28 C 105/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 937 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 26.1.2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 063 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (po upřesnění žaloby na výzvu soudu) zaplacení v záhlaví uvedené částky, představující nárok na nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, (jednalo se o jedno řízení) a nárok na nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč z titulu nezákonného výkonu vazby. Žalobkyně uvedla, že trestní stíhání proti ní bylo zahájeno dne , datum, na základě usnesení Policejního orgánu – Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, usnesením sp. zn. , spisová značka, rozhodl o vzetí žalobkyně do vazby z důvodu § 67 písm. a), b), c) tr. ř. O propuštění z vazby žalobkyně bylo rozhodnuto usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který konstatoval, že došlo k pochybení jak státního zástupce, tak , Anonymizováno, , adresa, v souvislosti s ponecháním žalobkyně ve vazbě, přičemž o dalším trvání vazby mělo být rozhodnuto nejpozději dne , datum, . Žalobkyně tak byla téměř dva měsíce držena ve vazbě nezákonně. K délce trestního řízení žalobkyně uvedla, že řízení trvalo 11 let, neboť bylo zahájeno v , Anonymizováno, a ukončeno , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , což je doba zjevně nepřiměřená. Žalobkyně při stanovení odškodnění vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4.2011, sp. zn. Cpjn, konkrétně z částky , částka, za rok trvání řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní dne , datum, žalobkyně předběžně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši , částka, z důvodu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného před Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka podkladového řízení byla nepřiměřená a žalobkyni jako zadostiučinění poskytla konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, což jí sdělila stanoviskem ze dne , datum, . Žalovaná rovněž nesporovala průběh trestního řízení, jak jej popsala ve své žalobě žalobkyně, tedy, že trestní řízení žalobkyně bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu ze dne , datum, a bylo ukončeno rozsudkem , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , kterým byla žalobkyně uznána vinnou spácháním zločinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl jí uložen peněžitý trest ve výši , částka, . Tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Žalovaná uvedla, že délka řízení činila více než 10 let a ve věci meritorně rozhodoval toliko soud I stupně. Věc byla obtížná po stránce skutkové i procesní, neboť byli v rámci přípravného řízení vyslýcháni svědci, obvinění a proběhla i znalecká zkoumání. Věc také byla vrácena státním zástupcem policejnímu orgánu k došetření a v řízení byl přítomen i mezinárodní prvek, neboť bylo nutné si vyžádat právní pomoc z několika cizích států. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla v řízení pravomocně odsouzena a současně z rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , adresa, ze dne , datum, vyplývá, že při ukládání trestu byla zohledněna i celková délka trestního řízení, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu jako dostatečné zadostiučinění konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení stran nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným výkonem vazby, neboť tento nárok žalobkyně poprvé uplatnila až žalobou ze dne , datum, , avšak trestní řízení proti žalobkyni bylo pravomocně skončeno ke dni , datum, .

3. Mezi účastníky řízení není sporná skutečnost, že žalobkyně dne , datum, uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, přičemž nemajetková újma byla vyčíslena částkou 100 000 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne , datum, konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně v řízení vedeném u , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , v podobě nepřiměřené délky trestního řízení, avšak k finančnímu odškodnění nepřistoupila. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že na základě pravomocného usnesení , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne , datum, byla žalobkyně propuštěna z vazby, do které byla vzata usnesením , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , přičemž současně , Anonymizováno, ve svém usnesení konstatoval nezákonné držení žalobkyně ve vazbě, neboť nejpozději o dalším trvání vazby mělo být rozhodnuto do , datum, .

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení stran nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonný výkon vazby s tím, že tento nárok nebyl u žalované uplatněn, zabýval se soud z hlediska procesní ekonomie nejprve touto námitkou. Za tím účelem provedl dokazování žádostí o náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění ze dne , datum, a potvrzením žádosti ze dne , datum, . Z těchto listinných důkazů se podává, že žalobkyně dne , datum, předběžně u žalované uplatnila nárok na nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení. Z dané žádosti se také podává, že žalobkyně sice zmiňovala i „přesezenou vazbu“, avšak z tohoto důvodu odškodnění po žalované nepožadovala.

5. Soud dále provedl dokazování spisem , Anonymizováno, , adresa, , sp. zn. , spisová značka, (, spisová značka, ). Z tohoto spisu se podává, že trestní stíhání proti žalobkyni bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování České republiky ze dne , datum, . Společně s žalobkyní bylo stíháno dalších pět osob, a to konkrétně Ukrajinci a Vietnamci. V rámci přípravného řízení bylo rozhodováno o návrzích na vzetí do vazby, o návrzích na propuštění z vazby. Dále byly vyslýcháni obvinění, svědci (národnost vietnamská a ukrajinská) za účasti tlumočníků, a to konkrétně v období od září , Anonymizováno, do března , Anonymizováno, (konkr. se jednalo o výslechy obviněných dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , a výslechy svědků dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, dne , datum, a dne , datum, ). V rámci přípravného řízení byly provedeny domovní prohlídky u obviněných, bylo rozhodováno o zajištění věci včetně rozhodnutí o stížnosti proti uvedenému rozhodnutí. Také byla realizována opakovaně právní pomoc s Ukrajinou a Polskem, s Vietnamem a s Litvou. V rámci přípravného řízení byli ustanovováni znalci za účelem zpracování odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat a také byl ustanoven znalec za účelem zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví (dne , datum, ). V rámci přípravného řízení byly vydány příkazy k odposlechům a sledování, což bylo Policií ČR realizováno a docházelo k vyhodnocení odposlechů. Orgány činné v trestním řízení činily dotazy na příslušné orgány a instituce a schraňovaly další materiály související s trestnou věcí obviněného , jméno FO, a spol., obviněného , jméno FO, a spol., zajišťovaly CD přehrávače s odposlechy, hard disky s daty a činily dotazy na banky. Usnesením ze dne , datum, vyloučil policejní orgán ze společného řízení trestní věc obviněného , Anonymizováno, , jméno FO, , proti čemuž podali dva z obviněných stížnost. Dne , datum, a dne , datum, byli právní zástupci obviněných vyzváni k prostudování spisu a možnosti podat návrh na doplnění vyšetřování. Právní zástupci obviněných prostudovali spis před podáním obžaloby dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, . Poté někteří obvinění vznesli stížnost na postup policejního orgánu, mj. i žalobkyně, a to podáním ze dne , datum, . Poté byli právní zástupci obviněných policejním orgánem opětovně vyrozuměni o možnosti prostudovat spis a podat návrhy na doplnění vyšetřování přípisem ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, . Obvinění prostřednictvím svých právních zástupců prostudovali spis dne , datum, a dne , datum, . Dne , datum, byl Policií ČR podán návrh na podání obžaloby (mj. i proti žalobkyni). Poté Vrchní státní zastupitelství v Praze žádalo o právní pomoc na Ukrajině stran obviněného Kozachoka. Dne , datum, byl obviněný , Anonymizováno, vyrozuměn o možnosti prostudovat spis před podáním obžaloby. Usnesením ze dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, spojilo trestní věc obviněných , jméno FO, a žalobkyně s věcí obviněného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ke společnému projednání a rozhodnutí. Podáním ze dne , datum, žádalo , Anonymizováno, , Anonymizováno, státní zastupitelství v , Anonymizováno, generální prokuraturu Ukrajiny o právní pomoc a to k zajištění doručení vyrozumění o podání obžaloby. Podáním ze dne , datum, byli obžalovaní vyrozuměni o tom, že dne , datum, byla podána obžaloba. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, ve spojení s usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, byla věc vrácena k došetření. Obžaloba byla znovu podána k Obvodnímu soudu pro , adresa, dne , datum, . Společně s žalobkyní vystupovali v řízení jako obžalovaní ještě další dva obžalovaní - státní příslušníci Vietnamské socialistické republiky. Z úředního záznamu ze dne , datum, se podává, že se dostavila k soudu , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že omlouvá nedostavení se obžalované , Anonymizováno, , tj. žalobkyně. Současně se dostavil obhájce , tituly před jménem, Kajzer k nařízenému hlavnímu líčení dne , datum, . Tito vzali na vědomí termín dalšího hlavního líčení dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, byla věc obžalované , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (žalobkyně) vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Pokynem soudce ze dne , datum, bylo nařízeno hlavní líčení na den , datum, . Při tomto hlavním líčení byla navržena dohoda o vině a trestu, ke které se jak státní zástupce, tak obhájce žalobkyně připojili. Při tomto hlavním líčení byl posléze vyhlášen rozsudek, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu Z rozsudku ze dne , datum, se podává, že žalobkyně byla uznána vinnou pro spáchání zločinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a byla odsouzena k peněžitému trestu v celkové výši , částka, s možností splácet peněžitý trest v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy do každého 15. dne v měsíci. Současně byl žalobkyni uložen trest propadnutí věcí, které byly specifikovány v předmětném rozsudku (jednalo se o mobilní telefony a stolní počítač). Z obsahu tohoto rozsudku se nepodává, že by soud konstatoval nepřiměřenost délky podkladového řízení a z tohoto důvodu by byl žalobkyni uložen nižší trest, resp. že by tato skutečnost byla v rámci rozhodnutí ve věci samé zohledněna. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .

6. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

7. Námitku promlčení u nároku na přiměřené zadostiučinění z důvodu nezákonného výkonu vazby, posoudil soud po právní stránce následovně: ustanovení § 32 odst. 1 věta prvá zákona upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v nichž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím. Na rozdíl od předchozí úpravy (§ 22 odst. 1 věta prvá odškodňovacího zákona), která vycházela z toho, že jediným odpovědným subjektem je stát, ustanovení § 32 odst. 1 věta prvá odškodňovacího zákona váže počátek běhu promlčecí lhůty kumulativně i na vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě (§ 32 odst. 3 zákona). Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároku ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty se odvíjí od vědomostí poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, nikoliv od vědomosti o samotné okolnosti tento důsledek vyvolávající (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 754/2003 nebo sp.zn. 25 Cdo 4151/2007). U objektivní promlčecí lhůty se počátek jejího běhu váže k okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, se kterou je daný následek, tj. vznik nemajetkové újmy, spojen.

8. Na základě shora uvedeného soud dospívá k závěru, že pokud usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, bylo rozhodnuto o propuštění žalobkyně z vazby a zároveň tímto usnesením bylo konstatováno, že , adresa, při rozhodnutí o dalším trvání vazby postupoval nesprávně, neboť nejpozději mělo být o prodloužení vazby rozhodnut dne , datum, , tedy, že od této doby byla žalobkyně ve vazbě nezákonně, je třeba při stanovení počátku běhu promlčení doby vycházet z tohoto data, protože na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, se žalobkyně dozvěděla o vzniku nemajetkové újmy (způsobené tzv. „přesezením vazby“) a o tom, kdo za ni odpovídá. Od tohoto data proto počala žalobkyni běžet zákonná šestiměsíční doba pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, která žalobkyni v důsledku nezákonného výkonu vazby vznikla. Protože žalobkyně svůj nárok ve stanovené lhůtě neuplatnila, je tento pro uplynutí subjektivní a rovněž i objektivní promlčecí lhůty (když žalobkyně byla vzata do vazby na základě usnesení , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, ) ve smyslu § 32 odst. 3 zákona promlčen. Nad to je třeba souhlasit s žalovanou, že žalobkyně tento nárok u žalované neuplatnila vůbec, resp. jej uplatnila až podanou žalobou dne , datum, , neboť z podání ze dne , datum, , kterým žalobkyně předběžně u žalované uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, , se podává, že tento uplatněný nárok představuje náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení. Žalobkyně sice ve svém podání zmiňuje i „přesezení vazby“, nicméně z daného pro sebe žádné nároky (na nemajetkovou újmu) nevyvozuje; okolnosti týkající se vazby jsou spíše zmíněny pro dokreslení situace týkající se délky trestního řízení. Tento nárok proto nebyl vůbec u žalované předběžně uplatněn (avšak i kdyby byl uplatněn, byl by stejně promlčen). Bylo tudíž již nadbytečné žalobkyni vyzývat k jeho předběžnému uplatnění, nad to žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že tento nárok plnit nehodlá.

9. Nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení pak soud podle provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 posoudil následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

10. Soud vyšel z toho, v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle které se odškodňuje celková délka řízení, že předmětné řízení trvalo od , datum, , kdy bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestního stíhání žalobkyně do , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, , kterým byla schválena dohoda o vině a trestu; tedy celkem deset let a skoro 11 měsíců.

11. K jednotlivým kritériím podle § 31 odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující:

12. Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízeníprovedeným dokazováním bylo zjištěno, že v rámci trestního řízení docházelo k prodlevám, resp. určitému nekoncentrovanému postupu ze strany orgánů státu, zejména v období přípravného řízení, když věc se nacházela u policejního orgánu od , datum, do , datum, a u Vrchního státního zastupitelství od , datum, do , datum, , celkem , hodnota, let, což je již doba nadstandardní. Dále je soud závěru, že jednotlivé procesní úkony orgánů činných v trestním řízení na sebe mohly blíže navazovat. Na druhou stranu je však třeba zmínit, že se nejednalo o věc jednoduchou (viz kritérium složitosti věci). U nalézacího soudu pak soud zjistil průtah v období od , datum, do , datum, , tedy v rozsahu 8 měsíců.

13. Kritérium počtu soudní soustavyv popsaném řízení ve věci samé rozhodoval toliko nalézací soud, který schválil dohodou o vině a trestu pro obžalovanou. Jedenkrát se pak věc nacházela u Městského soudu v Praze s odvoláním do usnesení, kterým byla nalézacím soudem věc vrácena do přípravného řízení k došetření. Počet stupňů soudní soustavy, před kterým se věc nacházela, se tedy nijak výrazně nepodílel na celkové době řízení.

14. Kritérium složitosti řízenísoud uvedenou věc ohodnotil jako obtížnou, jak po stránce skutkové, tak po stránce právní, ale i po stránce procesní. Pokud jde o procesní oblast, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že orgány činnými v trestním řízení byla vyžadována mezinárodní právní pomoc s Ukrajinou, Polskem, Litvou a Vietnamem (když někteří obvinění byli ukrajinské a vietnamské národnosti), což samozřejmě navyšuje celkový časový fond řízení. Soud také poukazuje na skutečnost, že trestní řízení bylo vedeno proti více obžalovaným (5 obžalovaných), navíc odlišné národnosti, což také klade zvýšené nároky na procesní úkony orgánů činných v trestním řízení. Podstatný byl i charakter trestné činnosti, kterou byla organizovaná trestná činnost související s neoprávněným podnikáním, s mnoha popsanými útoky (jen v případě žalobkyně se jednalo o 240 skutků). Za účelem rozkrytí výše uvedené trestné činnosti musely orgány státu vyslechnout velké množství svědků (i za přítomnosti tlumočníků, neboť někteří byli cizí národnosti), nechat zpracovat znalecký posudek, odborná vyjádření, obstarat a zajistit velké množství listinných důkazů, zajistit a vyhodnotit sledování, odposlechy, zajistit pro účely trestního řízení věci, provést domovní prohlídky apod. Popsané proto svědčí o vyšší právní, skutkové i procesní obtížnosti věci, v tomto konkrétním případě jenom v přípravném řízení, která se podstatným způsobem promítla do celkové délky řízení.

15. Kritérium chování poškozeného v rámci řízenížalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela.

16. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozenéhok tomuto kritériu soud sděluje, že obecně Evropským soudem pro lidská práva je s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, protože se jednalo o věc trestní (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31.3.2005, sp. zn. I. ÚS 554/2004, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005). Tento typ řízení negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Ze subjektivního pohledu je však třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně byla v rámci uvedeného řízení shledána vinnou ze spáchání trestného činu výše popsaného, tudíž se jedná o pravomocně odsouzenou pachatelku. Ve smyslu judikatury vyšších soudů je při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení při hodnocení významu předmětu řízení pro osobu poškozeného přihlížet k tomu, že poškozený byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp zn. 30 Cdo 351/2017). S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že význam předmětu řízení nebyl pro žalobkyni vyšší, ale naopak snížený.

17. Závěrem shrnuto s ohledem na celkovou délku řízení, která čítala deset let a 11 měsíců, skutečnost, že v řízení došlo k průtahům a fakt, že se jednalo o řízení trestní, ve kterém bývá oprávněný zájem státu, aby proběhlo v co nejkratším čase, dospěl soud k závěru, ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. V důsledku porušení tohoto práva proto vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93).

18. Soud s odkazem na tento závěr a skutečnost, že žalobkyně byla uznána vinou ze spáchání úmyslného trestného činu, se zabýval formou zadostiučinění, která by jí měla být poskytnuta, nad to v souvislosti s obranou žalované, která dospěla k závěru, že morální odškodnění je za daného stavu dostačující. Soud se neztotožnil s tím, že z důvodu délky řízení byl žalobkyni uložen mírnější trest, což je třeba brát za dostatečnou kompenzaci, jak tvrdila žalovaná. Z rozhodnutí , Anonymizováno, dne , datum, , kterým byla schválena dohoda o vině a trestu žalobkyně se tato žalovanou tvrzená skutečnost nepodává. Při své úvaze o takovéto formě zadostiučinění odkazuje soud zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2022, č.j. 18 Tdo 93/2022-8252 a z judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2640/2010 a stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010), z níž vyplývá, že „za jinou formu náhrady je možno považovat (v trestním řízení) zmírnění ukládaného trestu, to je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Musí z něj být též patrno, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení. Z rozsudku musí být patrno, „k jakému konkrétnímu snížení trestu v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení soud přistoupil“. Uvedené však zmíněné odsuzující rozhodnutí nenaplňuje, tudíž nelze vyjít z toho, že by žalobkyni byl uložen nižší trest právě z důvodu dlouhotrvajícího řízení, a tedy, že by uložením nižšího trestu byla žalobkyně dostatečně za nepřiměřenou délku řízení již odškodněna.

19. Pokud žalovaná argumentovala tím, že žalobkyně byla v rámci uvedeného trestního řízení pravomocně odsouzena, tudíž jí odškodnění v relutární formě nenáleží a naopak jestliže se žalobkyně bránila tím, že k uzavření dohody o vině a trestu byla v podstatě „donucena“ rozhodujícím soudcem, uvádí soud, že ani s jednou z argumentací se neztotožňuje. V prvé řadě uvádí, že byť sice v rámci řízení provedl dokazování zvukovým záznamem z hlavního líčení a emailovou komunikací týkající se jednání o uzavření dohody o vině a trestu mezi žalobkyní, jako obžalovanou a státním zástupcem, za účasti rozhodujícího soudce, nakonec z těchto důkazů nevycházel. Soud připomíná, že při odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, se nemajetková újma presumuje, tudíž za předpokladu, že soud dospěje k závěru o nepřiměřené délce, nemusí poškozený vznik nemajetkové újmy prokazovat. Tedy jinak řečeno v poměrech posuzované věci, je zřejmé, že vznik nemajetkové újmy u žalobkyně je dán. Soud však v rámci tohoto řízení (při posuzování nepřiměřenosti řízení), nemůže přezkoumávat postup orgánů státu v podkladovém řízení, tedy, zda žalobkyně byla k přiznání viny a tím pádem i k uzavření dohody o vině a trestu soudem „donucena“ či nikoli. Soud je v tomto řízení vázán pravomocným rozhodnutím trestního soudu o vině a uloženém trestu, a pokud nebylo takovéto rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost svědčí mu presumpce správnosti (rozuměj zákonnosti), tedy jinak řečeno soud v odškodňovacím řízení neposuzuje otázku viny poškozené osoby, neboť je vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalobkyně měla v podkladovém řízení pochybnosti o správnosti a zákonnosti postupu rozhodujícího soudce, měla využít procesní prostředky, které jí trestní řád v takovém případě poskytuje, tedy proti uvedenému brojit v rámci trestního řízení. Stran argumentace žalované pak soud uvádí, že pokud je poškozený pachatelem úmyslného trestného činu, ještě to nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení, ve kterém byl shledán vinným, mu nemůže působit újmu. Za daného stavu je však výrazná odlišnost ve vznikající újmě, neboť jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku dlouho vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován, pak je třeba relativizovat východisko, podle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení. Právě naopak, je třeba přihlédnout k tomu, že poškozený je naopak odsouzeným pachatelem trestného činu, nad to úmyslného (v takovém případě zpravidla ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu postačí konstatování porušení práva).

20. Soud na podkladě uvedeného a průběhu posuzovaného řízení dospěl k závěru, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly způsobem, který lze očekávat, aby řízení bylo ukončeno v přiměřené, odpovídající době, právě naopak se dopouštěly průtahů, nekoncentrovaného postupu a neučinily řádné zjištění věci, tak aby obstála obžaloba před soudem, když byla věc vrácena soudem I. stupně k došetření. Současně soud při určení formy odškodnění přihlédl ke zjištění, že v rámci řízení došlo k pochybení, když nebylo řádně a včas rozhodnuto o prodloužení výkonu vazby pro žalobkyni, popř. o jejím propuštění z vazby (byť toto soud s ohledem na promlčení nijak neodškodňoval). A naposledy soud vnímal to, že se žalobkyně (po nadstandardně dlouho trvajícím přípravným řízení) přičinila o rychlejší vyřízení věci tím, že akceptovala odklon v trestním řízení, tj. dohodu o vině a trestu. Se zohledněním všech těchto skutečností dospěl soud k závěru, že nepostačuje jako odškodnění konstatování porušení práva, nýbrž, je třeba přistoupit k odškodnění v relutární formě, přičemž však skutečnost, že žalobkyně byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, promítl soud, jak naznačil výše, do kritéria významu předmětu řízení pro žalobkyni, který neshledal jako vyšší, ale naopak nižší.

21. V rozsudku ze dne 4.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009 Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná (což soud s odkazem na výše rozebrané, neshledal), lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Soud proto přistoupil k odškodnění žalobkyně finanční satisfakcí a jeho výpočet vypadá následovně: základní částka za deset let a jedenáct měsíců trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení v souladu shora uvedeným Stanoviskem Nejvyššího soudu, v poloviční výši, tedy celkem 148 750 Kč. Od této částky soud odečetl 40 % z důvodu složitosti řízení a 20 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobkyni. Naopak základní částku navýšil o 5 % z důvodu podílu orgánů státu v rámci řízení na jeho délce. Celkem tedy od základní částky odečetl 55 %, což činí částku 81 813 Kč a žalobkyni na přiměřeném odškodnění náleží částka 66 937 Kč (148 750 – 81 813 Kč), kterou soud žalobkyni přiznal výrokem I. rozsudku; ve zbytku žalobu zamítnul jako neopodstatněnou výrokem II. rozsudku.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byly dva nároky - u nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení byla žalobkyně plně úspěšná v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci a naopak u nároku na nemajetkovou újmu z titulu nezákonného výkonu vazby byla žalobkyně zcela neúspěšná, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.