28 C 105/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Řízení se co do částky ve výši 54 500 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku, k rukám žalobkyně, tímto se mění rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 26.5.2015, čj. 0 P 2/2015-67.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 45 646 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce příjmení jméno příjmení, advokátky.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 29.12.2020 domáhala na žalovaném zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně a dále nedoplatku na výživném za období od 1.1.2016 do 30.11.2020 ve výši 54 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že je dcerou žalovaného a paní jméno příjmení (dříve celé jméno žalobkyně), přičemž byla na základě rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 13.10.2008, č.j. 22 Nc 222/2008-34 svěřena do výchovy matky za současného určení výživného pro otce – žalovaného ve výši 2 500 Kč měsíčně, k rukám matky. Na základě rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 26.5.2015, čj. 0 P 2/2015-67 byla výše výživného zvýšena na částku 4 000 Kč měsíčně. V současné době je žalobkyně již zletilá, navštěvuje první ročník střední zdravotnické školy, denní studium. Výživné bylo stanoveno shora uvedeným rozsudkem, před více než 5,5 lety, tedy v době, kdy bylo žalobkyni 13 let, přičemž v současné době je již plnoletá a je jí 18 let. Od posledního stanoveného výživného žalobkyně nastoupila na střední školu a připravuje se na budoucí povolání, což navyšuje potřeby žalobkyně, nad to tyto s narůstajícím věkem logicky narůstají. Podle stávající soudní judikatury se má za to, že uplynutím doby tří let se potřeby každého dítěte (nezletilého i zletilého) zvyšují v souvislosti s jeho fyzickým a psychickým růstem a jsou tak důvodem pro změnu rozhodnutí o výživném, a to i za předpokladu, kdyby k žádným konkrétním jiným změnám nedošlo. Matka žalobkyně tak v podstatě nese veškeré náklady na jídlo, ošacení, náklady spojené se školní docházkou a náklady spojené s péčí o společnou domácnost, sama. Aktuální stanovené výživné již nepokryje náklady žalobkyně, jak tomu bylo v době vydání rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 26.5.2015 a žalovaný by se tak měl podílet na nákladech spojené s osobou žalobkyně. Pokud jde o žádaný nedoplatek, obdržela matka žalobkyně v letech 2016 až 2018 platby v rozmezí 4 000 až 5 000 Kč od žalovaného, přičemž součet všech provedených plateb činí částku 89 500 Kč. Při výpočtu 36 měsíců uvedených roků a částky ve výši 4 000 Kč vychází součin 144 000 Kč. Za uvedené roky proto žalovanému chybí uhradit žalobkyni ještě částku ve výši 54 500 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26.5.2015, čj. 0 P 2/2015-67 byla schválena dohoda rodičů, podle které byl žalovaný povinen hradit výživné v částce 4 000 Kč měsíčně předem, k rukám matky. Vzhledem ke své životní situaci však žalovaný po určitou dobu výživné nehradil a vznikl mu tak na výživném pro nezletilé dítě nedoplatek, který je aktuálně řešen prostřednictvím trestního řízení. Žalovaný v současné době pracuje pro společnost právnická osoba na základě dohody o provedení práce. V roce 2020 zde dosazoval příjmu kolem 18 000 Kč měsíčně podle odpracovaných hodin, v roce 2021 však dostával výrazně menší počet směn a jeho měsíční příjem se pohyboval kolem 6 000 Kč. Žalovaný je vyučený zámečník, v oboru však již čtyři roky nepracuje, byl propuštěn pro nadbytečnost a jiné vzdělání nemá. Žalobkyně je již zletilá, přesto však uvádí, že se řádně připravuje na budoucí povolání v prvním ročníku střední školy. Je tedy na místě, aby upřesnila, z jakého důvodu nezískala středoškolskou kvalifikaci (či její podstatnou část) v době nezletilosti, či proč získává kvalifikaci další, vedle té, kterou již získala. Pokud žalobkyně odkazuje na náklady hrazené její matkou, pomíjí tvrzení a důkazy o tom, na kolik její matka plní svou vyživovací povinnost a jaká je majetková situace matky. Pokud žalobkyně ve své žalobě tvrdí konkrétní částky, jedná se o směs pravidelných a nepravidelných výdajů, s různými četnostmi. Při přepočtu pak vyplývá, že žalobkyně vyčísluje své základní potřeby na 14 100 Kč měsíčně, přičemž v této částce nejsou uvedeny další nahodilé náklady. Vzhledem k situaci žalovaného, jeho majetkové situaci a příjmovým možnostem je uspokojení, byť jen poloviny těchto nároků nereálné. Pokud žalobkyně nad rámec návrhu na úhradu běžného výživného požaduje, aby se žalovaný podílel polovinou na nahodilých nákladech spojených se školou, nejen že je požadavek nejasný, neurčitý a fakticky neprojednatelný, navíc žalobkyně školní náklady i náklady na mimoškolní akce vyčísluje, aniž by bylo patrné, o jaký nárok by se mělo jednat. Žalovaný si je vědom své vyživovací povinnosti a této se nevyhýbá, momentálně je však v situaci, kdy není schopen hradit ani stávající výživné, natož jej navýšit o 75 %, oproti stavu v roce 2015.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala svou žalobu při jednání konaném dne 21.10.2021 ohledně částky ve výši 54 500 Kč zpět, neboť tato byla žalovaným po podání žaloby uhrazena, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. zastavil.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně byla na základě rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 13.10.2008, č.j. 22 Nc 222/2008-34 svěřena do výchovy matky a otci – žalovanému bylo stanoveno výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, splatné k rukám matky. Naposledy bylo výživné na žalobkyni stanoveno na základě rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 26.5.2015, č.j. 0 P 2/2015-67, kterým byla schválena dohoda rodičů stran výživného pro žalobkyni ve výši 4 000 Kč měsíčně. Jelikož tyto skutkové okolnosti byly mezi účastníky řízení nesporné, vzal je soud za svá skutková zjištění podle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř.

5. Z výslechu žalobkyně vzal soud za prokázané, že tato studuje aktuálně na střední zdravotnické škole, ve druhém ročníku, přičemž do školy nastoupila již v roce 2017, avšak nyní studuje jiný obor, než na jaký původně nastoupila. Žalobkyně žije ve společné domácnosti se svojí matkou, v řadovém domku s šesti místnostmi, v obci obec. Její náklady sestávají z nákladů na jídlo cca 4 000 Kč měsíčně, hygienické potřeby 1 000 až 1 500 Kč měsíčně, kapesné 3 000 Kč měsíčně, ošacení ve výši 2 000 Kč měsíčně (zejména kvalitní boty, neboť kvůli plochým nohám musí mít odpovídající obuv), potřeby do školy cca 900 Kč za školní rok, náklady na gynekologického lékaře 2 500 Kč ročně, náklady na léky (antikoncepce) 600 Kč/3měsíc, mobilní telefon v podobě paušálního tarifu 800 Kč měsíčně. Tyto veškeré náklady hradí její matka. Dále matka hradí nepravidelné výdaje například školní pobyt v Anglii, cca 15 000 Kč, náklady na společnou dovolenou, popř. náklady na mimoškolní aktivity, např. výlety s kamarády, cca 1 500 Kč. Její matka v domě, kde žijí, hradí nájem, což je asi 20 000 Kč měsíčně. Tato je zaměstnaná jako účetní, její příjem nezná.

6. Z výslechu žalovaného vzal soud za prokázané, že tento žije v bytě v obec a číslo, o velikosti 1+0 (34m2). V bytě nájem nehradí, neboť celý dům, v němž je byt umístěn, je ve vlastnictví jeho matky. Od 1.8.2021 je zaměstnán jako ostraha objektu u firmy anonymizováno s čistou mzdou ve výši 20 383 Kč. Předtím pracoval spíše jako brigádník, neboť nemohl sehnat stálé zaměstnání. Vždy byl zaměstnán v zaměstnaneckém poměru, nikdy nepracoval jako osoba samostatně výdělečně činná, je vyučený zámečník. I předtím měl příjem cca 20 000 až 25 000 Kč měsíčně. Za energie celkem vydává částku 2 000 Kč měsíčně – 1 000 Kč elektřina a 1 000 Kč plyn. Na jídlo vydává cca 4 000 až 5 000 Kč měsíčně, mobilní telefon si dobíjí částkou cca 500 Kč měsíčně. Na hygienické potřeby a ošacení vynakládá měsíčně částku 2 000 až 3 000 Kč. V podstatě již cca 15 let zpátky splácí své dluhy, v současné době jsou v aktuální výši 300 000 Kč, neboť si vzal úvěr na zakoupení automobilu, se kterým následně havaroval. Na tuto částku je vedeno exekuční řízení. Automobil ani žádný majetek větší hodnoty nemá. Jeho zdravotní stav je dobrý, žádné zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá. Nad rámec výživného žalobkyni ničeho nepřispívá. Naposledy byl na dovolené s žalobkyní asi 5 let zpátky, přičemž pobyt hradila jeho matka. Nedoplatek na výživném ve výši 54 500 Kč uhradil z částky 70 000 Kč, kterou si zapůjčil od své matky a kterou by měl splácet po 3 000 Kč měsíčně.

7. Z výslechu svědkyně jméno příjmení má soud za prokázané, že je matkou žalobkyně, se kterou žije ve společné domácnosti. Žalobkyně studuje druhým rokem zdravotní školu – obor optika, přičemž předtím studovala obor asistent laboranta, avšak zde se jí příliš nedařilo, neboť dvakrát dělala reparát. Z tohoto důvodu tedy nastoupila na jiný obor. Svědkyně má měsíční příjem ve výši 50 000 Kč čistého, z tohoto hradí 25 000 Kč nájemné, včetně služeb. Dále vynakládá na jídlo částku ve výši 30 000 Kč měsíčně s tím, že se na této částce podílí částkou ve výši 4 000 až 5 000 Kč měsíčně její partner. Žalobkyni hradí veškeré náklady, a to jízdenku na MHD ve výši cca 2 500 Kč měsíčně, návštěvy na gynekologii 2 500 Kč ročně a dále hradí mimořádné výdaje například za lyžařský výcvik žalobkyně cca 5 000 Kč, studijní pobyt v Anglii cca 20 000 Kč. Rovněž žalobkyni hradí společnou dovolenou, což bývá kolem 15 000 až 30 000 Kč (7 až 10 dnů pobytu). Naopak z výpovědi této svědkyně nemá soud za prokázané, a v tomto rozsahu svědkyni neuvěřil, že za žalobkyni vydává měsíčně na hygienické potřeby částku ve výši 2 000 až 2 500 Kč, na oblečení (včetně nákupu bot) částku ve výši 4 500 až 5 000 Kč měsíčně, na jídlo částku ve výši 10 000 Kč měsíčně a kapesné ve výši 4 000 Kč měsíčně. V uvedeném, ohledně jednotlivých výdajů se výpověď svědkyně lišila od výpovědi žalobkyně, přičemž soud v této souvislosti vzhledem k uváděným částkám uvěřil a vycházel z výpovědi žalobkyně, neboť žalobkyní uváděné částky na jednotlivých nákladech pro její osobu se vzhledem k věku a potřebám žalobkyně jeví soudu jako reálnější (spíše odpovídající.) Nad to, pokud svědkyně uváděla, že má měsíčně příjem 50 000 Kč, z toho hradí 25 000 Kč nájem včetně služeb, dále vynakládá 30 000 Kč na jídlo na měsíc (byť se na nákladech na jídlo má podílet i její přítel částkou cca 4 000 až 5 000 Kč měsíčně), pak by svědkyni již v podstatě nezbývaly žádné finance na její potřeby a na potřeby její dcery, neboť v tomto rozsahu by téměř veškerý svůj příjem vynaložila pouze na úhradu nájemného a úhradu jídla, což není pravděpodobné. Dále má soud z výpovědi svědkyně jméno příjmení za prokázané, že tato vykonává jednatelství ve firmě, bezplatně. Automobil nevlastní, užívá firemní automobil značky BMW combi, rok výroby 2006. Žalovaný se nad rámec výživného, které hradí, ničím nepodílí.

8. Soud provedl dokazování potvrzením o studiu ze dne 16.9.2020, dohodou o provedení práce ze dne 12.9.2020, výplatním listem za období březen 2021, výplatním listem za období únor 2021, potvrzením o mzdě – právnická osoba Z těchto listinných důkazů má soud za osvědčené, že žalobkyně studuje na ulice anonymizována čtyři slova ulice anonymizována dvě slova, obec a číslo, ulice, ve školním roce 2020 až 2021. Žalovaný pracoval na základě dohody o provedení práce ze dne 12.9.2020 pro zaměstnavatele právnická osoba v období od 12.9.2020 do 31.12.2020 s dohodnutým pracovním úkolem – vyskladňování a naskladňování zboží, manipulace se čtečkou podle pokynu nadřízeného pracovníka. V únoru mu byla vyplacena mzda ve výši 8 080 Kč a v březnu 2021 mzda ve výši 12 760 Kč. Aktuálně (od srpna 2021) je žalovaný zaměstnán u právnická osoba s.r.o. na základě dohody o provedení práce s čistou mzdou ve výši 20 383 Kč. Z ostatních provedených důkazů, vztahující se k úhradě dlužného výživného soud nevzal pro spor za podstatné žádné skutečnosti, neboť v tomto rozsahu byl žalobní nárok vzat žalobkyní zpět.

9. Podle ustanovení § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Podle ustanovení § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopnosti, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě, zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

13. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

14. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni je 19 let a v současné době studuje na ulice anonymizována dvě slova, obor laborant, ve druhém ročníku denního studia, a to nepřetržitě od roku 2017, když před tímto studovala na stejné střední škole, avšak na jiném oboru. Žalobkyně se tedy soustavně připravuje a nadále bude připravovat na své budoucí povolání, tudíž není schopna se sama živit. Vyživovací povinnost obou rodičů, tedy i žalovaného proto nadále trvá. Potřeby žalobkyně byly prokázány ve výši, jak soud uvedl shora, když vycházel z výpovědi samotné žalobkyně, která oproti výpovědi svědkyně jméno příjmení, stran jejích skutečných potřeb byla reálnější, nikoliv nadsazená. Nad to soud u výpovědi svědkyně příjmení musel přihlédnout k tomu, že by, pokud by tomu tak skutečně bylo, výdaje svědkyně na domácnost resp. nájemné včetně služeb a náklady na jídlo, v podstatě přesahovaly její příjmy, tudíž, by jí nezbývaly téměř žádné prostředky pro její potřeby ani pro potřeby žalobkyně, což soud nehodnotí jako pravděpodobné. Pravidelné náklady žalobkyně tedy činí částku 2 000 Kč měsíčně na oblečení, 1 500 Kč měsíčně na hygienické potřeby, náklady na mobilní telefon 800 Kč měsíčně, náklady na antikoncepci 200 Kč měsíčně (tj. 600 Kč za 3 měsíce), náklady na gynekologické vyšetření 210 Kč měsíčně (tj. 2 500 Kč za rok), náklady na jízdenku ve výši 210 Kč měsíčně (tj. 2 500 Kč za rok) a kapesné ve výši 3 000 Kč měsíčně a náklady na jídlo (tj. i stravné ve škole) ve výši 7 000 Kč měsíčně, náklady na školní potřeby 90 Kč měsíčně (900 Kč za 10 měsíců) což činí celkem částku ve výši 15 010 Kč měsíčně. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že rodiče žalobkyně spolu nežijí, přičemž žalobkyně bydlí se svou matkou (svědkyní anonymizováno), která o ni osobně pečuje, i když samozřejmě již ne v takové míře, jako je tomu v případě nezletilých dětí. Při stanovení vyživovací povinnosti žalovanému, soud vzhledem k věku žalobkyně konstatuje, že se jedná již o potřeby dospělého člověka. Také soud zohlednil shora uvedené příjmy a výdaje obou rodičů, výživné v částce 4 000 Kč, které žalovaný, navíc se špatnou platební morálkou, hradí k rukám žalobkyně a skutečnost, že žalovaný nad rámec tohoto výživného se ničím na nákladech a potřebách žalobkyně nepodílí. Pokud jde o stávající výživné, které žalovaný hradí, jedná se podle názoru soudu s ohledem na věk, veškeré potřeby a studium žalobkyně na střední škole, jako nedostatečné a nevyhovující. Studium na střední škole je nákladnější záležitostí nežli studium na škole základní, navíc samozřejmě s vzrůstajícím věkem žalobkyně, rostou i její potřeby a s tím související náklady. Studium na střední škole je také bráno jako další stupínek, mezník, kdy se odůvodněně zvyšují potřeby nezletilého dítěte, s čímž souvisí i nutnost navýšení vyživovací povinnosti pro rodiče. Žalobkyně se pak tímto studiem nadále vzdělává a odborně připravuje na své budoucí povolání, aby dosáhla co nejlepšího uplatnění na trhu práce a měla by mít proto zajištěn veškerý komfort (je-li to možné) se studiem spojený. Ze strany rodičů by mělo zabezpečeno, aby ve studiu mohla řádně pokračovat a úspěšně jej dokončit, tedy aby veškeré náklady na studium a na své životní potřeby měla od rodičů (tedy i od žalovaného) pokryty. V tomto směru si žalobkyně samozřejmě může při škole přivydělat, avšak v rozsahu, ve kterém se tato činnost neprojeví na jejích studijních výsledcích.

15. Soud přihlédl k majetkovým a osobním poměrům žalovaného, kdy tento je 45 let stár, tedy v produktivním věku a jeho zdravotní stav je dobrý. Byť se žalobce před stávajícím zaměstnáním a s tím spojeným příjmem ve výši 20 383 Kč, kterého dosahuje, živil převážně brigádně, je soud přesvědčen, že k tomu nebyl a není důvod, neboť u žalovaného je předpoklad tohoto, aby našel odpovídající a trvalé zaměstnání a v plném rozsahu se tak uplatnil na trhu práce, když tento je vyučen zámečníkem. Není důvod, aby si žalovaný ve svém oboru neobstaral práci trvalejšího charakteru, popřípadě si zvýšil či změnil kvalifikaci absolvováním rekvalifikačního kurzu, aby se mohl uplatnit i v jiném pracovním oboru. Pokud tedy žalovaný dosahoval nižšího příjmu, zajištěného toliko brigádní činností, je otázkou, zda se v takovém případě bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by mu bránily najít si stálé zaměstnání. Nicméně, soud aktuálně přihlédl k tomu, že žalovaný je od srpna 2021 zaměstnán u právnická osoba s.r.o. a dosahuje příjmu ve výši 20 383 Kč čistého měsíčně. Soud dále zohlednil náklady, které žalovaný na svoji osobu vydává, tj. hrazení energií ve výši 2 000 Kč měsíčně, náklady na domácnost tj. jídlo, hygienu a oblečení ve výši 8 000 Kč, náklady na mobilní telefon ve výši 500 Kč a částku ve výši 4 000 Kč, jakožto výživné na žalobkyni, což na měsíčních výdajích žalovaného činí celkem částku 14 500 Kč. Pokud jde o částku 300 000 Kč, kterou má žalovaný splatit na úvěru a dále částku ve výši 70 000 Kč, kterou si jako půjčku vzal od své matky na uhrazení dlužného výživného, soud uvádí, že tato skutečnost, nemůže jít k tíži žalobkyně. Nad to, pokud jde o částku ve výši 70 000 Kč, kterou si žalovaný půjčil od své matky, jedná se o částku, kterou splatil dluh na výživném pro žalobkyni, přičemž bylo jeho povinností výživné hradit řádně ve stanovené výši. K těmto nákladům, resp. k této půjčce proto nemůže být při stanovení rozsahu nákladů žalovaného, vůbec přihlédnuto, neboť touto částkou uhradil výživné, které však měl řádně hradit podle pravomocného rozsudku opatrovnického soudu. Obdobně pak u částky 300 000 Kč představující úvěr, který si žalobce sjednal za účelem zakoupení automobilu (se kterým se žalovaný následně vyboural a automobil byl totálně zničen), jeho splácení nemůže jít k tíži žalobkyně. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že prioritní povinností žalovaného jako otce žalobkyně, je platit stanovené výživné, tedy přispívat na její potřeby do doby, než bude schopna se živit sama, což s ohledem na její studium na střední škole, aktuálně není možné. Tato povinnost má přednost před povinností žalobce splácet úvěr. Tedy jinak řečeno, pokud žalobce neměl dostatečný příjem, aby mohl pokrýt jak povinnost hradit měsíční výživné, tak měsíční splátky úvěru, neměl si za dané situace úvěr sjednávat. Není proto možné, aby splácení úvěru, byla na újmu řádného plnění vyživovací povinnost. Nad to soud v této souvislosti zmiňuje, že s ohledem na aktuální měsíční výdaje žalovaného ve výši 14 500 Kč a jeho příjem ve výši 20 383 Kč měsíčně, má ještě dostatek finančních prostředků, aby i tyto své závazky, mohl splácet.

16. Podle názoru soudu proto výživné ve výši 6 000 Kč, které žalovanému stanovil je v souladu s ust. § 913 odst. 1, 2 a § 915 odst. 1 o. z. a je odůvodněno věkem a rozsahem potřeb dnes již zletilé žalobkyně, jakož i výdělkovými možnostmi a schopnostmi žalovaného, jeho majetkovými poměry a tím, že žalovaný se nad rámec běžného výživného, které žalobkyni hradí, žádným jiným způsobem neprojevuje. Stanovené výživné je odůvodněno potřebami žalobkyně, která je již zletilá, jejím studiem na střední škole a také tím, že na naposledy výživné pro žalobkyni bylo stanoveno v květnu roku 2015 částkou 4 000 Kč a v té době bylo žalobkyni 13 let. Žalobkyně je nyní o 7 let starší a její osobní potřeby, jsou logicky vyšší a tomu by pak měla odpovídat i vyživovací povinnost žalovaného. Soud je závěru, že výživné určené částkou 6 000 Kč odpovídá výdělkovým schopnostem a možnostem žalovaného, přičemž žalobkyně má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, tedy i žalovaného. Navýšení stávajícího výživného o částku 2 000 Kč, je plně v možnostech žalovaného jej hradit. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobkyně nadále bydlí se svojí matkou, která o ni osobně pečuje a zajišťuje tak v plném rozsahu i další potřeby žalobkyně. Pokud bylo v řízení prokázáno, že odůvodněné základní potřeby žalobkyně čítají měsíčně částku cca 15 000 Kč, přihlédl soud při stanovení výživného otci i ke skutečnosti, že matka žalobkyně má vyšší příjem, tudíž by se i ve větším rozsahu měla podílet na potřebách a výdajích žalobkyně, když navíc tuto povinnost částečně zajišťuje i osobní péčí o žalobkyni. Tudíž částka výživného pro žalovaného je stanovena nižší částkou, než v jakém rozsahu se podílí na výživném její matka. Na základě shora vyloženého proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, přičemž částku ve výši 1 000 Kč měsíčně, kterou žalobkyně na výživném nárokovala, zamítl jako neopodstatněnou. Dále stanovil jiné platební místo, než žalobkyně žádala, neboť vzhledem k tomu, že žalobkyně je již zletilá, nelze hradit výživné k rukám její matky, nýbrž k jejím rukám.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 54 500 Kč jako nedoplatek na výživném a částky ve výši 7 000 Kč měsíčně jakožto běžného výživné. Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na dlužné výživné byla žalobkyně plně úspěšná, když tuto částku žalovaný uhradil po podání žaloby a u nároku na zvýšení výživného, byla žalobkyně převážně úspěšná. Za tarifní hodnotu soud podle ustanovení § 12 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 7, ustanovením § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u nároku na nedoplatek výživného částku 54 500 Kč + u nároku na zvýšení výživného částku 168 00 Kč, tj. 24 měsíců x 7 000 Kč (neboť žalobkyně bude střední školu studovat ještě dva roky). Tarifní hodnota pro spojené věci tedy činí částku ve výši 225 500 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky 54 500 Kč a částky ve výši 144 000 Kč (6 000 Kč/měsíc x 24 měsíců) a naopak v částce 24 000 Kč byla žalobkyně neúspěšná (tj. 1 000 Kč x 24 měsíců). Žalovaný by proto měl žalobkyni uhradit 78 % jejích účelně vynaložených nákladů/ (198 500 – 24 000Kč): 222 500 x 100/. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 40 966 Kč (78 %) podle ust. § 7, ust. § 8 ve spojení s ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (4 úkony právní služby po 9 220 Kč – převzetí věci, sepsání výzvy k plnění, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21.10.2021 a 2 úkony právní služby po 7 820 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby o částky 54 500 Kč) – účast na jednání dne 21.10.2021 a dne 9.12.2021), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 404 Kč (78 %) podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 cit. vyhlášky (6 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby, sepsání výzvy k zaplacení, částečné zpětvzetí žaloby a dvakrát účast u jednání) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 276 Kč (78 %). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může oprávněný podat návrh na sodní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.