiznány a soud se proto nezabýval dokazováním ke zjištění výše tvrzené nemajetkové újmy a dalších kritérií dle ust. § 31a OdpŠk a žalobu v tomto rozsahu ve vztahu k žalobci a) (výrok I.) i ve vztahu k žalobkyni b) (výrok II.) zamítl.

16. Co se týká nároku žalobkyně b) [celé jméno žalobkyně] na náhradu škody v podobě úroku z prodlení, zde soud dospěl k závěru, že takto vymezený nárok není škodou ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, který je třeba v daném případě subsidiárně použít. Dle ust. § 2952 OZ se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo to, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo aby mu poskytl náhradu. Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je tedy objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení úroku z prodlení z částky, která jí byla zajištěna v rámci předmětného řízení, jako prostředky pocházející z trestné činnosti. Úroky z prodlení však nejsou škodou, která by se nahrazovala ve smyslu ust. § 2952 OZ, naopak úroky z prodlení jsou příslušenstvím peněžitého dluhu ve smyslu ustanovení, nárok na jejich zaplacení vzniká v případě prodlení dlužníka se splácením peněžitého dluhu § 1970 OZ. V daném případě však nelze hovořit o tom, že by se žalovaná dostala do prodlení způsobeného zajištěním finančních prostředků v rámci trestního řízení. Vzhledem k uvedenému soud přistoupil k zamítnutí žaloby ohledně tohoto nároku (výrok II. rozsudku)

17. Co se týká nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu, zde tyto byly požadovány ze strany žalobce [příjmení] [právnická osoba] [anonymizováno]. V řízení bylo prokázáno, že tato společnost nebyla účastníkem trestního řízení. Trestní řád pojmu účastník neužívá a v hlavě druhé hovoří o osobách na řízení zúčastněných, přičemž v § 12 odst. 6 vymezuje pojem strana, jímž se rozumí ten, proti němuž se vede trestní stíhání, zúčastněná osoba a poškozený (v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce); stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek. Účastníkem trestního řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk je především osoba, proti níž se vede trestní řízení (obviněný, obžalovaný, odsouzený), dále zúčastněná osoba a poškozený. Vedle účastníků ve věci samé, je pak za účastníky ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk třeba považovat i další osoby (např. svědky, znalce, tlumočníky a ty, jimž soud při dokazování uložil určitou povinnost), o jejich právech a povinnostech se v určité fázi řízení rozhoduje, anebo osoby, které jsou oprávněny v určité fázi řízení činit návrhy či podávat opravné prostředky (příbuzní obžalovaného, léčebný ústav, výchovné zařízení, zájmové sdružení občanů, apod.). (srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2019, 93, 94 s.). Žalobce c) – [právnická osoba] [anonymizováno]. do žádné z těchto kategorií nespadá, nemá tedy ve smylu ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání. Navíc v řízení bylo prokázáno, že tím, kdo udělil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a posléze [anonymizováno] [jméno] [příjmení] plnou moc k obhajobě žalobce a) a žalobkyně b) v trestním řízní byly právě žalobci a) a b) nikoliv žalobce c). Ve vztahu k žalobci c) soud žalobu rovněž zamítl. + 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení zcela úspěšné žalované náleží dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náhrada 3 paušálních nákladů za vyjádření ve věci samé, účast při jednání soudu a přípravu k jednání, podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, každý ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 téže vyhlášky, celkem tedy 900 Kč. Žalobci jsou povinni uhradit náklady řízení rovným dílem.