Obvodní soud pro Prahu 2 · Rozsudek

28 C 109/2020

č. j. 28 C 109/2020-164

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-14 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH02:2022:28.C.109.2020.7

Citované zákony (9)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vítkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 256 508 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 19 648 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonné úroky z částky 19 648 Kč za období od 1.7.2020 do 4.5.2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 236 860 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1.7.2020 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 858 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím, nezákonnou vazbou, která byla na žalobci vykonávána v období od 12.5.2019 do 29.5.2019, na základě usnesení ze dne 14.5.2019. čj. 19 T 81/2019-75, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 vzal žalobce do vazby z důvodu tzv. předstižného důvodu vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Toto rozhodnutí bylo následně rozhodnutím Městského soudu v Praze z 3.7.2019, č.j. 61 To 251/2019 pro nezákonnost zrušeno. V příčinné souvislosti s nezákonnou vazbou vznikla žalobci nemajetková újma, kterou vyčíslil v částce 250 000 Kč, když uvedl, že v době vzetí do vazby čekal žalobce výkon trestu odnětí svobody ve trvání 42 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze 4.1.2019 pod sp. zn. 30 T 20/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 29.4.2019 pod sp. zn. 61 To 115/2019, který měl nastoupit. Z důvodu, že byl vzat do vazby, která následně byla zjištěna jakožto nezákonná, si žalobce nemohl obstarat své osobní záležitosti, rozloučit se s přáteli a příbuznými, přerušil různé dlouhodobé právní vztahy a taktéž uváděl, že nemohl učinit opatření ve vztahu ke svému majetku. Uvedl, že díky nezákonnému uvěznění nestihl na svobodě absolvovat plánovanou rozsáhlejší opravu zubů a taktéž nestihl absolvovat operaci kýly. Další nárok, který z nezákonné vazby žalobce žádal, byl nárok na ušlý zisk ve výši 170 Kč za den nezákonné vazby, v celkové částce 3 060 Kč. Posledním, třetím nárokem, který žalobce žádal, bylo obhajné žádané ve výši 3 448 Kč za přípravu a převzetí obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a soupis stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil 30.12.2019, do doby podání žaloby nebylo na nárok ničeho plněno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žalobcem u žalované z titulu nezákonného rozhodnutí o vazbě ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 81/2019. Žalovaná uvedla, že stanoviskem z 5.5.2021 na nároky částečně hradila. Pokud jde o nárok za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí o vazbě, žalovaná plnila částku 16 200 Kč, dále plnila v částce 3 448 Kč na obhajné, tedy v plné výši, a pokud jde o nárok na ušlý zisk, tento pro absenci zákonných důvodů pro jeho vyplacení nehradila ani z části. Částku výplaty majetkové a nemajetkové újmy pak hodnotila jako konečnou, ve zbytku žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Podáním doručeným soudu dne 15.7.2021 vzal částečně žalobce žalobu zpět co do nároků žalovanou hrazených, tedy celkově co do částky 19 648 Kč.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároků žalobcem u žalované jakožto náhrady škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení v částce 3 448 Kč, náhradě ušlého zisku ve výši 170 Kč za každý den nezákonné vazby, celkově ve výši 3 060 Kč, a náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí o vazbě ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 C 81/2019 u žalované 30.12.2019. Mezi účastníky bylo dále učiněno nesporným projednání této žádosti žalovanou, zjištění existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí a poskytnutí odškodnění nemajetkové újmy za výkon vazby žalobci ve výši 16 200 Kč a částky 3 448 Kč za úhradu obhajného. Účastnící dále učinili nesporným, že předmětné částky byly žalobci uhrazeny dne 5.5.2021. Mezi účastníky dále nebyla sporná skutečnost, že 12.5.2019 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Dne 13.5.2019 byl Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 5 návrh na potrestání žalobce pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, neboť mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že se zdržoval na území České republiky, ač bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.5.2019 čj. 19 T 81/2019-75 byl žalobce vzat do vazby z důvodu § 67 písm. c) trestního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, 27.5.2019 byla podána žádost žalobce o propuštění z vazby a převedení do výkonu trestu odnětí svobody na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.1.2019, sp. zn. 30 T 20/2018, ve spojení s rozsudkem Městského soudu Praze ze dne 29.4.2019, sp. zn. 61 To 115/2019, kterými byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29.5.2019, č. j. 19 T 81/2019-89 byl žalobce propuštěn z vazby a současně převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29.5.2019, č.j. 19 T 81/2019-90 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, neboť byl žalobci uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.1.2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2019 trest, přičemž trest, k němuž mělo uvedené trestní stíhání vést, byl zcela bez významu k tomuto uloženému trestu. Dne 4.6.2019 byl vydán příkaz k propuštění žalobce z vazby. Napadené rozhodnutí, kterým byl žalobce vzat do vazby, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze 3.7.2019 pod sp. zn. 61 To 251/2019 zrušeno.

5. Mezi účastníky zůstal sporným zbytek nároků na finanční zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu ve výši 233 800 Kč s příslušenstvím a nárok na výplatu ušlého zisku z důvodu nezákonné vazby v celkové výši 3 060 Kč s příslušenstvím.

6. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy a účastnickým výslechem žalobce, ze kterých má za prokázány následující skutečnosti: Ze sdělení Vězeňské služby ČR, Věznice Horní Slavkov, oddělení výkonu trestu ze dne 4.10.2021 má soud za zjištěno, že paní [příjmení] [příjmení] navštívila ve zdejší věznici 25.1.2020 jmenovaného odsouzeného. Tato osoba dále soudu dodala čestné prohlášení, že je přítelkyní žalobce. Ze sdělení Vězeňské služby ČR, Věznice Horní Slavkov, oddělení zdravotní z 19.10.2021 má soud za zjištěno, že v době nástupu do výkonu trestu měl žalobce zbytkový chrup s nevyhovujícími provizorními pryskyřičnými můstky, některé zuby již tehdy vykazovaly viklavost druhého stupně a bylo tedy nutné je v průběhu výkonu trestu extrahovat. Můstky byly provizorně fixovány s tím, že jde o dočasné opatření, jsou již značně destruovány, neboť jsou z pryskyřice. Žalobce byl 19.10.2020 zapsán do pořadníku na protetiku, v současné době tento stav trvá a čeká na protetiku dle pořadníku. Pokud jde o stav žalobcovy kýly v době nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, k operaci kýly se při nástupu do vězení v roce 2019 odsouzený nevyjádřil, operace následně proběhla 17.5.2021. Aktuální stav pak prokazovala propouštěcí zpráva chirurgického oddělení [příjmení], když t.č. byl stav zhojený. Na předmětné vyjádření navazovala propouštěcí zpráva vyhotovená MUDr. [jméno] [příjmení], [stát. instituce], [anonymizována tři slova]. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 čj. 19 T 81/2019-75 ze dne 14.5.2019 má soud za prokázané vzetí žalobce do vazby podle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu, resp. § 68 odst. 1 za použití § 73b odst. 1 trestního řádu s tím, že se vazba započítává ode dne 12.5.2019 od 2.45 hodin. Z usnesení Krajského soudu Plzni čj. 9 To 321/2019-47 ze dne 26. 9. 2019 má soud za zjištěno zamítnutí stížnosti odsouzeného proti usnesení Okresního soudu v Sokolově z 6.9.2019, čj. 31 Nt 11057/2019-35, jímž byla zamítnuta žádost odsouzeného o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Z usnesení Městského soudu v Praze čj. 61 To 251/2019 ze dne 3.7.2019 má soud za prokázané zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně vzetí do vazby, když z odůvodnění předmětného usnesení se podává, že nebyly dány obecné předpoklady pro vzetí do vazby definované v ustanovení § 67 trestního řádu, soud prvního stupně pochybil v tom, že nedostatečně zhodnotil otázku povahy a závažnosti trestného činu, pro nějž se řízení vede. Předmětné usnesení soudu prvního stupně proto bylo podle § 149 odst. 1 trestního řádu zrušeno. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 19 T 81/2019-89 z 29.5.2019 má soud za zjištěno propuštění žalobce z vazby a současně převedení do výkonu trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.1.2019, sp. zn. 30 T 20/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2019, sp. zn. 61 To 115/2019.

7. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěno, že pokud jde o zásahy do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s vykonáním nezákonné vazby, tyto žalobce spatřoval v nemožnosti rozloučit se se svými rodiči a sourozenci a taktéž přítelkyní v [země] [anonymizována dvě slova]. Uváděl, že očekával výkon trestu odnětí svobody, který hodlal nastoupit, jeho stará matka však byla v té době v nemocnici a hodlal jí navštívit, to mu však nebylo umožněno. Uváděl, že obhájce mu tvrdil, že má cca 2 měsíce na obstarání záležitostí před jeho nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, na 15. či 16. května 2019 měl termín u zubaře s tím, že mu měl zubař vytrhnout zuby, a cca 14 dní po té plánoval návštěvu do [země] za svou matkou. Pokud jde o předmětnou cestu, žalobce uváděl, že tuto hodlal podniknout se svým synem společně autem. Konkrétní datum cesty však ujednáno nebylo, cca kolem 20. května. V mezičase však byl 12.5.2019 zatčen. Pokud jde o další osobní záležitosti, které mu znemožnily si tyto zařídit v důsledku nezákonné vazby, uváděl žalobce nemožnost nakoupit si nezbytné věci do výkonu trestní odnětí svobody, především tabák. Pokud jde o zařízení dalších osobních záležitostí, uvedl, že jeho rodiče vlastní v [země] pole a lesy, vše prodávali, a žalobce se měl sejít společně se svými bratry, aby si majetek rozdělili. I toto mu bylo znemožněno v důsledku nutnosti nastoupit do výkonu vazby. Konkrétní datum ani plán cesty však žalobce neuvedl. Uvedl, že ani doteď neví, jaká částka majetku byla na něj převedena. Pokud jde o aktuální zdravotní stav a zdravotní výkony, uvedl, že v lednu 2022 mu měly být ve výkonu trestu odnětí svobody restaurovány zuby, avšak doteď se termínu nedočkal. Dle jeho tvrzení měl na 15. či 14. května 2019 původně naplánovanou rekonstrukci chrupu, avšak konkrétní jméno zubaře, či místo výkonu zákroku žalobce nedovedl specifikovat. Pokud jde o operaci kýly, opět uvedl, že ačkoliv její operaci před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody plánoval, termín stanovený neměl. Zákrok mu měl být proveden ve [anonymizována dvě slova], jméno lékaře však neznal. Pokud jde o jeho přítelkyni, žalobce uváděl, že taktéž s ní chtěl strávit čas před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody. K nároku na ušlý zisk žalobce uvedl, že před vykonáním nezákonné vazby příležitostně pracoval v [anonymizována dvě slova] načerno, když pomáhal vietnamským prodejcům. Pokud jde o výdělek, uváděl výdělek 2 až 3000 Kč za den, podle tržby, pracoval většinou o víkendu. Šlo o skládání věcí ze skladu a doplňování stánků. Nad rámec shora uvedeného žalobce ve své účastnické výpovědi potvrdil, že aktuálně má komplikace s vychovateli ve věznici, na možnosti setkávání se s příbuznými se výraznou měrou podílel i Covid-19, kdy bylo znemožněno se stýkat s návštěvami.

8. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechy svědků, a to synem žalobce, přítelkyní žalobce a bratrem žalobce, a to s ohledem na ekonomiku řízení, když přítelkyně i bratr žalobce bydlí v Belgii, pokud jde o syna, tento sice sídlí v [obec], avšak s ohledem na skutková tvrzení uváděná v rámci účastnického výslechu a podpořená listinnými důkazy jeho výslech nemohl nikterak výrazně přispět k zjištění skutkového stavu věci.

9. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.5.2019 vzat do vazby podle § 68 odst. 1 trestního řádu a § 73b odst. 1 trestního řádu z důvodu § 67 písm. c) trestního řádu. Proti tomuto usnesení si 15.5.2019 podal stížnost, 27.5.2019 byla podána žádost o propuštění odsouzeného žalobce z vazby a převedení do výkonu trestu odnětí svobody, neboť odsouzený žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.1.2019, čj. 30 T 20/2019 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Usnesením z 29.5.2019 byl žalobce propuštěn z vazby a současně převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29.5.2019 čj. 19 T 81/2019-90 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno. Dne 4.6.2019 byl vydán příkaz k propuštění žalobce z vazby. Napadené rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze z 3.7.2019, č.j. 61 To 251/2019 zrušeno. Proti žalobci proto bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 82/98 Sb., za které lze považovat usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.5.2019, č. j. 19 T 81/2019-75, kterým byl žalobce vzat do vazby. Žalobce byl nezákonně vazebně stíhán po dobu 18 dní (od 12.5.2019 do 29.5.2019). Dne 30.12.2012 žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nárok na náhradu ušlého zisku a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí o vazbě. Stanoviskem z 5.5.2021 žalovaná žalobce částečně odškodnila, když mu uhradila částku 16 200 Kč za nezákonnou vazbu za náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a v plné výši částku obhajného. Žalobce před svým vzetím do nezákonné vazby nebyl zaměstnán v žádném pracovním poměru, nevykonával ani činnost osoby samostatně výdělečně činné. Žalobce neprokázal, že mu ušlý zisk skutečně ušel v příčinné souvislosti s nezákonnou vazbou.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

16. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1, § 5 písm. a), písm. 7 odst. 1, § 30 a 31a OdpŠk, když v řízení bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.5.2019, čj. 19 T 81/2019-75, jímž byl žalobce vzat do vazby, a které bylo následně rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 3.7.2019, čj. 61 To 251/2019 pro nezákonnost zrušeno. Odpovědnostní titul proto v předmětné věci ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk je dán.

19. Po té, co částečně bylo hrazeno na nárok žalobce, pokud jde o částku obhajného v plné výši, soud se tímto nárokem již nadále nezabýval, neboť jej žalobce svým procesním návrhem vzal zpět, zabýval se však odůvodněností další výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonné vazby, která nebyla žalovanou hrazena, co do zbývající částky 233 800 Kč s příslušenstvím a taktéž nárokem na ušlý zisk, který nebyl hrazen ani z části ve výši 3 060 Kč.

20. Na žalobci v předmětném řízení bylo, aby prokázal, že v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí je dán nárok na vyšší přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, když nezákonná vazba byla ze strany žalované odškodněna ve finanční formě ve výši 900 Kč za den trvání vazby za celkem 18 dní. Nemajetková újma způsobená nezákonným výkonem vazby se v první řadě odškodňuje započtením vazby na výkon trestu odnětí svobody (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2486/2013). Nedojde-li k odškodnění újmy způsobené nezákonně vykonanou vazbou a jejím započtením na výkon trestu odnětí svobody, je na místě odškodnit ji finanční satisfakcí. Zásah do práv poškozeného je totiž v případě vazebního stíhání natolik závažný, že lze jen stěží uvažovat o tom, že by mu byla způsobena zanedbatelná újma, kterou by bylo možno odškodnit konstatováním porušení práva. Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem omezeného okruhu okolností. Je tedy na něm, aby v každém jednotlivém případě při zvážení individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby tak, aby se poškozenému dostalo plného odškodnění jím vytrpěné újmy.

21. Nejvyšší soud ve své judikatuře stanovil některá kritéria, která jsou podstatná při úvaze o formě a výši odškodnění za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu, kterými jsou povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobnostní sféře poškozené osoby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010). Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází pak Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti vazby jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Nejvyšší soud ve své judikatuře pak dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 1000 až 1500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené, popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. I v projednávaném případě soud hodnotil, jak závažně působilo držení poškozené osoby ve vazbě z hlediska plynutí času, hodnotil následky neoprávněného držení ve vazbě v osobnostní sféře poškozené osoby, i případné dopady do stránky zdravotní a finanční, případně dalších stránek, které žalobce uváděl ve svých skutkových tvrzeních.

22. Vzal v potaz i komparativní rozhodnutí zdejšího soudu, konkrétně sp. zn. 12 C 43/2019, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 157/2021-266, kdy v tomto rozhodnutí se jednalo o odškodnění nezákonné vazby za trestný čin loupeže a výtržnictví, který je ze strany společnosti vnímán negativně, délka vazby zde byla mnohem delší než u žalobce, v trvání 44 dní, a přiměřené zadostiučinění bylo stanoveno v částce 900 Kč. To vše za situace, kdy nebyl prokázán zásah do pracovní, rodinné ani sociální či zdravotní sféry žalobce. Dalším srovnávacím případem odškodnění bylo odškodnění vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 62/2015, resp. navazující řízení u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 51 Co 342/2017, kdy poškozenému hrozil citelný trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, vazba byla delší, v trvání 141 dní, nebyl prokázán zásah v osobnostní sféře, poškozený měl trestní minulost a bylo mu poskytnuto zadostiučinění ve výši 500 Kč za den. V jiném případě, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 274/2014, resp. v řízení u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 19 Co 334/2016, hrozil poškozenému citelný trest odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, vazba trvala dokonce 184 dnů, byl prokázán zásah v osobnostní a rodinné sféře žalobce a poškozený byl omezen jazykovou bariérou, prokázal psychické a fyzické problémy z výkonu vazby, nebyl nikdy dříve soudně trestán a bylo mu poskytnuto odškodnění vazby ve výši 1 000 Kč za den výkonu vazby.

23. S přihlédnutím k uvedeným komparativním případům se soudu jeví jako adekvátní zadostiučinění v penězích právě zadostiučinění poskytnuté žalovanou ve výši 900 Kč za den strávený ve vazbě. Pokud jde o délku nezákonné vazby, tato nebyla v případě žalobce nikterak dlouhá, v trvání 18 dní, jakkoliv nebyla zanedbatelná. Nadto zastihla žalobce v období, kdy musel počítat s výkonem trestu odnětí svobody pravomocně mu uloženým, v trvání 42 měsíců. Pokud jde pak o prokázání zásahů do jeho osobnostní sféry, tyto byly prokázány pouze částečně, když žalobce nikterak neprokázal, že by měl dán termín zdravotních výkonů, ať jde o dentální výkony či operaci kýly, soud však přihlédl k tomu, že žalobce měl část příbuzenstva mimo republiku, kterou chtěl před výkonem trestu odnětí svobody navštívit, a uvěřil žalobci, že ač tento neměl sjednaný jednoznačný termín návštěvy své matky, chtěl s ní strávit určitý čas, stejně tak jako se svou přítelkyní před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody. Soud však přihlédl taktéž k trestní minulosti žalobce, když tento nebyl osobou bezúhonnou. Žádné další zásahy do osobnostní sféry žalobce, pokud jde o sféru profesní či finanční, nebyly nikterak prokázány. Je taktéž nutné přihlédnout k tomu, že v době, kdy byl žalobce vzat do vazby, se neměl vůbec na území České republiky zdržovat, neboť bylo pravomocně rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, na druhou stranu však žalobce v žádosti uváděl, že před vzetím do vazby se připravoval nastoupit nepodmíněný trest odnětí svobody, z čehož plyne, že své příbuzné měl příležitost a čas zkontaktovat a tedy si zařídit neodkladné záležitosti. Ze všech shora uvedených důvodů již poskytnuté zadostiučinění žalovanou ve výši 900 Kč za den trvání vazby se jeví zadostiučiněním dostačujícím a plně odrážejícím specifika projednávaného případu.

24. Pokud jde o druhý nárok, který zůstal předmětem řízení, nárok na ušlý zisk za nezákonnou vazbu, tento žalobce žádal ve výši 170 Kč za den nezákonné vazby, v celkové výši 3 060 Kč. Žádal proto paušální náhradu ušlého zisku ve smyslu § 30 OdpŠk, když uváděl, že má za to, že tato částka mu měla být poskytnuta automaticky, odráží absenci nutnosti prokazovat výši ušlého zisku před vydáním nezákonného rozhodnutí, k její výši uváděl, že jde o částku absolutně marginální, kterou je schopen si vydělat za den kdokoliv. Příčinnou souvislost s vydáním nezákonného rozhodnutí pak k prokázání ušlého zisku považoval za nepotřebnou, případně žádal vznik škody prokázat svědeckým výslechem syna žalobce. Soud uvádí, že k předmětnému nároku na ušlý zisk se vyjadřoval sám žalobce v rámci účastnického výslechu a tento soud hodnotí jako dostačující, z tohoto důvodu má za to, že syn žalobce by nemohl jakkoliv více a podrobněji rozvést skutková tvrzení, týkající se jeho základu, případně jeho výše. Sám žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že si vydělával pouze brigádně, nahodile, nebyl nikde zaměstnán v pracovním poměru, ani nepodnikal. Uváděl pouze nahodilé výdělky cca 2 až 3000 Kč o víkendech, z [anonymizována dvě slova].

25. Účelem komentovaného ustanovení § 30 OdpŠk je usnadnit situaci poškozeného, který je sice schopen prokázat splnění podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou mu omezením osobní svobody vazbou, případně výkonem trestu odnětí svobody a ochrannou výchovou či zabezpečovací detencí, není však schopen doložit přesnou výši škody spočívající v ušlém zisku. Předpokladem aplikace § 30 OdpŠk je naplnění podmínek odpovědnosti státu za škodu, přičemž škoda musí být způsobena nezákonným rozhodnutím, v důsledku nějž je osobní svoboda poškozeného omezena (v posuzovaném případě nezákonnou vazbou), v příčinné souvislosti s omezením svobody ujde poškozenému zisk, jehož výši nelze určit. Při splnění těchto podmínek pak náleží poškozenému náhrada ušlého zisku v částce 170 Kč za každý den omezení osobní svobody. Ustanovení § 30 OdpŠk nelze použít tam, kde by žalobce neprokázal, že mu v důsledku omezení svobody ušel výdělek. Dané ustanovení totiž nezavádí fikci vzniku ušlého zisku. Jeho přiznání by bylo možné tam, kde by poškozený prokázal, že měl již uzavřenou pracovní smlouvu nebo jinou dohodu, na základě které pracoval nebo měl do zaměstnání v nejbližší době nastoupit, či případně že měl alespoň uzavřít nový pracovní či obdobný poměr u konkrétního zaměstnavatele. Nestačí tedy samotný fakt, že žalobce byl vzat a držen ve vazbě, nýbrž musí být prokázána majetková újma, která by nenastala, pokud by žalobce do vazby vzat nebyl, a která spočívá v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žalobce v projednávaném případě však neprokázal, že by měl uzavřený pracovní poměr či jiný obdobný poměr, a že v příčinné souvislosti s nezákonnou vazbou by mu skutečně ušlý zisk ušel. Žalobce tedy neprokázal, jak výši ušlého zisku, tak ani skutečnost, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o vazbě mu vůbec jakýkoliv ušlý zisk ušel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1965/2006, či rozsudek sp. zn. 25 Cdo 772/2006 či 28 Cdo 475/2010). Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uvádí, že nárok na ušlý zisk neshledal nárokem důvodným.

22. S ohledem na skutečnosti uvedené shora soud pod výrokem I. řízení podle § 96 o.s.ř. co do částky 19 648 Kč, představující plnění vyplacené žalovanou, zastavil k procesnímu návrhu žalobce.

23. Pod výrokem II. soud rozhodoval o zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky žalovanou vyplacené za období jejího prodlení, od 1.7.2020 do 4.5.2021, ve výši zákonné, pod výrokem III. pak zamítl nárok na zaplacení zbytku náhrady přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a nárok na ušlý zisk z nezákonné vazby v celkové částce 236 860 Kč s příslušenstvím.

24. Pod výrokem IV. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 142 odst. 3 o.s.ř., když rozhodnutí o výši plnění u nemajetkové újmy záviselo na úvaze soudu, žalobce pak byl úspěšný s náhradou nemajetkové újmy v plné výši, úspěšný s náhradou nákladů obhajného, neúspěšný v nároku na náhradu ušlého zisku. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nároky na peněžité plnění (objektivní kumulace) je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Při hodnocení poměru úspěchu a neúspěchu účastníka soud dospěl k úspěchu žalobce ve výši 89 % Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: příprava a převzetí věci, podání žaloby z 30.6.2020, vyjádření ve věci ze dne 14.7.2021, účast u jednání soudu z 19.7.2021, porada s klientem z 16.8.2021 a 19.7.2021, vyjádření z 15.9.2021 a účast u jednání soudu 14.4.2022 (ve výši součtu tarifních hodnot, v případě plného úspěchu ve výši 50 000 + 3448 + 3060 Kč, tj. ve výši 3 380 Kč/úkon), 7 režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 2 100 Kč, cestovné na trase [obec] - [stát. instituce] a zpět dne 16.8.2021, v částce 1 778,84 Kč dle vyhl. č. 375/2021 Sb., 140 km, spotřebě 6,20 l /100 km, palivo Natural 98 v částce 31,50 Kč, strávený čas na cestě 8 půlhodin promeškaného času ve výši 800 Kč, to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o 21 % řádně doloženého DPH advokáta, když v případě plného úspěchu ve věci by žalobci náležela náhrada nákladů řízení ve výši 40 290 Kč, v případě úspěchu poměrného ve výši 35 858 Kč.

25. Lhůta k plnění ve výroku II. a IV. byla stanovena ve lhůtě 15 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.